Ježíš a starý čínský příběh

Poutník se ubytoval v hostinci, ve kterém sloužily dvě dívky. Po nějaké době vypozoroval, že tu hezčí místní nemají v lásce a tu ošklivější mají rádi. Prohodil pár slov s hostinským a ten mu řekl: "Ta první si je vědoma své krásy a je na ni pyšná. Proto lidé nevnímají její krásu, ale pouze její pýchu. Ta druhá si je vědoma své ošklivosti a snaží se ji vykompenzovat laskavostí. Proto lidé nevnímají její ošklivost, ale pouze její laskavost."

Nevím, zda jsme stejně duševně vyspělí jako Číňané z tohoto příběhu. Chování člověka závisí nejen na jeho vnitřním nastavení, ale i na situacích, ve kterých se ocitl. Ale zákonem umíme měřit pouze činy (a nikoliv vnitřní svět člověka). Člověk, který hřešil svými činy z pohledu zákona, mohl ve svém srdci činit skutečné pokání. Člověk, který byl z pohledu zákona "čistý", mohl mít tvrdé srdce a hřešit svým jednáním tak, že to zákon nepostihuje.