Přepisovat Babičku do moderní češtiny je barbarství!

Žije tu dnes nějaký nový Jaroslav Hašek? Možná ano, ale píše si doma do šuplíku a my o tom dosud nevíme, říká editor Jan Šulc.

Takzvaná „provzdělanost“, která se dnes prosazuje, je naprostý nesmysl, je přesvědčen Jan Šulc. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Takzvaná „provzdělanost“, která se dnes prosazuje, je naprostý nesmysl, je přesvědčen Jan Šulc. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Takzvaná „provzdělanost“, která se dnes prosazuje, je naprostý nesmysl, je přesvědčen Jan Šulc.

Jméno redaktora a editora Jana Šulce (*1965) je spojeno především s nakladatelstvím Torst. Mezi Šulcovy nejznámější počiny patří uspořádání deníků Jana Zábrany Celý život nebo práce na spisech Václava Havla a Karla Kryla. Jeho výjimečný přínos pro českou literaturu letos ocenil PEN-klub, když mu udělil Cenu Karla Čapka – každé dva roky udělované ocenění v minulosti obdrželi například Günter Grass, Philip Roth nebo Ludvík Vaculík.

ČESKÁ POZICE: Možná na úvod špatná otázka pro oceněného redaktora a editora: nemáte pocit, že jsme dnes knihami zahlceni? Vycházejí texty na tisíc a jedno téma, skoro mám pocit, jako by člověk už nebyl schopen pojmout ani svůj obor působnosti, natož aby sledoval jiné…

ŠULC: Velice často slyším někoho říkat, že lidé už dnes nečtou, zvláště ti mladí. Ti kteří nečtou, ti se tedy nepochybně knihami zahlceni necítí, protože o nich vůbec nevědí, knihy je nezajímají. Ti kteří čtou, ti se samozřejmě knihami zahlceni cítit mohou, zvláště pokud mají potřebu encyklopedičnosti svého čtenářského záběru.„To nepřeberné množství textů není možné během jednoho lidského života přečíst, myšlenkově obsáhnout a vstřebat“

To nepřeberné množství textů není možné během jednoho lidského života přečíst, myšlenkově obsáhnout a vstřebat. Nakonec tato situace může vést i k rezignaci. Je to nová věc, před všeobecným rozšířením počítačů neznámá, možná dokonce i nepředstavitelná. Počítače umožňují rychlé chrlení nových a nových textů, které často velice rychle zastarávají.

ČESKÁ POZICE: Není to způsobeno i pokračující demokratizací vzdělávacího systému? Vysoké školy produkují větší a větší počet absolventů, je víc lidí schopných a ochotných psát a číst, a tak píšou a čtou všelijaké texty.

ŠULC: Jsem zcela jednoznačně pro to, aby stejný přístup ke vzdělání měli všichni lidé bez rozdílu, aby nebyl nijak omezován, například zavedením školného. Na druhou stranu jsem ovšem přesvědčen o tom, že lidí schopných kvalitně vystudovat vysokou školu dnes není o nic více než třeba před sedmdesáti lety. Takzvaná „provzdělanost“, která se dnes prosazuje, je naprostý nesmysl. Jediným důsledkem těchto snah je celkové snížení úrovně vysokoškolského studia, tedy skutečnost, že akademickými tituly se honosí lidé ve skutečnosti nevzdělaní.

Pro příklady není třeba chodit daleko, řadu jsme jich všichni viděli na vlastní oči. Podle mého názoru je třeba usilovat o hodnotovou rehabilitaci učňovského školství, o to, aby vyučit se třeba zedníkem nebo automechanikem či zvládnout jiné řemeslo bylo pro šikovného člověka znovu chloubou. A ne nutit manuálně zručné kluky a holky k tomu, aby se trápili na vysokých školách. Podle mne je to velice hloupá politika, která jen něco předstírá a přitom odporuje nejen lidské přirozenosti, ale i zdravému rozumu.

ČESKÁ POZICE: Na začátku jste řekl, že knihy velmi rychle zastarávají. Do toho všeho ještě vstupuje počítač, internet. Nezpochybňuje to funkci knihy jako předmětu, který přetrvává? Kniha – alespoň podle mě – má v sobě tuto antikvární funkci, ale skoro to vypadá, jako by uchovávala jen omyly minulých generací.

ŠULC: Patřím k těm lidem, kteří jsou přesvědčeni o nenahraditelnosti tištěné knihy. Nejsme zatím schopni trvale uchovávat a skladovat elektronická data. Přitom lidská kultura vždy byla, je a bude založena na uchovávání paměti. Nebudou-li tištěné knihy, časopisy a noviny, nebude předávána společenská a kulturní paměť. Vznikne úplně nová společnost, kterou si dnes nedokážeme ani představit.

ČESKÁ POZICE: Mluvíte o nějaké podobě totality? Jak si představujete společnost bez historické paměti?

