Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Prezidentské volby v USA: Demoverze demokracie budoucnosti

  9:49
Vliv na politiku je zatím jen vedlejším produktem internetového podnikání, v budoucnu však mohou technologie převrátit fungování demokracie. Online firmy se dosud pragmaticky držely stranou, prezidentská kandidatura Donalda Trumpa na republikánském konventu může vše změnit.

Digitální Donald Trump. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Trojice nejvlivnějších mužů Silicon Valley se počátkem roku sešla na tajné schůzce na soukromém ostrově u pobřeží americké Georgie. Šéf Applu Tim Cook, první muž Googlu Larry Page a vizionář a šéf Tesly a SpaceX Elon Musk měli jediný cíl – vymyslet, jak zastavit Donalda Trumpa.

Přidal se k nim třeba první investor do Facebooku Sean Parker i vydavatel listu New York Times Arthur Ochs Sulzberger mladší, nebo republikánský předseda Sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan. Prezentaci s příznačným názvem „Trumpovy slabiny“ jim pak přednášela sama šedá eminence a mozek administrativy několika prezidentů – Karl Rove.

Digitální podnikání

Dnes je jasné, že netradiční setkání, které po zprávách amerických médií řada účastníků promptně popřela, zjevně neuspělo. Trumpovo vítězné tažení republikánskými primárkami a reakce IT a internetových společností ale odhalila, že se s nimi musí počítat i jako s politickou silou – nebo spíše s byznysovou silou s rostoucím zájmem o politiku.

Sociální sítě, vyhledávání, nebo třeba přehrávání videí má především vydělávat peníze, a tomu se zatím podřizuje vše, včetně politických názorů. Vliv na politickou diskusi je dnes jen vedlejším produktem digitálního podnikání.

Nedá se ale čekat, že by chtěly přímo ovlivňovat, nebo přímo manipulovat miliony svých uživatelů. Tak jednoduché to ani zdaleka není, a i když jsou první na ráně všech komentátorů, sociální sítě představují jen onu pověstnou špičku ledovce v rovnici zahrnující internet a moderní technologie, jejímž výsledkem je budoucnost demokracie.

Technologičtí giganti mají sice v čele převážně liberálně smýšlející zakladatele a manažery, dosud ale dodržovali až překvapivě striktní neutralitu. Například republikánský konvent 18. až 21. července, který zřejmě potvrdí prezidentského kandidáta Trumpa, v minulosti sponzorovaly firmy, jako je Facebook, Google, Microsoft nebo Apple, převážně dodávkami počítačů a software. A stejně i jejich demokratické protějšky.

Hlavním důvodem je zejména u českých komentátorů až trestuhodně opomíjený fakt, že internet je v první řadě a především byznys. Dá se snad rozjímat nad vlivem firem, jako je Google a Facebook, a zcela opomíjet, že jejich krví je reklama, která je živí? Pragmatičtí podnikatelé si nemohou dovolit ohrozit příjmy z reklamy, nebo prodeje výrobků a služeb maloobchodnímu trhu, neboli široké veřejnosti, příklonem na jednu stranu politického spektra. Zejména pak v bipolární a v uplynulých letech stále vyostřenější veřejné debatě.

Sociální sítě, vyhledávání, nebo třeba přehrávání videí má především vydělávat peníze, a tomu se zatím podřizuje vše, včetně politických názorů. Vliv na politickou diskusi je dnes jen vedlejším produktem digitálního podnikání. Názory jejich šéfů jsou proto převážně jejich osobní věc.

Častá chyba

Idealističtějším důvodem může být v Silicon Valley zakořeněná a velmi populární myšlenka otevřenosti – kódů, systémů, platforem i politických názorů. Mnohem podstatnější ale je, že zdaleka ne všichni v IT sdílejí stejné hodnoty a ideály. Častou chybou je přitom domněnka, že všichni „ajťáci“ se názorově a voličsky počítají k americkým demokratům.

