Potřebujeme více firem, které se ve světě prosadí svými produkty

Zlaté české ručičky – jeden z největších bludů, který se u nás rozšiřuje. Říká v rozhovoru o slavném pořekadle velebícím českou šikovnost Martin Wichterle, zakladatel strojírenského holdingu Wikov Industry.

Petr Kain 16.3.2019
Baví mě dělat věci plnohodnotně, od vývoje, konstrukce k designu, dělat... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Baví mě dělat věci plnohodnotně, od vývoje, konstrukce k designu, dělat... | foto: Honza Zima
Baví mě dělat věci plnohodnotně, od vývoje, konstrukce k designu, dělat...

Martin Wichterle, zakladatel strojírenského holdingu Wikov Industry, v rozhovoru mimo jiné říká: „Představa, že přijdeme do zahraničí a tam si před námi sednou na zadek, je naprosto naivní. Tím nechci říct, že by české strojírenství nebylo kvalitní. Má obrovskou tradici, ostatně Čechy byly strojírenským srdcem habsburské monarchie. Na druhou stranu je třeba si také férově přiznat, že strojírenství v Rakousku-Uhersku zrovna ke světové špičce nepatřilo.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak se daří Wikovu a jak Martinu Wichterlemu počátkem roku 2019? V poslední době se hodně mluví o zpomalení tempa růstu ekonomiky, dokonce o příchodu nové krize. Pociťujete v byznysu náznaky něčeho takového?

WICHTERLE: Že je krize za dveřmi, se říká již řadu let a je fakt, že určité zpomalení růstu evropské i světové ekonomiky lze pozorovat. Nicméně Wikovu se daří poměrně dobře, tento rok máme snad historicky nejvíce naplněné výrobní kapacity a jsme schopni vzít už jen relativně malé množství nové práce. Takže rok 2019 pro nás dopadne dobře, to už víme docela bezpečně. Co se bude dít, nevím nejen já, ale ani žádní prognostici a bankovní analytici, takže se necháme překvapit. Jak to ale vypadá, krize let 2008 a 2009 by se neměla v takové masivní míře opakovat.

LIDOVÉ NOVINY: V Česku se často mluví o tom, že naši dělníci mají zlaté ručičky. Je to pravda? Jak je na tom například české strojírenství, je světově konkurenceschopné?

Co se bude dít, nevím nejen já, ale ani žádní prognostici a bankovní analytici, takže se necháme překvapit. Jak to ale vypadá, krize let 2008 a 2009 by se neměla v takové masivní míře opakovat.

WICHTERLE: Termín zlaté české ručičky je úplný nesmysl, jeden z největších bludů, který se u nás rozšiřuje. Představa, že přijdeme do zahraničí a tam si před námi sednou na zadek, je naprosto naivní. Tím nechci říct, že by české strojírenství nebylo kvalitní. Má obrovskou tradici, ostatně Čechy byly strojírenským srdcem habsburské monarchie. Na druhou stranu je třeba si také férově přiznat, že strojírenství v Rakousku-Uhersku zrovna ke světové špičce nepatřilo.

Určitě se cení, že strojírenství u nás dokázalo přestát nejen dobu komunismu, ale i poměrně divoká devadesátá léta. Pořád ale platí, že základ strojírenského průmyslu je v nepříliš sofistikovaných věcech. Z velké části jsou u nás montovny. Jinak řečeno, firem, které dokážou udělat kvalitní strojírenské věci, je spousta. Ale společností, které mají vlastní vývoj, marketing a obchod a jsou schopné se samostatně pohybovat ve světě, těch je bohužel strašně málo.

LIDOVÉ NOVINY: Jak v tomto kontextu vidíte budoucnost českého strojírenství?

WICHTERLE: Jedna cesta je, že strojírenství bude dělat konkurenceschopné výrobky, ale pro zahraniční firmy. Může tak přežít a docela dlouho fungovat. Mnohem lepší je ale druhá cesta, kdy se objeví nové menší firmy, z nichž postupně vyrostou velké společnosti, které budou schopné se ve světě prosadit vlastními produkty. Český stát by měl tyto firmy maximálně podporovat, protože právě ony nám pomohou pohnout s ekonomikou. To se montovnám určitě nepovede.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste spokojený s podporou, již český stát poskytuje tomuto typu firem?

