„Nenecháme si od Bruselu diktovat! V průběhu historie jsme si nenechali diktovat od Vídně ani od Moskvy a teď si nenecháme diktovat z Bruselu! V Maďarsku bude konečně na prvním místě zájem Maďarů!” vyjádřil se nedávno premiér Viktor Orbán. Tento bojovný výrok šokoval i unijní diplomaty, kteří Budapešť dobře znají. Výroky v podobném duchu jako například „Život je i mimo Evropskou unii“ anebo „Vítr vane od východu“ pronesl sice Orbán už dříve, nicméně z úst vedoucího představitele země, jež EU právě předsedá, znějí přece jenom poněkud zvláštně.
Maďarská vládnoucí pravice se v rámci ochrany zájmů země neváhá pouštět do konfliktů
Obzvláště vezmeme-li v potaz skutečnost, že podle průzkumu provedeného počátkem roku hodnotilo dosavadní téměř sedmileté členství země v unii 46 procent Maďarů kladně a 42 procent záporně. Tento poměr činil přitom ještě vloni v létě 38 versus 50 procent, takže očekávání spojená s rotujícím předsednictvím maďarské hodnocení unie vylepšila. Více než dvě třetiny Maďarů (69 procent) by i v současnosti hlasovaly pro členství. Na druhou stranu za uplynulých sedm let posílily skeptické hlasy a po prvních třech měsících předsednictví lidé ještě více vystřízlivěli.
Mezi těmito ukazateli a premiérovými slovy tedy v podstatě není žádný rozpor. Viktor Orbán není naladěn proti Evropě, jeho prohlášení však odrážejí hořké zjištění, že problémy určité země samotné členství vyřešit nemůže, zatímco její suverenitu každopádně omezuje. Přidá-li se k tomu občas také dvojí metr a povýšenecká mentalita, je víra v evropskou integraci rázem oslabena. Evropská unie navíc obecně těžko snáší přílišnou suverenitu členských zemí, obzvláště nejde-li o stát, který má rozhodující roli. Není nikterak překvapivé, že se v Bruselu dívají na „boj za svobodu“ maďarského premiéra a jeho nezvyklá opatření na řešení krize úkosem. A to i tehdy, když mezitím mnohá z těchto opatření sami zavedli.
Na krizi je Fidesz
Zemi potýkající se s hlubokou morální, politickou a především ekonomickou krizí převzal před rokem konzervativní Svaz mladých demokratů – Maďarský občanský svaz (Fidesz-MPS). O stavu věcí veřejných a osmiletém fungování předchozí socialisticko-liberální vlády vypovídá nejlépe skutečnost, že v zemi, kde byl po několik volebních období poměr sil pravice a levice spolu s liberály vždy zhruba půl na půl, disponuje v novém parlamentě jen samotný Fidesz-MPS dvoutřetinovou, tedy ústavní většinou. Přičemž dalších šestnáct procent získalo radikálně pravicové Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik), jež vedlo kampaň s protiromsky namířenou rétorikou.
Mnozí Maďaři opět doufají už jen v to, že jejich děti se budou mít lépe
Příčina je jasná. Maďarsko se dostalo na pokraj státního bankrotu, bylo nuceno požádat Mezinárodní měnový fond o půjčku ve výši 25 miliard eur, a státní dluh tak v poměru k HDP přesahuje 80 procent. Kromě toho se země potýká s rozbujelou korupcí, společnost je z ideologického i sociálního hlediska maximálně rozdělená, reforma velkých systémů řízení na sebe nechává i dvacet let po změně režimu stále čekat a mnozí opět doufají už jen v to, že jejich děti se budou mít lépe.
Za této situace slíbila nová vláda disponující dvoutřetinovým mandátem kompletní obnovu, ukončení dvacetiletého přechodného období, stabilizaci a oživení ekonomiky bez negativních omezení a snížení hladiny státního dluhu pod 70 procent HDP. V duchu národní jednoty nejdříve schválila zákon o dvojím občanství, jenž usnadní pěti milionům Maďarů žijících za hranicemi země získat státní občanství i bez změny bydliště. Po symbolickém politickém kroku se pustila i do nápravy stavu hospodářství.
Po odmítnutí neoliberálních receptů vedoucích do slepé uličky se Orbánova vláda rozloučila s Mezinárodním měnovým fondem a v případě potřeby hledá čerstvé peníze jinde, v zásadě na východě. Ze soukromých penzijních fondů převedla občany i peníze zpět do státního systému, což bylo rovněž nezbytným krokem k dosažení rozpočtového schodku nepřesahujícího tři procenta HDP, jak požadovala Evropská unie. Dále vláda uvrhla zvláštní daň ve výši půl procenta bilanční sumy na banky a na následující tři roky stanovila také takzvanou krizovou daň ve výši jedno až šest procent v závislosti na velikosti daňového základu pro velké podniky ve sféře energetiky a telekomunikací a pro obchodní řetězce. To poškodilo především německé a rakouské zájmy, takže patnáct nadnárodních firem podalo stížnost k Evropské komisi. Následně vláda přijala tiskový zákon, jenž způsobil mezinárodní pobouření. Hotová a schválená je rovněž nová ústava.
Místo uznání kritika
Uprostřed těchto dlouho nevídaných, horečných změn týkajících se díky ústavní většině všeho možného většina Maďarů věřila, že v souvislosti s jejich předsednictvím EU vzroste mezinárodní vážnost země. Naproti tomu ovšem Maďarsko zasypala už na samém počátku salva evropské kritiky kvůli čerstvě přijatému tiskovému zákonu. Tento zákon bezpochyby není z nejlepších a mezi řádky lze cítit mocenskou převahu a touhu mít vše pod kontrolou, stejně jako v případě omezení pravomocí ústavního soudu.