Častou chybou je přitom domněnka, že všichni „ajťáci“ se názorově a voličsky počítají k americkým demokratům

Politický editor serveru TechCrunch Gregory Ferenstein udělal rozsáhlý průzkum mezi 1200 zakladateli startupů manažerů a investorů do IT firem. Výsledek demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou nejspíš vůbec nepotěšil. Na jednu stranu jsou sice liberální v otázkách imigrace či práv menšin, na druhou si ale přejí nízké daně, i když by chtěli silný stát a velké investice zejména do školství. Zkrátka v americkém pohledu jsou to velmi podivní demokrati.

Vysvětlení je opět poměrně prosté. Technokratické názory křemíkového údolí jdou napříč oběma hlavními stranami v USA. Na jednu stranu souzní s domácí společensky liberální Kalifornií, a tedy demokratickými zastánci třeba sňatků homosexuálů. Na druhou ale především v ekonomických a regulačních otázkách vede republikánský libertariánský pohled favorizující podnikání.

Zuckerberg, Thiel, Brin a další

Politické názory pak opět ovlivňuje především podnikatelský pragmatismus. Technologický magazín Wired dokonce rozdělil křemíkové údolí do stran podle jejich priorit. Pán Facebooku Mark Zuckerberg vede frakci zastánců co nejbenevolentnějších imigračních zákonů – ale jen pro vybrané. Jednoduše proto, že potřebuje co nejvíce nových programátorů.

Spoluzakladatel Googlu Sergey Brin, zdá se, upřímně věří v jakousi posthippie ideu svobody a ostře vystupuje především proti cenzuře. Zkušenosti emigranta z východního bloku také údajně stála za stažením Googlu z Číny.

Šéf Uberu Travis Kalanick nepřekvapivě prosazuje obecně volnější pracovní právo, protože se bojí, že řidiči jezdící pro jeho alternativní taxislužbu by mohli získat práva zaměstnanců. Liberutopisty zastupuje známý republikánský investor Peter Thiel hlásající minimum státu a zbytečnost vysokých škol, protože potřebují co nejvíce podnikatelů jako oveček pro své fondy. A další investor Paul Graham rovnou hlásá elitářství a bohatnutí bohatých.

Spoluzakladatel Googlu Sergey Brin oproti tomu, zdá se, upřímně věří v jakousi posthippie ideu svobody a ostře vystupuje především proti cenzuře. Zkušenosti emigranta z východního bloku také údajně stála za stažením Googlu z Číny. Odchod internetové jedničky z největšího trhu světa byl ale podle některých motivován i do velké míry snahou tamních úřadů strkat nos do samotné firmy – a především zvýhodňovat její domácí konkurenty.

Podobně osobní důvody motivují šéfa Applu Tima Cooka, který se otevřeně a hrdě přihlásil ke své homosexuální orientaci a stal se předním veřejným advokátem občanských práv. Což se ovšem na úrovni celé korporace projevilo, zejména když se bránila proti snaze FBI prolomit zabezpečení iPhonů. Právě důvěra uživatelů a bezpečnost jsou přitom jednou z hlavních marketingových deviz, díky nimž chce Apple za své počítače, tablety a telefony o pár set dolarů víc než konkurence.

Jablečná firma ale překročila stín křemíkového politického pragmatismu, když oznámila, že letošní republikánský konvent sponzorovat nebude. Důvodem není nic menšího než Donald Trump.

Zlatá éra

Tim Cook je asi nejaktivnější z technologických bosů, kteří vstupují do veřejné debaty. Namísto dřívějších opatrných blogových příspěvků právníků a šéfů regulace, se čím dál více objevují politická vyjádření vrcholných šéfů. I když o jejich uvědomělé korporátní linii nemůže být nadále žádných pochyb. Co je ovšem v IT novinka, je v tradičních odvětvích už desetiletí běžné. Politickou aktivitou proslul třeba Henry Ford.

