Osvěty laické veřejnosti, ale i samotných zemědělců v případě, že jde o prezentaci nepříliš známých nebo nepříliš prezentovaných údajů, není nikdy dost. Nejnověji se do osvěty zapojil komunikační tým kolem ministra zemědělství Ivana Fuksy prostřednictvím série videoklipů, z nichž jeden je věnován situaci v tuzemských chovech prasat a vepřovému masu jako takovému.
Faktem je, že spotřebitelská veřejnost je už léta bombardována zastánci zdravých životních stylů údaji o tom, jak je konzumace vepřového a živočišných tuků škodlivá. Tuzemští zemědělci zase léta přesvědčují spotřebitelskou veřejnost o tom, že jsou plně konkurenceschopní vůči EU v kvalitě i ceně, a proto by bylo žádoucí, aby lidé dávali při nákupech vepřového přednost výrobkům z jejich surovin. Obojí je částečná pravda, ale jak již to tak bývá, skutečnost je o mnoho složitější. Stejně jako v případě ministrova „prasečího“ videoklipu.
Ministr Ivan Fuksa v angažovaném klipu na YouTube.
Pokud se týká v klipu použitých čísel o vývoji počtů prasat, objemech dovozů nebo porovnání efektivity tuzemské produkce s nejvyspělejšími státy EU, jsou příslušná čísla v pořádku. Trochu jinak je to ale se širšími souvislostmi. Například s dotacemi.
Skulinky volného trhu
Je pravda, že oficiálně není produkce vepřového, respektive chov prasat, v rámci EU předmětem dotačních podpor a „komodita vepřové“ je opticky ponechána volnému trhu. Jenže předivo evropské legislativy je složité a vždy se v něm dají najít skulinky, jak v podstatě cokoli ze zemědělských aktivit podpořit, i když by se tak vlastně nemělo dít. V případě prasat jde o celou škálu nepřímých podpor, které v laikovi mohou vzbuzovat i úsměv. Chovatelé prasat dostávají například:
- příspěvek na „umytí prasat“,
- na jejich šetrný transport na jatka,
- na marketing týkající se propagace vepřového masa,
- na likvidaci odpadů vznikajících při chovu prasat či na jatkách.
Ministerstvo zemědělství ostatně mělo výčet těchto příspěvků kdysi k dispozici, nicméně – nic z toho nevyužilo. Lze tedy říci, že na útlumu tuzemské produkce prasat se samo ministerstvo v minulosti částečně podílelo, neboť nevyvinulo aktivity k tomu, aby mohli naši chovatelé prasat čerpat sofistikovaně pojaté nepřímé podpory.
To se snad částečně změní – současný ministr deklaruje investice do výzkumu, což je jistě správná, ale trochu pozdní cesta. Naopak zápůjčka levnějšího obilí k výrobě krmných směsí pro prasata asi žádným ternem nebude. EU nám totiž nedovolí dodat tuzemským producentům prasat obilí v takových (nízkých) cenách, aby to pro ně mělo rozhodující význam. To je mimochodem jeden ze systémových problémů tuzemských chovů prasat – velmi často jde totiž o podniky bez zemědělské půdy, na níž by si mohli chovatelé vypěstovat suroviny k výrobě krmných směsí a nebyli by závislí na nákupu krmných směsí od specializovaných výrobců. Ceny obilí jako suroviny k výrobě krmiv jsou totiž zásadní položkou v nákladech na produkci vepřového. V EU je přitom obvyklé, že zemědělské podniky chovající prasata nějakou půdu mají nebo mají smluvně podchycené dlouhodobě stabilizované ceny potřebných surovin.
Konkurenceschopní čeští vepříci
Vina za neustálý pokles tuzemské produkce vepřového je ale samozřejmě i na samotných zemědělcích. Ti nejenže podcenili propagaci vepřového u spotřebitelů (a přitom by jim na to částečně přispěla EU), ale zároveň nebyli jako celek schopni dlouhá léta výrazně zvýšit efektivitu své produkce. Videoklip to celkem reálně na použitých číslech demonstruje. Zapomíná však dodat, že i v ČR již existují v současné době zemědělské podniky s konkurencí z EU plně srovnatelné. Celkový republikový průměr je ale zahrnuje do šedi anonymity, a opticky pak vyznívá tuzemská produkce prasat jako odsouzená k zániku.
V současné době je české vepřové místy i páté nejlevnější v Evropské unii
Jenže například akciová společnost Mydlářka, kde ministra skutečně, nejen podle videoklipu, osprchovali, porovnatelná s EU opravdu je. Důkazem zlepšování situace v tuzemských chovech prasat je i skutečnost, že zatímco v době po vstupu do EU bylo české vepřové skutečně páté nejdražší v rámci EU (a proto se také do ČR vozilo a vozí stále více tohoto masa ze zahraničí, jinak by zase klesala konkurenceschopnost jeho zpracovatelů – masokombinátů), v současné době je české vepřové místy i páté nejlevnější v EU. To něco signalizuje.
