Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Prezidentova konspirační teorie o nevládkách

  11:57

Šleh prezidenta Klause vůči nevládním organizacím svědčí, že má pokroucené představy o jejich fungování a o občanské společnosti vůbec.

Vyfabulované konspirační teorie do prezidentského projevu k 94. výročí vzniku Československa nepochybně nepatří. Ale když už nepodložená obvinění na nevládní organizace v projevu prezidenta Václava Klause zazněla, zaslouží si ozvěnu.

Předně nátlakové a lobbistické skupiny se do „různě pojmenovaných nevládních organizací“, jak tvrdí prezident Klaus, neschovávají. Naopak, lobbování ve prospěch společensky významných jevů, důležitých zákonů či nařízení vlády si nevládní organizace vytkly za své poslání. Jejich vystupování je veřejné a průhledné, za nic se neschovávají. Alespoň ty velké a známé organizace na lobbingu, a v některých případech i na občanském nátlaku stavějí.

Zpětná vazba k nezaplacení

Vládám, úřadům a někdy i prezidentům jsou nevládní organizace často nepohodlné. Ale to neznamená, že by neměly být tolerovanéJejich zpětná vazba je k nezaplacení. Zejména, když činnost některých úřadů a leckdy volených orgánů je prorostlá korupcí, když nevíme, kolik dní ještě vydrží vláda, a politické strany se svými kmotry v pozadí den ode dne ztrácejí na důvěryhodnosti. V takové situaci nezištné působení většiny známých nevládních organizací poutá důvěru řady občanů.

Vládám, úřadům a někdy i prezidentům jsou nevládní organizace často nepohodlné. Ale to neznamená, že by neměly být tolerované.

To pan prezident nebere na zřetel. Jako exemplární případ úspěchu „malých, ale mocných nátlakových lobbistických skupin“ převlečených za nevládní organizace uvedl vše, co se událo okolo obnovitelných zdrojů energie (OZE) „kdy naše zákony umožnily ničím neospraveditelné zisky těm, kteří se při přípravě těchto zákonů dokázali rychleji zorientovat, nebo si je dokonce ušili sobě na míru“.

A ve své konspirační charakteristice nevládních organizací dospěl Václav Klaus ke zdrcujícímu závěru: „Stovky miliard eur, dolarů i korun už byly vyhozeny – nikoli do větru, ale do zcela konkrétních kapes těchto navenek ,idealistických‘ skupin a hnutí, nebo těch, kdo z jejich aktivit profitují.“

Falešný terč

Jenže pan prezident míří na falešný terč. Za deset let si zřejmě nedokázal vybudovat analytické oddělení, které by ho z tohoto bludu vyvedlo. Zákony u nás zatím ještě neschvalují nevládní organizace. I tento zákon prošel svou legislativní cestou, navrhlo jej ministerstvo životního prostředí v součinnosti s ministerstvem průmyslu a na jeho textu spolupracoval ještě Energetický regulační úřad, Operátor trhu s elektřinou a Česká energetická agentura. Poté prošel meziresortním řízením a schválila jej vláda. Nadpoloviční většinu získal jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Ani sám pan prezident Klaus se mu nepostavil. Sice jej nepodepsal, ale veto nevyhlásil.

Peníze z dotací netečou „idealistickým“ skupinám a hnutím, jak se snaží namluvit prezident Klaus, ale zejména velkým majitelům solárních parků

Nevládní organizace mohly nanejvýš zákon uvítat. Většinou to neučinily, protože na zákoně podporujícím moderní OZE se znenadání přiživily ty nejméně ekologické výrobny elektřiny, neúčinné uhelné elektrárny, jež získaly příplatky za spoluspalování dřevní hmoty. To bylo první zneužití zákona. To druhé nastalo, když se solárních instalací zmocnil velký byznys a stát za premiéra Jana Fischera a ministra průmyslu Vladimíra Tošovského projevil značnou impotenci, když při závratně klesající ceně solárních panelů nebyl s to zmenšit vysoké dotace.

Peníze z těchto dotací tečou dál, nikoli „idealistickým“ skupinám a hnutím, jak se snaží namluvit prezident Klaus, ale především velkým majitelům solárních parků. Největší je polostátní společnost ČEZ, jíž patří i výhodně dotované elektrárny se spoluspalováním. Pan prezident mířil na lišku a trefil Maryšku.

Kdo tají informace?

Prezidentu-ekonomovi neřekli, že se „státní dotace“ na OZE (snížené na 9,7 miliardy korun) daňových poplatníků netýkají. Zdrojem státního příspěvku je totiž solární daň vybraná na provozovatelích solárních elektráren, a proto vlastně částečně dotují sami sebe. Přispívají jen spotřebitelé elektřiny v ceně za kilowatthodinu. „Zelená část“ regulované složky elektřiny tvoří deset procent. Navzdory tomu je předmětem útoků a nářků občanů i závodů.

Na prezidenta Klause čeká ještě poslední novoroční projev. Bude mít možnost všechna ta příkoří nevládním organizacím a omyly o OZE napravit.

Alespoň v něčem v této kauze ťal pan prezident do živého. A neměl ustat, neboť český poplatek za distribuci je 35 procent. Německým distributorům elektřiny ovšem stačí 18 procent.  Pan prezident by si měl i uvědomit to, že OZE nejsou takzvané. Vyrábí-li elektřinu slunce, vítr nebo voda, zdroje se samy od sebe obnovují a nevznikají žádné emise. Proto jsou užitečné, aniž ohrožují něčí zdraví.

To se například o uhelných elektrárnách říct nedá. Experti z Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické vyčíslili, že na výrobu elektřiny ve výši 50 miliard korun ve zdrojích, z nichž přibližně 60 procent zaujímá uhlí, připadají ekologické a zdravotní škody za dalších 60 miliard korun. Kdyby stát vyžadoval na výrobcích i splacení těchto externalit, byly by obnovitelné zdroje energie již teď zdaleka nejlevnější. Ale i bez toho brzy budou.

Na pana prezidenta Klause čeká ještě poslední novoroční projev. Bude mít možnost všechna ta příkoří nevládním organizacím a omyly o OZE napravit.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!