Firem, které dokážou udělat kvalitní strojírenské věci, je spousta. Ale společností, které mají vlastní vývoj, marketing a obchod a jsou schopné se samostatně pohybovat ve světě, těch je bohužel strašně málo.

WICHTERLE: Příliš spokojený nejsem. V Česku se bohužel podporovala řada nesmyslů, obrovské prostředky z evropských fondů jsme alokovali na zhůvěřilosti typu golfových hřišť či jakýchsi vědeckých center za Prahou, u nichž nyní přemýšlíme, kolik z nich se uživí a kolik se bude muset zavřít. To byla jedna z velkých chyb.

Kdyby se ty peníze raději daly na podporu malého a středního podnikání, mohli jsme tu mít daleko širší zázemí malých a středních rodinných firem. Právě z několika málo takových společností totiž vznikají celosvětová esa, jako je Avast. Je to velká promarněná šance, z těch obrovských peněz jsme si nepořídili ani infrastrukturu, ani širší ekonomickou základnu.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste ale příkladem firmy, která je v zahraničí konkurenceschopná. Dokážete říct, na co jste ve společnosti nejvíc pyšný?

WICHTERLE: Asi jsou to momenty, kdy se naše výrobky dokážou dostat až na hranice toho, co je ve strojírenství technicky možné. Dokážeme dělat výrobky, které by zvládlo vytvořit jen pár společností na světě. Za největší úspěch Wikovu považuji, že jsme se zařadili mezi firmy, kterým se velké světové společnosti nebojí takovou obtížnou zakázku zadat. I když je náš produkt často součástí extrémně drahého investičního celku, který na něm existenčně závisí.

LIDOVÉ NOVINY: Můžete být konkrétnější?

V Česku se podporovala řada nesmyslů, obrovské prostředky z evropských fondů jsme alokovali na zhůvěřilosti typu golfových hřišť či jakýchsi vědeckých center za Prahou, u nichž nyní přemýšlíme, kolik z nich se uživí a kolik se bude muset zavřít. To byla jedna z velkých chyb.

WICHTERLE: Dělali jsme třeba obří převodovku pro svého času největší větrnou elektrárnu na světě. To je zařízení, které přenáší neskutečnou sílu, a zároveň musí být vyrobeno s přesností na tisícinu milimetru. Kdybychom udělali sebemenší chybu, zařízení havaruje. Vyrábíme ale i převodovky, které se točí téměř nadzvukovou rychlostí.

Pro lepší představu mohu říct, že kolečka v takové převodovce přeběhnou za jednu vteřinu dvě fotbalová hřiště. V takové rychlosti se v převodovce mění tvary zubů a všechno musíte spočítat, aby do sebe v ten moment ty zdeformované zuby přesně zapadly. Jakákoli chyba by vedla ke katastrofě. Mimochodem, často to bývá tak, že nejzajímavější a nejtěžší produkty nebývají nejlépe zaplacené. Ale zase je to obrovská radost vyrobit něco tak mimořádného.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou současné plány Wikov Industry?

WICHTERLE: Loni na podzim jsme otevřeli montážní závod na převodovky v Rusku. Takže se teď soustřeďujeme na to, abychom ten podnik dobře rozjeli. Zároveň dokončujeme transakci v Německu, kde kupujeme jednu tamní strojírenskou firmu. Další výzvou bude tuto společnost dobře integrovat do naší firmy. Pak jsme ještě téměř dohodnutí na jednom podniku s velkou světovou strojírenskou firmou.

LIDOVÉ NOVINY: Nemohl byste být v těch dvou posledních případech konkrétnější? O jaké firmy jde?

Za největší úspěch Wikovu považuji, že jsme se zařadili mezi firmy, kterým se velké světové společnosti nebojí takovou obtížnou zakázku zadat. I když je náš produkt často součástí extrémně drahého investičního celku, který na něm existenčně závisí.

WICHTERLE: Bohužel to nemohu říct. Je to sice těsně před uzavřením, ale pořád to nemusí dopadnout, a i když se to dotáhne do zdárného konce, nevíme ještě přesně, kdy se to stane.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem, jak to Němci nesou, že je kupuje česká firma?

