Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Přichází věk lokálního a regionálního podnikání

  8:13
„U nás i ve světě v současnosti existuje víceméně doprovodné podnikání v místech a oborech, kam mamutí globální podniky nedosáhly, tedy jakýsi doprovodný proces. Velké podniky se však rozkládají nebo dokonce rozpadají na menší a nezávislé jednotky. Nastává velká kvalitativní změna,“ říká v rozhovoru česko-americký ekonom Milan Zelený.

Milan Zelený, česko-americký ekonom, emeritní profesor ekonomie na americké Fordhamově univerzitě v New Yorku. foto: Foto František VlčekMAFRA

Česko-americký ekonom Milan Zelený a emeritní profesor na Fordhamově univerzitě v rozhovoru mimo jiné říká: „Zhruba před 200 lety jsme si zkoncipovali chápání světa i společnosti, jako by byly stroje. Průmyslová revoluce přinesla stroje a my jsme se do nich zamilovali. Začali jsme dělat strojové metafory a vše kolem sebe vnímali a dodnes vnímáme jako stroje. Stroj je však pouze lidský konstrukt. Příroda nezná stroje a neumí je udělat. Snažíme se přírodním jevům přisuzovat vlastnosti strojů, což nám často brání skutečně poznávat.“

ČESKÁ POZICE: S čím se konkrétně potýká současný svět?

ZELENÝ: Je toho mnoho. Svět bojuje s nezaměstnanosti, rychlostí technologických změn, selháváním globálních systémů, novými nároky rozvojových zemí a také například s přechodem od informací ke znalostem. To konkrétně znamená, že poválečná informační společnost už není slučitelná s vývojem IT, protože informace jsou běžně dostupné.

Nový ekonomický model se vyznačuje poklesem významu globálních centralizovaných systémů a nadnárodních firem a nárůstem důležitosti regionálních a místních ekonomik a organizací

Svět se potýká s problémy selfservisu, tedy samoslužeb, které akcelerují. Jde o odstraňování mezičlánků mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Následují otázky sebeuplatnění jednotlivce v podnikání, což zahrnuje škálu akcí a reakcí. Vše dohromady dává jedinečný pohled na fakt, že se svět radikálně mění.

To, jak jsme dosud fungovali v zemědělské a průmyslové společnosti nebo společnosti služeb, už nestačí. Jde o úplně nový ekonomický model, který se vyznačuje poklesem významu globálních centralizovaných systémů a nadnárodních firem a nárůstem důležitosti regionálních a místních ekonomik a organizací.

ČESKÁ POZICE: Kde vidíte řešení?

ZELENÝ: Já ho nemusím hledat. Současnou situaci nikdo nenavrhl. Žádný věrozvěst, jako byl Marx nebo Lenin, nepřikázal a nevytyčil linii, že to tak bude. Odehrává se totiž spontánně. Někteří sice zavírají oči a nechtějí situaci vidět, ale mají smůlu. Jedno „řešení“ se však nabízí každý den: Nebojuj proti přírodě. Snaž se změny pochopit a nebraň se jim, protože jsi je nevyvolal. Nemá cenu se bránit něčemu, co je přirozené. Adaptuj se a neporoučej větru, dešti.

Evoluce lidstva je daná nejen genetickými změnami, ale i reakcí na prostředí, které vytváříme a jež je stále složitější

Spontánní změny jsou silnější než kdokoliv z nás. Jde o součást evoluce z biologických do společenských ukazatelů. Dnes už nerozvíjíme svoje mozkové schopnosti, ale rozvíjejí se schopnosti společenské. Evoluce lidstva je daná nejen genetickými změnami, ale i reakcí na prostředí, které vytváříme a jež je stále složitější. Pokud to pochopíte a nebudete se vzpírat evoluci, začne vám sama nabízet různé, mnohdy velice zajímavé příležitosti. Řešení tedy rozpoznáváme a odhalujeme, ale nevynalézáme.

