Pomáhat lidem poškozeným na zdraví je krásné

Dle advokátky Marie Cilínkové, jejíž specializací jsou dopravní nehody, pracovní úrazy a takzvané medicínské spory, je advokacie krásná v tom, že když vyhrajete, jste nahoře a cítíte vyšší princip své práce – pomáhat lidem, kteří už nemají nikoho jiného.

Zakladatelka a předsedkyně České asociace právniček mimo jiné v rozhovoru říká: „Medicínské spory jsou jednak právně složité, jednak jsou třeba i odborné lékařské znalosti. Ty se zjišťují od znalců v oboru zdravotnictví. Advokát musí vědět, jak řízení připravit a na jaké otázky se znalce ptát, aby mohl při konfrontaci s určitou skutečností říci: ano, tady vidím zjevné pochybení zdravotníků.“

LIDOVÉ NOVINY: Vaše kancelář se zaměřuje na náhradu újmy na zdraví. Jakou část vaší práce tato specializace zabírá?
CILÍNKOVÁ: Mou nejužší specializací jsou medicínské spory, na které se zaměřuji od roku 1968, kdy jsem do advokacie vstoupila. Do roku 1990 tvořila újma na zdraví devadesát procent mé práce.

Pak trochu zasáhly restituční procesy, které jsme dělat museli, poněvadž zde bylo jen velmi málo zkušených advokátů a mnoho sporů. Tehdy to bylo tak půl na půl, zastupovala jsem mnoho lidí, kteří po roce 1948 emigrovali. Ale od poloviny devadesátých let, kdy restituční spory skončily, újma na zdraví opět zabírá devadesát procent práce kanceláře.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se advokátovi s takovou specializací žije?
CILÍNKOVÁ: Když jsem v šedesátých letech pracovala jako koncipient, bylo případů jen velmi málo, poněvadž lidé měli obrovský respekt k povolání lékaře a nenapadlo je soudit se kvůli pochybením v lékařské péči.

Já měla to štěstí, že mým advokátním učitelem byl doktor Dalibor Runt, proslulý svou vysokou profesní úrovní a osobní obětavostí. Dělal sice i obhajoby v trestních věcech, ale zdaleka největší část jeho praxe tvořila újma na zdraví. Získala jsem od něho mnoho zkušeností, což je v této specializaci cenné, protože občanský zákoník z roku 1964 měl jen několik ustanovení o náhradě škody a vše podstatné bylo skryto v judikatuře a zkušenostech advokátů.

Tehdy bylo v republice nanejvýš pět lidí, kteří věděli, jak s újmou na zdraví pracovat – jde o dopravní úrazy, pracovní úrazy a medicínské věci. Když to zkusil zažalovat kdokoli jiný, zpravidla narazil, protože třeba nevěděl, jak správně klást otázky znalci.

Doktor Runt měl ale především obrovské srdce pro klienty. Od samého začátku mě učil, že advokát musí pro svého klienta udělat maximum, protože nikoho jiného už nemá, a to i kdyby to bylo na úkor jeho osobního zájmu. Pracoval denně do půlnoci, stále měl plnou čekárnu a s lidmi obrovskou trpělivost. Nakonec téměř všechny spory vyhrával díky pečlivosti, znalosti práva a dlouholeté praxi. Měla jsem obrovské štěstí, že mě učil tento člověk.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste jeho představu převzala?
CILÍNKOVÁ: Ano, zkrátka si myslím, že advokát by měl být na tuto dráhu vychováván od samého počátku, protože jeho práce spočívá v tom, že zjistí a zajistí absolutně všechno ve prospěch svého klienta.

LIDOVÉ NOVINY: Co vás před těmi roky přivedlo na právnickou fakultu?
CILÍNKOVÁ: Když jsem v roce 1960 maturovala, v Československu probíhal velký nábor na zemědělské školy. Pocházím z jižní Moravy a předpokládalo se, protože se dobře učím, že půjdu právě tam. Já ale chtěla do cestovního ruchu a roky jsem si pilovala angličtinu a ruštinu. Třídní učitel mi ale přihlášku na hotelovou školu roztrhl.

