Předčasné volby: Naděje umírá poslední, ale zázraky se také nedějí!

Nikdo neví, umožní-li volby do Poslanecké sněmovny letos na podzim náhradu jedné zkompromitované garnitury nějakou jinou, lepší a čestnější.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © zdroj commons.wikimedia.orgČeská pozice

„Jediná cesta, jak vyvolat v České republice předčasné volby, je právě jmenování vlády odborníků (…), těmto mým slovům z 25. června tehdy málokdo věřil,“ napsal ve čtvrtek na svém facebookovém profilu prezident Miloš Zeman. Když onoho červnového dne jmenoval bez dohody s parlamentními stranami premiérem „úřednické“ vlády Jiřího Rusnoka, dalo se předpokládat, že s ní má nějaké vlastní a dost možná i dlouhodobější záměry.

Však také vláda začala stachanovským tempem, nečekajíc na důvěru sněmovny, rozmisťovat svoje lidi od Úřadu vlády, přes ministerstva až po České dráhy a další podniky s majetkovou účastí státu. Nebylo to nezákonné, nýbrž pouze neobvyklé, poněvadž vládu teprve čekalo ve sněmovně hlasování o důvěře a její jedinou legitimací byly prezidentské jmenovací dekrety ministrů. Přitom „čistící akce“ pokračovala, neboť co chvíli byl někde objeven další problém, jenž vyžadoval okamžitý opravný zásah, a tedy personální výměnu.

Už jenom proto se dalo předpokládat, že i když vláda důvěru nedostane a skončí v demisi, bude moci ve svém „očistném díle“ pokračovat. Ústava, jak známo, nestanoví prezidentovi žádné lhůty, a poněvadž druhý pokus je jeho poslední, nástupce premiéra Rusnoka by jistě vybíral přepečlivě. Teď už ho ovšem vybírat nebude, poněvadž míříme k předčasným volbám.

Cesta k rozpuštění sněmovny

Vyvolat je se ukázalo v minulosti prakticky nemožné. Relativně nejschůdnější cesta k nim vedla přes pád tří po sobě jmenovaných vlád, jimž odmítla sněmovna vyslovit důvěru. To by bývalo zabralo zhruba půlrok a od roku 1993 to raději nikdo nezkusil. Teprve v roce 2009, v důsledku frustrace ze „sebeodstřelu“ Topolánkovy vlády a poté z nikomu nevyhovujícího provizoria „úřednické“ vlády Fischerovy, se Parlament ČR zmohl na ústavní novelu, jež v čl. 35, odst. 2) stanoví:

„Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“

S národními socialisty Jiřím Paroubkem a Petrem Bendou, kteří odmítli dát důvěru Rusnokově vládě, nelze pro koncept pravicové vlády počítat

Taková ústavní většina je nyní ve sněmovně k dispozici, přestože 17. července se ČSSD pokus vyvolat tímto způsobem předčasné volby nezdařil. Zablokovala jej tehdy pravicová „stojednička“ ODS, TOP 09 a Starostů a LIDEM, plus několik „nezařazených“ poslanců. „Stojednička“ tím zároveň mínila demonstrovat, že vláda Miroslavy Němcové by měla ve sněmovně většinu, a proto by ji měl prezident Zeman po pádu Rusnokova kabinetu akceptovat.

Přesně tři týdny na to vyšlo při hlasování o důvěře Rusnokově vládě najevo, že „stojednička“ byla iluzí. Vláda Jiřího Rusnoka obdržela 93 hlasů ze 193 přítomných.  K získání důvěry jí chyběly čtyři hlasy, což je pro ni čestný výsledek. Důvěru Rusnokově vládě odmítlo dát pouze 100 poslanců. Z oné bájné koaliční „stojedničky“ jich však bylo pouze 98. Další dva hlasy byly levicového původu a dodali je národní socialisté Jiří Paroubek a Petr Benda, s nimiž se pro koncept pravicové vlády nedá počítat.

Opakovaná zrada z vlastních řad

Tři kritické hlasy nedodali Jan Florián a Tomáš Úlehla z ODS a dnes už bývalá předsedkyně LIDEM Karolína Peake, kteří před hlasováním opustili jednací sál. Až do pozdního středečního odpoledne Florián a Úlehla poslaneckému klubu ODS tajili, jak budou hlasovat. Odmítají však podezření, že je ovlivnil známý „politický podnikatel“ a přítel „kmotrů“ Tomáš Hrdlička. Nepochybně zlé, falešné a prázdné jsou pak fámy, že se v „rozebírání“ poslaneckého klubu ODS angažovali lidé z okolí bývalého a současného prezidenta, podobně jako v noci před prezidentskou volbou v roce 2008.

