Pozoruhodný projekt The Student Times

Od pověstného Řevu septimy se čeští gymnazisté přesunuli na internet a k reálnější novinařině.

Webový magazín The Student Times vychází od letošního září. Co jej čeká v budoucnu? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Webový magazín The Student Times vychází od letošního září. Co jej čeká v budoucnu? | foto: © repro The Student TimesČeská pozice
Webový magazín The Student Times vychází od letošního září. Co jej čeká v budoucnu?

„Fanatický zájem o přítomnost je jedno z tajemství života; je to také jedno z tajemství novin,“ napsal Karel Čapek. „Jsme na ně příliš zvyklí, takže jsme je přestali vnímat jako každodenní div. Už to je zázrak, že každého rána vyjdou, i když se den předtím zhola nic nestalo; ale tento div je redakční tajemství,“ uvedl Čapek v knize Marsyas (1931), kde se skvělý novinář vyznal ze svého čtenářského vztahu k novinám. Už to bude takřka století, kdy kapitolu Chvála novin dopsal, ale mnohé z toho pro noviny platí i v době digitální. Redakční tajemství láká.

Jak noviny fungují a jak se naplňují obsahem, chtějí odedávna vědět i vyzkoušet mladí lidé. Od pověstného Řevu septimy se čeští gymnazisté přesunuli na internet, který se snaží plnit – podobně jako kdysi prázdné tiskové archy. Jedním z nejvýraznějších projektů jsou The Student Times.

„Jsme noviny psané studenty a určené nejen pro studenty. Chtěli jsme vytvořit noviny, na jejichž podobě by se podíleli studenti ze všech koutů České republiky a které by si mohl přečíst každý, kdo má chuť se dozvědět, jak to chodí na jiných školách a rozšířit si obzory. Proto jsme se obrátili na Hospodářské noviny, kterým se nápad zalíbil a my jim vděčíme za naši současnou podobu,“ uvedla 3. září v prvním editorialu šéfredaktorka Petra Hanáčková z Gymnázia Olomouc-Hejčín, jež spolu s tamním Slovanským gymnáziem noviny rozjelo.  (The Student Times zaštiťuje zpravodajský web iHNed.cz vydavatelství Economia.)

Současná podoba je zatím docela prostá, avšak po několika měsících už lze psát o fungujícím projektu. Rubrik není příliš; patrně nejvytíženější je část Prase kozu potrkalo, kde se objevily dokonce i krátké rozhovory s prezidentskými kandidáty (Jana Bobošíková, Vladimír Franz, Karel Randák), ale i výzvy ke středoškolské odborné činnosti (Jaké to je být „vědátorem“), recenze na posledního Bonda nebo interview se Šimonem Podhajským, který studuje na Yale University. V každém případě však The Student Times nejdou snadnou cestou jakéhosi „sborníku názorových blogů“, jež by se nabízela, ale poskytují informační obsah, což je jakési vyšší patro. 

Pro studentské Tajmsy platí totéž co pro všechny noviny: Získat zajímavé autoryNejčtenějším článkem zůstává za první čtvrt rok provozu povídání se zpěvákem Tomášem Klusem. Notně sdílené na sociálních sítích. Na facebookovém profilu padl i logický dotaz, zda vyjdou The Student Times i v papírové podobě. „Zatím ne, ale myslíme, že i internetová podoba má své výhody. Ta tištěná nějakou chvíli počká,“ sdělila v říjnu redakce odběratelům, jichž je na Facebooku již 840.

Pro české The Student Times, které si ambiciózně daly týž název jako periodikum britské, platí totéž, co pro všechny noviny. Budou zajímavé tak, jak budou mít zajímavé autory. Bylo by přínosem, kdyby se k současným připojili i další nadaní pisatelé ze středních škol v Česku, kteří by v „Tajmsech“ nalezli důstojnou celorepublikovou platformu. A naopak by bylo škodou, kdyby se The Student Times staly pro Economii jen marketingovým nástrojem a „reklamní oporou“ pro bannery typu University New York in Prague (UNYP), která tento web v posledních dnech cele obklopuje...

Je tomu půl roku, kdy středoškoláci, učitelé a také veřejnost obsáhle debatovali nad kvalitou slohových maturitních prací z českého jazyka. Kdekdo ze starších spoluobčanů se důrazně zamračil nad medializovanými písemkami, jejichž autoři se dožadovali lepších známek, ač by třeba v minulosti u kantorů zcela vyhořeli. Zapojení žáků do tvořivých projektů typu The Student Times anebo „studenti píší noviny“ v Mladé frontě DNES může být zdárným nástrojem, jak písemný projev podporovat. Kdo reálně nepíše, ten se ani psát nenaučí.

A nejde jen o to psaní. Stačí připomenout, že v novinách psaných na koleně začínali nejen velcí spisovatelé, ale i světoví vynalézci. Třeba mladý Thomas Alva Edison, jenž byl od dětství kolportérem novin, si kolem patnáctky založil vlastní Týdenní hlasatel, aby si vydělal na novou laboratoř, jak o tom poutavě psal Jaromír Hořejš v dávném mládežnickém románu (1938): „Byl zvídavý, ó tak zvídavý, až mu to působilo bolest. Tolik tajemství ho obklopovalo a on toužil všemu přijít na kloub, vše proniknout. Již několikráte poznal, jak cenný je telegraf... Edison, ještě hoch, ihned zkusil sestrojit telegrafickou stanici.“