ČESKÁ POZICE: Proč tomu tak je? Neustále se objevují vlivové skupiny, které chtějí plánovat budoucnost a rozhodovat, co je pro člověka nejvhodnější. V současnosti nabízejí například boj proti globálnímu oteplování, vyšší spotřebě cukru nebo proti používání fosilních paliv.

ZELENÝ: Zhruba před dvěma sty lety jsme si zkoncipovali chápání světa i společnosti, jako by byly stroje. Průmyslová revoluce přinesla stroje a my jsme se do nich zamilovali. Začali jsme dělat strojové metafory a vše kolem sebe vnímali a dodnes vnímáme jako stroje. Stroj je však pouze lidský konstrukt. Příroda nezná stroje a neumí je udělat. Snažíme se přírodním jevům přisuzovat vlastnosti strojů, což nám často brání skutečně poznávat.

Tím, že se na skutečnost díváme jako na chod stroje, jsme se zbavili možnosti efektivního přizpůsobení

Dívám-li se na svět kolem nás jako na stroj, mám sklon do přírodních dějů zasahovat, neboť si ve své pýše myslím, že jsem je vytvořil. Přírodní jevy, evoluce či společenské interakce však nejsou stroje, naopak jsou adaptabilní, učí se, mají vlastní pohyb. Tím, že se na skutečnost díváme jako na chod stroje, jsme se zbavili možnosti efektivního přizpůsobení. Čím více zasahujeme do spontánního řádu přírody i lidské společnosti a snažíme se jej změnit, tím méně se nám to daří.

ČESKÁ POZICE: Jste ctitelem baťovských myšlenek a systému...

ZELENÝ: Jsem zastáncem práce a odkazu obou bratrů Baťových a dodnes v jejich díle vidím inspiraci. Baťovský systém byl zajímavý tím, že jej Baťa neokopíroval. Je to jeho původní způsob myšlení a pohled na svět, který vyplýval z toho, že zakladatelé Baťovy firmy nebyli vzdělanci. Byli inteligentní, ale nebyli vzdělaní.

Nikdo jim nevnukl myšlenku, jak se na svět dívat. Takže se na dění kolem sebe dívali přirozeně. Tím, jak vnímali svět, předešli svou dobu a vytvářeli věci, které tehdy nikdo jiný nedělal. Například místo exportu bot vyváželi celé výrobní systémy. Zavedli podnikové i podnikatelské vzdělávání, protože jim pro jejich zaměstnance to státní nestačilo.

Baťovský systém byl zajímavý tím, že jej Baťa neokopíroval. Je to jeho původní způsob myšlení a pohled na svět, který vyplýval z toho, že zakladatelé Baťovy firmy nebyli vzdělanci. Byli inteligentní, ale nebyli vzdělaní.

Podle pamětníků se prý oba bratři Baťové dívali na svou firmu jako na živý organismus. To znamená, že organismus můžete nejen stimulovat, ale i mu musíte dát volnost, aby si našel své specifické cesty. Nemůžete mu diktovat. Proto je chyba nebo velké nepochopení, když někdo tvrdí, že ve Zlíně převládal diktát. Většinou šlo o netrpělivost dotyčného a neochotu chápat baťovský systém. Neměli počítače, internet ani globální komunikace, navzdory tomu prosperovali.

Jednu chybu však měli. Domnívali se, že průmyslová fáze je poslední lidského vývoje, a pak už nic jiného nebude – že se průmysl může rozvíjet donekonečna. Po druhé světové válce jsme však zjistili, že existují i služby. Tento systém mě však neustále inspiruje. Snažím se myšlenky, které jsou dodnes platné, a baťovské pohledy na podnikání – jak by to správné mělo vypadat – šířit a upravovat podle dnešních podmínek. Je škoda, že Baťovy podniky zanikly. Navíc ne vlastní vinou, ale souhrou nešťastných náhod.

Nejdříve příchodem nacistů, později po válce místo, aby se závody vzpamatovaly, přišel Benešův zákon o znárodnění a po něm komunisté. Prostě jsme Baťovy podniky zničili. Následně se už obnovit nedaly, protože zmizelo to, čemu někdo říká organický vývoj nebo také baťovský duch.

