Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Portugalský kolaps se zatím odkládá

Evropa

  16:05

Řecká a irská kauza se ještě vrátí v multiplikovaném provedení.

Šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker (vpravo) a italský ministr financí Giulio Tremonti volají po společných dluhopisech EU. foto: ČTKČeská pozice

Stereotyp dění je narušen. Řecké přiznání de facto státního bankrotu trvalo viditelně stydlivě pět měsíců. Irsko bylo stydlivé jen pět týdnů. Finanční svět, plachá Evropská unie a média právem očekávaly, že v rámci geometrické funkce potrvá stydlivé přiznání Portugalska k projedenému rozpočtu jen pět dní. Španělsko by pak muselo přijít do pěti hodin a zbylé země Evropské měnové unie (EMU) by následovaly během pěti vteřin.

Kancléřka Merkelová již podprahově naznačila možnost přechodu k marceV marketingu je však třeba se vyznat. Ne, nekoná se další menší katastrofa pro EMU a euro. Větší španělská je rovněž odložena. I Itálie si počká na novou fintu. Například na zatím odmítnuté společné dluhopisy zemí eurozóny, takzvané E-bonds. Poté, co kancléřka Angela Merkelová nejprve vyjádřila zdrženlivost vůči návrhu Mezinárodního měnového fondu na rozšíření již dnes virtuálního společného fondu na finanční kolapsy nezodpovědných zemí, podprahově naznačila možnost přechodu k německé měně – marce.

Podivuhodná je kombinace navrhovatelů a zastánců jak E-bonds, tak Evropské dluhové agentury. Tedy lucemburského premiéra a předsedy ministrů financí eurozóny – Jean-Clauda Junckera a italského ministra Giulia Tremontiho. Motivace prvního je pochopitelná – něco navrhnout musí. Čím to bude bombastičtější, tím větší jas na něho dopadne.

U druhého navrhovatele – italského představitele – je motivace stejně málo skrytá. Itálie se svým dluhem na úrovni 116 procent je na dvojnásobku tohoto poměru u žhavého kandidáta kolapsu Španělska. Itálie má chuť si zachovat noblesu a ušetřit vysoké úrokové náklady samostatného vydávání dluhopisů.

Nezapomínat na hostinského!

Je zde však stále hostinský – Německo. Angela Merkelová již mluví dost explicitně. Vždy prozíraví analytici začínají post festum něco v tom smyslu mumlat. Za měsíc už budou říkat, že to predikovali celou dobu – doma potmě pod peřinou.

Dnes tedy každý čeká, jak bouchne Portugalsko. Španělsko už žongléři prezentují jako atomovou bombu. Nejspíš je řešení v parcializaci eura. Upevňování tvrdého a disciplínou spojeného severního eura. A existence volnějšího jižního eura s možnosti individuálních selhání, individuální odpovědností a přechody zpět na národní měny a národní odpovědnost za národní rozmařilost.

Řecká a irská kauza se ještě vrátí v multiplikovaném provedení.  Co se zamete pod koberec, to tam nabobtná a vyplave zpět nahoru.

Ať už zaznívají jakékoli povrchní komentáře, že by navrhované kroky (E-bonds a další) spasily euro a přivedly očekávání všech počítačů a hráčů na trzích k nějakým jistotám, je to jen iluzí. Euro by asi padnout nemělo. Mělo by se však rychle vyléčit ze svých „dětských“ nemocí – věkem už to však žádné batole není. A v součinnosti s nevyřešenou fiskální a monetární odpovědností.

Penězi, aktivně vytvořenými odpovědnými a schopnými zeměmi, mrhají ty ostatní s politickým pokrytectvím. Někteří pak s hlavou v písku vymýšlejí perpetuum mobile jako Lucemburčan a Ital. A řeči o hromadách marek ve slamnících německých občanů jsou jen folklór. Nové marky by musely být jinde a v jiných objemech. Nejde jen o prosté oběživo.