Většina technologických šéfů si nemyslí, že USA jsou v koncích, jak hlásá Trump. Naopak, pro ně vrcholí zlatá éra, kdy za sebou nechali ropné společnosti i finanční domy, tedy vládce minulých desetiletí a staletí.

Stejně jako magnáty přelomu úsvitu 20. století vedla k zájmu o politiku snaha o jejich regulaci, není dnešní internetové procitnutí motivováno příliš jinak. Podobně jako před sto lety přišly první antimonopolní zákony proti gigantům té doby, probudily se dnešní největší firmy po vleklém vyšetřování Microsoftu, kterému počátkem milénia hrozilo dokonce rozdělení.

Snaha ubránit se zásahům veřejné moci a svazování zákony byla také jedním z pilířů politické neutrality, nebo, jak by se také dalo říct, „hry na obě strany“. Donald Trump je ovšem nyní donutil bezpečnou ulitu opustit. Většina technologických šéfů si nemyslí, že USA jsou v koncích, jak hlásá Trump. Naopak, pro ně vrcholí zlatá éra, kdy za sebou nechali ropné společnosti i finanční domy, tedy vládce minulých desetiletí a staletí.

Trump také svým důrazem na protekcionismus může získat přízeň menších podnikatelů, logicky ale zasáhne online byznys, jenž je z podstaty globální. Sliby, že se do USA vrátí pracovní místa z levnějších zemí a tedy se znásobí náklady, už jsou jen třešničkou na dortu.

V neposlední řadě pak hraje roli osobní antipatie a znechucení z jeho prohlášení, často zcela za hranicí dříve myslitelného. A také čím dál větší uvědomění si odpovědnosti stále dospělejších firem vůči celé společnosti, kterou by mohly čtyři roky s kontroverzním magnátem v Bílém domě dostat do kolen.

Kandidát pro internetovou dobu

Také tady se však možná skrývá snaha udržet si růst svého podnikání. Pokud by prezident Trump jakkoliv narušil mezinárodní obchod a obecně prosperitu v USA, zasáhlo by to technologické firmy, které se o domovský trh stále opírají. Stačilo by ale, aby dostala zásah důvěra spotřebitelů. Ať už Apple, nebo třeba dnes slavná Tesla prodávají luxusní zboží za prémiové ceny, které je na jakékoliv výkyvy citlivé.

Paradoxně je právě Trump kandidátem jako stvořeným pro internetovou dobu. Jeho na první pohled přihlouplé a povrchní výkřiky jsou krátké, úderné, jednoduché a jasné – zkrátka jako dělané do obligátních twitterových 140 znaků.

Však také otec nejslavnějších elektromobilů Elon Musk v odpovědi na otázku ohledně politiky řekl, že se chce „zapojit co nejméně to bude možné“. Ale má to jednu výjimku: „Opravdu nechci, aby nominaci získal Trump.“ Paradoxně je právě Trump kandidátem jako stvořeným pro internetovou dobu. Jeho na první pohled přihlouplé a povrchní výkřiky, jako je „We must be smart!“ („Musíme být chytří!“) jsou krátké, úderné, jednoduché a jasné – zkrátka jako dělané do obligátních twitterových 140 znaků.

Jak napsal už George Orwell ve své slavné eseji Politics and English language (Politika a anglický jazyk) jednoduchost není hloupost. A právě ve srozumitelnosti a opakování prostých myšlenek spočívá Trumpova síla. Dokonale ovládá jazyk sociálních sítí a ti, kdo jsou dnes jeho největšími oponenty, mu poskytují jeden z nejsilnějších nástrojů úspěchu.

Svatý grál pro kampaně

Facebook, Twitter a další jsou dávno hitem volebních týmů nejen v zámoří. Především od voleb v roce 2008, a především 2012, mají obě strany své digitální týmy, sofistikované algoritmy a obsáhlé databáze. Už Barack Obama byl označován za „facebookového prezidenta“, pro toho letošního to ale bude platit několikanásobně.

