Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Lidi milují, koho milují. Když kvůli podivné princezně Dianě, která nevynikala skutečně ničím, obklopily svíčky od Angličanů vchod do Buckinghamského paláce, tak jsem se sice divila, ale vzala jsem na vědomí, že pro ty lidi něco znamenala. Když se svíčky vršily na Bertramce, vzala jsem na vědomí, že lidi Gotta milovali. Aspoň hodně z nich, Ale že byl fenomén, to musím uznat i já, která ho neposlouchala. Paní Chramostovou holt lidi tolik nemilovali. Možná by to bylo jinak, kdyby směla veřejně vystupovat, ale prostě se to takhle událo. Jo, a k těm písním v metru: Když Hřib hýkal v metru blahem nad tím, že jsme v NATO, každou čtvrthodinu, museli jsme se s tím smířit. Když kdejaký krámek vystrkuje ampliony na ulici a tluče do nás techno a podobné pseudostyly, tak to musíme přežít. Tak proč autor nemohl přežít pár cajdáků pana Gotta?

Předně - v okruhu českých celebrit je málo osobností, které se s bývalým režimem nezapletly, např. M. Kubišová, J. Bican, J. Železný. Herečka se zapletla dost, v mládí vstupem do kSČ a podpisem vázacího aktu s StB. Jak hlasovala o Jiřině Štěpničkové? Zpěvák se takto nezapletl ani v nerozvážném mládí ani v době normalizace. Nechal se zmanipulovat jen k vystoupení v antichartě, jež však provedl v neideologickém duchu. Žádným represím jako Herečka nebyl vystaven. Ona se zapletla víc, proto byla více perzekuována a získala gloriolu mučedníka. Diskuse v tomto duchu rozhodně smysl mají, protože vedou k ujasňování lidských hodnot a priorit. Myslím, že na státní pocty nemá nárok ten, kdo netrpěl represemi ani ten, kdo selhal.

Karel Gott a Vlasta Chramostová měli každý zcela jiný okruh lidí, které zajímali a je zcela zjevné, že Karel Gott měl tento okruh lidí vyšší o několik řádů. Ani mně se nelíbil cirkus, který se strhl kolem pohřbu Karla Gotta (a nejspíš by se nelíbil ani jemu samotnému), byl to ale nejspíš důsledek jeho popularity; jakkoliv si mohu vážit paní Chramostové, její popularita v široké české veřejnosti byla nesrovnatelně nižší a v jiných státech, jejichž občanů se Gottova smrt dotkla, prakticky nulová.Vzájemné poměřování Karla Gotta a Vlasty Chramostové je proto podle mého názoru prostě nepatřičné a je jen zbytečným akademickým cvičením.

Pravdu má autor snad pouze v jediném. A možná ani tehdy ne, když se snaží, byť pouze jako "nehodný učedník" pokrytecky porovnávat své slohové cvičení s takovým klasikem, jakým byl Stefan Zweig. Nejde ani tak o to, že se čtenáři snaží vědomé selhání "Herečky" vstupem do KSČ a hlavně "vázacím aktem" pro StB, bagatelizovat a postavit do roviny jakési "mladické nerozvážnosti", aby ji následně jako členku jiného seskupení glorifikoval. Jde o to, jak se vymezuje k Zpěvákovi , kterého sic "velká část národa milovala", ale "láska velké části národa byla slepá" proto se prý Zpěvákovi dostalo poct, jichž se mu dostat nemělo. Ano tady se začíná odvíjet, plytký příběh "nehodného učedníka". Příběh, kterým se autor v duchu nejlepších tradic "těch lepších z nás" snaží čtenáři vykreslit obraz Zpěváka, který "se s tímto režimem nevyhnutelně zapletl, v rozporu s pravdou jej podpořil a ve chvíli zkoušky selhal". Tedy, na rozdíl od oné Herečky. Hmm co na to říci! Inu co slovo to perla. Ale pravda to není.

Naopak, má pravdu ve všem, co napsal. Nemám ale v úmyslu vás o tom přesvědčovat, zřejmě by to bylo zbytečné.