Německá vláda má indicie, že americká vláda nechávala mnoho let cíleně odposlouchávat kancléřku Angelu Merkelovou. Ta kvůli tomu volala americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který ji ujistil, že americká signální zpravodajská služba (Národní bezpečnostní agentura, NSA) ji (již) neodposlouchává.
Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle si v této věci povolal na kobereček amerického velvyslance Johna B. Emersona. Krok je to dle znalců neobvyklý, protože i citlivé a urgentní záležitosti (například kolem Sýrie) se dosud běžně řešily na diplomatické úrovni.
Tím skončilo období hájení amerických odposlechových praktik (PRISM) poslední evropskou zemí. Německý hlas se přidal k podobně rozhořčenému hlasu francouzskému, italskému, mexickému, brazilskému a čínskému. České reprezentaci americké poslouchání za dveřmi nevadí. Tady se prý stejně všechno vykecá – a co se nevykecá, to agilní čeští úředníci Američanům servilně donesou. Snad se nyní premiér v demisi Jiří Rusnok v houfu – na summitu Evropské unie – pochlapí.
Naivní postoj
V červenci se ještě Angela Merkelová v rozhovoru pro týdeník Die Zeit pokoušela americké ofenzivní způsoby bagatelizovat tím, že němečtí experti jí garantují neprolomitelnost jejího osobního i úředního soukromí. Při Obamově návštěvě Německa si pochvalovala vzájemné vztahy a odposlouchávání německých občanů zmínila jen okrajově, aniž by příležitosti a domácí půdy využila k žádosti o důkladné vysvětlení celé záležitosti.
Postoj Merkelové k Američanům se vyznačoval až oddanou loajálností a vycházel, budeme-li laskaví, z jakési naivityJejí přístup se vyznačoval až oddanou loajálností, což je poněkud extrémní, byť jistým způsobem pochopitelný postoj u politiků, kteří vyrostli na druhé straně železné opony. Vychází, budeme-li laskaví, z jakési naivity, kterou Merkelová potvrdila svým výrokem o internetu coby novém, neznámém kontinentu. (Možná je tato interpretace příliš příkrá, internet je skutečně fenomén, který se den ze dne mění a rozvíjí, takže o nějakém jeho definitivním poznání nemůže být řeč, ale Merkelová se jistě mohla vyjádřit sofistikovaněji.)
V srpnu pak dokonce mluvčí vlády tlumočil stanovisko kancléřky, že záležitost s odposlechy je „ukončena“. Členové německé vlády se však o stejné problematice vyslovovali mnohem realističtěji, s tím, že počítají se snahami je odposlouchávat, či dokonce přímo s odposlechy „z různých stran“. Konsekventně potom požadovali větší kontrolu státních organizací vyvíjejících tyto činnosti, a to přinejmenším v členských státech NATO, zejména ve smyslu vzájemného monitorování.
Padl také požadavek na vyvození sankcí vůči firmám nerespektujícím soukromí občanů. Sílí tlaky na německou reprezentaci, aby v této problematice asertivně zaujala zásadový postoj ve všech záležitostech transatlantického spojenectví.
Noční můra
Stále sílí hlasy reflektující kriticky tuto situaci. V rámci „války s terorismem“ se nebývalým tempem rozbujely zpravodajské aktivity služeb „demokratických“ zemí. Na jejich podporu paradoxně hovoří i to, že občas někde něco bouchne, a proto se proti jejich stále kynoucím rozpočtům těžko bojuje – ať již si o této koincidenci myslíme cokoliv. A tak se zpravodajské služby, zejména ty technické (signální), zřetelně vymkly kontrole.
Děsivým snem některých zpravodajců a jejich klientů je seškrcení rozpočtu na získávání informací zachytáváním vyzařovaných či vysílaných signálůDokonce může být legitimní otázka, zda prezident Obama o skutečných aktivitách amerických zpravodajců věděl. Informace získané odposlechem Angely Merkelové mu mohly být (byly-li vůbec) servírovány jako informace „z diplomatických pramenů“. Ani prezident USA není člověkem, kterému by „jeho“ zpravodajci říkali všechno. Obzvlášť, když v této zemi existuje bratru 16 zpravodajských služeb, a svádějí souboj o peníze z rozpočtu – podle některých insiderů mnohem lítější než se sovětskými zpravodajci za studené války.
Na pořadu dne je tedy aktuální problém: Jak kontrolovat aktivity (nejen) americké zpravodajské komunity, případně omezit její nežádoucí praktiky? Odpověď je nasnadě, a je to děsivý sen některých zpravodajců a jejich skutečných (nikoliv zákonných) klientů. Totiž, že by to šlo – seškrcením rozpočtu na SIGINT (získávání informací zachytáváním vyzařovaných či vysílaných signálů).
Následnou kritiku, že se tímto krokem oslabí bezpečnost USA, lze vyvrátit přesunem takto ušetřených finančních prostředků ve prospěch HUMINT (získávání informací pomocí „lidských zdrojů“). Pro současné „zneuživatele“ zpravodajských služeb by to mělo špatné, a do budoucna katastrofální následky. Pro obyvatele USA, a nejen pro ně, by tomu bylo naopak. Proč?