Ať už je reálný dopad na aktivní přesvědčování lidí na síti jakýkoliv, obrovské množství dat je svatý grál pro kampaně

Sám Obama nechal po svém zvolení vybudovat systém VoteBuilder, republikáni si zase pořídili Voter Vault. Po porážce před čtyřmi lety pak jejich mecenáši, miliardáři bratři Kochovi, investovali do komerčního produktu i360. Ať už je reálný dopad na aktivní přesvědčování lidí na síti jakýkoliv, obrovské množství dat je svatý grál pro kampaně.
Sociální sítě jsou v tomto ohledu mnohem mocnější v anglickém jazykovém prostředí.

Stejně i zpětné vyhodnocování nálad a názorů ve velkých objemech funguje řádově lépe v jazycích, kde je jejich strojové porozumění propracovanější. Je ale jenom otázkou času a investic, kdy se rozšíří i na řádově menší. Není přitom žádným tajemstvím, že právě s internetem si rády hrají i tuzemské volební týmy.

Ovlivnění nálady voličů

Jak ale nedávno obšírně popsal magazín The Economist, největší potenciál pro kampaně je v aktivizaci voličů. Podle studie časopisu Nature se v kongresových volbách v roce 2010 rozhodlo jít k volbám 430 tisíc Američanů díky zprávě od přátel sdílené na Facebooku. Vyšší účast může být pro některé kandidáty klíčová a především v amerických volbách se tradičně pečlivě zkoumají třeba předpovědi počasí a případně i vysílají dobrovolníci s deštníky k volebním místnostem. Oproti tomu je přesvědčování online pohodlnější

Facebook v několika svých studiích v podstatě bezelstně přiznal, že umí ovlivnit náladu uživatelů. Proč by nemohl v souladu se svými podnikatelskými cíli pragmaticky pomoci někomu vyhrát, nebo naopak nevyhrát.

Přímý dopad sociálních sítí se ale odhaduje jen na dva až tři procentní body k zisku kandidáta, a to ještě v lepším případě. Ve vypjatých volbách, jako budou nejspíš ty letošní, kdy se voliči jasně rozdělí do dvou nesmiřitelných táborů, může být potenciál přetáhnutí hlasů na druhou stranu mnohem nižší.

Mnohem diskutovanější je ale otázka, zda webové firmy nezneužívají vlivu na lidi k dosahování politických cílů. Facebook v několika studiích svého výzkumného týmu v podstatě bezelstně přiznal, že umí ovlivnit náladu uživatelů. Proč by tedy nemohl v souladu se svými podnikatelskými cíli pragmaticky pomoci někomu vyhrát, nebo naopak nevyhrát. Třeba Donaldu Trumpovi.

Sociální sítě a informace

Jako příklad vlivu internetu a sociálních sítí se často uvádí třeba arabské jaro. Ve společnostech, kde je proud informací omezený, jsou nejefektivnějším nástrojem šíření demokracie. I ve svobodných státech ale mohou mít informace obrovský vliv a v dnešním zahlcení pak především jejich výběr.

Ve společnostech, kde je proud informací omezený, jsou internet a sociální sítě nejefektivnějším nástrojem šíření demokracie. I ve svobodných státech ale mohou mít informace obrovský vliv a v dnešním zahlcení pak především jejich výběr.

Nedávno proto způsobilo obrovský skandál obvinění bývalého zaměstnance Facebooku, podle kterého sociální síť ve svém výběru zpráv potlačovala konzervativní témata. Naopak měla dávat přednost těm liberálním, více vyhovujícím světonázoru jeho editorů. Vždyť i Mark Zuckerberg nedávno kritizoval Trumpa a jeho podněcování strachu a xenofobie a především hrozbu uzavírání se světu. „Jsme jedna globální komunita,“ prohlásil příznačně při představování firemní strategie na příští desetiletí.

