Dnes, 1. ledna 2013, poprvé po 19 letech promluvil v rámci novoročních projevů ke svému severokorejskému lidu jeho nový vůdce Kim Čong-un. A po deseti letech v úřadu zase naposledy ke svému českému lidu jeho prezident Václav Klaus.
Parodický server Hradní partička před dvěma lety „doložil“, že prezident Klaus a jeho suita pro tvorbu svých textů používají kompilační software, do kterého jen zadávají klíčové výrazy, jako jsou „samozvaní analytici“, „nedostatek pokory“ nebo „tendenční média“. Václav Klaus se ve svém posledním novoročním projevu rozhodl dát recesistům za pravdu.
Stále stejně
Stejně jako předchozí prezidentovy projevy byl i ten dnešní prošpikován náléhavými a s důrazem pronášenými moudry, jako je „první den roku vnímáme jako cosi zvláštního“ (srovnejme například se „setkáme se s úsměvem i s pláčem, protože takový už lidský život bývá“ z roku 2004, „z něčeho máme velkou radost, něčeho je nám naopak moc líto“ z roku 2005 či s „rok 2005 je již definitivně a nenávratně za námi a vzít zpět ho nemůžeme“ z roku 2006).
Stejně jako v minulých letech jsme se dozvěděli, že se v Česku nemáme špatně, ale někteří občané stále nemají dostatečně nadšený přístup
Stejně jako v předchozích prezidentových projevech i tentokrát jsme se dozvěděli, že zlo přichází z Evropské unie. Stejně jako v prvním Klausově projevu jsme se dozvěděli, že nám život komplikuje přehršel razítek. A stejně jako v minulých letech i to, že se v Česku nemáme špatně, ale někteří občané stále nemají dostatečně nadšený přístup.
Letos šlo o „našeptávače špatných nálad“ – podobnost s pojmem exprezidenta Václava Havla „blbá nálada“ jistě není náhodná – a „namyšlené samozvané spasitele“. Tito nejmenovaní kazisvěti jsou o to nebezpečnější, že mají své tajemné „cíle“, o nichž se prezident Klaus bohužel příliš nerozpovídal, přestože bylo možné poznat, že ho velmi trápí.
Stejně jako v předchozích letech jsme od nadstranického prezidenta Klause zaznamenali špílec vládě, kterému se premiér Petr Nečas (ODS) nevyhnul stejně jako před ním předsedové vlád Vladimír Špidla (ČSSD), Jiří Paroubek (ČSSD) nebo Mirek Topolánek (ODS). Políček dostala i „negativistická a nepřesvědčivá“ opozice. A dozvěděli jsme se, že za Klausovy éry bylo všechno lepší, včetně soubojů mezi vládou a opozicí. (Té však právě Klaus opoziční smlouvou zabránil na celé čtyřleté volební období vyvolat hlasování o nedůvěře vládě.)
Důraz téměř na každé slovo
Stále stejnou vinu na všem, co nás trápí, mají podle Klause i média, která si dovolují upozorňovat i na špatné události. Slovy prezidenta: „Bombardují katastrofickými zprávami.“ V ideálním světě Václava Klause by měla zřejmě média pomáhat budovatelům lepších zítřků a vzbuzovat nadšení pracujícího lidu.
Bude zajímavé sledovat, koho konkrétně se bude amnestie prezidenta Klause týkat
Stále stejná je i Klausova absence nadhledu, ignorování světa mimo hranice České republiky. Stejné jsou i Klausovy konzervativně znějící recepty, například návrat ke „starým dobrým“ (jinak blíže nespecifikovaným) hodnotám a tradicím, „udržení národní soudržnosti“ či spoluodpovědnost „uvnitř rodin, obcí, státu“.
Prezident Klaus sice ve svém posledním novoročním projevu kladl nesmírný důraz téměř na každé své slovo kromě předložek a spojek, ale nakupil pouze hromadu tezí, které od něho už bezpočtukrát slyšel i ten, kdo se jeho projevům snaží vyhýbat. Radost proto zřejmě budou mít pouze ti, na něž se vztahuje Klausova amnestie. A bude zajímavé sledovat, koho konkrétně se tento prezidentův milodar bude týkat.