Praha se bez tolerance nestane světovou metropolí

Luděk Sýkora, profesor sociální geografie na Univerzitě Karlově, v rozhovoru mimo jiné říká: „Praha se někdy chová, jako by svět končil za jejími hranicemi. Nedostatečně zohledňuje, že je součástí velké sídelní aglomerace. Neuvědomujeme si, že budoucí Praha je metropolitní region. Už dnešní Praha je regionem s obrovským trhem práce a bydlení.“

ČESKÁ POZICE: Proč Praha nemá vizi?

SÝKORA: Možná proto, že ji nejsme schopní formulovat jednoduše, ani se na ní shodnout. A v neposlední řadě – v dnešní době se spíše vymezujeme vůči druhým, než abychom formulovali vlastní pozitivní plán. Politici i mnozí odborníci říkají: druzí to dělali špatně, my to budeme dělat lépe. Politika založená na delegitimizaci ostatních ale nepřináší vlastní vize.

Místo hledání konsensu vyhledáváme konflikt. To se bohužel promítá i do rozvojových plánů. Širokou paletu otázek městského rozvoje řeší strategický plán Prahy, který město nedávno schválilo. Velmi dlouho se připravoval a pracovaly na něm značně různorodé skupiny lidí. Ti, kteří práci začínali, ale plán nedokončovali, což jeho tvorbu i obsah poznamenalo. Strategický plán sice nabízí široký vějíř témat, chybí mi však jasně a srozumitelně sdělené priority.

ČESKÁ POZICE: V uplynulých letech se intenzivně diskutovalo o Metropolitním plánu Prahy. Ten přece deklaruje silnou novou vizi jejího rozvoje.

SÝKORA: Metropolitní plán Prahy se takto prezentuje. Nejsilnější myšlenkou, kterou jsem zaznamenal, je, že budeme preferovat rozvoj a zahušťování kompaktního města a potlačovat výstavbu satelitních městeček v okolí Prahy. Dynamičtější rozvoj zejména bydlení však probíhá spíše mimo Prahu než ve vlastní Praze.

Metropolitní plán ale výstavbu v metropolitním území za hranicí Prahy stěží ovlivní. Jeho pravomoci končí na hranicích města. Jednou z hlavních priorit dosud platného územního plánu z roku 1999 bylo, že výstavba bude směřovat do kompaktního jádra Prahy a lokalit okolo malých městských částí ve vnějším pásu Prahy. Uvnitř Prahy je suburbanizační proces už dlouhé roky poměrně zdařile usměrňován a metropolitní plán v tomto ohledu nepřináší žádnou novinku.

ČESKÁ POZICE: Domníváte se, že všechny úvahy o budoucnosti Prahy končí na jejích hranicích?

SÝKORA: Ano, Praha se někdy chová, jako by svět končil za jejími hranicemi. Nedostatečně zohledňuje, že je součástí velké sídelní aglomerace. Neuvědomujeme si, že budoucí Praha je metropolitní region. Už dnešní Praha je regionem s obrovským trhem práce a bydlení. Téměř 200 tisíc lidí dojíždí do Prahy za prací, další míří do škol, za nákupy či zábavou. Kolem Prahy je více než dvě stě obcí, které jsou s městem těsné svázané každodenním dojížděním.

Praha a Středočeský kraj jsou ale dva správní regiony, které si ne vždy vycházejí vstříc a využívají možnosti pro spolupráci. Máme navíc velmi archaickou místní správu rozdrobenou mezi tisíce malých obecních samospráv, kdy si každý hlídá své místní zájmy; a vláda zatím spíše dává ruce pryč od výraznější snahy podpořit koordinovaný rozvoj metropolitních celků.

ČESKÁ POZICE: Odráží se to i v přípravě Metropolitního plánu Prahy?

SÝKORA: Praha sice připravuje takzvaný Metropolitní plán, jenže jeho název je zavádějící, neřeší totiž metropolitní území. Metropolitní plán Prahy se navíc primárně soustřeďuje na rozvoj centrálního kompaktního území města a do značné míry opomíjí rozvojový potenciál okrajových částí Prahy. Také se zapomíná, co nový metropolitní plán může znamenat pro dění za hranicemi Prahy.

Byl jsem na prezentaci ekonomické analýzy důsledků Metropolitního plánu, která zdůrazňovala, že většina ploch pro novou bytovou výstavbu se bude oproti aktuálně platnému plánu koncentrovat ve vnitřním městě, na brownfieldech, a velmi se omezí nabídka rozvojových ploch ve vnějších částech Prahy, čímž se zamezí suburbanizaci.

