Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Pomodlí se církev za restituenty v zemědělství?

Evropa

  14:30

Stát se nemůže vyvázat z odpovědnosti za nevypořádané zemědělské restituce, protože se opírají o zákon. Přesto se o to pokouší.

V roce 1992 byl přijat zákon, kterým se měly vypořádat majetkové vztahy mezi restituenty a zemědělskými družstvy, kterých bylo v té době asi 1200. Restituenti měli možnost buď na své půdě začít hospodařit, nebo si po přechodné lhůtě sedmi let nechat od družstva svůj podíl vyplatit. Téměř polovina družstev však do té doby skončila v likvidaci nebo v konkurzu. Dnešní bilance je taková, že zhruba deset tisíc restituentů místo čtyř miliard korun nedostalo nic.

Proč to prý nejde? „Zajisté však uznáte, že nyní, kdy vláda a parlament přijímají vesměs nepopulární úsporná opatření, nelze zatížit státní rozpočet dalšími výdaji v řádu několika miliard korun.“ Tato pěkná slova, svědčící o „vládě rozpočtové odpovědnosti“, nenapsal premiér Petr Nečas církvím. Takto premiér odmítl žádost Svazu restituentů v zemědělství, týkající se oněch nevypořádaných zemědělských restitucí.

Vypořádání zemědělských restitucí má původ v zákoně, k němuž by se stát znát měl, aby nebyl pro srandu králíkům

Tato reakce státu vzbuzuje nevolnost. Vychází z osvědčeného receptu hledat všemožné důvody, proč to či ono nejde. Podle mluvčího ministerstva zemědělství prý stát nemá co mluvit do nesplněných vypořádání mezi soukromými subjekty. Ono vypořádání však má původ v zákoně, k němuž by se stát znát měl. A tímto zákonem měly být odstraněny křivdy vzniklé za kolektivizace. To znamená, že jde o projev politické vůle, a stát by měl její důslednou realizaci garantovat, aby nebyl pro srandu králíkům.

Jsou známy případy (nebo alespoň podobnou argumentací nezpochybňované návrhy), kdy stát ingeruje (nebo by měl ingerovat) do sporů mezi soukromými subjekty. Jde například o neplacení alimentů, kdy by stát dlužné částky o své újmě vyplatil, aby bylo dosaženo účelu zákona, a sám by se pak staral, aby je od povinných osob vymohl. A je nade vši pochybnost, že stát by tuto roli hrát nejen mohl, ale i měl. Od čeho ho jinak máme?

Je zajímavé, že významně větší část polistopadové doby byly u lizu vlády samy sebe označující za „pravicové“, které měly a mají ochrany privátního majetku a boje proti komunistické minulosti plnou moulu. Jsou ty vlády impotentní? Asi ano, jinak by vycházela možnost, že jsou kryptobolševické. Nelze však ani vyloučit, že to jsou vlády, které vládnou bez ohledu na „užitou ideologii“, tedy čistě oportunisticky, jen ke svému vlastnímu užitku. Nyní se vládě zdá, že by bylo dobře být zadobře s církvemi. Žádný problém, pro oportunistu názor není zeď.

Současná vláda chce preferovat saturování církevních nároků před soukromými restitucemi, v nichž přitom jde o zlomek částky, kterou mají dostat církve (mluvíme-li v tomto materiálním kontextu o církvích, mluvíme z výrazně větší části o církvi katolické). Nastane tak zvláštní situace, generující jisté úvahy.

  • Současná vláda tímto arogantním způsobem připraví vládní strany o desetitisíce voličů z řad neuspokojených (okradených) zemědělských restituentů. Nevadí? Co to vyváží?
  • Současná vláda má podezřele velký zájem nacpat majetek církvím – přestože se ví, že se církve tímto aktem mnoha dalším lidem zprotiví – a všichni dohromady tak přijdou o další sympatizanty. Nevadí? Co za to bude?
  • Přihlédneme-li k církevní historii, zjistíme, že církve byly prospěšné vždy tam, kde se znaly k chudobě. Nyní je velmi pravděpodobné, že nabytím oněch majetků se církve odduchovní a těžce zmateriální a jejich původní, společensky prospěšné aktivity budou oslabeny. Budou-li mít ony nově vzniklé „církevní s. r. o.“ vůbec na nějaké duchovno čas. O tom, že vzniknou vnitrocírkevní boje o ony majetky, není celkem žádných pochyb.

A tak budou mít noví mocipáni „církevní otázku“ konečně (?) jednou pro vždy (?) vyřešenu. Jestli tím vlastně nebude dokonána ta bolševická pomsta. Vyhladovělým a lačným církvím naráz „vrátit“ majetek. Co následuje, když se hladovkář pořádně nají?

A restituentům, kteří zaplatili třeba už i dědickou daň (!), aniž by co ve skutečnosti dostali zpět, zbude snad jen obrátit se na EU nebo se modlit. Církev to za ně neudělá.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...