Lidovky.cz

Příběh soudkyně Heleny Králové není černobílý

Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze. foto:  Michal Šula, MAFRA

Šéf pražské justice Libor Vávra chtěl soudkyni Helenu Královou nadobro zbavit taláru. A v rozhovoru říká: „Nepochybuji o její ctihodnosti, ale obávám se o její řemeslnou zručnost. Pokud se chirurgovi třese ruka, už nemůže operovat, byť by tomu rozuměl sebelépe. Helena Králová sice nebyla odvolána z postu, ale nevěřím, že je vítěz.“
  14:18

Šéf pražské justice Libor Vávra o soudkyni Heleně Králové mimo jiné říká: „Když někdo soudí na Obvodním soudě pro Prahu 1 stejně dlouho jako Králová, pak mediální tlak žádnou významnou roli nehraje. Za ty roky soudila mnoho mediálně sledovaných kauz, třeba taxikářské gangy. Byla jedna z prvních, která se objevovala v médiích, jak odchází ze soudní síně a přichází do ní, a to v době, kdy to nebylo zvykem. To je otázka profesionality, kdyby si měla všechno brát, rezignovala by dávno.“

LIDOVÉ NOVINY: Loni jste podal kárnou žalobu na soudkyni Helenu Královou, protože měnila názor na zákonnost odposlechů v kauze takzvaných trafik pro exposlance ODS. Chtěl jste ji zbavit postu stejně jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), který jí vytýkal nerespektování právního názoru vyššího soudu. Nejvyšší správní soud ji ale poslal zpět soudit. Jaký z toho výsledku máte pocit?

VÁVRA: Příběh Heleny Králové není černobílý. Když jsem přemýšlel nad kárnou žalobou, uvědomoval jsem si, že se dotýkám velmi citlivých věcí. Nezávislost soudce a nepostižitelnost za právní názor může překvapivě vyvstat jako pevná hradba ve prospěch Králové. A to jakkoliv si myslím, že její práce byla velmi špatná.

LIDOVÉ NOVINY: Jste tedy s rozhodnutím kárného soudu spokojen, nebo ne?

Nezávislost soudce a nepostižitelnost za právní názor může překvapivě vyvstat jako pevná hradba ve prospěch Králové. A to jakkoliv si myslím, že její práce byla velmi špatná.

VÁVRA: Respektuji ho. Znám Královou řadu let a jsem si jist, že je to dané spíše jejím osobním stavem, jde o věc velmi citlivou i osobně.

LIDOVÉ NOVINY: Jak obtížné je řešit situaci, kdy soudce už není v kondici, ale dobrovolně odejít odmítá?

VÁVRA: Když už soudce není v dobré formě, je to vždy velice citlivé, v řadě zemí se to řeší nepřímo výší důchodu. Tlak na soudce, aby se vzdal mandátu, je citlivý, protože nezávislost a nedotknutelnost soudce je výsadou účastníků řízení, nikoliv jeho osobně. Nedivím se tedy tomu, že soud takto rozhodl. Vždy jsem věděl, že to tak může skončit. Pořád si stojím za navrhovanou sankcí a myslím, že mnou podaná kárná žaloba byla oprávněná a správná.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste si myslel, že to takhle může skončit?

VÁVRA: Problém je v tom, jak je upraveno kárné řízení. Ještě před 20 lety byly kárnými senáty krajské soudy. Kární soudci tedy dokonale znali ty, o kterých rozhodovali. A to byla velká výhoda.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

Znám Královou řadu let a jsem si jist, že je to dané spíše jejím osobním stavem, jde o věc velmi citlivou i osobně

VÁVRA: Odvolací krajský soudce totiž zná dokonale každodenní rutinu okresního soudce a dovede odhadnout, jestli jeho množství práce je stejné jako u ostatních soudců, kteří problémy nemají, nebo jestli se něčím liší. Z důvodů, které nebyly příliš věcné, se kárné řízení přeneslo na vrchní soudy. Tam už docházelo k debatám, že kárný senát je mírnější.

A to z logiky věci, protože vrchní soudy rozhodují velmi pracné a složité případy, ale v úplně jiném časovém rozvrhu. Pro soudce vrchního soudu je pak děsivá představa, že se na okresní soudce hrnou desítky spisů během několika dnů. Mění na něho pohled, protože už si sám takovou práci nedokáže představit.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte si tedy, že jednostupňové kárné řízení u Nejvyššího správního soudu je špatně?

