Prezident Miloš Zeman oznámil, že Poslaneckou sněmovnu rozpustí 28. srpna a předčasné volby že se uskuteční 25. a 26. října. Zkrácená 60denní lhůta, jak ji v situaci, kdy sněmovna byla rozpuštěna, stanoví pro konání voleb čl. 17, odst. 2) Ústavy, se postará, že na střet ucelených programových vizí nedojde, i kdyby je politické strany měly připravené v šuplíku.
Časová zhuštěnost volební kampaně přinutí soutěžící strany a hnutí omezit se na nějaké to desatero nebo podobný soubor několika agitačních tezí. Kampaň bude asi myšlenkově dost plochá, ale patrně bude také ryčnější, a možná ještě demagogičtější než obvykle. Strany a hnutí se pod kůži potenciálním voličům nějak dostat musejí!
Svatá válka proti levicové hrozbě
Trivializace volební kampaně by měla být obzvlášť nevýhodná pro pravicové strany, neboť o pravicovém voliči se tvrdí, že vyžaduje věcné a racionální argumenty a že jen duchaprázdnou „citovkou“ si ho nelze naklonit. TOP 09 a ODS si to ale zřejmě nemyslí, poněvadž jinak by svým potenciálním příznivcům neservírovaly to, co jim servírují.
„Lahůdkou“ nabízenou „topkou“ je teze, že cílem Miloše Zemana je autokraticky vládnout, zničit naši liberální parlamentní demokracii, a „knížecí“ strana že učiní vše, aby demokracie byla zachráněna. Parlamentní demokracie nepotřebuje další přívlastek – buď je, anebo není. Ostatně, pokud by měl prezident Zeman vládnout autokraticky, parlament by už u toho nebyl. To, že má chutě vládnout autoritativně, je pravděpodobné, poněvadž právě takovým způsobem se ve funkci hlavy státu projevuje.
„Lahůdkou“ nabízenou „topkou“ je teze, že cílem Miloše Zemana je autokraticky vládnout a zničit naši liberální parlamentní demokraciiPravicový a konzervativní volič, jenž prý o věcech poctivě přemýšlí, by si sice zasloužil více terminologické přesnosti, ale možná ho zkonejší svatá válka proti levicové hrozbě, kterou „topka“ vede a jíž bude chtít i on být účasten. Možná ale také ne, anžto významná část stoupenců TOP 09 a Starostů ve volbách 2010 byla „nepravicového“ původu. Na ty hrůzostrašný příběh o zlém samovládci Zemanovi asi nezabere.
Na hranici šíření poplašné zprávy
Bezkonkurenčně největší dryák zprava zatím naservírovala veřejnosti předsedkyně Poslanecké sněmovny, místopředsedkyně ODS a patrně její volební lídryně Miroslava Němcová. U příležitosti 45. výročí srpnové okupace Československa připomněla při pietním aktu před budovou Českého rozhlasu, jak dva měsíce po 21. srpnu 1968 tehdejší zákonodárci schvalovali smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území, přičemž z 242 přítomných poslanců se deset odvážných zdrželo a čtyři ještě odvážnější byli proti.
„Pak nastal čas normalizace,“ pravila pateticky Němcová. A pokračovala:
„Chci vás všechny poprosit, vzhledem k tomu, že se včera rozpustila Poslanecká sněmovna, abychom nepřestávali myslet na to, co už se jednou v naší zemi stalo. Co se může stát během velmi krátké doby. Jestliže tanky tady na tomhle místě byly a tady byli ti mrtví, tak za dva měsíce můžeme zjistit, že to, že se rozpustila Poslanecká sněmovna, nebylo tím nejlepším aktem, který nám všem posloužil do života svobodného a demokratického.“
Distingovaná paní Němcová je dosud čtvrtým nejvyšším ústavním činitelem, a proto by se neměla pohybovat na hranici šíření poplašné zprávy!Politici mívají ve zvyku „obsluhovat se z dějin“, jak tomuto jevu říká historik Vilém Prečan, jenomže všechno má své meze! Distingovaná paní Němcová je dosud čtvrtým nejvyšším ústavním činitelem, a proto by se neměla pohybovat na hranici šíření poplašné zprávy! Na účelové aktualizace historických výročí býval mistrem předlistopadový režim, od představitelky pravicové demokratické strany se však něco takového neočekává. Učinila to Miroslava Němcová z pohnutí spíše citů než mysli, z pohnutí vyvolaného situací, v níž se ODS, a ostatně i osobně ona sama, nalézá?
