Lidovky.cz

Povinné očkování: Dokud nemoci nezmizejí...

  8:13
Soudy aktuálně řeší, zda povinná očkování musí stanovit přímo zákon, či „jen“ prováděcí vyhláška. Postačuje jim, stanovuje-li očkovací povinnost „právo“. Zdá se však, že ani případné opačné rozhodnutí by nepřineslo rozuzlení. Byl by jím vývoj zcela neškodných očkovacích látek, u nichž budou negativní vedlejší účinky nulové? Není pravděpodobnější, že dříve budou vymýceny nemoci, proti nimž se očkujeme? Ptá se právník Miroslav Uřičař.

foto: © ISIFA, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Článek na ČESKÉ POZICI, jenž se zamýšlel nad právní úpravou povinného očkování, vyvolal řadu reakcí. Ačkoli nehodnotil názory žádné ze stran a věnoval se jen rozboru soudních rozhodnutí, ukázalo se, že samotné téma povinného očkování vyvolává emoce, dokonce i když je posuzováno pouze z právních hledisek.
Jaký vývoj se za 1,5 roku odehrál v legislativě a v judikatuře? Vyjasnilo se, zda jde o protiústavní zásah do lidských práv, či jejich nezbytné omezení? Na tyto otázky se snaží odpovědět právník Miroslav Uřičař.

Dva druhy žalob

Právní úpravu očkování obsahuje zákon o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí vyhláška, která stanoví seznam povinných očkování. Ani jeden z těchto předpisů nedoznal v poslední době změny. Zato u soudů přibylo několik kauz, včetně napadení ústavnosti obou právních předpisů. Kromě případů, o kterých jsem psal minule, rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS) v mezidobí čtyři další věci, některé z nich dokonce definitivně. K soudům se dostávají dva druhy žalob.

Dle Nejvyššího správního soudu rámcová úprava povinného očkování a její upřesnění v prováděcí vyhlášce odpovídají ústavněprávním požadavkům

Oba druhy rozhodnutí jsou vydávány ve správním řízení a poslední soudní instancí pro žaloby proti nim, respektive pro kasační stížnosti, je u nás Nejvyšší správní soud. V žalobách proti pokutám žalobci argumentují především svým přesvědčením o škodlivosti očkování, u nepřijetí do školky je to navíc tvrzení, že neočkované děti jsou diskriminovány a nepřijetím do školky je porušováno jejich právo na vzdělání.

Neúspěšné žaloby

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vydal v dubnu 2012 usnesení, které odstranilo dosavadní sporné body v rozhodovací praxi a stalo se základem pro další rozhodnutí. Rámcová úprava povinného očkování a její upřesnění v prováděcí vyhlášce podle něj odpovídají ústavněprávním požadavkům na ukládání povinností „toliko na základě zákona a v jeho mezích“.

S odkazem na toto rozhodnutí NSS řeší aktuální kauzy – ani v jednom případě nebyly žaloby úspěšné, zatím poslední kasační stížnost zamítl letos v lednu. V odůvodnění tohoto zamítnutí NSS navíc výslovně konstatoval: „Povinné očkování stejně jako velká část lékařských zákroků může jistě za určitých okolností vést ke způsobení závažné újmy pacientovi… Toto riziko však ještě nemůže být dostatečným důvodem pro neprovedení lékařského zákroku.“

Také Ústavnímu soudu (ÚS) přibyly nové ústavní stížností, jen za loňský rok odmítl dvě a pokaždé s poukazem na svůj nález z 3. února 2011. O něm jsem již psal a ÚS se v něm tématu povinného očkování věnoval podrobně. Návrh na zrušení části vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem však odmítl a od té doby se ve svém rozhodování drží závěrů obsažených v tomto nálezu.

Zahraniční judikatura

Nežijeme na pustém ostrově a kromě „české scény“ nás může ovlivnit i rozhodovací praxe zahraničních soudů. V jazykově i kulturně nejbližším Slovensku se krajský soud v Nitře loni v létě obrátil na slovenský Ústavní soud se žádostí o posouzení ústavnosti právní úpravy povinného očkování. Ten však zatím verdikt nevydal.

Kromě Slovenska se očkováním loni zabýval soud například ve Velké Británii

Kromě Slovenska se očkováním loni zabýval soud například ve Velké Británii, v případě rodičů, kteří se nemohli dohodnout, zda jejich dcery ve věku 11 a 15 let mají být očkovány vakcínou MMR, či nikoli. Otec byl pro, matka proti. Soud nakonec rozhodl, že očkovány budou, a to proti vůli matky i obou dětí, přičemž své rozhodnutí odůvodnil především zájmem dětí, přestože jejich vůle byla odlišná.

