Práce by neměla nikoho odrazovat od založení rodiny

Že se zaměstnankyně vrátí do práce dříve než za tři roky od chvíle, kdy odešla na mateřskou, většina firem nepředpokládá. Na druhé straně se ženy, které během dne mají čas chvíli pracovat, bojí zeptat na flexibilní úvazky. Zakonzervovaný stav v Česku pomáhá měnit Jana Tikalová (40), odbornice na personalistiku. Firma nemusí hned zřizovat školku, aby se zaměstnankyně mohla vrátit do práce dříve, říká Tikalová v rozhovoru.

LIDOVÉ NOVINY: Je možné, aby žena v současnosti měla děti a nezahodila kariéru?

TIKALOVÁ: Práce, nemusí jít hned o kariéru, by neměla nikoho odrazovat od založení rodiny.Nehraje také roli, v jakém věku se člověk rodičem stane. Nicméně lidé se tohoto kroku bohužel bojí právě kvůli zaměstnání. To je velmi špatně.

LIDOVÉ NOVINY: Mají ženy strach oznámit zaměstnavateli, že čekají potomka?

TIKALOVÁ: Stává se to. Ten strach pramení z mnoha důvodů. Řeknou mu to, až když je těhotenství zjevné, což u některé ženy může být i třeba 1,5 měsíce před odchodem na mateřskou. Není zákonná povinnost graviditu oznamovat. Ale udržovat to v tajemství pro obě strany není to nejlepší řešení. Manažer by to měl vědět hned od začátku a ženě dát maximální podporu.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy se zhruba vrací ženy do práce?

TIKALOVÁ: Podle průzkumů 35 procent žen ve chvíli, kdy jsou dítěti dva až tři roky. Třicet procent žen se vrací, když jsou dítěti více než tři roky. Návratnost maminek, které mají ročního až dvouletého potomka, je jen 17 procent.

LIDOVÉ NOVINY: Proč se jich nevrací dříve více?

TIKALOVÁ: Často okolo sebe slýchávám: „Do práce se vrátit nemůžu, nedostanu žádnou podporu od zaměstnavatele. Práce z domova nebo částečné úvazky u nás nejsou. Co když bude dítě nemocné?“ Přitom se stačí zeptat. S tím ženy mají často problém. Nejsou moc zvyklé, že se dá domluvit na určitých podmínkách. Alespoň to zkusit, ale zde opět hraje roli ten strach. Palčivějším problémem je však nedostatek míst ve školkách pro děti předškolního věku.

LIDOVÉ NOVINY: Co vás přivedlo k myšlence, že budete pomáhat firmám nastavovat politiku k zaměstnankyním, které odcházejí na mateřskou dovolenou?

TIKALOVÁ: Ve firmách neřeším jenom matky na mateřské a rodiče na rodičovské. Před 18 lety jsem založila neziskovku, která se věnuje diverzitě a lidským právům, a v té době jsem začala pracovat také v oblasti rozvoje lidí a organizací. Mám pětiletou zkušenost ze dvou korporátů, většinu své kariéry jsem však na volné noze.

Pomáhám firmám pochopit, že mají zaměstnance v určitém životním cyklu, kteří mají různé životní potřeby.Vnitřně jsem se nemohla spokojit s tím, že talentovaná personální ředitelka – samoživitelka – půjde dělat i asistentku na částečný úvazek tam, kde jí podmínky ke sladění rodiny a práce dají. Tak jsem se pustila do studie toho, jak firmy i stát toto téma řeší, ale i obecně, jak k diverzitě firmy přistupují.

LIDOVÉ NOVINY: Jak daleko jsme v tomto ohledu za zahraničním?

TIKALOVÁ: Jsme na prvním místě členských zemí Evropské unie v nejdelší rodičovské, nikoli mateřské dovolené. Nejkratší rodičovská je například ve Velké Británii a Kypru. Zase ale – oproti zahraničí – jsou v Česku i firmy, které matky a otce s malými dětmi velmi dobře a systematicky podporují. Návratnost rodičů, kteří se vracejí do práce dříve, už tyto firmy mohou spočítat, a to v pozitivních číslech.

LIDOVÉ NOVINY: Je špatně, pokud chce žena být celé tři roky doma s dítětem?

TIKALOVÁ: Jsou maminky, které se na rodičovskou dovolenou těší a chtějí na ní být tři roky. Respektuji to, i když si myslím, že tento postup může mít negativní dopad nejen pro maminku, ale i pro otce a dítě. Ale pak je tu obrovský tlak okolí, mnohdy i od příbuzných či otce dítěte, že by žena měla zůstat doma s dítětem co nejdéle. Je to podle nich totiž pro dítě to nejlepší. Školka znamená řád a povinnosti a žena, která se chce i po dvou letech vrátit do práce, je zase kariéristka. Fandím ženám, kterým se podaří dostat ven z těchto okolních vlivů a začarovaných kruhů.

