Máme neschopnou vládu a tajné služby? Nebo nám všichni lžou a tiše schvalují, že je každý náš krok sledován? Je hrozba terorismu tak velká, aby vyvážila totální ztrátu soukromí? Je Spolková republika dvě desetiletí po sjednocení stále ještě nesuverénní a fatálně závislá na Washingtonu? Tyto a další znepokojivé otázky si Němci v posledních dnech kladou se stále větší naléhavostí. Místo odpovědí však přicházejí jen prázdné politické proklamace, poplatné atmosféře před blízkými parlamentními volbami.
Obecné obrysy špionážní aféry, která zasáhla bez nadsázky celý svět, jsou již dobře známé. Bývalý technik amerických tajných služeb Edward Snowden předal médiím důkazy, ze kterých jasně vyplývá, že americké a britské tajné služby (NSA, respektive GCHQ) v dosud neznámé míře sledují světovou internetovou a telefonickou komunikaci. Vedle plošné kontroly e-mailů či sociálních sítí podle Snowdena navíc Američané systematicky odposlouchávají i zastupitelské úřady svých spojenců a provádějí v jejich zemích hospodářskou špionáž.
Internet je neprobádané území
Podle expertů nelze německým představitelům věřit, že o americké špionážní činnosti vůbec nic nevěděliPrvní reakce německých oficiálních míst na zveřejněné skutečnosti byly ukázkově pohoršené. Kancléřka Angela Merkelová vzkázala ústy vládního mluvčího Steffena Seiberta, že „odposlouchávání přátel je nepřijatelné“ a že již „nejsme ve studené válce“. Při červnové návštěvě Baracka Obamy v Berlíně zdůraznila, že zpravodajské aktivity musejí být „přiměřené“. Zároveň ale prohlásila, že „internet je pro nás všechny neprobádaným územím“.
Nešikovný výrok vynesl Merkelové záplavu škodolibých reakcí od uživatelů světové sítě, ve které poněkud zanikl smířlivý základní tón kancléřky vůči USA a Velké Británii. Na stranu Washingtonu se pak již jasně postavil německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich (CSU), který označil USA za nejdůležitějšího německého spojence v boji proti terorismu a zdůraznil, že SRN je závislá na dodávkách informací z amerických zdrojů.
Podle nových odhalení je navíc spolupráce německých a amerických tajných služeb mnohem intenzivnější, než se doposud předpokládalo. V rozhovoru publikovaném v magazínu Der Spiegel (interview ale poskytl ještě před vypuknutím celé aféry s odposlechy) prohlásil Edward Snowden, že německá zpravodajská agentura BND spadá se svou americkou obdobou do jednoho pytle. Pomocí analytických nástrojů NSA prý BND systematicky sleduje zahraniční toky informací proudící přes Německo, například z Blízkého východu. Často navíc využívá informace od spojenců, po jejichž původu prý (raději) nepátrá. Podle expertů nelze proto německým představitelům věřit, že o americké špionážní činnosti vůbec nic nevěděli.
Tato nepravděpodobná varianta by navíc nehovořila právě v německý prospěch. Nevědomost vlády by znamenala, že se tajné služby vymkly kontrole, neinformovanost zpravodajců by zase svědčila o jejich neschopnosti. Spíše je možné, že německé úřady neznaly nebo nechtěly znát celý rozsah amerického sledování a nechávaly mu více méně volný průběh. Samotné německé tajné služby se prý pohybovaly striktně v mezích místních zákonů, bez velkých dotazů nicméně vděčně přijímaly cenná americká data.
V Německu stále platí zákony zaručující v oblasti zpravodajských aktivit výsadní práva západních válečných spojencůZ toho, že spolková vláda musela o celé situaci vědět, vychází i přední odborník na sledování komunikace v Německu, freiburský historik Josef Foschepoth. Ve svých dřívějších publikacích i aktuálních rozhovorech pro německá média zdůrazňuje, že odposlechy a špionážní aféry mají v poválečném Německu (a nejen východním!) bohatou tradici. Podle jeho zjištění sledoval Bonn běžně v rozporu s ústavou aktivity svých občanů i cizinců, v zemi navíc zůstaly platné zákony zaručující v oblasti zpravodajských aktivit výsadní práva západních válečných spojenců. Američané si podle nich například mohli vyžádat informace v případě ohrožení svých jednotek v Německu, a v konkrétních případech získat i přístup k technickému sledování. Od roku 1990 prý tyto dohody nemají žádnou praktickou váhu, zůstávají však nadále v platnosti.
Zapůsobí opět antiamerická karta?
Pro spolkový kabinet je současná situace každopádně brizantní. Jeho členům nezbývá než hájit nezbytnou spolupráci s USA a poukazovat na její pozitiva. Bývalý ministr vnitra a současný šéf státní kasy Wolfgang Schäuble (CDU) v této souvislosti zdůraznil, že v Německu bylo zabráněno několika teroristickým útokům jen díky pomoci amerických tajných služeb. Kancléřka Merkelová se podle svého zvyku drží spíše v pozadí a snaží se aféru pokud možno zlehčit a ustát. Do Washingtonu se vydaly hned dvě německé delegace se spoustou otázek, horečnou aktivitu vykazují navenek i parlamentní kontroloři tajných služeb. Zatím bez výsledku. Ostře útočí naopak levicová opozice.
Německé levici antiamerická karta výrazně dopomohla k překvapivému vítězství v hlasování před jedenácti letyVychází tak vstříc náladě většiny občanů, kteří jsou současnými odhaleními silně znepokojeni. Podle průzkumu televizní stanice ARD si 78 procent Němců přeje, aby Merkelová proti postupu Washingtonu protestovala důrazněji než dosud. Podle zjištění zveřejněných na zpravodajském serveru Zeit Online jich navíc přes 60 procent schvaluje Snowdenův postup.
Opoziční levice zde větří svoji možná poslední šanci na zvrat vývoje před zářijovými spolkovými volbami. Špičkoví kandidáti Zelených Jürgen Trittin a Katrin Göringová-Eckardtová dokonce s poukazem na Snowdenovy „zásluhy o demokracii“ hlasitě požadovali, aby mu Berlín udělil politický azyl. I když jim muselo být jasné, že jejich návrh nemá šanci projít.
Německá levice tak v předvolebním boji znovu vynáší oblíbenou antiamerickou kartu, která jí výrazně dopomohla k překvapivému vítězství v hlasování před jedenácti lety. Sociální demokrat Gerhard Schröder dokázal tehdy díky energické kritice amerického zapojení do války v Iráku na poslední chvíli strhnout veřejnost na svoji stranu a obhájit mandát vládní rudo-zelené koalice.
Že by ale levice letos zopakovala tento úspěch, je spíše nepravděpodobné. Podle aktuálního průzkumu televizní stanice ZDF zvyšuje CDU/CSU náskok před opoziční SPD a vede nad ní už o plných 17 procent. Špionážní aféra navíc přece jen není válka a Barack Obama není kdysi v Evropě tak nenáviděný George W. Bush.