Vkrádá se otázka, zda se společnost nerozhodne chránit svou vizi „propojovat svět“. A trochu tomu pomoci. Server Gizmodo který s odhalením přišel, popsal i pět cest, jak by to prakticky na sociální síti mohlo vypadat. První jsou doporučené články, skupiny a stránky, které se každému zobrazují v pravém sloupci a vybírá je nepokrytě Facebook – samozřejmě samotný hlavní News Feed, kde příspěvky volí algoritmus a podobně fungující nápověda při vyhledávání. Nevinně pak mohou působit připomínky voličům, aby nezapomněli na svou občanskou povinnost – a to jednak plošné, ale jednak zcela cílené.

Podobným nařčením čelilo i dominantní vyhledávání Googlu, které prý napovídalo cíleně ve prospěch Hillary Clintonové. V obou případech firmy vše popřely a označily za nanejvýše možné selhání jednotlivců, kompromitování svých algoritmů však vyloučily. Příznivcům konspiračních teorií to sice asi obtížně někdo vymluví, ale je to nejpravděpodobnější vysvětlení.

Důvěra

Jak popsal nedávno v rozsáhlé eseji o historii moderování obsahu na internetu americký The Atlantic, jakékoliv rozhodování o vhodnosti, či nevhodnosti obsahu, nebo naopak jeho pozitivní výběr, je na konci vždy v rukou člověka, editora – omylného, chybujícího, nebo i předpojatého. Jedinou výjimkou, kde jsou hranice jasné, jsou odporné věci, jako je dětská pornografie.

Středobodem internetového byznysu je důvěra investorů, obchodních partnerů a zadavatelů reklamy a především uživatelů v to, že jejich algoritmy dodají nejrelevantnější výsledek. S ní celé digitální podnikání třeba na rozdíl od ropných společností stojí a padá.

Ve vědomém ovlivňování pak firmám brání právě onen ryzí ekonomický pragmatismus, který formuje i jejich politické názory. Algoritmy jsou nastaveny na co nejefektivnější prodej reklamy, a nikdo svůj zdroj příjmů neohrozí tím, že je změní na politický stroj s nejistým výsledkem.

Co víc, riziko takového kroku by bylo obrovské a následky prozrazení nedozírné. Zejména proto, že samotné kampaně jsou zajímavým zdrojem příjmu pro digitální firmy, ale to je jen drobnost. Především korporace hlídá nejkapitalističtější mechanismus burza. Jakákoliv obchodní válka s jinak politicky orientovanými firmami by vedla k pádu akcií a nespokojení investoři znamenají propuštěné manažery. Navíc akcionáři mohou a pravděpodobně i budou mít odlišný politický názor než IT korporace.

Neuvěřitelně se přitom podceňuje až fatální konkurence na světové síti, a s tím spojené hlasování uživatelů nohama, nebo spíše kliknutím jinam. Středobodem internetového byznysu je důvěra investorů, obchodních partnerů a zadavatelů reklamy a především uživatelů v to, že jejich algoritmy dodají nejrelevantnější výsledek. S ní celé digitální podnikání třeba na rozdíl od ropných společností stojí a padá. V tom je internet paradoxně mnohem svázanější.

Lobbování

Nejhorší, co by se jim pak mohlo stát, je jakákoliv snaha o regulaci, která by zákonitě přišla od postižené strany. Přímo strašidelné nápady přitom má i třeba slavný Jevgenij Morozov, který by například chtěl bránit společnostem uchovávat některé typy dat. To by si jistě vlády uvítaly, dveře nasazení okovů svobodnému prostředí by byly otevřené dokořán.

Výdaje největších hráčů Silicon Valley na lobbování ve Washingtonu každoročně rostou, a i když jsou v našem prostředí podnikatelé tradičně o něco pozadu, už se objevují první vlaštovky nevyhnutelného zájmu.