Od konfliktu Topolánka s Tlustého prohradní skupinou v roce 2007 zachvacují ODS další a další vnitřní konflikty, na něž přiměřeně nereaguje

Topolánkovu vládu povalili v březnu 2009 Vlastimil Tlustý z ODS a jeho přátelé, a také dvě poslankyně Strany zelených, čili zrada z vlastních řad. Se „stojedničkou“ zúčtovalo totéž a opět u toho byla ODS. To musí být na pováženou pro kohokoli, kdo by s ní chtěl jít v budoucnu do party! Od konfliktu Topolánka s Tlustého prohradní skupinou v roce 2007 zachvacují ODS další a další vnitřní konflikty, na něž přiměřeně nereaguje, takže už dávno přerostly ve vnitrostranickou krizi, ne-li už v rozklad strany.

Na ten se vlastně vymluvila i Karolína Peake: „stojednička“ prý přestala existovat odchodem Floriána a Úlehly z jednacího sálu, proto odešla také. O svém úmyslu neřekla slovo ani svým čtyřem stranickým kolegům, kteří hlasovali disciplinovaně proti Rusnokově vládě.

Téměř názorová jednota

Za této situace udělala TOP 09 to jediné, co bez rizika ztráty důstojnosti udělat mohla: připojila se k požadavku na předčasné volby. Předseda jejich poslanců Petr Gazdík ukázal pár minut po vyhlášení výsledku hlasování o důvěře vládě do televizních kamer arch papíru s podpisy všech 42 poslanců TOP 09 a Starostů požadujících svolání mimořádné „rozpouštěcí“ schůze sněmovny. Totéž učinili sociální demokraté, komunisté a poslanci Věcí veřejných.

Takže ve čtvrtek odpoledne bylo shromážděno už 126 podpisů a po konzultaci předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové se zástupci poslaneckých klubů bylo oznámeno, že se mimořádná schůze sněmovny uskuteční v úterý 20. srpna odpoledne. I kdyby se ODS k tomuto proudu nepřipojila, alespoň 120 hlasů nutných pro přijetí „rozpouštěcího“ ústavního usnesení by se mělo dát dohromady i s rezervou. Jakmile to sněmovna navrhne hlavě státu usnesením přijatým kvalifikovanou třípětinovou většinou, „prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí,“ uvádí se v Ústavě.

Opět chybí lhůta, v níž to má učinit, ale podle ústavních právníků bez zbytečných odkladů. To ale může být nejen za jeden či tři dny, ale i za dva týdny, nebo i později. Je ovšem nereálné, a podobné spekulace už také zazněly, že by prezident rozpuštění sněmovny oddálil až do doby, kdy ji už fakticky nebude moci rozpustit – do doby kratší než tři měsíce od vypršení jejího čtyřletého mandátu na konci května 2014.

To, že by prezident s takovou úporností držel u moci Rusnokovu vládu v demisi, když pro předčasné volby opakovaně plédoval, je však i při jeho kreativitě krajně nepravděpodobné. V názoru na nutnost předčasných voleb jsou až na ODS parlamentní strany jednotné a prezident by si je hrubými obstrukcemi popudil proti sobě. To ale nemůže potřebovat, chce-li po volbách výrazně ovlivnit podobu příští vlády, neřku-li koaličního aranžmá.

Není však ani pravděpodobné, že prezident Zeman sněmovnu rozpustí obratem poté, co se na tom dolní komora usnese. Dokonce bude velmi užitečné, pokud se předtím sejde s předsedy sněmovny i Senátu a společně se zamyslí nad aktuálním stavem legislativního procesu. O co jde?

Legislativní dodělávky

Sněmovna nyní ve druhém a třetím čtení spěšně projednává návrhy několika potřebných zákonů, jež ale skončí v koši, pokud neprojdou Senátem a nepodepíše je prezident dříve, než sněmovnu rozpustí. V příštím týdnu by se proto mělo dostat například na druhé a po „povinné“ 48hodinové přestávce na třetí čtení zákona o omezení podpory obnovitelných zdrojů energie uvedených nově do provozu, který nebude-li přijat, připraví občany o další peníze podobně jako nesmyslné dotace solární energie.