Za nepřiměřenou sérií útoků se skrývá tlak kvůli poškození zájmů nadnárodních firem
Zákon nabízí v zásadě obstojné odpovědi na nové výzvy, nedostatečně exaktní definování několika bodů skutečně posiluje autocenzuru a může zavdávat příčinu k obavám. To však ještě není důvodem k hysterii, jaká propukla především v tisku německých jazykových oblastí a v Evropském parlamentu. Přehnané obviňování, které bylo často spíše bojem politických táborů, neustalo ani poté, co maďarský parlament na doporučení Evropské komise ve čtyřech bodech zákon modifikoval. I to dokazuje, že ve skutečnosti nejde o tiskový zákon!
Většina maďarského veřejného mínění má pocit, že za nepřiměřenou sérií útoků se skrývá také tlak kvůli již zmíněnému poškození zájmů nadnárodních firem, evropský dvojí metr i nedůvěra vůči střední Evropě. K tomu se navíc připojuje ještě ne vždy eurokonformní, silně nacionální rétorika maďarské pravice a politika, jež je ve srovnání s postkomunistickou levicí o hodně méně přizpůsobivá a v rámci ochrany zájmů země se neváhá pouštět do konfliktů. Z tohoto postoje se vyloženě neradují ani ve společné stranické rodině, v Evropské lidové straně.
Evropská média, jež byla vůči přehmatům moci či potlačování demonstrací v uplynulých letech netečná, sledují Maďarsko, jako by se tam odvíjela nějaká diktatura. Viktor Orbán byl levicovou a liberální inteligencí brzy obviněn z toho, že buduje maďarskou verzi putinismu, avšak srovnáván byl také s venezuelským Chávezem, portugalským Salazarem i běloruským Lukašenkem!
Kompetentnější, než se čekalo
Za této situace se pochopitelně netěšily takové pozornosti médií priority maďarského předsednictví. Maďarsko považuje za důležité přivést řeč na důležité záležitosti oblasti, kterou reprezentuje, nebo akcentovat již probíhající záležitosti. V centru představ stojí středoevropská soudržnost a posílení lobbistické síly regionu. Pro Maďarsko je prvořadým zájmem integrace západního Balkánu, především podpora členství Chorvatska v unii, rozšíření schengenského prostoru o Rumunsko a Bulharsko, vytvoření podunajské strategie a zajištění energetické bezpečnosti EU a tohoto prostoru. Ačkoli se Budapešť zaměřuje v první řadě na Balkán, ve spolupráci s Varšavou získává velký význam rovněž program východního partnerství.
Budapešť by ráda, aby „hysterii z rozšiřování“, která je pro současnou unii typická, vystřídal optimismus. K tomu je samozřejmě zapotřebí, aby nové členské země udělaly jakožto předsedající státy dobrý dojem. Po nevýrazném Slovinsku a půlročním úřadování České republiky, jež bylo vážně poznamenáno vládní krizí, je tak nesmírně důležitý rok 2011, kdy se ve vedení vystřídají právě dvě z těchto zemí: Maďarsko a Polsko. Lze očekávat, že ještě během maďarského předsednictví dojde ke schválení unijní romské politiky. Z již probíhajících záležitostí je pak bezpochyby nejdůležitějším úkolem zvýšení konkurenceschopnosti unie a především posílení stability eurozóny.
Země zajišťující předsednictví v podstatě poskytuje organizační zázemí pro realizaci probíhajících záležitostí a má jen málo příležitostí k uplatňování svých vlastních preferencí
Po nedávném přijetí nových opatření v zájmu finanční stabilizace EU začíná evropský tisk trochu přehodnocovat také práci maďarského předsednictví. Jak poznamenal bruselský zpravodaj deníku Financial Times, maďarské předsednictví EU se může ukázat jako kompetentnější, než mnozí čekali. Ačkoliv tento půlrok – s ohledem na diskutovaný mediální zákon – začal velmi nešťastně, Maďaři mezitím dosáhli bez zvláštního humbuku maximálního pokroku v nejpalčivějších evropských záležitostech, jež byly součástí jejich programu.
Před třemi měsíci se ještě mnozí v duchu usmívali slovům ministra zahraničí, který si vytkl za cíl, aby Maďarsko členské státy hezky „obsloužilo“. V poločase je však jasně vidět, že obzvláště poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, neposkytuje rotující předsednictví možnost moc si vyskakovat a jeho funkce výrazně oslabila, neboť četné tradiční kompetence převzali předseda Evropské rady Herman van Rompuy a šéfka unijní diplomacie Catherine Ashtonová. Země zajišťující předsednictví v podstatě poskytuje organizační zázemí pro realizaci probíhajících záležitostí a ve skutečnosti má jen málo příležitostí k tomu uplatňovat své vlastní preference.
Je tedy třeba vážit si drobných pochval a ocenit, že se naskýtá možnost představit maďarskou kulturu, gastronomii a vína. Ani tento „přínos“ však nejspíš nedokáže dát zapomenout na bouřlivý začátek, během předsednictví uštědřené políčky a častý poučný tón. Lze se obávat, že tento hlubší ponor do fungování Evropské unie v Maďarsku spíše posílí skepticismus, a stejně jako jsme se předtím na rotující předsednictví těšili, bychom ho nyní rádi měli už konečně za sebou.