„Patřím k těm lidem, kteří jsou přesvědčeni o nenahraditelnosti tištěné knihy“ŠULC: Netuším, jak taková společnost může vypadat. Nesporným faktem je, že tisíce Čechů v minulém půlstoletí cítily smrtelné ohrožení naší národní kulturní paměti, a proto psali tolik vzpomínkových knih. Nejen spisovatelé, politici, diplomaté, umělci a vůbec lidé veřejně činní, ale i lidé zcela neznámí, píšící vzpomínky obecní, rodové či rodinné. Spočítal někdo, kolik takových knih u nás vyšlo od roku 1990? Nepochybně je jich několik tisíc. Společností bez paměti se zabývali mnozí spisovatelé, většina čtenářů zná George Orwella, ale i Raye Bradburyho a jiné.

Dnešní jasně viditelnou snahou likvidovat historickou paměť je ničení buddhistických památek v Aghánistánu, likvidace historických sakrálních staveb v Maroku, dokonce se objevily i plány zničit Údolí králů a pyramidy v Egyptě. Nedávno u nás v nakladatelství Host vyšla velmi cenná kniha o historii ničení knih – snaha vzít lidem historickou paměť se táhne jako červená nit celými dějinami.

ČESKÁ POZICE: Znám několik vlastníků antikvariátů a jejich argument na podporu knih je ještě jiný: kniha je podle nich něčím více než textem, je uměleckým dílem. Proto třeba často odmítají čtečky.

ŠULC: Velice je chápu. Ostatně přesně o této věci píše krásně Emanuel Frynta ve své stati Literární kritika jako kritika knihy, obsažené v nedávno vydané knize jeho esejů.

ČESKÁ POZICE: Vy máte čtečku?

ŠULC: Nemám.

ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o přepisování textů do moderního jazyka? Ve Velké Británii se teď například vede diskuse o tom, jestli přepsat Shakespearovy texty do soudobé angličtiny. Kritici říkají, že už to prostě nebude Shakespeare. Co si myslíte o českých klasicích? Mají se přepsat?

ŠULC: V kulturních zemích je běžné, že například středověká či raně novověká díla se odborně přepisují do moderního jazyka. Vítám tedy adaptaci Komenského Labyrintu světa a ráje srdce do současné češtiny, stejně jako vítám podobné edice třeba u Chelčického a jiných autorů, jejichž díla jsou čtenářsky velmi náročná. Jsem ovšem zcela zásadně proti jazykové simplifikaci českých literárních děl 19. století.„Zjednodušovat Babičku je podle mne barbarství, nemohu to říci jinak“

Vím zcela jistě na příkladu svého syna, že malé dítě je bez problémů schopno porozumět jazyku Boženy Němcové. Nahrazováním jakoby neznámých slov slovy známými děti nenapravitelně ochuzujeme a bráníme rozvíjení jejich slovní zásoby. Kdo může určit, že to a to slovo je pro dítě neznámé? Vždyť právě jeho osvojením se pro to dítě stane slovem známým! Zjednodušovat Babičku je podle mne barbarství, nemohu to říci jinak.

ČESKÁ POZICE: S tím přepisováním mě napadá ještě jedna věc: četl jsem, jak se v USA objevily názory, že by se měl přepsat třeba Mark Twain – do korektního slovníku. Že se nahradí například slovo „negr“. Souhlasíte s takovým přepisem?

ŠULC: Absolutně s ním nesouhlasím, je to zhůvěřilost, naprostá stupidita. Jsem absolutně proti jakékoli cenzuře historických literárních děl. To už bychom se přesouvali někam do světa Orwellova románu 1984.

ČESKÁ POZICE: Ono to možná souvisí s tím, že se na literaturu neustále hledí jako na jakéhosi zprostředkovatele morálních hodnot. Spisovatel je pak učitel národa, občas dokonce jeho svědomí...

ŠULC: Hledí se tak? Kdo tak hledí? Já opravdu nevím. Že by dnešní nejčtenější román Padesát odstínů šedi byl zrovna nějakým zprostředkovatelem morálních hodnot? To je přece úplný nesmysl.

ČESKÁ POZICE: Ještě zpátky k přepisování Twaina a dalších. Co když je už nějaký text úplně za hranou? Je to klišé, ale co třeba Hitlerův Mein Kampf (Můj boj)? Mají být absolutně všechny texty svobodně přístupné? Může si podle vás kdokoli půjčit v knihovně Můj boj, číst si v něm? Měl by člověk mít možnost svobodně vydat jakýkoli text? Třeba o tom, že nějaká rasa je podřadná, že by se měla vyhladit? Před nedávnem se mluvilo ve Francii o komikovi Dieudonné, kterému úřady zakázaly několik vystoupení…

ŠULC: Zacházení s hranicemi svobody slova je velmi složitá věc. Otevřená společnost stále musí řešit a nikdy definitivně nevyřeší otázku míry. Ta je zásadní. Pokud v dané zemi platí zákony o ochraně rovnosti všech lidí bez ohledu na rasu, národnost a víru, pak by šíření nenávisti vůči určité skupině lidí na základě těchto kritérií mělo být protizákonné a texty, které šíří nenávist vůči takové skupině lidí, by nemělo být možné veřejně šířit. Posoudit to v jednotlivých případech musí nezávislý soud, jinak to asi vyřešit nelze. Vždy ale samozřejmě budou vznikat problematické situace, je třeba mít na paměti, že omezování svobody slova lze zneužít i k její likvidaci – viz třeba snahy o zakázání Twitteru v dnešním Turecku.