Manipulace výsledky SIGINTu
S výsledky získanými prostřednictvím SIGINTu lze jednoduše manipulovat. Zaměření SIGINTu lze jak vidno kamkoliv téměř nevypozorovatelně změnit, a výsledky „odklonit“ nepříslušným uživatelům. Jde to i s pomocí techniky najatých privátních subjektů, jejíž slabý odvar jsme mohli zaznamenat u nás v kauze Nagyová.
Výsledky SIGINTu jsou pak soubory obrovských rozměrů, které lze (a v tom je ona skrytá pointa) komerčně zneužít. Nejen tedy propagandisticky či k přímé manipulaci mas, ale zejména v hospodářské oblasti (průmysl, finančnictví atd).
Budou-li tomuto rozvinutému, mnohostranně využitelnému a ještě mnohostranněji zneužitelnému komplexu na bázi SIGINTu přiškrceny peníze, vyvolá to tvrdý odpor. Ten může být překonán pouze argumentací ve smyslu původního zaměření americké zpravodajské komunity, jímž je posílení obrany a bezpečnosti. Dokonce by mohlo být argumentačně použito všeobecně sdíleného hodnocení (naposledy velmi pěkně Jan Eichler), že USA by konečně měly alespoň dohonit Rusko v jeho doméně, jíž je právě HUMINT.
Obtížnější zneužití
HUMINT jako způsob získávání informací je nepřekonatelný. Neprodukuje jako SIGINT tuny informační tříště, která je ze své podstaty náchylná k manipulativnímu vytěžování a interpretaci. Zpravodajská činnost založená na lidských zdrojích je mnohem obtížněji zneužitelná ve smyslu svého skutečného zaměření. Na získání (či „vysazení“) „lidského zdroje“ v cílové oblasti zpravodajského zájmu, který musí být v souladu se zákonným zaměřením služby, se pracuje dlouhodobě, což již lze lépe kontrolovat.
Zpravodajská činnost založená na lidských zdrojích je mnohem obtížněji zneužitelná ve smyslu svého skutečného zaměřeníProdukce „lidského zdroje“ je pak svým charakterem od SIGINTu zcela opačná. Informací není mnoho, ale mohou jít do velké hloubky včetně psychologických motivů a aspektů, SIGINTem neodhalitelných, těžících z osobního poznání prostředí. HUMINT může tedy v optimálním případě získat informace cílené, velmi hluboce strukturované, a v příslušném kontextu. Takové informace jsou ovšem velmi špatně manipulovatelné!
SIGINT lze na kancléřku Merkelovou zaměřit stiskem tlačítka, ale zaměřit na ni HUMINT, to by trvalo dlouho, možná roky. SIGINT by přinesl informaci, že Merkelová něco povídala, HUMINT by však mohl říci i to, proč to říkala a co bude či nebude následovat a za jakých okolností.
Přesun těžiště
Ve výsledku by tedy přesunutí těžiště ze SIGINTu na HUMINT mohlo USA přinést cenné reálné poznání, namísto manipulovatelného materiálu. Zaměřením HUMINTu na oblast terorismu by se Washington mohl dozvědět něco o jeho kořenech, a tím by se mohl poučit, jak mu předcházet. To je vždy levnější a účinnější ochrana obyvatelstva a státu, což je deklarovaným úsilím všech vlád.
Jenže ouha, v tom je možná zakopaný pes – skončil by totiž ten velký cirkus založený na manipulaci se strachem z terorismu. A na úbytě by zašel ten obrovský byznys založený na „válce s terorismem“. A vyvstalo by obrovské nebezpečí, že se Američané dozvědí něco o sobě, o světě a o svém obrazu v něm, o důsledcích svého konání.
Rozjetý vlak zneužívání zpravodajských služeb je bytostně fixován tučnými penězovody na průmysl, zejména vojenskýTo by však nakonec – kdyby se z toho Američané poučili – mohlo pomoci jejich upadající prestiži ve světě. Tak by se dala chyba spočívající v arogantním globálním odposlouchávání vlastně proměnit v určitý zisk, byť by ta proměna byla trochu bolestivá.
Bezpečnost občanů jen záminkou
Je však téměř jisté, že se to nestane. Rozjetý vlak zneužívání zpravodajských služeb (odlišné reálné zaměření oproti tomu deklarovanému) je bytostně fixován tučnými penězovody na průmysl, zejména vojenský. Bezpečnost občanů je jen záminkou, a skutečné zvýšení jejich bezpečnosti by bylo z tohoto hlediska kontraproduktivní. Občasné teroristické útoky totiž účinně umlčují jakékoliv kritiky tohoto „uspořádání věcí“, a jsou naopak využívány pro posílení vojenských a zpravodajských rozpočtů.
Nic na tom nemění občasné kritické hlasy, jak neefektivně jsou ty peníze amerických daňových poplatníků využívány, když po deset let nemohli chytit jednoho bosého šejka, a když ho chytili, hned ho nahradil další, podobně strašlivý. A současně holedbání, jak strašně byli v tom boji vlastně úspěšní, a hned se zatřpytily nové hvězdy na uniformách generálů.
Takže je spíše pravděpodobné, že by se z toho všeho mohla poučit Evropa. Trochu se naštvat, semknout a postavit na vlastní nohy. To by vůbec nebyl špatný výsledek!