Pokud přitom bude tento trend pokračovat, může se propad produkce vepřového v ČR zastavit. Nejde přitom pouze o efektivitu zemědělské produkce, ale také o efektivitu zpracování masa v ČR a zlepšení vztahů mezi našimi potravináři a maloobchodními řetězci. Dosavadní strategie neustálého prohlubování názorových příkopů mezi dodavateli a odběrateli potravin samozřejmě poškozuje obě strany, respektive i rozhodující stranu třetí, totiž tuzemského spotřebitele. Právě v jeho rukou je klíč k možné perspektivě tuzemského vepřového. Pokud bude výrobky domácího původu vyžadovat a pokud také bude kontrolovat, zda skutečně tuzemského původu jsou, musí obchodníci reagovat pragmaticky a takové výrobky prodávat. Pak je ale důležité, aby spotřebitel věřil v jejich kvalitu a byl ochoten za ně zaplatit třeba i o něco vyšší cenu, pokud bude kvalita nějakým způsobem garantovaná. A ta již částečně garantovaná je.
Málokdo třeba ví, že naše „špekáčková vyhláška“ stanovuje zhruba u 40 hlavních druhů tuzemských uzenin závazný podíl masa a komponentů, které jsou součástí tradičních receptur, avšak toto složení garantuje pouze u tuzemských výrobků, zatímco na zahraniční se špekáčková vyhláška nevztahuje. To v praxi znamená, že zatímco u tuzemského špekáčku, gothaje nebo vysočiny má zákazník jistotu, že výrobek obsahuje příslušný podíl masa (jinak by se tak nemohl jmenovat), u zahraničních uzenin tuto záruku nemá.
Projekt na kvalitnější vepřové
Problémy s odbytem vepřového a poklesem jeho produkce mají i jiné země EU. To vyústilo ve snahy evropských i mimoevropských institucí i chovatelů prasat zlepšit image vepřového masa, přesvědčit spotřebitele o kvalitě vepřového masa a propojit chov prasat se současnými trendy animal welfare a uvádění výsledků aplikovaného výzkumu do praxe. Výsledkem je projekt „Q-PorkChains“, jehož cílem je vyjít vstříc náročnějším požadavkům spotřebitelů vepřového masa na jeho kvalitu. Do projektu je pod koordinací Kodaňské univerzity zapojeno celkem 51 organizací ze 14 zemí EU a dále pět institucí z USA, Brazílie, Číny a Jižní Afriky. Z nových členských zemí EU je do projektu zapojeno Bulharsko a Maďarsko, workshopy a semináře se konaly například i v Polsku a pobaltských republikách. Česko se zatím do projektu nezapojilo.
ČR je zemí, z níž se spíše vyvážejí zemědělské suroviny a dovážejí finální potravinářské výrobky
Je zřejmé, že zapojení tuzemských producentů vepřového masa i jeho zpracovatelů do projektu Q-PorkChains přinese těmto subjektům vyšší nároky na výrobu produktů z této suroviny. Na druhou stranu účast v projektu může být pro takové subjekty zdrojem podpůrných finančních prostředků a zároveň možností, jak dosáhnout při prodeji odůvodněné kvalitnější produkci vyšších realizačních cen. Zároveň je tímto způsobem možné oslovit část spotřebitelů, kteří preferují při nákupu potravin výrobky typu „Bio“, Fair Trade“ atd.
Nezanedbatelnou šancí pro tuzemské chovatele prasat a potravin z vepřového masa jsou možné následné vyšší exportní možnosti v rámci EU, a to exportů výrobků s vyšší přidanou hodnotou. ČR je přitom zemí, z níž se spíše vyvážejí zemědělské suroviny a dovážejí finální potravinářské výrobky, což v praxi znamená, že větší část přidané hodnoty k potravinám se tvoří v zahraničí. Exportní potenciál v rámci EU je v tomto případě o to větší, že jde o relativně nový projekt, jenž si teprve vytváří zákaznický trh.
Příště trochu lépe
K ministerské „čuníkovské“ osvětě: video se snaží o velká zjednodušení, což je také jedna z cest. Ne však jediná. Vždy je měřítkem, zdali se příjemce příslušných informací s poskytovanými údaji ztotožní, lidově řečeno – jestli jim bude věřit. To ale znamená, že podání takových informací musí být přirozené, jakoby nad věcí a prostě profesionální. Profesionalitou zpracování se však video příliš pyšnit nemůže. Čtený komentář má nepřirozenou dikci, stejně tak průvodní komentář ministra, od něhož ale asi nikdo nemůže čekat, že by byl ve své pozici ještě profesionálním spíkrem. Oproti sdělením tohoto typu vycházejícím obvykle ze záběrů na chrochtající čuníky je ale animace použitá v klipu určitě přínosem. Což v podstatě znamená: Dobře, ale příště přece jen o něco lépe...