V tu dobu přišel na naši jedenáctiletku student právnické fakulty, který vyprávěl, jak je to lehká škola a jak hezky se žije v Praze (smích). Mou přihlášku na práva už třídní učitel akceptoval, protože v každém případě chtěl, abych šla na vysokou školu.

LIDOVÉ NOVINY: Předpokládám, že dnes nelitujete, že jste neskončila v cestovním ruchu…
CILÍNKOVÁ: Naprosto, jsem přešťastná (smích)! Kdybych se znovu narodila, zase bych šla do advokacie, i když to není lehká práce, člověk pracuje dvanáct hodin denně a své kauzy má navíc stále v hlavě – i když se v noci probudím, přemýšlím o nich.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy jste se pro advokacii nadchla?
CILÍNKOVÁ: Všelijakými cestami jsem po přestěhování do Prahy nastoupila na tehdejší Ústředí advokátních poraden na Národní třídě. Tehdy bylo v republice šest set advokátů (dnes hodně přes deset tisíc – pozn. red.). Tam jsem poprvé uviděla, jak vypadá láska k povolání.

Tehdy se prosazovalo posílení významu a pravomocí obhájce v trestním řízení a mě fascinovalo, jak členové sekce trestního práva bojují s obrovskou intenzitou za práva obviněných. Přišlo mi to krásné, že je zde skupina lidí, jež se zasazuje o práva většího počtu lidí, navíc v natolik citlivé otázce.

Tehdy ještě doznívala atmosféra padesátých let a stále bylo mnoho lidí souzeno za politická provinění. Časem jsem ale zjistila, že je ještě krásnější pomáhat lidem poškozeným na zdraví, kteří už nemohou vůbec nic. V té době jsem začala chápat obrovskou sílu advokáta. Poznala jsem, že záleží na jeho přesvědčení a znalostech a že může pomoci, jen když svou profesi dokonale ovládá. Advokát totiž nemá pána, naším pánem je pouze zákon. Po studiích mi bylo jasné, že je pro mě jedinou možností advokacie.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vypadala advokátní práce za socialismu?
CILÍNKOVÁ: Přestože byl zachován charakter advokáta jako svobodného povolání, byli jsme sdružováni v advokátních poradnách, kterých třeba v Praze bylo deset. Počtem největší byla v Bolzanově ulici, kde nyní sídlí moje kancelář.

V čele každé poradny stál vedoucí a nad poradnami v jednotlivých okresech krajská sdružení advokátů. Mladí advokátní čekatelé byli přidělováni k nejlepším advokátům a každé tři měsíce přezkušováni. Všichni jsme se báli, proto jsme si spisy nosili domů a studovali je až do rána, abychom u soudu neudělali chybu. Advokátů sice bylo málo, ale mnoho právníků pracovalo v různých podnicích, kde dělali třeba arbitráže.

LIDOVÉ NOVINY: Tehdy na advokátní poradny zbývala generální praxe běžných lidí?
CILÍNKOVÁ: Ano, nejvíc se řešily smlouvy, rozvody, opatrovnické a dědické věci. Advokacie ale zároveň měla monopol na obhajobu v trestním řízení. To podnikový právník dělat nemohl a nemůže ani dnes. Nemá totiž další tři roky praxe po studiu na právnické fakultě a velmi obtížné advokátní zkoušky.

LIDOVÉ NOVINY: Už jste zmínila některá specifika specializace újmy na zdraví. Proč tuto agendu nemůže úspěšně dělat běžný advokát?
CILÍNKOVÁ: V této oblasti existuje mnoho postupů nutných k úspěchu, které ale nejsou upraveny zákonem ani nikde napsány. Běžného advokáta třeba ne vždy napadne, že nárok na náhradu škody lze uplatnit už v trestním řízení, pokud probíhá, například proti viníkovi vážné dopravní nehody.

