Česká zahraniční politika v posledních letech právě nevynikala aktivitou a efektivností. Ochromovaly ji mocenské zvraty, neshody mezi premiérem, ministrem zahraničí a Hradem. V Evropské unii získaly kabinety vedené ODS pověst nevyzpytatelného kverulanta. S rodící se koalicí ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL by po letech mohly přijít do vlády síly schopné agitovat na evropské scéně konstruktivněji. A měl by se i zahájit strategický dialog s naším nejdůležitějším sousedem – Německem.
Styky obou zemí totiž probíhají po dvou liniích – evropské a bilaterální, přičemž první z nich je považována za důležitější. Právě na summitech EU a v rámci jejích institucí se politici z jednotlivých zemí nejčastěji setkávají a navazují kontakty. ODS, která se například v unijním parlamentu dobrovolně uchýlila do „eurorealistické“ frakce Evropských konzervativců a reformistů a s oblibou a s nejasným zdůvodněním ráda torpédovala společné projekty (například fiskální pakt), si mnoho přátel nezískala; naši pozici v Evropě rozhodně neposílil ani pád Nečasovy vlády a přechodný úřednický kabinet.
„My jsme po léta pod tíhou až téměř ideologické propagandy EU okopávali kotníky, nebo spíš zezadu achillovky,“ řekl ČESKÉ POZICI bývalý eurokomisař Pavel Telička, který v příštím roce pravděpodobně povede kandidátku hnutí ANO pro volby do Evropského parlamentu.
„Po léta jsme prokazovali, že nemáme jasně koncipovanou evropskou politiku, že nemáme jasno v tom, co očekáváme od členství v unii a čím chceme evropskému dění a Evropské unii přispět. Nikdy jsme neprokázali dostatečné sebevědomí na to, abychom se dokázali oprostit od malicherností, od věcí nepodstatných, od věcí, které mají ideologický kontext. Neustále jsme cítili potřebu někoho nálepkovat. Výsledkem toho bylo, že někteří čeští politici Českou republiku prostě marginalizovali a vytlačili ji z hlavního proudu na okraj. A to se odrazilo v jejím postavení, na jejích ekonomických zájmech, na schopnosti ovlivňovat dění v unii i na konkrétních zájmech českých hospodářských subjektů,“ dodává Telička.
Česká sebedestrukce
Polsko dokázalo v rámci EU účinněji projevit ochotu ke spolupráci, prosazovat své zájmy i zlepšit vztahy s tak důležitým partnerem, jako je NěmeckoK postupu Prahy v posledních letech však zdaleka nejsou kritičtí jen lidé spojení s právě nastupující politickou reprezentací. „Pražská vnitropolitická sebedestrukce vedla k ochromení na poli evropské politiky,“ charakterizoval tento stav pro ČESKOU POZICI Volker Weichsel z německého měsíčníku Osteuropa. „Česko ztratilo váhu,“ dodává s tím, že například sousední Polsko dokázalo v posledních letech v rámci EU účinněji projevit ochotu ke spolupráci, prosazovat své zájmy i zlepšit vztahy s tak důležitým partnerem, jako je Berlín. „Polsko je mezi východoevropskými státy jednoznačně nejdůležitější německý partner v EU,“ míní Weichsel.
A spolupráce Polska s Německem v rámci Evropské unie se příznivě odrazila i na jejich bilaterálním poměru. Ideově blízké vlády vedené na jedné straně CDU Angely Merkelové a na druhé Občanskou platformou Donalda Tuska se spolu často stýkaly, pořádaly i společná zasedání. Tomuto stavu je česko-německý vztah na hony vzdálený, a nejen kvůli tomu, že je Polsko geograficky i populačně mnohem silnější zemí.
Ne že by ve vztahu Praha – Berlín byly nějaké zásadní rozpory. „Úroveň česko-německých vztahů je obecně nejlepší, jaká kdy byla, o tom není vůbec žádných pochyb. Na druhé straně si myslím, že je o dost slabší, než by mohla být,“ konstatuje expremiér a bývalý evropský komisař Vladimír Špidla z ČSSD.
