„V posledním měsíci se mě snad všichni lidé ptají jako první na otázku, jestli budu kandidovat na prezidenta. Lidi, já skutečně nevím, jestli seberu odvahu kandidovat aspoň do Senátu,“ pravil Tomio Okamura ve svém úvodním videoblogu letos v lednu. Už loni na konci roku se začal objevovat v průzkumech k prezidentským volbám a vždy se pohyboval na předních pozicích. Svou případnou kandidaturu podmiňoval „osaháním“ si politického řemesla v Senátu, kam nyní ze Zlínska kandiduje.
Hle, dnes už to zřejmě neplatí, protože – jak informuje středeční MF Dnes – Okamura začal sbírat podpisy lidí, a především pak hledá parlamentní podporu pro svou prezidentskou kandidaturu. Počet přislíbených podpisů poslanců (potřeboval by jich 20) či senátorů (10) si prý nepamatuje… „Už by bylo málo času (na sesbírání 50 tisíc podpisů občanů nutných pro podání kandidatury – pozn. red.). Samozřejmě jsem se ptal poslanců, za kterými chodím lobbovat, jestli by mě podpořili jako prezidentského kandidáta,“ řekl listu Okamura. Rozhodnutí, zda jít do prezidentské volby, či nikoliv, by prý udělal „sekundu po oznámení výsledků senátních voleb“.
Podle MF Dnes Okamura v parlamentu sondoval u poslanců Věcí veřejných, zákonodárců z KSČM, ale i u šéfa poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Petra Gazdíka. Podle něj však poslanci topky podpoří pro prezidentské volby Karla Schwarzenberga.
Jaké jsou Okamurovy možnosti v parlamentu? Ve sněmovně by potřeboval 20 hlasů. Svého hradního aspiranta ještě neoznámily KSČM (26 poslanců) a Věci veřejné (12 poslanců), které by Okamuru teoreticky podpořit mohly. V Senátu, kde by potřeboval ulovit minimálně deset „duší“, by pak mohl oslovit nezařazené senátory (7) nebo klub KDU-ČSL (7).
Předchozí kritika nevadí?
Když na začátku roku česko-japonský podnikatel hovořil o prezidentské volbě, bylo sympatické, že se chtěl nejdříve politicky „otrkat“ v Senátu. Tam by nabyl (v případě, že by ve volbách uspěl) potřebné zkušenosti, vyztužil lokty a za pět let by mohl být daleko připravenějším hradním kandidátem, než kdyby už nyní coby politický „zajíc“ klepal na brány Hradu.
Z těchto představ ale jaksi Okamura polevil a místo toho, aby alespoň už v létě oznámil sběr podpisů a kandidaturu si takzvaně odchodil, lobbuje teď za svou nominaci zejména v parlamentu. Přitom do politiků se nezřídka dosti kriticky strefoval (například zde). To mu teď nevadí, že si u nich vyprošuje nominaci do voleb?
Samozřejmě, že mezi uchazeči o prezidentský post je řada dalších politických „zajíců“, například Vladimír Franz. Ten ale do parlamentu neběhá, aby poprosil o podpisy zákonodárců. Místo toho jezdí po republice a sbírá podpisy lidí. Proč takový postup nezvolil i Okamura, když má o Hrad zájem?
Abychom ale Okamuru nenechali v této kritice samotného, dodejme, že podobným způsobem by do prezidentských voleb rád vklouznul i podnikatel a lobbista Karel Muzikář, který nyní též shání parlamentní podporu.