Takový krok může prodražit bytovou výstavbu, protože je nákladnější stavět uvnitř Prahy. V konečném důsledku to může vést k tomu, že více bytů se postaví mimo Prahu a zvýší se odliv lidí do okolního metropolitního území. Takový Metropolitní plán, místo aby bojoval se suburbanizací, ji podpoří.

ČESKÁ POZICE: Jak zpracovat Metropolitní plán, aby suburbanizaci aspoň částečně zamezil?

SÝKORA: Metropolitní plán nemůže suburbanizační proces zásadně usměrnit, jde o plánovací dokument jen pro Prahu. Vše se týká spolupráce a koordinace mezi městy, obcemi, kraji a vládou. Ta ale v současnosti chybí. Nicméně máme výborný příklad metropolitní spolupráce, a to systém Pražské integrované dopravy (PID).

Hromadná doprava v Praze zahrnuje i příměstské linky autobusů a vlaky. PID považuji za mimořádný úspěch. Lidé ze Středočeského kraje dnes mají Opencard nebo Lítačku a využívají jednotný tarifní systém. To je pro ně neskutečná výhoda a velká podpora využívání hromadné dopravy.

ČESKÁ POZICE: Paradoxní je, že v souvislosti s dopravou se hovoří nejčastěji o komplikacích, vy poukazujete na pozitiva.

SÝKORA: Když se podíváme na metropolitní region, dosáhli jsme obrovského úspěchu v organizaci hromadné dopravy. Ale region v uplynulých 20 letech vyrostl na nové bytové výstavbě, jež je bohužel fragmentovaná do stovek lokalit. Přibylo více než 100 tisíc obyvatel, kteří jsou rozprostřeni po širokém okolí. Všechny lokality, zejména drobné, ale nejsme schopní efektivně obsloužit hromadnou dopravou. Lidé proto jezdí auty a Praha je jimi přehlcena.

Mnoho let hovoříme o budování P+R parkovišť. Řada se jich postavila, ale jejich kapacita nestačí. Je nutné, aby se Praha a Středočeský kraj dohodly a vytipovaly lokality na rozhraní těchto územních celků, kde by bylo možné vybudovat záchytná parkoviště u zastávek hromadné dopravy. Řada takových míst existuje ve vnějším pásmu Prahy, zatím je ale dostatečně nevyužíváme. Přemýšlejme o lokalitách, kde se kříží zatím nedobudovaný vnější silniční okruh s linkami hromadné dopravy.

ČESKÁ POZICE: Lze dopravní problémy satelitních měst vyřešit podporou hromadné dopravy, nebo zlepšením podmínek pro individuální dopravu?

SÝKORA: Obojím. Město nemůže stát na jednom způsobu dopravy. Ideální je, pokud se pro značnou část rutinních, opakujících se cest, které podniká početná skupina obyvatel, využívá hromadná doprava. Ve Vídni tři čtvrtiny lidí využívají hromadnou dopravu. Praha se potýká s tím, že uživatelů hromadné dopravy spíše ubývá.

Nový rozvoj se koncentroval do příměstských lokalit, které všechny nejde obsloužit hromadnou dopravou, a lidé přirozeně jezdí osobními auty. Tomu zabránit nejde. Ideální je, pokud můžeme lidem nabídnout volbu, což lze v místech, která lze efektivně obsloužit frekventovanou, kapacitní a rychlou veřejnou dopravou.

ČESKÁ POZICE: Souhlasil byste se zavedením mýta za vjezd do centra Prahy?

SÝKORA: Já bych se mýtu vůbec nebránil. Pokud vím, například Oslu výrazně pomohlo. Otázkou ale je politická shoda na zavedení mýta a poté nalezení technického řešení. A ještě jedna věc – ve chvíli, kdy zavedu mýto, musím mít připravené alternativy, jak se do centra dopravit. Pokud někdo jede autem, před mýtnou bránou musí mít možnost volby, zda vjet co centra autem, nebo pokračovat hromadnou dopravou. Nejde jen o restrikce, ale o možnost volby různorodých cest.

ČESKÁ POZICE: Opakovaně zdůrazňujete možnost volby a různorodost. Jaká by Praha v tomto ohledu měla být?

SÝKORA: Málo se bavíme o tom, jak různorodým městem by Praha mohla být. Vždyť každý z nás žije město jinak a oceňuje jeho různé stránky. To dostatečně neoceňujeme. Nejde přitom jen o migranty, kteří zdánlivě narušují naši jednotnou identitu a kulturu, ale například i o sexuální menšiny. Proměňuje se demografická struktura, máme více seniorů se specifickými potřebami, mění se charakter rodiny a partnerských svazků. Město se vyznačuje různorodými formami soužití, pro něž nabízí rozmanitá prostředí.