Upozorňuje na fakt, že předchozí vláda sice měla s německou vládou i reprezentacemi spolkových zemí korektní vztahy, rozhodně však nevyužila všech možností, jak spolupráci k oboustranné spokojenosti prohloubit. Průlom se premiéru Nečasovi zdařil snad jen ve vztahu s Bavorskem, jehož předsedu vlády Horsta Seehofera v roce 2010 jako prvního v poválečné historii pozval k oficiální návštěvě Prahy. V ostatních oblastech bylo spíše ticho po pěšině.
S Německem máme na víc
Podle Svobody se Nečas při formulaci zahraniční politiky nechal příliš ovlivňovat domácími záležitostmi a vnitřními náladami v euroskeptické ODS„Česko se v posledních letech z německého pohledu vyvíjelo spíše než k Polsku směrem k pro místní politiku opravdu nevýznamnému Slovensku,“ konstatuje Weichsel. Podle Cyrila Svobody, exministra zahraničí z KDU-ČSL, se premiér Petr Nečas při formulaci zahraniční politiky nechal příliš ovlivňovat domácími záležitostmi, vnitřními náladami v euroskeptické ODS a jeho pozici podlamovaly i četné problémy jeho vlády. „Všechny aféry oslabují. Oslabují především ty osobnosti, kterých se týkají. Jak je kdo bere vážně, jaký má kdo k nim respekt, jak očekává jejich politický růst nebo pád. Samozřejmě, má to velký dopad,“ řekl Svoboda ČESKÉ POZICI.
Podle Vladimíra Špidly zůstala Nečasova vláda ve vztahu k Berlínu „pod úrovní povinnosti, kterou má, protože se příliš (a poněkud naivně) fixovala na Velkou Británii, a tím pádem se objektivně v řadě jednání dostávala do rozporu s naším vlastním národním zájmem, kde bylo daleko rozumnější spolupracovat s Německem“.
I podle Teličky mají vztahy s Německem „vyšší potenciál, než se zrovna naplňuje“, a to na bilaterální, evropské i osobní úrovni mezi politiky. „Vždy říkám, že o kvalitě vztahů a využití možností hovoří určitá nadstandardnost v osobních vztazích. Ne náhodou přichází řada iniciativ ze strany politiků různých států, kteří k sobě mají blízko. Ne náhodou dokážou tito lidé lépe řešit problémy v užším kruhu a na neformální bázi. A já si opravdu nevybavuji, že by komentátoři na jedné nebo druhé straně hovořili o tom, že by naši politici této (Nečasovy – pozn. red.) vlády a vlády Angely Merkelové měli nadstandardní vztahy,“ shrnuje Telička.
Naději na aktuální zlepšení vztahů s Berlínem skýtá vedle proevropštějších deklarací ČSSD, KDU-ČSL a hnutí ANO i fakt, že v sousední zemi právě vznikla vláda velké koalice. A právě s jejími členy, CDU/CSU a SPD, pěstují čeští sociální a křesťanští demokraté dlouholeté kontakty a zasedají ve společných poslaneckých klubech ve zmíněném Evropském parlamentu, lépe se navzájem znají a slaďují i své programové priority
- Podrobněji v článku ČESKÉ POZICE Špidla a Svoboda vyzdvihují dobré vztahy s SPD, respektive s CDU.
Nejsme zanedbatelný obchodní partner
Pokud odhlédneme od politické roviny a zaměříme se na hospodářskou spolupráci sousedských zemí, jeví se současný stav jako výrazně uspokojivější. „Obchodní vztahy mezi Německem a Českem jsou od svého počátku před 20 lety příběhem úspěchu, i když s mnoha změnami. V roce 2012 činil objem vzájemné obchodní výměny přes 65 miliard eur, a tím byl vyšší než kdykoli předtím,“ řekl ČESKÉ POZICI Bernard Bauer, výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory.