Komunistický strašák
Žádná ze stranických autorit neuvedla slova Němcové na přijatelnou míru. Chystá se snad v ODS k další předvolební mobilizaci proti levici? Počínaje volbami na jaře 1998 mobilizovala proti ní ve všech dalších sněmovních volbách. V letech 2002 a 2010 ji však ani strašení levicí neuchránilo od volebního nezdaru (24,47, respektive 20,22 procenta hlasů).
Nic proti varováním před reálnými hrozbami zleva (ještě přijdou na řadu!), ale celá jedna generace se už narodila po listopadu 1989 a polovina té předešlé zažila komunistický režim toliko ve školních lavicích. Jak dlouho bude za těchto okolností komunistický strašák ještě fungovat? A jak dlouho ten levicový, protože strašákem dvojjediným, nazvaným tehdy KSČSSD, byl pouze v jednom intelektuálně nenáročném předvolebním spotu ODS?
Jenomže cti a slušné pověsti do značné míry zbavená ODS se něčím blýsknout musí, chce-li zaujmout a nemá-li se stát po volbách okrajovou politickou stranou, a pro ty, kteří na ni byli navěšeni a z nichž „čerpala zdroje“, neužitečnou a nezajímavou. Trapný konec Nečasovy vlády pohříchu překrývá i ledacos dobrého, co vykonala, takže čímpak že se má ODS svým příznivcům pochlubit a přesvědčit je, aby jí navzdory všemu dali hlas? V nouzi bude možná dobrá i další mobilizace!
Varování Rudolfa Kučery
S pozoruhodným apelem adresovaným pravici, ODS stejně jako TOP 09, přišel na serveru Týden.cz politolog Rudolf Kučera:
„Téma pro pravici je říci lidem, že pravice je na konci sil, všechno prohrála, a požádat voliče o pomoc udržet se ve vrcholné politice v parlamentu. Aby aspoň mohla vytvořit opozici. Pravice by se měla přiznat, že se udělalo velké množství chyb, a požádat voliče o to, aby jí umožnili přežít. Schyluje se k tomu, že na řadu let se země otočí doleva.“
Tak velké upřímnosti nebude ale česká pravice nejspíš schopná! Pokora nebyla v minulosti právě její silnou stránkou a těžko ji teď bude důvěryhodně předstírat. Navíc „topka“ je ambiciózní a doufá ve slušný volební výsledek, opírajíc se o Schwarzenbergův relativní úspěch v prezidentské volbě a doufajíc, že k TOP 09 přirozeně přejde část dosavadních příznivců ODS. (Část z nich má ale klausovsky „vlasteneckou“ výchovu a spíše jim učaruje třeba projekt Jany Bobošíkové než k Evropské unii vstřícná strana knížecí.)
Otázkou je, do jaké míry dokáže TOP 09 a Starostům zajistit volební úspěch natolik abstraktní volební téma, jako je obrana parlamentní demokracie před rozpínavým prezidentem. Již citovaný politolog Kučera dodává:
„Hlavním problémem není prezident Zeman. Chová se hrozně, ale pro veřejnost je přijatelný. Co je problém, to je velká nezaměstnanost. Politické strany nesplnily to, co od nich voliči očekávali.“
Téma nezaměstnanost
Nečasova pravicová vládní koalice stabilizovala státní finance, snížila schodky státních rozpočtů a vytvořila si dobré renomé v mezinárodních finančních institucích. Jenomže tyto a další kvality „vlády rozpočtové odpovědnosti“ v posledku oceňovalo jen deset procent občanů, zatímco pro devět desetin byla vládou nedůvěryhodnou.
V regionech postižených vysokou nezaměstnaností a sociálními konflikty bude jasným vítězem voleb levice – ČSSD a KSČMV regionech postižených vysokou, často chronickou nezaměstnaností a sociálními konflikty, často excesy s rasovým podtextem, bude jasným vítězem voleb levice, ČSSD a KSČM – už jen proto, že na bývalou pravicovou vládu ukážou prstem a slíbí lidem dělat vše jinak než pravice.
Loňská podzimní kampaň před krajskými volbami, které levice jasně vyhrála, ukázala, v jak velké nemilosti se česká pravice ocitla, a od té doby se jí až na Schwarzenbergův úspěch nepodařilo nic, čím by si pozici vylepšila. Co si budeme povídat: po příběhu s „trafikanty“ a policejní razii na Úřadu vlády je tomu nepochybně naopak. Pokud bude sociální tematika středem nadcházející volební kampaně, jakože nic podstatnějšího, co se lidí každodenně dotýká, není na obzoru, potom bude pravice už dopředu handicapována.
Referendum o církevních restitucích
Komunisté teď navíc přicházejí s požadavkem uspořádat po sněmovních volbách referendum o církevních restitucích, které jsou jedním ze splněných bodů programu Nečasovy vlády, ale levicová opozice, a zejména čtyři pětiny veřejnosti církevní restituce odmítají. To může být pro příznivce levice další důvod, aby volil buď KSČM, anebo sociální demokracii, jež dala najevo, že by s referendem souhlasila.