WICHTERLE: Je to docela zajímavé. Pamatuji si, jak jsem kdysi kupoval jednu firmu ve Švýcarsku, a tam to tedy nesli bídně. V Německu je to teď ale úplně jiné, jsem až překvapený, jak tomu fandí, a tu transakci podporují. Možná je to tím, že do Švýcarska jsem tehdy přijel jako neznámý investor z dalekého divokého Východu, zatímco nyní už přece jen Wikov Industry lidé v oboru dobře znají.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste zmínil, že vás ve Švýcarsku vůbec neznali, to vám v byznysu vůbec nepomůže, že se jmenujete Wichterle? Nebo máme v Česku zkreslené představy, a to jméno ve světě nikdo nezná?

WICHTERLE: Samozřejmě, že ho nikdo nezná. Možná že jsem někdy zmínil u večeře s obchodním partnerem, že můj dědeček vynalezl kontaktní čočky, rozhodně mi to ale nepomohlo vyjednat při obchodu lepší cenu.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem, nosíte kontaktní čočky?

Často to bývá tak, že nejzajímavější a nejtěžší produkty nebývají nejlépe zaplacené. Ale zase je to obrovská radost vyrobit něco tak mimořádného.

WICHTERLE: Kdepak, vůbec si nedovedu představit, že bych si je měl nasadit a sahat si při tom do oka. Radši jsem si nechal oči operovat.

LIDOVÉ NOVINY: Pokud vím, máte tři dcery – uvažujete už, že by některá z nich jednou mohla převzít firmu, nebo už víte, že se to nestane?

WICHTERLE: Nikdy neříkej nikdy, ale teď to nevypadá, že by se vrhly do podnikání a strojařiny. Věnují se úplně jiným oborům. Ale kdo ví, já se také věnuji něčemu, co jsem nevystudoval. A třeba CEO Wikovu vystudoval filozofii.

LIDOVÉ NOVINY: Váš CEO je opravdu filozof? Tak to by mě docela zajímalo, co si myslíte o častých stížnostech z řad kapitánů českého průmyslu, že mladí studují humanitní obory, které k ničemu valnému nejsou, a raději by měli dělat něco užitečného. Třeba jít studovat na učňovská učiliště.

WICHTERLE: Víte co, drtivou většinu dovedností se naučíte, až když do práce nastoupíte. Zato je strašně důležité umět se ve světě pohybovat, komunikovat a umět se prodat, což jsou věci, pro něž je humanitní vzdělání skvělé. Vůbec si nemyslím, že by měl tuto oblast stát nějak regulovat, spíš by se měl starat, aby byly školy kvalitní.

LIDOVÉ NOVINY: Případná regulace nemá příliš smysl, zejména když si uvědomíme, že vůbec nevíme, jaké profese budeme za nějakých 20 let potřebovat.

Možná že jsem někdy zmínil u večeře s obchodním partnerem, že můj dědeček vynalezl kontaktní čočky, rozhodně mi to ale nepomohlo vyjednat při obchodu lepší cenu

WICHTERLE: Přesně tak, nedávno jsem slyšel, že osm z deseti v současnosti nejžádanějších pracovních pozic před pěti lety ještě neexistovalo. Za dalších 20 let bude struktura strojírenství úplně jiná a spíš potřebujeme lidi, kteří se v tom světě budou schopní orientovat, budou flexibilní a vzdělaní.

LIDOVÉ NOVINY: Vaše investice zdaleka není jen strojírenství, koupil jste i dvě sklárny – Bomma a Rückl. Kde se ve vás vzala touha investovat do skla?

WICHTERLE: Stejně jako velká část věcí v životě, i toto byla souhra náhod a okolností. Je to úplně jiný svět než strojírenství. Není tam třeba tolik exaktnosti, přesnosti, technologie, zato více umu, emocí, citu pro design. Musím říct, že mě mimořádně baví pohybovat se v obou těchto světech. Je fakt, že sklářství bylo vždy náročnější živobytí.

Není to jako v IT nebo třeba farmacii, kde můžete vydělávat obrovské peníze. Skláři z tohoto pohledu nikdy neměli na růžích ustláno. Pokud jde o ty dvě mé sklárny, Bommě se celkem daří, našla si své místo na trhu, a pokud jde o sklárnu Rückl, tu se snažíme z finančního hlediska dostat tento rok na nulu. Pokud se to podaří, budu si tleskat.