LIDOVÉ NOVINY: Některé matky by se vrátit chtěly, ale nemohou právě kvůli nedostatečné kapacitě jeslí, školek...

TIKALOVÁ: Po roce 1989 se pozavíraly státní jesle a školky s ranou péčí, kam se mohly dát děti od šesti měsíců do tří let. Před revolucí do nich bylo možné umístit přibližně 60 tisíc dětí ročně. Koncem roku 2012 byly jenom 44 jesličky se 1400 místy. A právě postupně po revoluci matka doma vlastně musela zůstat. V České republice se z toho stala sociální norma. Nejde, aby firma suplovala úlohu státu, ale něco udělat může.

LIDOVÉ NOVINY: Co se dá dělat? Privátní školka není pro každého dostupná.

TIKALOVÁ: Přesně tak. V Praze stojí privátní školka 12 až 15 tisíc, státní okolo 800 až 1500 korun na měsíc. To je markantní rozdíl. A rodina s průměrným platem na soukromou školku nemá. Takže v rámci rodinných úspor zůstane doma a k tomu rodina ještě využije daňové zvýhodnění na manželku. Jsou firmy, které maminky podporují finančně, když se vrací do práce dříve než za tři roky. Poskytují jim příspěvek na hlídání dítěte – na chůvu, na školku nebo dětskou skupinu. Nejde o malé peníze.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik jim zaměstnavatel přispívá?

TIKALOVÁ: Pohybuje se to mezi čtyřmi až šesti tisíci měsíčně. To už je velký příspěvek.

LIDOVÉ NOVINY: Vláda odsouhlasila navýšení rodičovského příspěvku o 80 tisíc korun. Je to dobrý krok?

TIKALOVÁ: Myslím si, že je při takových krocích vhodné podívat se i na to, jaký to může mít negativní dopad. Některé ženy to demotivuje vrátit se do práce. Podle mě by stát měl tyto peníze spíše investovat do rozšíření kapacity ve školkách. Ovšem zase pro maminky, které chtějí být na rodičovské co nejdéle a k tomu měly průměrnou mzdu, je to velmi dobrá zpráva.

LIDOVÉ NOVINY: Řešila jste i v osobním životě, jak co nejlépe sladit rodinný a pracovní život?

TIKALOVÁ: Samozřejmě. Najednou život není jen o vás dvou. Sladění rodiny a práce nepřijde samo, je nutné o tom mluvit a dobře to nastavit. A především je nutná vzájemná podpora i z okolí. Moje dcera šla do školky ve dvou letech a před nikým jsem se nemusela obhajovat proč. Naopak. Pokud je rodina nastavená tradičně, matka pečuje a otec živí a musí mnohdy i pracovat víc. A při druhém dítěti se mu to natáhne na další dva až tři roky. Pak nastává model, kdy přes týden muž vidí své děti, jen když spí a ráno pár minut před odchodem do práce. Je to vůči nim nefér, také chtějí být s dítětem a dítě s ním.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste dceru dávala na jak dlouho během dne do školky?

TIKALOVÁ: Zpočátku v rámci adaptace na tři hodiny denně a postupně déle. Udělám svoji práci a můžu se jí pak naplno věnovat. Stává se, že jde do školky jenom na čtyři dny, protože máme třeba celodenní výlety, návštěvy. Prostě jsme spolu my dvě. Každé děcko je jiné a školku zvládá jinak v jiném roce života. Nedávám recept, ale zdůrazňuji, že pomalá adaptace je klíčová. Dítě, které jde do školky až ve třech a půl letech, je na matku velmi fixováno a má problémy zapojit se do kolektivu.

LIDOVÉ NOVINY: Na jaký přístup ve firmách nejčastěji narážíte?

TIKALOVÁ: Když se bavíme o ženách na mateřské, některé se o téma vůbec nezajímají. Uvedu příklad: zaměstnankyni před odchodem na mateřskou zmrazí e-mail a nemají s ní elektronicky jak komunikovat. Ona je však nadále zaměstnankyní, ale firma s ní automaticky počítá až za tři roky. Jiné firmy mají krásné programy na podporu rodičů. Nebavíme se totiž jen o matkách, ale i o otcích. Důležité je říct, že firmy nemusejí mít hned milionový rozpočet a postavit firemní školku.

LIDOVÉ NOVINY: Když už vás firma zavolá, k jakým změnám je svolná?