ČESKÁ POZICE: Považuje za největší změnu v Praze za uplynulých deset let nárůst rozmanitosti?

SÝKORA: Zcela jistě ano. Komunistické plánování se snažilo Prahu uniformovat do města složeného z podobných lokalit, stejně vybavených, se stejným obyvatelstvem. Po revoluci se Praha začala diverzifikovat. Je pravdou, že to může vést k segregaci, kdy vznikají čtvrti, které jsou uvnitř sociálně homogenní, ale mezi nimi se vytvářejí velké rozdíly.

Už dnes ve městech na jedné straně máme sociálně vyloučené lokality a na druhé uzavřené komunity nové rezidenční výstavby, které jsou oplocené, mají bránu a hlídací službu a bydlí zde spíše lidé s vyššími příjmy. Různorodé město je takové, kde se setkáme nejen s homogenními čtvrtěmi, ale i s těmi, které jsou sociálně, kulturně i etnicky promíšené.

ČESKÁ POZICE: Jak by mělo postupovat vedení města, aby podpořilo jinakost, ale současně byla nastavena pravidla?

SÝKORA: Je obtížné nabízet univerzální recepty, zejména na podporu rozmanitosti. V naší společnosti je hluboce ukotvené moderní uvažování hledající jedno správné řešení. Města, která mě na světě nejvíce oslovují, nabízejí různorodost a rozmanitost nejen ve výsledku, ale i v řešení. To u nás zatím neumíme. Přitom by Praze nádech současného kosmopolitního města rozhodně neuškodil.

ČESKÁ POZICE: Kde ve světě to dobře funguje?

SÝKORA: Třeba v Amsterdamu. V Česku se setkáváme s netolerancí a xenofobií vůči cizincům. Naše společnost byla před 20 lety naprosto homogenní. Chybí nám zkušenost s interakcí s lidmi, kteří vyrůstali v jiném prostředí. To se nemůžeme naučit pravidly, ale každodenním setkáváním, diskusí, zájmem a snahou pochopit toho, kdo se zdá jiný. Politici, kteří by měli ukazovat cestu, ale často selhávají.

Zatímco se města, jako je San Francisco nebo Berlín, snaží zdůrazňovat otevřenost vůči rozmanitosti a propagují specifické etnické čtvrtě nebo kulturně specifické lokality, pražskou vietnamskou tržnici Sapa prezentujeme spíše jako místo problémů. Praha se bez tolerance nestane světovou metropolí. Lidem by se měl dodávat větší optimismus a říkat jim: budujeme nové město pro vaše děti. To chybí. Místo abychom se snažili hledat porozumění, každý prosazuje svůj partikulární zájem.

ČESKÁ POZICE: Svůj zájem se snaží prosadit i občanská sdružení, mnohdy ale svých práv zneužívají.

SÝKORA: Možná, ale čeho jiného se týká plánování města než hledání kompromisu mezi širokým spektrem hráčů s odlišnými zájmy? Jde ale o to, jestli se hádáme o detaily, nebo hledáme kompromis u několika základních společných témat. Opakovaně se setkávám s názorem, že development je špatný a ničí město. Kdo ale staví město, v němž žijeme? Development.

Na druhou stranu nemůžeme stavět město bez ohledu na jeho obyvatele. Ti mají právo se vyjádřit. Nedávná novela stavebního zákona jim ale právo na participaci do značné míry upírá. To není zdravý vývoj.

• Úvodní článek „Vyrovná se Praha ostatním světovým metropolím?“ napsala Kateřina Menzelová.
• První rozhovor „Je na čase začít považovat developery za partnery“ z dvacetidílného seriálu Lidových novin a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy byl s prezidentkou ARTN Zdenkou Klapalovou.
• Druhý – „Praha se prezentuje jako město kultury. Ale tak tomu zcela není“ – s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou.
• Třetí – „Zapomíná se na lokality mimo centrum Prahy“ – s ředitelem a předsedou představenstva developerské společnosti Trigema Marcelem Souralem.
• Čtvrtý – „Praze chybí vize a odvaha“ – s fotografem Herbertem Slavíkem.
• Pátý – „Za čas bude automobilová doprava do centra Prahy výjimečná“ – s bývalým hlavním architektem Prahy Ivem Obersteinem
• Šestý – „Praha je velmi konzervativní a svázaná řadou regulí“ – s developerem Dušanem Kunovským.
• Sedmý – „Je třeba vytlačit dopravu co nejvíce z Prahy“ – s výtvarníkem Davidem Černým.
• Osmý – „Praha má potenciál, aby v ní žilo více obyvatel“ – s krajinným architektem Martinem Barrym.
• Devátý – „Praha má krásná tartanová hřiště. Ale jsou zavřená“ – s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kevalem.