Příští týden bude mít Poslanecká sněmovna ještě čas na legislativní dodělávky

Příští týden bude mít sněmovna ještě čas na legislativní dodělávky. Mimochodem na zákon o úřednících (předtím o státní službě) se ale opět nedostane, takže spadne do koše, a pokud si jej příští vláda neosvojí a nevrátí do nové sněmovny, začne se opět od nuly. Na projednání sněmovnou již schválených zákonů má Senát 30 dní, ale při dobré vůli to jistě stihne o něco dříve.

Horní komorou schválené zákony putují na Hrad a musí je podepsat prezident, aby mohly být zveřejněny ve Sbírce zákonů. Teprve pak by měla hlava státu sněmovnu rozpustit a vyhlásit předčasné volby, které se musejí konat do 60 dnů. Jinak řečeno, lze si představit, že zatímco se sněmovna 20. srpna usnese na svém rozpuštění, prezident ji fakticky rozpustí třeba k 10. září, aby do té doby Parlament ČR stihl dokončit, co nesnese odklad a nemělo by skončit v koši.

Termínová komplikace

Volby do Poslanecké sněmovny v podzimním termínu nejsou ideálním řešením. S volbami do obecních či krajských zastupitelstev anebo do třetiny Senátu, jež se konají v sudých letech, by se do budoucna zkoordinovat nedaly. A pokud by se naše příští vlády měly těšit větší stabilitě než několik těch minulých a dožívat se až do konce čtyřletého funkčního období, znamenalo by to vážné problémy při schvalování každého čtvrtého zákona o státním rozpočtu.

Volby do sněmovny na podzim by se do budoucna s těmi do obecních či krajských zastupitelstev anebo do třetiny Senátu zkoordinovat nedaly

Na ministerstvu financí se s jeho přípravou začíná na jaře, posledního září musí být předán k projednání sněmovně a než přes výbory doputuje do jejího pléna, je listopad, spíše prosinec. Jinými slovy, každý čtvrtý rok by na příštím státním rozpočtu začala pracovat jiná vláda než ta, která by jej se svou parlamentní většinou koncem roku obhajovala ve sněmovně.

Znamenalo by to připravovat návrh zákona o státním rozpočtu ve variantách, aby byly použitelné pro vládu jak spíše pravicovou, tak spíše levicovou. Nepřekonatelný problém to prý není, ale komplikace by to samozřejmě byla.

Problém kandidátních listin

Vraťme se k volbám v předčasném termínu (tak je to správně, neboť zákon žádné „řádné“ či „předčasné“ volby nerozlišuje). Oproti volbám „řádným“ jsou v nich všechny lhůty zkráceny o třetinu. Citlivé to může být u registrace kandidátních listin a ještě více u případných opravných prostředků. Pro strany a politická hnutí, jež míní kandidovat, nemusí být snadné zorganizovat během relativně krátké doby a bezprostředně po týdnech dovolených a prázdnin optimální výběr kandidátů.

V řadě politických stran se za tím účelem konávají „okresní“ (oblastní) a krajské konference či sněmy, přičemž poslední slovo mívá při výběru nejvyšší stranický orgán (ústřední výkonný výbor, výkonná rada, celostátní výbor apod.). Na to ve zkráceném režimu asi nebude dost času, což může být na úkor demokratičnosti i reprezentativnosti výběru. Může se stát, že strany, které s výběrem kandidátů dosud nezačaly, budou s to ručit občanům za jejich kvalitu ještě méně než dosud. Uvidíme, jak se s tím popasují!

ČSSD tvrdí, že bude připravena včas, Starostové mají už v každém kraji vybrané tři svoje „jedničky“, ale kompletace s TOP 09 teprve nastane. Komunisté jsou disciplinovaní a jejich aparát pracuje rutinně, takže jejich ústřední výbor si jistě bude vědět rady. Lidovci se na volby připravují dlouho a pečlivě a nedávno oznámili, že si už vyjednali i úvěr a ploty svých členů mají opět připravené pro účely volební reklamy. Jak jsou na tom menší politické strany, není známo.