Kde se ale určitě digitální byznys politicky projevuje a do budoucna ještě více projeví, je standardní lobbing na vrcholných místech. Digitální firmy chápou, že už se musejí zajímat nejen o nové zákony, které ovlivní jejich podnikání, ale postupně překračují do stále obecnějších otázek s dlouhodobějším vlivem. Výdaje největších hráčů Silicon Valley na lobbování ve Washingtonu každoročně rostou, a i když jsou v našem prostředí podnikatelé tradičně o něco pozadu, už se objevují první vlaštovky nevyhnutelného zájmu.

Jak se stále více ukazuje, s růstem ekonomického významu se z nich stává politická síla, jako jsou velké finanční domy. Otevřeně se mluví o tom, že zatímco současný prezident Obama byl první, kdo tančil se západním i východním pobřežím USA, sám pocházel z břicha Ameriky, Chicaga.

Příští bude mít v každém případě vazby na Wall Street v čele s nechvalně proslulou bankou Goldman Sachs. Ten následující ale bude jasnou volbou miliardářů z křemíkového údolí. Je to další příznak pomyslného přesunu moci a byznysu z východu na západ, z Wall Street do Silicon Valley. Politická síla údolí není zanedbatelná. Podle průzkumu agentury Edelman citované světovými médii, se už dnes těší větší důvěře byznys než vlády. A milované technologické značky vyvolávají pozitivnější odezvu než bankéři nebo politické strany.

Pronikání kybeprostoru

„Technologie není ani dobrá, ani špatná, ani neutrální,“ citoval The Economist historika Melvina Kranzberga. Nicméně alespoň se o to snaží, i když nemohou vyloučit, že jejich platformy někdo zneužije k manipulaci s masami. Snaha tomu bránit pak může být považovaná za cenzuru, snaha o striktní neutralitu pak za nicnedělání. Právě využití, nebo spíše až zneužití technologie třetí stranou je v současnosti asi nejpravděpodobnějším scénářem – například k propagandě Ruska či islámských fundamentalistů.

Všichni vycházejí ze současného stavu, kdy je sice už statisticky 3,2 miliardy lidí připojených online, opomíjejí ale, že míra intenzity pronikání kyberprostoru do lidského života je stále zásadně rozdílná. Zatím proto lze mluvit spíše jen o bublině, ve které je uzavřená část, nebo spíše některé části společnosti.

Diskutovaný je ale i nevědomý vliv internetu na demokracii, který s rozšiřováním do všech sociálních a věkových vrstev roste. Vydavatel prestižních New York Times je proto dnes ve stejné roli jako šéf internetové firmy. Různí filozofové, například Němec Jürgen Habermas, mluví o proměně veřejné sféry, samotného základu demokracie. Tvrdí, že internet má vliv na prolomení informačního monopolu vlády, ale může také narušit veřejnou debatu.

Britský deník The Guardian na případu Davida Camerona a brexitu usuzuje, že „technologie zabíjí pravdu“. Zní to chytlavě, ale naskýtají se otázky, zda sociální sítě přinesly masivnější šíření lží a polopravd než dříve bulvární noviny. Čím se liší blogger nebo sledovaný uživatel bez pravidel od bulvárního pisálka, jenž má pravidla podobně nízko? Snad jen tím, že oslabují tradiční redakce s jejich nároky, ověřováním faktů a v neposlední řadě odpovědností. Měl by snad jejich úlohu začít zastávat Facebook a jeho editoři?

Všichni přitom vycházejí ze současného stavu, kdy je sice už statisticky 3,2 miliardy lidí připojených online, opomíjejí ale, že míra intenzity pronikání kyberprostoru do lidského života je stále zásadně rozdílná. Zatím proto lze mluvit spíše jen o bublině, ve které je uzavřená část, nebo spíše některé části společnosti. Čím bude rozšířenější, tím více bude odrážet společnost samotnou. Sebezáchovný ekonomický mechanismus digitálních firem pak řada filozofů a komentátorů nevnímá bohužel vůbec.