VÁVRA: Že je jednostupňové řízení špatně, je prokazováno i ve světě. Logicky vede k mírnějším rozhodnutím. Také všude, kde byl zaveden laický prvek advokátů a akademiků v kárných senátech, to vždy vedlo ke zmírnění rozsudků. To není kritika konkrétních lidí. Je logické, že takto justici zvenku vidí.

Když už soudce není v dobré formě, je to vždy velice citlivé, v řadě zemí se to řeší nepřímo výší důchodu. Tlak na soudce, aby se vzdal mandátu, je citlivý, protože nezávislost a nedotknutelnost soudce je výsadou účastníků řízení, nikoliv jeho osobně.

Justice je sama na sebe vnitřně přísnější. Celé se to sešlo ještě s tím, že zástupci soudců v kárných senátech jsou většinou z vyšších soudů a jejich pochopení pro detaily každodenní rutiny soudce nižšího stupně jsou menší. Na druhou stranu si myslím, že kárné senáty Nejvyššího správního soudu soudí z hlediska právního výborně a s potřebným nadhledem.

LIDOVÉ NOVINY: Takže často zmiňovaný názor, že soudci kryjí soudce, je podle vás mimo?

VÁVRA: Vždyť je to úplně paradoxní. Vezměme si jako příklad soud, kde je 17 soudců a jednomu z nich se nedaří kvůli vyhoření, osobním či zdravotním problémům. Nevyhnutelně se pak stane, že za něho začnou kolegové pracovat, protože mu odvolací soud ruší věci, a on nestíhá. Nebo odvolací soud jeho případy přikazuje jiným senátům. Soudcovský kolektiv nemá zájem, aby tam byl. A dokud tam zůstává, zabírá místo pro jiné, kteří by pomohli.

LIDOVÉ NOVINY: Je pro předsedu soudu těžké „vytlačit“ soudce, který na práci už nestačí?

VÁVRA: Osobně se mi to od roku 1999, co jsem soudním funkcionářem, podařilo u dost lidí. A vždy to bylo jinak než kárným řízením. Vedl jsem s nimi osobní rozhovory. Rozhodující ale často byl tlak od ostatních soudců, kteří se ho snažili přesvědčit, aby si přiznal, že na to už nestačí. A pracovat v takové atmosféře jde dlouhodobě jen těžko. Zejména když soudci práce skutečně nejde a neodchází domů s dobrým pocitem.

LIDOVÉ NOVINY: Nelze tedy spoléhat jen na výsledek kárného řízení?

Že je jednostupňové řízení špatně, je prokazováno i ve světě. Logicky vede k mírnějším rozhodnutím. Také všude, kde byl zaveden laický prvek advokátů a akademiků v kárných senátech, to vždy vedlo ke zmírnění rozsudků. To není kritika konkrétních lidí. Je logické, že takto justici zvenku vidí.

VÁVRA: To by bylo absurdní. Je to určitá forma tlaku, který může pomoci, ale samo od sebe moc nefunguje. Ani já bych nechtěl žít v zemi, kde jde dostat „špatného“ soudce lehce ze soustavy ven. Může se totiž stát, že je soudce vnímán jako špatný kvůli svému právnímu názoru, který se může po pár letech ukázat jako správný.

LIDOVÉ NOVINY: Jak dlouho může soudce takový tlak zevnitř vydržet?

VÁVRA: V 80 procentech případů, co jsem zažil, stačil jeden rozhovor. Po pár dnech soudce přišel s rezignací, která byla opatřená razítkem prezidentské kanceláře. Dokud soudce nemá špatnou pověst, pak pokud dobrovolně a v klidu odejde, má slušnou šanci se dobře uživit kdekoliv jinde.

LIDOVÉ NOVINY: Kárné řízení Heleny Králové proběhlo pod mediálním drobnohledem. Je pro soudce, který absolvuje kárné řízení, komplikované vrátit se do práce?

VÁVRA: Když někdo soudí na Obvodním soudě pro Prahu 1 stejně dlouho jako Králová, pak mediální tlak žádnou významnou roli nehraje. Za ty roky soudila mnoho mediálně sledovaných kauz, třeba taxikářské gangy. Byla jedna z prvních, která se objevovala v médiích, jak odchází ze soudní síně a přichází do ní, a to v době, kdy to nebylo zvykem. To je otázka profesionality, kdyby si měla všechno brát, rezignovala by dávno.

LIDOVÉ NOVINY: Její vztah k médiím je ale velmi defenzivní, byť ji kárný soud vyzval k větší otevřenosti.

