Ve čtvrtek 11. července současnou popovodňovou situaci v pražské zoo připomněl deník Metro a nezní zrovna optimisticky: „Zoo Praha je stále plná bahna. Gorily čeká stěhování do nového. Před tím má však zoo jiné povinnosti. Denně pracují desítky lidí na odklízení bláta a úklidu Vodního světa. Ten zůstává spolu s opičími ostrovy stále uzavřen.“
Všechna čest dobrovolníkům, pracovníkům zoo, dárcům. Ale pořád se vkrádá otázka: Jaký smysl má takové úsilí a vynaložené obrovské prostředky na něco, co klidně za rok zase může spláchnout velká voda?
Zauvažujme nad čísly, která uvedl 6. června – těsně poté, co v Praze začala klesat voda – server Aktuálně.cz. Jen od minulé povodně v roce 2002 investoval pražský magistrát do rozvoje pražské zoo nejméně 800 milionů korun, samotná zoo podle svých odhadů půl miliardy, celkově tedy 1,3 miliardy korun. Z toho v bezpečí, v horní části zahrady, se vybudoval pavilon Indonéské džungle za 170 milionů a Údolí slonů, luxusní areál pro slony, hrochy a antilopy za půl miliardy, což je částka, kterou opravdu hlava „nebere“.Praha chce změnit protipovodňový plán, aby se ochrana zoo zlepšila, nicméně řešení se zatím nenašlo
Kolik tedy „zahučelo“ do spodní, povodňové části? Stamiliony určitě. Velkou zásluhu na jejich získání a oživení zoo po povodni v roce 2002 má tehdejší ředitel Petr Fejk. Obnovu zahrady po letošní katastrofě současný šéf zoo Miroslav Bobek těsně po povodni odhadoval na dalších 160 milionů korun.
Kde zvířata povodeň neohrozí
Pražská zoo nebyla zařazena do protipovodňových opatření po minulých záplavách v roce 2002, Troja je přirozeným rozlivovým územím a budovat vyšší protipovodňové zábrany (současný val je koncipován na takzvanou 20letou vodu) není možné, protože kdyby vznikly, stoupla by hladina v centru Prahy, a škody by byly nejspíš ještě vyšší. Praha chce změnit protipovodňový plán, aby se ochrana zoo zlepšila, nicméně řešení se zatím nenašlo.
Tehdy ještě zastupující primátor Tomáš Hudeček k tomu správně poznamenal: „Pokud do zoo plynou takové finanční prostředky, ochrana musí být vyšší. V opačném případě je to vyhazování peněz.“ Upřesnil bych, že je to vyhazování peněz přímo neuvěřitelné. Jak může příčetný úředník povolit opakované pumpování stamilionů z veřejných prostředků bez jakékoli záruky, že celá investice neskončí kdykoliv se přírodě zamane pod vodou a zničená? Odpovím si klidně sám – jak vidno, klidně může.
Ředitel Bobek na webových stránkách zoo v článku Zoo Praha: Jdeme dál! z 10. června přitom v podstatě nabízí rozumné řešení: „Máme-li v Zoo Praha chovat gorily, musí to být v místech, kde je v žádném případě nemůže ohrozit další povodeň.“ Doplnil bych, že v případě, že nikdo nevykoumá, jak zlepšit protipovodňovou ochranu zoo, mělo by platit zcela jasně, že cokoli chovat v místech ohrožených povodní je nepřípustné. A z toho by se mělo vycházet. Mělo by platit zcela jasně, že cokoli chovat v místech ohrožených povodní je nepřípustné. A z toho by se mělo vycházet.
Jak dále píše pan ředitel, je nutné vybírat místa pro výběhy či pavilony tam, kde je voda neohrozí, stejně jako se to poštěstilo slonům a hrochům, i když by to snad nemuselo přijít na další půl miliardu...
Méně pochopitelná už je, alespoň pro mne, snaha obnovit spodní část areálu zoologické zahrady, připomíná kromě sysifovského úsilí trochu černou díru. Podle Miroslava Bobka je základní koncepce jasná: „Budou zde lehké malé stavby, dále stavby, přes které se voda přelije, aniž by je významněji poškodila, anebo stavby dimenzované výrazně nad úroveň vody z roku 2002.“
Podle mého kacířského mínění je základní koncepce spodní časti areálu pražské zoo rovněž jasná a měla by znít: zrušit ho přinejmenším do úrovně vody z roku 2002. A nepromrhat tam už ani korunu.