LIDOVÉ NOVINY: Sám říkáte, že na sklářství se nedá příliš zbohatnout. Byla to pro vás tedy investice z lásky?

Drtivou většinu dovedností se naučíte, až když do práce nastoupíte. Zato je strašně důležité umět se ve světě pohybovat, komunikovat a umět se prodat, což jsou věci, pro něž je humanitní vzdělání skvělé. Vůbec si nemyslím, že by měl tuto oblast stát nějak regulovat, spíš by se měl starat, aby byly školy kvalitní.

WICHTERLE: Určitě to nebyla chladně finančně vykalkulovaná investice. Takové ostatně ani moc nedělám. Na každém projektu musím vidět něco víc než jen peníze. A je fakt, že u sklářství hrají emoce velkou roli, občas říkám, že je to podobné investici do vinice. Pozitivní emoce v takových případech potlačí samotný finanční pohled. Určitě toho nelituji.

LIDOVÉ NOVINY: Podobnou srdeční investicí byla asi i koupě Vrbatovy boudy v Krkonoších…

WICHTERLE: To je naprosto ztrátový byznys. To možná ani není byznys, spíš nádoba na peníze. Ale mám to tam strašně rád, je to krásné místo, kde si odpočinu nejlépe na světě. Kdepak nějaká pláž a palmy.

LIDOVÉ NOVINY: Pocházíte z velmi slavné rodiny, váš dědeček Otto Wichterle je slavným českým vědcem, vynálezcem kontaktních čoček, na vědeckou dráhu se vydali váš otec i strýc. Nevyčítali vám vaši nejbližší, že jste po dokončení studií nepokračoval ve vědeckém bádání a dal se na podnikání?

WICHTERLE: Ale kdepak. Vždyť jsem to nebyl já, kdo zběhl. To oni zběhli od podnikání k vědě, vždyť prapradědeček i pradědeček byli především podnikatelé. Já jsem se k tomu jenom vrátil. Je ale fakt, že zběhli spíš proto, že žili v době, kdy se podnikat pořádně nedalo. Ale to už se nedozvíme. Jinak mi to moje rozhodnutí ale nikdo nevyčítal.

LIDOVÉ NOVINY: Do podnikání jste se každopádně pustil takřka okamžitě po listopadové revoluci.

Nedávno jsem slyšel, že osm z deseti v současnosti nejžádanějších pracovních pozic před pěti lety ještě neexistovalo. Za dalších 20 let bude struktura strojírenství úplně jiná a spíš potřebujeme lidi, kteří se v tom světě budou schopní orientovat, budou flexibilní a vzdělaní.

WICHTERLE: Je to tak. Na jaře 1990 jsem dokončil studia geologie a hned jsem se vrhl na podnikání, i když jsem o něm neměl sebemenší potuchy. Nicméně jsem se držel oboru geologie a musím říct, že se nám v podstatě hned začalo velice dařit. Dvanáct let jsem pak dělal v oboru. Jak občas říkám, teď zase dělám něco, čemu sice rozumím dost mizivě, o to víc mě to ale baví.

LIDOVÉ NOVINY: Nechtěl jste už po těch letech někdy s podnikáním seknout a místo toho hodit nohy na stůl?

WICHTERLE: Seknout s tím chci pravidelně, jediné, co mě od toho odrazuje, je, že vůbec nevím, co bych dělal. Být rentiérem by mě nebavilo, takže bych ty peníze stejně nakonec použil na nějaký nový byznys, a začínat s novým byznysem je strašně náročné, takže si to vždy rychle rozmyslím. A navíc mě to pořád baví, je to duševně obohacující. A finančně ostatně také.

Martin Wichterle (53)

  • Po absolvování studia geologie založil hned v roce 1990 firmu KAP, která se věnovala geologickým průzkumům i ekologickým auditům.
  • V roce 2001 ji prodal do amerických rukou a záhy začal skupovat strojírenské firmy, z nichž vytvořil holding Wikov Industry, který patří ke světové špičce ve výrobě průmyslových převodovek.
  • Před čtyřmi lety se pustil i do investic ve sklářském průmyslu. V roce 2014 se stal spolumajitelem sklárny Bomma, v minulém roce pak sklárny Rückl v Nižboru.
  • Je ženatý, má tři dcery, jeho velkým koníčkem je kromě mineralogie také sport.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.