„K dohodě je ještě kus cesty,“ pravil ve čtvrtek odpoledne premiér Petr Nečas po jednání zástupců ODS, TOP 09 a Věcí veřejných (VV) v Kramářově vile. Předešlého večera tamtéž se při pracovní večeři sice jakási dohoda rýsovala, ale nakonec to zase skončilo hádkou. Nebylo divu!
Zásah Václava Klause
Jen několik hodin předtím zveřejnil Týden.cz explozivní nahrávku, na níž Kristýna Kočí, donedávna předsedkyně poslaneckého klubu VV, hovoří o komplotu části ODS proti Petru Nečasovi. A o tom, že protibártovský rozkol ve „véčkách“ připravovala už tři čtvrtě roku s částí ODS, najmě s šéfem jejich poslanců Petrem Tluchořem. Kočí později prohlásila, že vědomě lhala, protože věděla, že je tajně nahrávaná. A tušíc, že nahrávka bude proti ní zneužita, chtěla s její pomocí poodhalit špehovací praktiky ve VV a spřízněné agentuře ABL.
Než však stačila svoje prý výmysly „dementovat“, zasáhl Václav Klaus. „Události dnešního odpoledne na naší politické scéně přesáhly jakoukoli tolerovatelnou hranici. Pohár mé trpělivosti přetekl a ze všech stran dostávám… nejrůznější signály o tom, že přetekl pohár trpělivosti i české společnosti,“ prohlásil prezident před kamerami a na příští dopoledne si pozval na Hrad předsedy koaličních stran.
Pověstný „kartáč“, jakému je podrobil loni v prosinci, se však nekonal. Toliko se nechal od Nečase, Karla Schwarzenberga a Radka Johna informovat o stanoviscích jejich stran a vyzval je, aby usilovně jednali. To se následně v Kramářově vile stalo. Kamery a mikrofony byly opět přítomny, a proto národ zvěděl, že jak by řekl klasik, „otčinu vovinuly mračna“, leč opět díky panu prezidentovi se ze šlamastyky dostaneme.
Odlišné výklady ústavy
Prezident Klaus však mohl zasáhnout hned v pondělí 11. dubna, když mu premiér Nečas doručil rezignaci ministra dopravy Víta Bárty a své dvě žádosti o odvolání ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše, všech z Věcí veřejných. O Bártovi zveřejnil server iDnes.cz 7. dubna dokument, dle nějž vstoupil do politiky, aby propojením VV a bezpečnostní agentury ABL získal ekonomickou moc. Klause toto svědectví o nebezpečném pokusu zprivatizovat si státní moc buď nepřesvědčilo, anebo měl od Bárty, se kterým se několikrát sešel, informace, jímž dal větší váhu.
Ani po případné rekonstrukci vlády se z ní nestane sbor andělů, kteří zamávají běloskvoucími perutěmi a lidé je budou s důvěrou následovat
Každopádně Bártovu demisi zatím nepřijal (což ani nemusí) a Nečasově žádosti o odvolání Johna a Dobeše zatím nevyhověl, ačkoli článek 74 ústavy dle většiny právníků vyžaduje, aby to učinil bez průtahů. Svůj postup zdůvodnil tím, že mu Nečas musí nejdříve předložit plán dalšího fungování vlády. Na to však nemá prezident ústavní nárok.
Později jeho kancelář zveřejnila i odlišný právní názor v tom smyslu, že ministr je v některých svých činnostech nezastupitelný a ministerstvo by proto bez něho nemělo být ani vteřinu. Tento relevantní důvod mohl Nečas eliminovat tím, že by dotyčná tři ministerstva na přechodnou dobu vedl sám – stejně jako svého času premiéři Jan Stráský a Vladimír Špidla. Neučinil to.
Finanční vysílení
Špíny, jež od pondělí do čtvrtka protekla korytem české politiky, mohlo být méně, kdyby prezident jednal hned. Na jeho obranu nutno říci, že koalice opravdu praskala v základech, vzájemných kopanců a podrazů byla kupa a důvěra veřejnosti k vládě ve psí. Proto musel počítat i s variantou, že je neobnovitelná a bude muset být nahrazena jiným vládním modelem.
Ten by se však neobešel buď bez Johnových a Bártových „véček“, anebo bez ČSSD, jejíž expředseda Jiří Paroubek přišel 13. dubna s návrhem na menšinovou vládu ODS a TOP 09, podporovanou sociální demokracií. Pod vedením Bohuslava Sobotky se však ČSSD do spolku, který by ji diskreditoval, vtáhnout nenechá a před volbami do velké koalice s ODS, což je Klausův sen, už vůbec ne!
Vyvolat předčasné volby je přitom po novele ústavy z roku 2009 možné, když to prezidentovi navrhne třípětinová většina sněmovny, ale ani ČSSD, jež po nich za současné vládní krize volá, si je nepřeje. Nepřeje si je nikdo, poněvadž strany jsou minulou, více než rok se vlekoucí volební kampaní finančně vysíleny. Navíc ty pravicové by v předčasných volbách hodně ztratily a ČSSD by v nich asi zvítězila, ale jistější to bude mít v řádném termínu. Tím je jaro 2014, kdy by reformy v programovém prohlášení Nečasovy vlády měly už být skutečností. Pohříchu to na to nevypadá!
Rekonstrukce vlády
Zrekonstruovat vládu třeba i za cenu zřízení dalších dvou ministerských křesel, aby „véčka“ mohla být „vzdálena“ z vnitra, ale zároveň si jako by polepšila, se asi podaří obratem. I doplněk koaliční smlouvy se základními prioritami vlády a „jízdním řádem“ jejich plnění bude rutinně vyhotoven. VV se však obratem nestanou homogenní a předvídatelnou stranou a jen tak se nesmíří ani rozhádaná ODS, jejíž část jde Nečasovi „po krku“. A „topka“? Ta se nedokáže věčně držet stranou koaličních malérů a o nějaké máslo na její hlavě se jistě někdo časem postará.
Shrnuto, z vlády se po rekonstrukci nestane sbor andělů, kteří zamávají běloskvoucími perutěmi a lidé je budou s důvěrou následovat. K obnově důvěry občanů v politiku, jejíž etický rozměr viditelně mizí od poloviny minulého desetiletí, bude třeba mnohem víc času než tři roky, které má Nečasův kabinet ještě k dispozici.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.