Uvedu jeden mezní příklad: všichni víme, že Jakub Deml psal skutečně odporné antisemitské texty plné tak šílené nenávisti, že mně osobně je zcela nepochopitelná. Současně ale také víme, že Vítězslav Nezval ho považoval za jednoho z největších českých básníků vůbec a napsal mu k narozeninám nádhernou báseň, která končí slovy „prosím vás o vaše požehnání“.„Je třeba mít na paměti, že omezování svobody slova lze zneužít i k její likvidaci“

Co si mají počít editoři a nakladatelé souborného vydání Demlova díla? Mají zastírat, že Deml byl antisemita a jeho antisemitské texty nepřipomínat? Anebo je mají otisknout, ukázat tím historickou pravdu, ale současně se vystavit možnosti trestního stíhání za šíření nenávisti vůči Židům? Já nevím, odpověď neznám. Ale příčí se mi, aby byl Demlův antisemitismus zastírán. I já miluji některé nádherné Demlovy básnické a prozaické texty, současně však nechápu, kde se v něm bralo tolik nenávisti. Slyšel jsem nahrávku jeho hlasu, na níž slovo „Židáci“ říkal s takovou nenávistí a opovržením, že se mi z toho chce dodnes zvracet. A ta nahrávka byla pořízena řadu let po druhé světové válce!

Podobné je to s Célinem, Poundem - i oni byli geniální spisovatelé, ale ta genialita v nich se mísila s naprostým lidským blbstvím – abych parafrázoval slova Zbyňka Hejdy na Demlovu adresu. Tyto věci je třeba vědět, pojmenovávat, nezastírat a nezametat pod koberec.

ČESKÁ POZICE: Dokážu si velmi dobře představit, že redaktor může mít nějakého autora oblíbeného, že ho rád čte, ale velmi nerad by ho redigoval, je to tak?

ŠULC: Já velmi nerad rediguji novou uměleckou prózu, soustředím se na poezii a na literaturu odbornou, na eseje, na memoáry. Při redigování prózy jsem velmi mírný, zdrženlivý, nedokážu dost dobře škrtat v cizím textu, i když mi jde proti srsti. Vážím si redaktorů, kteří tohle umí.

ČESKÁ POZICE: Mám pocit, že u odborné literatury občas splývá autorství autora a redaktora. Že leckdy autor dodá obsah, redaktor pak formu. Lze pak ještě jako o autorovi mluvit o tom, kdo dodá jen ten obsah?

ŠULC: Všude ve světě je tomu tak. Ve Velké Británii například jméno redaktora ani nenajdete v tiráži, a přitom je to právě on, kdo ten text postavil na nohy.

ČESKÁ POZICE: Stalo se vám někdy, že jste musel text po někom veskrze přepsat?

ŠULC: Bylo tomu tak například u románů Fotr a Vězení na svobodě Ivana Landsmanna. Velice mne to bavilo. Ivan tam vůbec neměl odstavce, uvozovky, přímé řeči, interpunkci, text plynul od jednoho kraje stránky k druhému. A přesto byl velmi živý, zajímavý, určitě stálo za to ho přepisovat.„Prostě tu dnes nežije žádný náš současný Stendhal, Flaubert, Dostojevskij, Mann, Pasternak, Graham Greene či Styron, nejsou tu, nežijí tu, a tím pádem ani nepíší“

ČESKÁ POZICE: Velmi prostá otázka: proč v České republice po roce 1989 nevznikl opravdu velký společenský román? Všichni o něm mluví, ale stále tu není. Nebo vznikl, jen se o něm nemluví?

ŠULC: To je jedna z věcí, na kterou často myslím. A docházím k jedinému vysvětlení: prostě tu dnes nežije žádný náš současný Stendhal, Flaubert, Dostojevskij, Mann, Pasternak, Graham Greene či Styron, nejsou tu, nežijí tu, a tím pádem ani nepíší.

ČESKÁ POZICE: Někteří říkají, že je to tím, že je současnost složitá, neuchopitelná, že je právě rysem dneška, že takový román nevznikl.

ŠULC: Copak ten šílený chaos a rozvrat, který způsobila první světová válka, nebyl složitý a tehdejší současnost dřívějšími výrazovými prostředky také naprosto neuchopitelná? A podívejte se na Jaroslava Haška, na jeho geniální román, který v jeho myšlenkovém dosahu možná ani dnes ještě plně nechápeme. Žije tu dnes nějaký nový Jaroslav Hašek? Možná ano, ale píše si doma do šuplíku a my o tom dosud nevíme...

Počet příspěvků: 7, poslední 28.4.2014 12:28 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.