Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Předražená práce, zlevněný kapitál

USA

  9:48
Práce jako výrobní faktor je na Západě uměle předražená kvůli daním a odvodům. Investice do technických zařízení zase daňově zvýhodněny. Obojí ve stále vyšší míře. Výsledkem je chronická nezaměstnanost. O práci a kapitálu píše Pavel Kohout.

kapitál versus práce foto: Richard Cortés, Česká pozice

Na jednom z mnoha kreslených vtipů Vladimíra Jiránka se pán s aktovkou vrací domů a nešťastně sděluje manželce, že je bez práce: „Nahradili mě kapesní kalkulačkou.“ Geniální karikaturista již v osmdesátých letech vystihl trend doby.

Zhruba 30 let po Jiránkovi studie Oxfordské univerzity uvádí, že 47 procent pracovních míst v USA je ohroženo automatizací. Její autoři uvádějí, že slabý růst zaměstnanosti ve vyspělých ekonomikách od roku 2000 lze uvést do souvislosti s rozmachem výpočetní techniky. Zánik hrozí například daňovým poradcům, řadě profesí v pojišťovnictví, úvěrovým manažerům a analytikům či modelkám, jejichž místo prý zaberou počítačově generované krásky. Na to se netěším.

Ztráta romantického prostředí

V uplynulých letech však ubylo kvalifikovaných pracovních míst ve výrobě. Ještě relativně nedávno existovalo mnoho specializovaných a poměrně dobře placených dělnických a řemeslnických profesí, které byly jádrem střední třídy: dejme tomu automechanik, hodinář nebo sazeč. Namísto automechanika máme dnes měniče automatizovaných modulů. Ještě hůře dopadl hodinář, z něhož se stal měnič baterií v digitálkách, přičemž v době mobilních telefonů upadá i tato profese.

Je třeba přidat sytost barvy? Jediná operace na řídícím panelu. Produktivita práce je skvělá, ale romantické prostředí ztracené.

Zcela paradoxně, hodináři, kteří ovládají řemeslo opravy mechanických strojků, jsou dnes nedostatkovými a vyhledávanými odborníky v komunitě nadšenců, kteří jiné hodinky než tradiční mechanické neuznávají. Ale tato odchylka od trendu má zanedbatelný makroekonomický význam, podobně jako vinylové gramodesky, černobílá fotografie s tradičním filmovým procesem či plnicí pera.

Nejreprezentativnější z uvedených je zřejmě již neexistující profese sazeče. Pokud jste v minulých letech navštívili tiskárnu, pravděpodobně jste viděli moderní stroje ovládané počítačovými panely a chrlící neuvěřitelnou rychlostí archy potištěného papíru. Obrovský stroj ovládá jediný tiskař. Je třeba přidat sytost barvy? Jediná operace na řídícím panelu. Žádný zásah do stroje. Produktivita práce je skvělá, ale romantické prostředí, které kouzelně vykreslil Karel Čapek v knize Jak se co dělá, je dávno ztracené.

Moderní technologie

Jméno výrobce uvedené na štítku stroje – Heidelberg – ilustruje další část příběhu. Ve staré ekonomice hrály roli tři výrobní faktory: práce, kapitál (ve smyslu věcných investic) a půda (ve smyslu jakýchkoli nemovitostí). V novodobé ekonomice tyto faktory zůstávají, ale v případě kapitálu roste význam intelektuálního vlastnictví. Složitost moderních technologií má za následek, že nejvyspělejší strojírenství a elektronika se staly výlučným majetkem několika světových výrobců.

Technologie výroby obnáší nejen miliardové investice, ale především desítky let práce, výzkumu, vývoje a zkušeností, které nejsou přenosné a nejsou snadno replikovatelné.

V historii leteckého průmyslu například existovaly stovky výrobců leteckých motorů. Pouze tři jsou však dnes schopní vyrábět konkurenceschopné tryskové motory pro velká dopravní letadla: General Electric, Rolls Royce a Pratt & Whitney. Technologie výroby obnáší nejen miliardové investice, ale především desítky let práce, výzkumu, vývoje a zkušeností, které nejsou přenosné a nejsou snadno replikovatelné. Podle poslední zprávy Čína předstihla USA v hrubém domácím produktu vyjádřeném v paritě kupní síly. Dobrá. Ale General Electric napodobit nedokáže.

Technologický náskok vůdčích světových výrobců stále roste. Týká se elektroniky, strojírenství, chemie, všech technicky vyspělých oborů. Úzká skupina výrobců z nejvyspělejších zemí – USA, Velké Británie, Německa, Švýcarska, Japonska, Jižní Koreje, méně z ostatních vyspělých evropských zemí a Kanady – vyvíjí a produkuje špičkový výrobní kapitál, například zmíněný tiskařský stroj Heidelberg.