Smlouvy mezi státem a církvemi, na jejichž základě je církvím majetek od letošního července postupně vydáván, by nicméně i po eventuálním referendu zůstaly v platnosti. Jinak řečeno, stát by o revizi jedné každé takové smlouvy (jedná se fakticky o 16 církví, adventisté se majetkových nároků vzdali) musel vyjednávat. A to by šlo ztuha a v mnoha případech by to skončilo u Ústavního soudu. Tyto „podrobnosti“ však asi nebudou většinu voličů levice zajímat do té míry, aby si položili otázku, neslibuje-li před volbami opět nesplnitelné.
Komunisté navíc přicházejí s požadavkem uspořádat po sněmovních volbách referendum o církevních restitucíchVýhodná situace, v níž se nalézá česká levice, by však neměla vyvolat v pravici dojem, že tak či onak volby prohraje, a proto vlastně zase o tolik nejde. Pravý opak je pravdou! ODS musí jít nejen o to, aby „přelezla“ přes pětiprocentní hranici a neskončila v mimoparlamentním propadlišti. (Mimochodem, kdyby se na perutích Bobošíkové Suverenity a spol. rozhodl snést do volebního boje Václav Klaus, jakože nebývalo jeho zvykem pouštět se do nejistých bitev, urval by ODS asi dost voličů, aby zůstala před branami sněmovny.)
Mandáty pravicových poslanců
Počet získaných mandátů je důležitý i v opozičních lavicích, poněvadž bude-li nízký, pravicoví poslanci budou chodit do sněmovny především jen na poměrně laciné obědy. Jinak je třeba mít na paměti, že příští rok se budou na jaře konat volby do Evropského parlamentu a na podzim do městských a obecních zastupitelstev a do třetiny Senátu. Kdyby se ODS nyní odevzdala osudu, v příštím roce by jí hrozil masivní odchod z radnic, jež jsou pro každou stranu opěrnou bází její existence a vlivu.
Co se TOP 09 a Starostů týče, měli by v nadcházejících volbách potvrdit, že nevznikli jen na jedno použití, jak o nich konkurence s oblibou tvrdila. Vše nasvědčuje tomu, že se patrně stanou nejsilnější stranou na pravici, což by byla obzvlášť pro „topku“ satisfakce, ale zároveň velká odpovědnost. Předprázdninové průzkumy přiznávaly této volební straně až okolo 15 procent hlasů, jenomže doba je velice turbulentní, a kam se situace vyvinula do dnešních dnů, naznačí až poprázdninová sociologická šetření!
Ostatně, ani s výsledkem plus minus 15 procent a k tomu s nějakým solidním skóre „ódéesky“ to nejspíš nevydá na alespoň 81 hlasů, s jejichž pomocí lze sice ve sněmovně máloco prosadit, ale daly by se jimi zablokovat případné levicové ústavní změny, pokud by byly divoké.
Nejbližší křižovatka
Ano, ústavní změny! Například zákon o obecném referendu nebo speciální zákon o referendu o církevních restitucích jsou ty případy, kdy je třeba ústavní většiny v obou komorách. Ve sněmovně alespoň 120 hlasů a v Senátu tří pětin z přítomných senátorů, čili při plné účasti hlasů 49 z nich. V horní komoře se k ústavní většině ČSSD těsně blíží, a jak tomu bude v Poslanecké sněmovně, ukážou říjnové volby.
Pokud by ČSSD, KSČM a případně SPOZ daly ústavní většinu dohromady, senátoři ČSSD by asi zvládli si ji vyjednat se spřízněnými dušemi ve svém okolí. Ostatně na podzim 2014 a 2016 se bude volit vždy do jedné třetiny Senátu a řádný čtyřletý mandát příští vlády vyprší až na podzim 2017, neboli na získání ústavní většiny v horní komoře má levice dost času.
Pokud ji získá v obou komorách, předpokládaná levicová vláda by mohla popustit uzdu své fantazii, až by se nám z toho hlava zatočila. Teoreticky by mohla sáhnout i do takzvané materiální podstaty Ústavy, čili podle svého levicového gusta „poopravit“ polistopadový politický systém v této zemi.
Ale proč hned myslet na nejhorší, není-liž pravda? Nejbližší křižovatkou budou říjnové volby do Poslanecké sněmovny a o jejich výsledku významně spolurozhodne volební účast. Ta by u soudného člověka měla mít přednost před sice prodlouženým, ale návštěvou volební místnosti o pár hodin zkráceným posledním říjnovým víkendem.