V absolutních číslech je Česko na 12. místě ze států, se kterými Německo obchodujeZ českého pohledu je Německo dlouhá léta bezkonkurenčně nejvýznamnějším zahraničním obchodním partnerem. Ani pro druhou stranu však nejsme zdaleka zanedbatelní. „V absolutních číslech je Česko na 12. místě ze států, se kterými Německo obchoduje. Země s přibližně deseti miliony obyvateli tak figuruje před Japonskem a Indií a jen těsně za mnohem lidnatějšími státy jako Rusko nebo Polsko,“ upřesňuje Bauer a dodává, že neméně důležitý je význam České republiky jako cílové země pro německé investice.
Němečtí podnikatelé si podle Bauera cení geografické a kulturní blízkosti obou zemí, relativně dobré české infrastruktury, kvalitních pracovních sil a spolehlivých dodavatelů. Prostor pro zlepšení vidí naopak v oblasti vědy a výzkumu a vzdělávání, které by mělo ideálně být bližší praxi. Konkurenceschopnosti Česka by podle jeho názoru prospělo i zvýšení právní jistoty, flexibilnější pracovní právo, efektivní a transparentní státní správa, úspěšnější boj proti korupci, průhlednější zadávání státních zakázek – a zejména politická stabilita.
„Chybějící politická kontinuita vede k tomu, že se nutné změny pozastavují, případně hrozí, že se vůbec neuskuteční. To neohrožuje jen jistotu plánování, ale na konci stojí všechny zúčastněné mnoho peněz,“ dodává Bauer.
Češi moc nešprechtí
Německé firmy pálí v Česku i to, že je pro ně stále těžší najít kvalifikované pracovníky, kteří by mluvili německy. V posledních desetiletích u nás klesl počet školáků, kteří se učí jazyk západních sousedů, skoro o polovinu. Zde působící rakouské a německé instituce se tomuto negativnímu trendu snaží čelit například prostřednictvím kampaně s názvem Šprechtíme, která si klade za cíl přesvědčit Čechy mimo jiné o ekonomických výhodách znalosti německého jazyka.
Orientací na Německo se Česká republika posouvá více na západ, do evropského jádraAle nejen penězi je člověk živ. Velmi důležitá je i kulturní spolupráce mezi oběma národy. Jak zdůrazňuje Vladimír Špidla: „Německo je svým způsobem civilizační pól obdobný třeba Spojeným státům, jenomže je zrovna za naším dvorkem. Spolková republika je daleko víc než jen ekonomikou.“ Orientací na ni se Česká republika posouvá více na západ, do evropského jádra. Kritici ale Praze vyčítají, že pro rozvoj kulturní spolupráce s Německem postrádá jednotnou koncepci a dostatečně se mu nevěnuje.
Podle ředitele Odboru mezinárodních vztahů na ministerstvu kultury Petra Hnízda však není problém v rámcovém nastavení vzájemných vztahů. Za minulé skoro čtvrtstoletí se rozvinuly mechanismy přeshraniční spolupráce mezi jednotlivými institucemi a spolky, kooperace v rámci euroregionů i systém grantové podpory, dobře funguje i svým způsobem ojedinělý Česko-německý fond budoucnosti. Stát tak nemusí vytvářet další umělé konstrukce, kterými by občanské aktivity jen svazoval.
Pes je ale zakopán v nedostatečném objemu prostředků, které erár na podporu přirozených iniciativ „zdola“ poskytuje. Jen rozpočet zmíněného mezinárodního odboru resortu kultury klesl v posledních třech letech zhruba o třetinu. A se zmenšujícím se „balíkem“ přirozeně ubývají i možnosti pro podporu zajímavých akcí a vzájemné výměny. Velký prostor na zlepšení tak pro novou vládu skýtá i oblast kulturní spolupráce s Německem.