Poučení z drahého plynu: Evropa bude muset resetovat energetickou politiku

Strategicky výhodnější by pro Rusy bylo nereagovat natolik tvrdě na výkyv ceny ropy a ukázat Evropě přívětivější tvář.

Gazprom. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Gazprom. Ilustrační foto. | foto: Reuters
Gazprom. Ilustrační foto.

Dobré zprávy přinášejí médiím charakter, špatné zisky. Informace o očekávaném zdražení zemního plynu nepatří mezi dobré. Proto je frekventovanější než v době, kdy jeho cena klesá. Vždy, když cena zemního plynu roste, odkazují experti na dva hlavní trendy – vývoj směnného kurzu koruny vůči americkému dolaru a světových cen ropy.

Přepravci, distributoři a obchodníci

Ne, že by to nebyla pravda. Cena plynu, kterou platíme, je totiž mimořádně citlivá na výkyvy importních cen. Příčinou je, že téměř 80 procent této ceny tvoří importní cena plynu. Zbytek musí pokrýt náklady veškerého plynárenství. Vědomě píši, že veškerého. Distribuce nákladů a zisků mezi jednotlivými aktéry na trhu se po unbundlingu (rozdělení) liší stejně jako jejich postavení.

Relativně nejjistější pozici mají přepravci a distributoři zemního plynu. Cenu jejich služeb jako přirozenému monopolu určuje Energetický regulační úřad. Ekonomicky tedy žádné hejsasa, ale ani ouvej. Odlišná je však situace u obchodníků. A je jedno, zda mají 150letou tradici nebo vznikli předevčírem. Jejich náklady jsou dnes minimalizované až na dřeň.

Potenciální úspěch na trhu s plynem spočívá ve třech faktorech – jakým typem importní smlouvy disponují, jaký mají vztah k producentovi plynu a jak rozsáhlá je jejich klientela. Dlouhodobé importní smlouvy, jimiž je vázaná energetická skupina RWE, mají na jedné straně výhodu stability a záruky dodávek – ani tento argument však již není v důsledku krize roku 2009 stejně silný. Na druhé straně však představují cenovou zátěž.

Z čistě ekonomického hlediska by záměrem každého podnikatele mělo být co největší ovládnutí trhu, namísto toho se v ČR setkáváme spíš s týmovým členěním

Vývoj cen z dlouhodobých kontraktů totiž několik let významně převyšuje cenu, za niž lze nakoupit volný plyn na spotových trzích. Dlouhodobý kontrakt je však opatřen doložkou „take or pay“, závazkem fyzického odběru, a proto si takto limitovaný importér nemůže dovolit přesunout svůj zájem na levnější spotový trh. Musel by totiž producentovi uhradit i plyn neodebraný.

Oproti tomu se většina nových obchodních subjektů neváže na dlouhodobé kontrakty a nakupuje plyn, kde se dá a je to výhodnější. Tím však získávají konkurenční výhodu a přidělávají vrásky „tradičním“ obchodníkům vázaným ke dlouhodobým kontraktům a navíc limitovaným institutem „dodavatele poslední instance“.

Struktura českého plynárenství

Druhou oblastí, mnohem nečitelnější, je vztah obchodníků a producentů plynu. Pomineme-li tradiční smluvní importní vztahy s Ruskem a Norskem, lze rozdělit „nezávislé“ dovozce do dvou skupin. První tvoří aktivně podnikající, kteří bedlivě sledují tržní příležitosti na spotových trzích a energetických burzách a snaží se nakupovat co nejvýhodněji. Druhá skupina je napojená buď přímo, nebo zprostředkovaně na ruský Gazprom a využívá některé, leckdy pololegální nákupní příležitosti. Tato skupina představuje jakousi pátou kolonu Gazpromu na našem území – a pokud ne přímo Gazpromu, pak některého z jeho představitelů. Vyznat se, jaký charakter má či do jaké z těchto skupin náleží konkrétní obchodník s plynem na našem území je dnes nadlidským úkolem.

Třetí faktor – rozsah klientely – může být jistým indikátorem příslušnosti ke zmíněným obchodnickým skupinám. Z čistě ekonomického hlediska by záměrem každého podnikatele mělo být co největší ovládnutí trhu. Namísto toho se v České republice setkáváme spíš s týmovým členěním. Normálně se tomu říká kartel. Zkuste to však dokázat!

