Spravedlnosti bylo učiněno zadost, ale pouze ve Švýcarsku. Poté, co soud ve švýcarské Bellinzoně odsoudil pět bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS), by trest neměl minout ani další osoby. Dle právničky a někdejší místopředsedkyně poslanecké sněmovny Hany Marvanové ty, kteří se odmítali touto kauzou zabývat, zlehčovali ji a mařili spolupráci se švýcarskými orgány trestního řízení. V tomto případě tedy především zaměstnance Vrchního státního zastupitelství v Praze a exministra financí Miroslava Kalouska.
Marvanová je přesvědčena, že v důsledku nečinnosti ministra financí a vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly byla České republice zmařena možnost přihlásit se do trestního řízení jako poškozená strana a bude teď muset vynakládat značné finanční prostředky na civilní žalobu.
Marvanová nedávno prostřednictvím organizace Veřejnost proti korupci vyzvala Policii ČR a státní zastupitelství, aby neprodleně zahájily šetření v této věci a sdělily veřejnosti jeho výsledek. Okolnosti, proč se ČR k trestnímu řízení ve Švýcarsku nepřipojila, aktuálně prověřuje Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. A jedno je zřejmé již dnes: ač bychom dle Miroslava Kalouska měli konečně všichni pochopit, že ministerstvo financí v žádném případě nepochybilo, názory českých i švýcarských právníků jsou odlišné.
Problém o jedné větě
Bývalý český ministr financí sice opakovaně prohlašoval, že nemohl odpovědět na švýcarskou žádost, pokud neměl přesné informace, jakým způsobem byl český stát poškozen a do jaké výše se vyšplhala škoda. Jenže dle právních názorů, které ČESKÁ POZICE shromáždila, je proces připojení k trestnímu řízení ve Švýcarsku prostý: Kalouskem zmiňované informace k němu vůbec nejsou třeba. „V podstatě je to velmi jednoduché a vlastně stačí krátké psaní,“ řekla ČESKÉ POZICI mluvčí švýcarské prokuratury Jacqueline Bühlmannová.
I kdyby švýcarská prokuratura proces prohrála, nehrozilo České republice vůbec žádné riziko – tedy až na možnou mediální blamáž
Její slova potvrdil vedoucí katedry trestního práva na univerzitě ve švýcarském Fribourgu Marcel Alexander Niggli. S odkazem na švýcarský trestní řád zdůraznil, že stačí jedna věta, písemně či ústně. Švýcarský profesor upozorňuje, že by takovému účastníkovi v případě, že by švýcarská prokuratura proces prohrála, nehrozilo vůbec žádné riziko – tedy až na možnou mediální blamáž.
Ostatně v Česku to není jinak. „U nás je to tak, že stačí označit osobu, proti které ten nárok směřuje, a alespoň minimální výši škody, jíž je později možné v rámci následného řízení upřesnit,“ míní vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy profesor Jiří Jelínek.
Nestandardně rychlé odložení
I proto Hana Marvanová tvrdí, že to, co od Kalouska v poslední době prostřednictvím médií slyšíme, jsou především výmluvy. „Exministr Kalousek se neustále odvolává, že dostával od Vrchního státního zastupitelství v Praze zavádějící informace, přitom je hlavní vina na straně ministerstva financí. Každý právník přeci ví, že abych se jako poškozený připojil k trestnímu řízení, nemusím být přesvědčen, že byla spáchána trestná činnost,“ říká Marvanová.
Jediné, co je dle Marvanové nezbytně nutné, je připojení k trestnímu řízení před zahájením hlavního líčení. Pohledávka byla sice hypotetická, nic to však nemění na skutečnosti, že ten jediný úkon, tedy poslat dopis, že se k trestnímu řízení připojujeme, byl na ministerstvu financí.
Přesvědčen, že trestná činnost spáchána byla, tedy Miroslav Kalousek být nutně nemusel. Byť podezření existovalo – jak ostatně zmiňuje i samotná švýcarská prokuratura – již od 19. listopadu 1999, v době vlády Miloše Zemana. Tehdy ministr bez portfeje Jaroslav Bašta písemně upozorňoval nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou na nezanedbatelné ztráty při prodeji 46,29procentního akciového podílu Mostecké uhelné společnosti.
Na možný trestný čin Baštu dle informací ČESKÉ POZICE upozornil již koncem léta 1999 někdejší předseda Komise pro cenné papíry Jan Müller. „Poprosil jsem ho tehdy, aby mi to poslal oficiálně dopisem, abych se mohl obrátit s podklady na příslušné služby a policii,“ říká Bašta. Výsledkem prý bylo podání trestního oznámení, které vypracovala analytická skupina v rámci akce „Čisté ruce“. To však bylo dle Bašty nestandardně rychle odloženo. Následoval ministrův protest u Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Co následovalo, zatím nevíme, rozhodně se nic nevyřešilo.