Tento kapitál nachází uplatnění v zemích druhého sledu, kam patří Čína, země východní Evropy a bohužel i Česko. Špičkové technologie prvního světa kombinované s levnou pracovní silou světa druhého poskytují obrovskou produktivitu. Třetí svět jen dodává suroviny. Stále však nejsme u hlavní pointy příběhu.

Z nedávné historie víme, že ekonomika se dokáže překvapivě rychle vypořádat s rychlými změnami, aniž by to muselo mít drtivý vliv na zaměstnanost. Během zhruba 50 let, od roku 1910 do 60. let, vyspělý svět prošel zásadní změnou. Tisíce let platilo, že většina populace pracovala v zemědělství. Během jediné generace přišel Dieselův motor, umělá hnojiva a postřiky proti škůdcům. Zemědělství se náhle stalo velkovýrobní. Většina práceschopné populace se ale uplatnila ve výrobě nebo ve službách. A ještě na konci 60. let nezaměstnanost ve vyspělé Evropě byla dvě až čtyři procenta. Pak se cosi zásadního změnilo – v neprospěch práce a zaměstnanosti. Co to bylo?

Exploze sociálního státu

Šlo o dva faktory. Prvním byla exploze sociálního státu v sedmdesátých letech. Levicové revolty v západní Evropě v roce 1968 přesvědčily politiky všech stran, že je třeba se posunout více do „sociálna“. Například německý kancléř Willy Brandt zahájil v roce 1969 program rozsáhlých sociálních reforem. Zatímco dnes se tímto termínem označují úsporná opatření, tehdy šlo o rozsáhlý balík celkem 88 velkorysých výdajových opatření. Výdaje bylo třeba něčím pokrýt: rostly tedy daně a odvody z mezd.

Po roce 2007 daňové břemeno pokleslo kvůli krizi asi o procentní bod – a hned nastal obrovský křik kvůli údajné likvidaci sociálního státu!

Podobným směrem se vydal sociální stát na celém Západě. Daňové břemeno sedmi největších ekonomik OECD – USA, Japonska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie, Španělska – vzrostlo z průměrné hodnoty 25,6 procenta HDP v roce 1965 na dosavadní rekord 35,9 procenta HDP v roce 2007. Poté daňové břemeno pokleslo kvůli krizi asi o procentní bod – a hned nastal obrovský křik kvůli údajné likvidaci sociálního státu! Opačnou cestou se vydala daňová zátěž kapitálu. Nejde o sazby daní z příjmů, ale o něco rafinovanějšího – zrychlené odpisy. Každý investiční majetek se v účetnictví odepisuje. Čím vyšší odpisy, tím nižší zdanitelný zisk. V roce 1981 americký Kongres přijal Program pro hospodářskou obnovu prezidenta Reagana. Prezident identifikoval vysokou inflaci jako jednu z hlavních překážek pro investice a podnikání. Klíčovou složkou programu bylo zavedení zrychlených odpisů pro věcné investice do výrobního kapitálu. Zákon, který v témže roce vešel v platnost, výrazně snižoval efektivní daňovou zátěž firem investujících do strojů a zařízení. Reaganovo opatření mělo svůj smysl v době vysoké inflace, ale to byl jen začátek. Politici v různých zemích přijali zrychlené odpisy jako báječný prostředek pro podporu investic a hospodářského růstu. Snižování daňových sazeb s sebou nese ideologickou zátěž, která je pro levici často neúnosná. Zrychlení odpisů je ideologicky neutrální, navíc většina voličů vůbec netuší, oč jde.

Hloupé ekonomické nápady

Tak se stalo, že práce jako výrobní faktor je dnes na Západě uměle předražená kvůli daním a odvodům. V některých zemích se míra zdanění práce blíží daňové zátěži cigaret. Naopak investice do všemožných i nemožných technických zařízení jsou daňově zvýhodněny. Stále více, i když hlavní důvod pro zrychlené odpisy – vysoká inflace – už pominul.

Zákonodárci ale nepřestávají produkovat hloupé ekonomické nápady. Jedním z nich je trend zvyšování minimálních mezd. Dobrý úmysl – dát lidem mzdu, ze které lze slušně žít – se střetává s ekonomickými zákony. Když ve městě Seattle zvýšili minimální mzdu na 15 dolarů za hodinu, okamžitě se objevily úvahy o zavedení automatizovaného systému obsluhy v prodejnách rychlého občerstvení, podobně jako fungují pokladní samoobsluhy v řadě supermarketů.

Nikdo nemá rád automatické pokladny a hovořit s lidskou obsluhou v McDonaldu je příjemnější než ťukat objednávku přes obrazovku. Ale budou-li se daně, odpisy a minimální mzdy vyvíjet jako dosud, nebude jiného východiska. Práce je uměle předražená, kapitál je uměle zlevněný. Obojí ve stále vyšší míře. Výsledkem je chronická nezaměstnanost.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.