Vypadá to, že si konkurenční oblast rozdělily tři skupiny. První tvoří tradiční dodavatelé, kteří se zoufale snaží udržet pozice na trhu, přičemž jim nohy podrážejí ceny plynu z dlouhodobých kontraktů. Druhou skutečně nezávislí obchodníci, kteří aktivně vyhledávají nejlepší tržní příležitosti (těch je nejspíš menšina). A třetí konglomerát firem, viditelně či skrytě napojených na Gazprom či vytvářejících obchodní řetězce. Taková je tedy struktura současného českého plynárenství.

Zvýšení ruských cen

Pro pochopení současného růstu ceny zemního plynu, kdy směnný kurz dolaru je stabilní a pro korunu dobrý, je třeba se porozhlédnout po světě. Hlavní příčinou je raketový růst cen ropy na světových trzích. Tato cena je přecitlivělá na globální politickou stabilitu. Proto jasmínová revoluce, z níž vyplývá ohrožení pevnosti vládních režimů v rozhodujících produkčních ropných a plynových regionech, a začínající hospodářské oživení v rozvinutých zemích, které je spojeno s větším hladem po energetických surovinách, vyvolaly na trhu paniku a růst cen.

Až potud je to čitelné a není třeba kávové sedliny, aby bylo možné předpovědět dočasnost takového vývoje. Nelze předpokládat, že během tohoto roku bude ve všech severoafrických a blízkovýchodních regionech politicky jasno. Lze však tvrdit, že klíčoví odběratelé si své ekonomické zájmy krátkodobě uhájí.

Skokové zvýšení ceny ruského plynu o více než 20 procent poněkud Evropu zaskočilo

To by to však nesměli být Rusové, aby se – bez ohledu na budoucnost – nechtěli na tomto mezinárodním zmatku obohatit. Skokové zvýšení ceny ruského plynu o více než 20 procent poněkud Evropu zaskočilo. Je však nutné zdůraznit, že zvýšení cen se týká téměř výlučně dodávek založených na dlouhodobých kontraktech. Země, jež vysoce nebo zcela závisí na ruském plynu, jsou však na tom hůř. Otázkou zůstává, je-li tento ruský počin moudrý a prozíravý. Myslím si, že nikoli. Vychází totiž ze vzorců, které postupně přestávají platit.

Je zřejmé, že státy Evropské unie budou muset resetovat energetickou politiku. Jedním z vážných důvodů je havárie atomové elektrárny v japonské Fukušimě, která znovu spustila dominový efekt dosud latentního odporu vůči jaderné energetice. Jen obtížně si lze představit, že celá evropská energetika naráz „zezelená“. Není na to dost investic ani času a neodpovídá tomu ani přepravní infrastruktura a charakter přenosových sítí.

Rada nakonec

Pokud tedy opravdu nastane úprk od jádra, může je rychle nahradit pouze zemní plyn. Ten ostatně hrál v evropských energetických konceptech významnou rozvojovou roli i před jaderným soumrakem. Určitým projevem nedůvěry ve spolehlivost – především ekonomickou a politickou – ruských dodávek plynu bylo a je, že se Evropa postupně orientuje na import zkapalněného zemního plynu (LNG) z jiných teritorií. Počítalo se přitom, že v příštím desetiletí víc než 40 procent evropské spotřeby zemního plynu pokryje právě LNG.

Bryskní zvýšení ruských cen proto může vyvolat snahu víc limitovat podíl ruských importů a dál programově zvyšovat podíl LNG. Ostatně pojem „labutí píseň“ pochází z ruské dílny. Strategicky výhodnější by tedy pro Rusy bylo nereagovat natolik tvrdě na výkyv ceny ropy a ukázat Evropě přívětivější tvář. Tím by si mohli zajistit významnější podíl na evropské spotřebě plynu na dlouhá léta. To by to však nesměli být Rusové.

V souvislosti s aktuálním cenovým vývojem považuji za důležité sledovat chování českých obchodníků se zemním plynem. Je totiž pravděpodobné, že subjekty navázané přímo na Gazprom budou schopné nabízet plyn zákazníkům za podstatně nižší ceny než jejich konkurenti. To by mohlo do budoucna vytvořit viditelnou dělicí čáru vymezující hranice bezpečnosti ČR.

A jedna rada nakonec. Chcete-li do budoucna odhadovat, kolik pravděpodobně za dodávku plynu zaplatíte, sledujte pozorně vývoj cen na benzinových pumpách. Přidejte si asi čtyři měsíce a snadno spočítáte, jak se plyn zakousne do vaší peněženky.

Počet příspěvků: 4, poslední 7.5.2011 01:17 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.