Úskalí civilního sporu
Vraťme se však k Miroslavu Kalouskovi. Stačilo napsat následující větu: „Připojuji se s nárokem na náhradu škody ve výši 661 milionů švýcarských franků.“ Dle Marvanové mohla totiž Česká republika klidně napsat, že chce celou částku, kterou Švýcaři zadrželi. Záležitost nemá povahu podání žaloby, takže nemá ani žádné dopady. Poškozený tím netvrdí, že se trestný čin stal – to není jeho role. Poškozený se připojuje pouze pro případ, že se nakonec ukáže, že měl žalobce pravdu.
V případě České republiky stačilo jet ve švýcarském závěsu jako cyklisté na Tour de France a nakonec slíznout smetanu
V případě České republiky tedy stačilo jet ve švýcarském závěsu jako cyklisté na Tour de France a nakonec slíznout smetanu. Na ministerstvu financí zajisté i v roce 2011 pracovala spousta právníků, a lze tedy předpokládat, že jednoduchou násobilku trestního práva – byť švýcarského – alespoň jeden z nich ovládal.
Kalousek nazývá celou věc mediální hysterií: Kdosi tvrdí, že když jsme se nepřipojili, nemůže být vyplacena škoda, což, jak Kalousek říká, není pravda. Jenže poškozený, v tomto případě Česká republika, bude z trestního odkázán do civilního řízení ve Švýcarsku, za které stát vynaloží miliony korun. Navíc je podání civilní žaloby možné až po skončení trestního řízení.
„Škoda tedy spočívá jak v nákladech na podání civilní žaloby a vedení civilního sporu ve Švýcarsku, tak v ceně samotných peněz, které náš stát dostane později. Stát by si je mohl uložit na úrok a ty dvě, tři miliardy by třeba za rok, dva či tři, netroufám si odhadovat, jak dlouho bude spor ve Švýcarsku ještě trvat, přinesly značný profit,“ tvrdí Marvanová. Kdyby prý něco podobného jako právnička zavinila, její klient by oprávněně okamžitě podal stížnost na advokátní komoru a ona by mu musela odpovídat za vzniklou škodu.
Pouhý zlomek kauzy
To ostatně není nic mimořádného, ani v České republice ne. I u našich soudů se běžně projednává odpovědnost zaměstnanců správních úřadů, když například opomenou ve stanoveném termínu učinit příslušný úkon, a úřadu vznikne škoda. V takovém případě je úřad povinen vymáhat náhradu škody, kterou způsobil zaměstnanec, a to i kdyby to bylo jen z nedbalosti, a soud pak zkoumá odpovědnost jednotlivých zaměstnanců včetně nadřízených: rozdělovníky, kontrolu termínů, doručování pošty, kdo a jak s informacemi naložil a kdo je zodpovědný za opomenutí lhůty.
Dle Marvanové soud v takovém případě často zjišťuje nejen odpovědnost jednoho zaměstnance, ale i podíl jeho nadřízených a systému práce a kontroly celého úřadu. „Nakonec soud může rozhodnout, že za věc nemůže pouze zaměstnanec, ale zčásti také nadřízení a zaměstnavatel. Tím chci říci, že to vyvozování odpovědnosti je běžné – ale zřejmě ne v případě kauzy MUS,“ soudí Marvanová.
A podotýká, že veřejná správa zatím ani neposkytla informace, kdo měl na ministerstvu celou věc na starosti. „Jsem si naprosto jist, že ministerstvo financí nepochybilo,“ opakuje Kalousek. Kdo konkrétně nepochybil, už však prozradit nechce: „Nejsem pan ministr Fischer, abych ukazoval na konkrétní pracovníky.“
Zdroj blízký švýcarskému velvyslanectví má však o celé kauze jasno. Rozhodnutí se k trestnímu řízení nepřipojit dle jeho názoru nemá až tolik co do činění se znalostí švýcarského trestního práva jako spíše s politikou. „Ten politik, který by se aktivně snažil kauzu vyřešit, by byl okamžitě diskreditován. Nikdo si na to netroufne. Lidé, kteří se na celé věci podíleli, mají špínu na každého. Je to tragédie,“ řekl zdroj ČESKÉ POZICE. A dodal, že bývalý švýcarský velvyslanec v Praze André Regli zdaleka nebyl jediným, kdo se snažil české politiky přimět ke spolupráci. O totéž prý usilovalo i několik švýcarských ministrů. Proč? Tamní prokuratura prý zatím odkryla pouhý zlomek celé rozsáhlé kauzy.