„Připravenost“ ODS

Evidentní je „připravenost“ ODS. Vzhledem k nízkým preferencím a permanentním skandálům sázela na volby v řádném termínu, protože ten by jí dal drahocenný čas na zotavenou. Předčasné volby jí tuto možnost berou. Tím, že položila „stojedničku“, si asi ještě více ublížila u pravicových voličů, kteří bývali na podobné fauly „hákliví“. V ODS však existuje i opačný názor, k němuž se hlásí například již zmíněný „politický podnikatel“ z Prahy 10 Tomáš Hrdlička (v pátek ze strany vyloučený).

Strana by prý dalším přešlapováním jenom dál ztrácela, takže předčasné volby jsou i pro ni řešením a měla by se ho chopit – provést úplnou sebekritiku, přiznat porušování vlastního programu, vrátit se k ideovým kořenům a nominovat důvěryhodné lidi. Pražský poslanec Boris Šťastný, muž blízký exprezidentovi, dokonce zapřísahá stranu, aby se vrátila k Václavu Klausovi a uprosila ho ujmout se jí. ODS mu prý stále není lhostejná. Je to dojemné a současně to naznačuje, že část ODS se cítí úplně v koncích.

Je otázkou, zda má ODS na ofenzívu doporučovanou Hrdličkou ještě dost sil a odvahy. Během čtvrtka působili poslanci ODS (později odpoledne jich byla v sále jen asi čtvrtina) mátožně, dezorientovaně a nekonstruktivně, ale třeba stranu její „velitelství“ ještě probere a zmobilizuje. „Hraběcí rady“ některých politologů, že si musí ODS „sáhnout až na dno“, by ale neměla brát příliš vážně.

Vzhledem k nízkým preferencím a permanentním skandálům ODS sázela na volby v řádném termínu, protože ten by jí dal drahocenný čas na zotavenouODS byla vyprojektována jako „strana úspěchů a úspěšných lidí“, ale poněvadž se jí obojího čím dále tím více nedostává, jde to s ní stále víc z kopce. Totální výprask ve volbách však může stranu tohoto typu „dorazit“. Zbavil by ji totiž nejen „kmotrů“, pro které by už nebyla atraktivní, ale i pracovitých a talentovaných lidí, kteří by zamířili za lepším uplatněním jinam.

Nezapomeňme, že ODS už není na pravici jediná! Tak či onak musí jednat rychle. Nejspíš nemůže riskovat bleskové svolání volebního kongresu, poněvadž ten by nebyl ani tak výběrem volebního lídra jako spíše bratrovražedným bojem. Miroslava Němcová jako volební lídryně bude asi pro ODS jediná potenciální záchrana před fiaskem, ale po volbách se s Martinem Kubou o podobu ODS střetnou tak jako tak. Každý představuje jinou ODS!

TOP 09 a ČSSD

TOP 09 a Starostům by předčasné volby mohly docela vyhovovat. Volební lídr Karel Schwarzenberg, jenž trochu odpočíval v lázních, se zdá v dobré kondici, soudě z jeho středečního energického a myšlenkově pozoruhodného vystoupení ve sněmovně. O Miroslavu Kalouskovi, jenž si dává „zajít chutě“, to platí jakbysmet! Talentovaný Petr Gazdík a Stanislav Polčák jako reprezentanti (venkovských a městských) Starostů stále ještě patří mezi politiky, jimž se sborově nelaje ani po hospodách.

Kandidátky bude mít volební strana TOP 09 a Starostové nepochybně zkompletovány včas, poněvadž gazdíkovci to své už vykonali a v „topce“ to s Kalouskovou pomocí učiní v konečné fázi „knížepán“. Půjde to hladce, neboť v konzervativní straně ctící tradice to ani jinak jít nemůže, že ano?

Favorit nadcházejících voleb, ČSSD, chce během srpna vybrat kandidáty a v září schválit volební programFavorit nadcházejících voleb, ČSSD, chce během srpna vybrat kandidáty a v září schválit volební program. Kampaň povede samostatně a jejím mottem má být obnova fungování státu a hospodářského růstu. ČSSD pracovala na programu dlouho a jeho zveřejnění plánovala na září, když se počítalo s volbami na jaře 2014. Teď to taktak stihne a uvidíme, jak se s programem ve „volebním boji“ uplatní.

Billboardy, fráze a SPOZ

Volby ve zkráceném režimu si totiž možná vynutí jen krátkou a údernou kampaň, v níž se programové prospektorství teoretických týmů smrskne na pár triviálních hesel. A asi, bohužel, opět billboardů, přestože je prý jejich agitační efektivita mizerná. Blahoslavená budiž strana, která nebude mít na billboardy peníze a s touto stupiditou přestane! Možná ji pak budou následovat další a volby se opět někdy stanou soutěží politických vizí, ne dunivých frází.