Přímá demokracie

Velký vliv na společnost a demokracii může mít větší informovanost a veřejná kontrola, což je ovšem spíše myšlenka utopická. Podobně i větší porozumění elity voličům v průběhu volebního cyklu díky analýze velkých dat, nálad a postojů. Což ale může vést k lepšímu rozhodování i k populistické politice založené na převažujících chvilkových náladách.

Technologie mohou být zásadním prostředkem pro přímou demokracii. Pokud ji budeme chtít. Co by se stalo, kdyby si mohli lidé takové důležité otázky odklikávat jako lajky na Facebooku?

Profesor Ehud Shapiro letos na Světovém ekonomickém fóru v Davosu přednášel světovým lídrům, jaké nás čekají nové formy demokracie. Podle něho jsme dospěli do období digitálního feudalismu a čeká nás osvícenství. A s ním přijde i další společenský posun.

Tvrdit, že dopad technologie na společnost bude minimální, by bylo stejně naivní, jako že během pár let zcela překreslí politickou mapu a mohou třeba za nárůst extremismu. Komunistům ve Španělsku, či v Německu se přece dařilo mnohem lépe v dobách cyklostylu než e-mailu a webu. Hlavním determinantem je sociální a ekonomická situace a krize politických elit. A tady je internet stále jen dílem skládačky, i když jeho význam roste.
Zásadní pak je povědomí o kybersvětě jako jiné dimenzi, odlišné od světa reálného. Co se stane na síti, zůstane na síti. Co řekneme nebo uděláme online, nemá v obecném povědomí stejný význam. Jenže online svět do toho reálného zasahuje čím dál víc a právě toto povědomí je prostor pro manipulaci a lehkovážnost.

Technologie přitom mohou být zásadním prostředkem pro přímou demokracii. Pokud ji budeme chtít. Například účast u proslulých švýcarských referend není nijak převratná a brexit ukázal, že rozhodování o zásadních otázkách touto formou není dobrý nápad. Co by se stalo, kdyby si mohli lidé takové důležité otázky odklikávat jako lajky na Facebooku?

Přeskládání politického systému

Z hlediska volebního systému může hodně přinést například elektronické občanství, které prosazuje OSN. Podporuje i delegaci hlasování, která může do velké míry nahradit zastupitelskou demokracii, ale i podpořit populismus, pokud budou obsahovat i možnost okamžitého odvolávání, respektive stahování hlasu, a tím také zastupitelů.

Internet má opravdu potenciál přeskládat politický systém. Technologické nástroje pro to existují už dnes. Ale jak to obvykle bývá, lidé samotní jejich úrovně ještě nedosáhli.

Podobně i utopistické myšlenky o decentralizaci založené na technologiích, jako je blockchain a ether, nabízejí až nevídanou redistribuci moci zpět lidem. Pokud ji ovšem budeme chtít. Internet jako celek i další technologie mají potenciál přenést více politické moci lidem, problémem je, zda je to vhodné. Jestli změna nebude mnohem zneužitelnější a celá společnost náchylnější k manipulaci.

Současně se však díváme do budoucnosti, kdy můžeme čím dál více z našeho života a vůle přenechávat někomu jinému. A ani to nemusí být člověk. Vláda algoritmů může přijít nenápadně od různých doporučení, jaké víno se hodí k dnešní večeři, kudy jet na dovolenou, až po to, koho je nejlepší volit.

Jak píše filozof Anatole Kaletsky, čeká nás přeměna na kapitalismus 4.0, a hodí se dodat, že teprve s ním přijde i hlavní proměna demokratického systému – v aktuální marketingové terminologii na demokracii 4.0. Jakmile se změní ekonomický systém, pohne se i hlavní mechanismus pohánějící digitální svět – peníze v jakékoliv podobě. Internet má opravdu potenciál přeskládat politický systém. Technologické nástroje pro to existují už dnes. Ale jak to obvykle bývá, lidé samotní jejich úrovně ještě nedosáhli.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...