Nechtěl bych žít v zemi, kde jde dostat „špatného“ soudce lehce ze soustavy ven. Může se totiž stát, že je soudce vnímán jako špatný kvůli svému právnímu názoru, který se může po pár letech ukázat jako správný.

VÁVRA: Nikdy v tomto ohledu nebyla vstřícná, na technické věci občas novinářům odpoví. Je to ale trochu nespravedlivé, protože kdyby soudila kdekoliv jinde, dodnes nevíme, že má nějaké problémy. Na některých soudech žijí soudci pod úplně jiným tlakem než kdekoliv jinde. Praha 1 k nim bezpochyby patří.

LIDOVÉ NOVINY: Není ale soudce jmenován se všemi výhodami právě proto, když se mu dostane na stůl sledovaná kauza, ji rozhodl perfektně?

VÁVRA: Přesně proto ale nechápu úvahy, že by měla Králová soudit jinou agendu. Pak bychom museli přiznat, že existuje agenda, kam se soudci „odkládají“. To se kdysi skutečně dělalo. Byly soudy, u kterých předseda těm méně úspěšným soudcům přiděloval opatrovnickou či exekuční agendu. Ale na těchto agendách se to pak za pár let bolestivě projevilo.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se Helena Králová dostala k řešení závažných hospodářských trestných činů?

VÁVRA: Pokusně jsme se asi před deseti lety, kdy jsem byl na Praze 1 předsedou, rozhodli zřídit tuto specializaci. Řešila třeba výběrová řízení na centrálních orgánech státní správy. Specializace měla snížený nápad, protože kauzy byly složité.

Na některých soudech žijí soudci pod úplně jiným tlakem než kdekoliv jinde. Praha 1 k nim bezpochyby patří.

Králová se o agendu přihlásila, chtěla menší počet kauz a na ty případy se cítila. Nikdo nečekal, že přijdou kauzy jako Čepro nebo pád vlády v roce 2013. Jsem čím dál víc přesvědčen, že přílišná specializace soudců vede k jejich přetěžování v nějakém segmentu agendy. A to všechno jí podlomilo vaz. Proto to není jen černobílý případ špatného soudce.

LIDOVÉ NOVINY: Váš místopředseda Jan Kadlec po skončení kárného řízení řekl, že Králová není člověk na svém místě. Souhlasíte s ním?

VÁVRA: I já si to pořád myslím. Lepší už to nebude. Ale především si myslím, že se trápí i ona sama. Nepochybuji o její ctihodnosti ve vyšším slova smyslu, ale obávám se o její řemeslnou zručnost. Pokud se chirurgovi třese ruka, už nemůže operovat, byť by tomu rozuměl sebelépe. Helena Králová sice nebyla odvolána z postu, ale nevěřím, že je vítěz. Jenom odvrátila jednu katastrofu.

LIDOVÉ NOVINY: Není to i tím, že jsou takto exponované soudy přetížené?

VÁVRA: Praha měla vždy oproti jiným krajům desítky soudců navíc kvůli složitým sporům, jako je třeba náhrada škody. Systém přežil desítky let, ministryně spravedlnosti Helena Válková ale rozhodla, že soudci budou přidělováni jinak, a od té doby Praha přišla o 60 soudcovských míst. To je obrovský úbytek.

Jsem čím dál víc přesvědčen, že přílišná specializace soudců vede k jejich přetěžování v nějakém segmentu agendy. A to všechno Heleně Králové podlomilo vaz. Proto to není jen černobílý případ špatného soudce.

Navíc k tomu ministr Pelikán přidal takzvaný dynamický model, který ale pomohl jen soudům, co řeší mnoho jednoduchých kauz. Praze to naopak ublížilo. I proto se na lidi jako Králová pohlíží, jako by patřili k nejhorším soudcům v republice. Bude přibývat lidí, kteří jsou dlouhodobě nemocní. Už teď jich máme dost a troufám si říci, že to je i kvůli tomu, že jsou přetížení a jejich práci by mělo dělat více lidí. Takto to dál nejde.

Kauza Králová

  • Šestašedesátiletá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová čelila dvěma kárným žalobám.
  • První na ni podal ministr Pelikán za nerespektování názoru vyšších soudů – kárný senát jí za to snížil plat.
  • Druhou žalobu podal šéf pražské justice Libor Vávra za údajnou změnu názoru na zákonnost odposlechů. Kárný senát ji však zprostil.
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.