Když už jsme u těch frází, jejich slušný repertoár si osvojil místopředseda ČSSD Michal Hašek. Má-li být on tím „vedoucím představitelem“, jehož by v případě volebního vítězství ČSSD uvítal prezident Zeman jako kandidáta na předsedu vlády, měl by se alespoň těch nejlacinějších, v poslední době především těch primitivních „kalouskovských“, zbavit.

Mimochodem Miroslav Kalousek umí být v tomto oboru také mistrem! Těm, kteří znají historii nejen z „marxáku“, se točí hlava z jeho nové teze, že „sociální demokracie se rozhodla sloučit s komunisty uvnitř SPOZ“. Už ji po něm opakuje i Gazdík, takže to vypadá na akutní ideologickou infekci. Vážení pánové, ke konzervativní pravicové straně, je-li jí opravdu, se příliš nehodí, předpokládá-li, že co adresát jejich vzkazů, to pitomec.

To, že je SPOZ skvadra svého druhu, a nikoli standardní strana, je ovšem pravda jako hrom! SPOZ se vyvinula z občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana, a především jen fanklubem zůstává. Jako politická strana (nepočítáme-li někdy velmi perlivé výroky jejího expředsedy a prezidentova kancléře Vratislava Mynáře) se na veřejnosti zatím neetablovala.

Rusnokova vláda sice rozmístila pár reprezentantů SPOZ do viditelných funkcí, ale jenom to se zatím chabými volebními preferencemi této strany asi vzhůru nepohne. Otázkou je, co ale jiného, jestliže volby do sněmovny budou už zhruba za tři měsíce? Michal Hašek vidí ve SPOZ možného levicového partnera ČSSD, ale pokud se zemanovci nepřekulí přes pětiprocentní závoru do sněmovny, prezidentovi bude pro jeho experimenty plně k dispozici jen sociální demokracie. Osud nechť je jí pak milostiv a politiku Haškovi také!

Nová politická hnutí

Zbývá se ještě zmínit o „nových hnutích“: ANO 2011 Andreje Babiše, Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury a kdo ví, možná i o dalších, jež se zatím nevynořila z politického podpalubí. „Volby – to je správné řešení současné politické situace,“ konstatuje tiskové prohlášení ANO z 8. srpna. Nepochybně, leč politická hnutí, jež zatím představila jen několik svých kandidátů, anebo se o těch kandidátech dosud pouze šušká, budou mít problém zkompletovat včas svoje kandidátní listiny.

Politická hnutí, jež zatím představila jen několik svých kandidátů, budou mít problém zkompletovat včas kandidátní listinyVe velkých volebních krajích (Moravskoslezský, Středočeský, Pražský, Jihomoravský) čítá plně obsazená kandidátní listina i více než 30 jmen. Pokud zůstane poloprázdná, při přepočtu obdržených hlasů na mandáty je taková volební strana automaticky handicapována.

Jistě, každou kandidátku „táhnou“ známé osobnosti, ale jen ony ji neutáhnou! A na shánění voličů tím způsobem, že odteďka začne dotyčná volební strana v čele se svými esy objíždět republiku, se také nedá spolehnout, jde-li o dosud „nezavedenou firmu“. Navíc „odteďka“ to nejde, poněvadž v červenci a srpnu nikoli bezvýznamný podíl občanů-voličů migruje a zastihnout ty správné v jejich kraji, kde případně budou hlasovat, není v letním čase bez problémů.

Smysluplný pokus

Zda předčasné volby umožní náhradu jedné zkompromitované garnitury nějakou jinou, lepší a čestnější, nikdo neví. Naděje umírá poslední, ale zázraky se také nedějí! Tak či onak jsou předčasné volby poctivým pokusem o to nepřešlapovat dál v krizi, nezhoršovat postavení České republiky, protože se jimi neztrácí drahocenný čas.

Je to v každém případě smysluplnější než ještě osm měsíců den po dni přepočítávat, kolik má kdo v Poslanecké sněmovně hlasů a není-li to náhodou zrovna většina, s jejíž pomocí by se dal těm na opačné straně vypálit rybník. Dá se to říci i jinak: kvůli předčasným volbám to už jen stěží může být horší, než je to teď.