ČESKÁ POZICE: Mluvil jste o globální společnosti či globálních firmách. Má malé a střední, místní či regionální podnikání ještě smysl?

ZELENÝ: Věk malého a středního podnikání teprve přichází. U nás i ve světě v současnosti existuje víceméně doprovodné podnikání v místech a oborech, kam mamutí podniky nedosáhly, tedy jakýsi doprovodný proces. Situace se ale začíná měnit ve prospěch malého a středního lokálního či regionálního podnikání.

Z hlediska globálního, kde už moc úspěchů není, se také ekonomické pohledy začínají rozkládat na regionální a lokální

Velké podniky se rozkládají nebo dokonce rozpadají na menší a nezávislé jednotky. Z hlediska globálního, kde už moc úspěchů není, se také ekonomické pohledy začínají rozkládat na regionální a lokální. Nastává velká kvalitativní změna a malé a střední podniky mají budoucnost před sebou.

ČESKÁ POZICE: Jste také velkým propagátorem Baťova vzdělávacího systému. Ten však byl tehdy i nyní je u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde naučit podnikat?

ZELENÝ: To je značně zavádějící. Nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je často zvykem. Podle mne výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. Potřebujeme, aby na podnikatelské univerzitě, mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, učíte se vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky.

Připravujeme školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby kromě povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Takových podnikatelských univerzit je velmi málo. Je humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s velkým „P“ museli ze škol odejít, například Bill Gates nebo Steve Jobs. A to je chyba.

Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je dobrý, pro desítku dalších, a pokud geniální, pak pro stovky lidí. Když budeme mít miliony podnikatelů, vybudujeme nový svět.

Nepřipravili jsme prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Léta se vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme, co tito dva udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, milionů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích.

Podnikání je pro naši existenci jednou z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je dobrý, pro desítku dalších, a pokud geniální, pak pro stovky lidí. Když budeme mít miliony podnikatelů, vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekvovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytvářejí v každé zemi produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.

ČESKÁ POZICE: Mluví se o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách, což je s vaším tvrzením v rozporu.

ZELENÝ: O nezávislosti české akademické scény lze pochybovat. Řeči, že by školství nemělo záviset na trhu, jsou pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách – izolaci ve „věži ze slonoviny“ a povýšenost nad každodenně se měnícími potřebami společnosti – je historická hloupost. Vzdělávací systém nemůže být autonomní, odstíněný od života.

Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mě nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu, a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří.

Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách je historická hloupost. Vzdělávací systém nemůže být autonomní, odstíněný od života.

Vysoké školy by měly prokazovat nejen to, kolik studentů je absolvuje, ale i kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.

ČESKÁ POZICE: Politici, dokonce i čeští, společně s ekonomy vcelku kladně hodnotí systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje současný francouzský prezident François Hollande. Uspěje jeho nápad, nebo se jen zařadí mezi další, od reality odtržené chiméry?

ZELENÝ: Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie... Problém, na který ukazuje francouzský prezident Hollande, spočívá v tom, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost a navíc lidé nemají správnou kvalifikaci. Proto stát utrácí peníze na rekvalifikace.

To, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné produkuje, však Hollanda nezajímá – nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To je cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, ale tyto nové nezaměstnatelné bude nutit k rekvalifikaci. Na to budou třeba peníze. Kde je dnes velmi zadlužená země vezme? Většinou ze školství. Oseká výdaje na vzdělávání, aniž by byl napraven systém.

Pokud se nezmění systém tak, aby byl absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná, a to jak ve Francii, tak v Česku

Z toho také vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat. Z této smyčky není úniku. Pokud se nezmění systém tak, aby byl absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná, a to jak ve Francii, tak v Česku.

Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevilo nové odvětví, které nabízelo možnosti zaměstnání, například v leteckém a automobilovém průmyslu, službách, cestovní ruchu či IT technologií, takže školství mohlo být do jisté míry autonomní, protože změna byla relativně pomalá.

Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rostoucí státní byrokratický aparát. Místo nového oboru přišla finanční krize a s ní spojené problémy kvůli nedostatku financí a dluhům. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.

ČESKÁ POZICE: Vidíte cestu ven?

ZELENÝ: Když na problémy upozorňuji, mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě „přitlačí na pilu“. Když už je pozdě a „klec spadla“, ptají se na „cestu ven“. Konec už ale byl, vážení. Cestu ven jste minuli na dávné křižovatce, teď neexistuje.

Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozvírají. Pokud nedokážeme uplatnit absolventy ve státní sféře, pak musíme v soukromé.

Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozvírají. Pokud nedokážeme uplatnit absolventy ve státní sféře, pak musíme v soukromé. Vznik nových vzdělávacích zařízení ale nadále blokují a kontrolují různé státní byrokratické akreditační komise.

Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých univerzit a také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je de facto, a nikoli byrokratická de jure. Potřebujeme, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než státní. Singularity University v Kalifornii má za svým názvem „unaccredited“ – neakreditovaná –, což považuje za záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí a cení si akreditace, neakreditace. Jen u nás to má pejorativní význam.

Rozlišuji mezi akreditací de jure, která vzešla z úřadů a ministerstev, a de facto, o níž rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala řadu vzdělávacích funkcí, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University = firma Fosfa. Ale to je výjimka.

ČESKÁ POZICE: Mluvíte o stále se vyvíjejícím světě. Zmenším jej na standardní firmu se standardním programem. Firma jej musí inovovat, aby zvládla trh. Jak to má udělat, když je zvyklá na současný systém a změna vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než má většina firem, a těm se změny nelíbí. Co s tím udělat?

ZELENÝ: Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokážou nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi svými zaměstnanci takové, kteří jsou schopní aplikovat inovační trendy, nejen tradiční vykonavatele. Pokud je nemá, něco je špatně.

Firma by měla mít mezi svými zaměstnanci takové, kteří jsou schopní aplikovat inovační trendy, nejen tradiční vykonavatele. Pokud je nemá, něco je špatně.

Tím se opět vracíme ke vzdělávání. Současný vzdělávací systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale jen vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze těsnou spoluprácí škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale tvůrčí lidi, či ty, kteří dokážou současný systém měnit, je pouze několik ze sta.

Neberu svou teorie o vzdělávání do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky či vědecké teoretiky, ale současně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musejí uživit a poskytnout žití v současné i budoucí, velmi náročné hospodářské sféře.

ČESKÁ POZICE: Nadace ZET v květnu pořádá konferenci. V čem a proč bude přínosem pro podnikatelskou veřejnost a kdo na ní vystoupí?

ZELENÝ: Konference Transformace společnosti, ekonomiky a podnikání: Jak přežít a uspět v novém světě? se bude konat 19. května na Vysoké škole obchodní v Praze. Přínos je tedy zřejmý: obracíme do budoucnosti, nikoli k psychogurům minulého světa. Budou se na ní prezentovat přední mladí ekonomové, přední – a stejně mladí – podnikatelé a odehraje se i debata obou skupin i účastníků bez „moderátora“.

Milan Zelený (74)

  • Vystudoval na Vysoké škole ekonomické v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky.
  • Po absolvování VŠE pracoval na Akademii věd u profesora Oty Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA studovat na Rochesterské univerzitě.
  • Po roce 1968 v USA zůstal. Získal Ph. D. v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace.
  • Přednášel na Univerzitě v Jižní Karolíně a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V Evropě působil na univerzitách v Bruselu a Kodani.
  • Po návratu do USA, zakotvil na Fordhamově univerzitě, kde strávil 30 let.
  • V současnosti je emeritním profesorem, takže má méně povinností a mohl se napůl vrátit do Česka.
  • Založil nadaci ZET Foundation s cílem hledat nápravu problémů, s nimiž se dnes svět potýká. Zaměřil se i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...