TIKALOVÁ: Většinou chce, aby změny nebyly vidět za několik let. Udělám hloubkovou analýzu. Kde je firma nyní, co potřebuje a kde se vidí v budoucnu. Studuji, jak funguje kolečko od náboru přes udržení až po rozchod se zaměstnancem. A jak jsou potřeby zaměstnanců zohledňovány. Ptám se také zaměstnanců, jak jsou spokojení a co by jim vyhovovalo. Často se firmy neptají na důvod, proč dává člověk výpověď. A to není dobře. Na základě výstupů pro firmu vyrobím, jak tomu sama říkám, čínské menu.

LIDOVÉ NOVINY: To obsahuje co?

TIKALOVÁ: Firmy si často neuvědomují, že jde začít v zásadě s banálními záležitostmi. Opět uvedu na příkladu rodičů s malými dětmi. Proč jim nemůže například zaměstnavatel pravidelně rozesílat newsletter? Proč je nezvou na firemní a vánoční večírky, na teambuildingy? Žena na mateřské není nemocná, je stále zaměstnankyní. V mnoha firmách se to neděje. Často se dostáváme k „aha momentům“, co lze za málo peněz udělat. Navrhuji i komplexnější programy dle stanovených cílů. Najít nového zaměstnance stojí mnohem více. Můžeme mluvit ale i o ztrátě talentu a to je škoda.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik stojí ztráta a nalezení nové pracovní posily?

TIKALOVÁ: U jak které pozice. U manažerských až sta tisíce. A to mnohdy ještě nemá firma jistotu, že po zkušební době zůstane.

LIDOVÉ NOVINY: Co má ale zaměstnavatel dělat, když má volné místo, které potřebuje obsadit?

TIKALOVÁ: Když jde o místo dočasně volné, dočasně jej obsadit ideálně interními lidmi. A těmi jsou třeba ti rodiče na rodičovské. Je ale nutné mít nastaven systém. Zjistit, kdo z nich by chtěl mít práci na dohodu. Trendem je také takzvaná job rotace. Na místo, které je nutné obsadit, dosadí jiného zaměstnance. A maminka se vrátí třeba na jinou pozici, kde si bude moci domluvit vhodné podmínky.

LIDOVÉ NOVINY: Jde to takhle zařídit všude?

TIKALOVÁ: Něco jiného je, pokud je žena prodavačka, která musí být v obchodě fyzicky přítomná. Ale i v tomto případě by se mohla se zaměstnavatelem dohodnout. A pokud má zájem, namísto studenta brigádníka dá podobný druh práce právě jí. Maminky jsou vděčné za alternativní formy práce, třeba za dohodu o provedení práce. Že mohou z těch tepláků jít do pracovního oblečení a stimulovat svůj mozek a být v dění, nejen firemním, ale i sociálním. Nemusí jít hned o práci na plný úvazek, stačí mamince poskytnout flexibilitu.

LIDOVÉ NOVINY: Umějí to firmy?

TIKALOVÁ: Je zatím málo těch, které zaměstnanci odsouhlasí flexibilní pracovní dobu nebo umožní práci z domova. Jsou studie, které dokazují, že do pěti let firmy budou mít flexibilitu ve své politice, pokud budou chtít být konkurenceschopné. A to nejen kvůli maminkám. I kvůli čerstvým absolventům nebo mileniálům, kteří milují cestování a druh práce, jenž jim umožňuje pracovat na dálku. Musí být ale zodpovědní a zaměstnavatel jim musí důvěřovat. Nebo kvůli takzvané sendvičové generaci, kde má zaměstnanec malé dítě ve školce a stárnoucího rodiče, o které také pečuje.

LIDOVÉ NOVINY: Má žena, která pečuje o dítě, klid na práci z domova?

TIKALOVÁ: Záleží na druhu práce. Pokud mám obtelefonovávat klienty, potřebuji na to naprostý klid. A když dítě spí, tak zase v noci jim volat nemohu. Takže u tohoto druhu práce ne. Pokud však vytvářím metodiky nebo administruji, nevidím v tom problém. V tom, jakou práci lze a jakou nelze odvádět z domova, musí být obě dvě strany shovívavé.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou osvícenější větší, nebo menší firmy?

TIKALOVÁ: Spíše větší. Například technologická firma Kiwi.com, která má zhruba 1100 zaměstnanců, začala velmi aktivně řešit téma zaměstnanci na mateřské/rodičovské, když měla jen 17 zaměstnankyň na mateřské dovolené. Přišla za mnou HR manažerka a řekla mi, že chtějí být připraveni. To je pro mě neuvěřitelný posun v myšlení představenstva, který tento projekt naprosto podpořil.

LIDOVÉ NOVINY: Tato společnost tedy hned nepostavila firemní školku?

TIKALOVÁ: O tom to není. Vybudovat firemní školku je finančně i administrativně obrovská zátěž. Ale palčivý problém je, kam maminka dítě dá, když bude v práci.