Ponoření se do herního světa nemusí dětem přinášet jen zlo

České děti od sedmi do patnácti let stráví denně ve společnosti internetu, počítačových her nebo televize čtyři hodiny a 14 minut. Ukázal to nedávný průzkum Nadace Proměny Karla Komárka a agentury Median. Ze všech jmenovaných vzbuzují negativní reakce především počítačové hry. Někteří odborníci se ale snaží ukázat, že ponoření se do herního světa nemusí dětem přinášet nutně jen zlo.

„Mnohé hry dnes mají výukový potenciál, motivují děti, aby se dozvěděly něco jiného. U jiných můžeme relaxovat nebo se odreagovat,“ vysvětluje psycholožka Petra Štarková, která svůj názor prezentovala i v zahraničních médiích. Kritika podle psycholožky Štarkové přichází od lidí, kteří se v počítačových hrách moc nevyznají. Odmítavý postoj podle ní vychází i z toho, že děti nemají v současnosti dostatek fyzické aktivity – sezení u počítače kvůli hrám je tedy u veřejnosti často už úplně nevhodné.

Komunikační kanál

„To je ale zúžený pohled. Existují i hry a herní zařízení, které naopak pohyb rozvíjejí a podporují,“ řekla psycholožka a jako příklad uvádí Playstation Move nebo v poslední době nejen mezi mládeží tolik oblíbenou hru Pokemon Go. „Neříkám tím, že hrát počítačové hry je lepší než jít třeba do přírody, to v žádném případě, ale je to jedna z možností trávení volného času,“ myslí si.

Pokud už tedy rodina nejde ven na čerstvý vzduch, může zůstat pohromadě alespoň tímto způsobem. Chvíle, kdy všichni členové rodiny dělají něco společně, je totiž v českých domácnostech čím dál vzácnější. Týká se to i stravování. Pouze polovina školáků večeří s jedním nebo oběma rodiči. Nezaměnitelné místo začínají mít logické a paměťové hry mimo jiné také pro udržení kondice u seniorů.

„Dále jsou s velmi dobrým výsledkem využívány k rozvoji komunikace u dětí s řečovými poruchami. Velmi často pomáhají napravovat poruchy učení a nezaměnitelné místo mají i při terapii dětí s autismem,“ jmenuje také Štarková. Z her se stává i komunikační kanál – nejen u dětí, které mají nějakou diagnózu. „Hry v dnešní době velmi často slouží jako pomocníci k nalezení přátel, někdy partnera či partnerky,“ domnívá se psycholožka.

Specifická kapitola – takzvané střílečky

Hra je podle ní stejně jako pohádka materiálem, do kterého mohou děti projektovat své potřeby nebo vlastnosti. Není tedy důležitý jen název hry, ale i způsob, jak se dítě ve hře pohybuje, jakou postavu nebo herní strategii a cíle volí. Strategické hry, během kterých hráč staví například své vlastní město a musí obchodovat se surovinami, může dokonce naučit finančně uvažovat i dospělé.

„Někdo je třeba zvyklý hned na začátku hodně investovat a dělá to tak i ve strategických hrách. Jiný člověk zase třeba šetří i tam, kde by nemusel, a ve strategiích kvůli tomu prohrává,“ popisuje, co si z her vzít i pro osobní život. Specifickou kapitolou jsou ovšem takzvané střílečky, tedy hry, ve kterých se používá násilím. Pokud je dítě hraje většinu svého volného času, měl by se rodič podle Štarkové zamyslet, proč tomu tak je.

„Proč třeba takové dítě nemá kamarády, se kterými by trávilo čas jinak, proč je nebaví nějaký sport, proč nemá jiné koníčky. A zjišťovat, jak bychom svému dítěti mohli pomoci tento stav změnit,“ radí psycholožka. Dospělí si u tohoto typu her mohou podle ní vybíjet přebytečnou energii. Jak ale poznat, když už hraní přerostlo únosnou míru a stalo se závislostí?

Nový fenomén

Podle odborníků to má tři fáze, zejména v případech her o peníze. Na začátku člověk podléhá přehnanému optimismu, chlubí se výhrami a zvyšuje sázky. Potom už nedokáže bez hraní být a nekontroluje své chování, je uzavřený a podrážděný. Poslední stupeň přichází, když se jedinec odcizil rodině i přátelům, popírá vlastní zodpovědnost, páchá trestnou činnost nebo uvažuje dokonce o sebevraždě.

Podle adiktologů trpí závislostí osm procent dětí, které se uzavřely do světa počítačových her. „Nejvíce nás trápí, že nám začali hrát mladí do 16 let. Kolem sedmi procent z nich má zkušenost s online hraním a prohranými penězi. Před maturitou už 30 procent mladých uvádí zkušenost s prohranými penězi. To je nový fenomén,“ řekl na konferenci o hazardním hraní národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Vycházel z výsledků loňské mezinárodní studie ESPAD, do které se zapojilo i 2700 16letých z Česka. Návštěvu herny přiznalo 4,3 procenta dětí, online hraní 6,4 procenta. „Zdá se, že žáci základních škol, kteří hrají hry o peníze, hrají výrazně rizikověji proti svým vrstevníkům ze středních škol,“ stálo v monitorovací studii. Větší riziko vzniku problémového hraní je u chlapců.