Mnohem významnějším pro nás může být nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), který se očkováním zabýval předloni ve věci Ukrajince Sergeje Solomachina. Česká republika je členským státem Rady Evropy a na ESLP se mohou obrátit (a často obracejí) i čeští občané.

Případ Solomachin

Sergej Solomachin, respektive po jeho smrti jeho matka, nenapadal očkování jako takové, pouze tvrdil, že vzhledem k jeho tehdejšímu akutnímu onemocnění u něho nemělo být provedeno. Navíc k němu údajně byla použita necertifikovaná vakcína, navíc po datu expirace a dokonce skladovaná v nevhodných podmínkách.

Evropský soud pro lidská práva nepovažoval za prokázané, že by očkování bylo příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce Sergeje Solomachina

Evropský soud pro lidská práva sice v těchto okolnostech shledal zásah do soukromého života žalobce, ale dospěl k závěru, že tento zásah nenarušil rovnováhu mezi zájmem na ochraně osobní integrity člověka a veřejným zájmem na ochraně zdraví populace. Navíc nepovažoval za prokázané, že by právě provedené očkování bylo příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce.

Ve výsledném rozhodnutí přiznal ESLP Solomachinově matce ve sporu proti Ukrajině 2,4 tisíce eur odškodnění nemateriální újmy. Byť se někteří právníci pokoušejí vykládat tento verdikt jako přiznané odškodnění za nucené očkování, ve skutečnosti je jediným důvodem jeho přiznání délka předchozího řízení před ukrajinskými soudy – více než devět let. Evropský soud pro lidská práva výslovně konstatoval, že právo na ochranu soukromého života v tomto případě narušeno nebylo.

Americká speciální úprava

Poslední zahraniční rozhodnutí, které má smysl zmínit, padlo před rokem v USA. Soud v něm přiznal odškodnění rodičům, u jejichž dítěte se projevil autismus. V internetových diskusích někteří její účastníci tvrdí, že toto rozhodnutí je záměrně utajované. Tento názor nesdílím, protože informace o něm jsou v zahraničních médiích, ostatně i rozhodnutí samo je dostupné na oficiálních stránkách US Court of Federal Claims.

V USA platí speciální právní úprava, jak se mají domáhat náhrady lidé, jejichž zdraví poškodilo povinné očkování

Jde však o rozhodnutí vycházející ze smíru mezi stranami sporu, a nikoli tedy o přiznané odškodnění v pravém smyslu. Kromě toho obecně platí, že dopad rozhodnutí amerických soudů do českého, respektive evropského kontinentálního právního systému, který není založen na precedentech, je značně omezený.

V případě očkování navíc v USA již od roku 1988 platí speciální právní úprava (The National Vaccine Injury Compensation Program), jejímž cílem je poskytnout lidem, kteří se domnívají, že jejich zdraví bylo poškozeno v důsledku povinného očkování, jednoduchý a rychlý mechanismus, jak se domáhat náhrady. Je tedy možné, že podobných případů existuje v USA více. Nemyslím si však, že by proto evropské soudy radikálně změnily své závěry. Ostatně, například zmiňované rozhodnutí britského soudu je pozdějšího data.

Co můžeme očekávat…

Rozhodovací praxe soudů tedy zůstává bez větších změn. Lze však vůbec nějakou zásadní změnu očekávat? Mohou soudy překvapit a přinést zcela nový pohled na „kauze očkování“? Soudy řeší právní otázky. Aktuálně mezi nejdůležitější z nich stále patří posouzení, zda povinná očkování musí stanovit přímo zákon, či „jen“ na základě zákona prováděcí vyhláška.

Jaká rozuzlení se v „kauze očkování“ nabízejí?

Zde se soudy zabývají mimo jiné správným výkladem formulace „prescribed by law“ v Úmluvě o biomedicíně. Podle převažujícího výkladu nejde o požadavek, aby povinnost stanovoval přímo zákon. Soudy považují za postačující, stanovuje-li povinnost „právo“, tedy celý soubor právních norem. Navíc se obávám, že ani případné opačné rozhodnutí by nepřineslo žádné rozuzlení. Ale jaká rozuzlení se v „kauze očkování“ vlastně nabízejí?

  • Vývoj zcela neškodných očkovacích látek, u nichž budou negativní vedlejší účinky zaručeně nulové?
  • Je něco takového vůbec možné?
  • Není pravděpodobnější, že dříve budou vymýceny nemoci, proti nimž se dnes očkujeme?
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.