Obecně jsou třeba velké zkušenosti, které mně předal doktor Runt. Vždycky říkal: „Musíme si umět poradit.“ Medicínské spory jsou jednak právně složité, jednak jsou třeba i odborné lékařské znalosti. Ty se zjišťují od znalců v oboru zdravotnictví, kterých je zhruba šest set. Advokát musí vědět, jak řízení připravit a na jaké otázky se znalce ptát, aby mohl při konfrontaci s určitou skutečností říci: ano, tady vidím zjevné pochybení zdravotníků.

Soudce je v těchto věcech velmi svázán názory znalců, kteří bohužel často lékaře kryjí. Já vím, že je třeba předvolat všechny, kteří se nějak podíleli na léčbě. Vždycky se totiž najde chvíle, kdy nastalo odchýlení od lékařských standardů. Nejhorší pochybení jsou při operacích v pátek, protože pacienti se přes víkend příliš nehlídají. Osmdesát procent chyb, které se stanou v nemocnici, se přihodí o víkendu!

LIDOVÉ NOVINY: Jakou máte úspěšnost ve sporech o újmu na zdraví?
CILÍNKOVÁ: Určitě více než 90 procent.

LIDOVÉ NOVINY: Znamená to, že jakmile do sporu jdete, víte, že máte velkou šanci na úspěch?
CILÍNKOVÁ: Ten výběr je opravdu pečlivý. Není dne, kdy by někdo nezavolal, ale ze sta stížností na lékaře je opodstatněných tak deset až dvanáct. Z nich zkusím u deseti prověřit šanci na mimosoudní vyrovnání a nakonec jich zažaluji pět, ze kterých pak vyhraji buď všech pět, nebo alespoň čtyři. Musím opravdu pečlivě vážit, zda jde o opodstatněné stížnosti, abych nešla s klientem do předem prohraného sporu. To je přece absolutní základ advokátské etiky!

LIDOVÉ NOVINY: Jak si kancelář s vaší specializací vede ekonomicky?
CILÍNKOVÁ: Když jsem ještě pracovala v advokátní poradně, měla jsem nejvyšší výkony z 20 advokátů, protože jsem své spory vyhrávala a spolu s nimi i „palmáre“, které šlo na Městské sdružení advokátů. Když to vedoucí sčítal, Cilínková měla nejvíc (smích)! Měla jsem i docela slušný plat. Ale oproti tomu, kdo byl nejhorší, to byl jen malý rozdíl. Ekonomicky tato agenda byla tehdy výborná.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to vypadá dnes?
CILÍNKOVÁ: Dnes je také výborná, ale problémem je, že u dopravních nehod přebírají zastoupení a vyřizují je společnosti, které je řeší mimosoudně, takže tam nejsou kauzy. Zbývají jen medicínské a pracovní nebo velmi složité případy, do nichž se nikdo nechce pouštět.

Poškození ke mně obvykle přijdou, když už všechny peníze vydali po lékařích a už si nevědí rady. V takových případech dělám dohodu, že se zaplatí náklady právní pomoci, až věc skončí. Pokud se vyhraje, je přísudek, a tedy nebudete platit nic. Když to bude na prohrání, což vidím na první pohled, říkávám: podívejte se, tady byste nezaplatili moje náklady, ale ještě byste platili náklady protistrany, nechoďme do toho.

Někdy se stane, že se člověk třeba chce mstít a jít do sporu za každou cenu. Dobře, ale musí mi podepsat, že bude platit náhradu nákladů řízení protistraně, protože se to nedá vyhrát, ač pro to uděláme všechno. Ale bylo-li takových případů za 40 let pět, je to moc. Lidé si vždycky dají říci. Někteří lidé si ale nedají říct.

Jeden muž onemocněl, ochrnul, přišel o práci a rozpadla se mu rodina. Najal si advokáta, který podal žalobu na 60 milionů. Ke sporu jsem se nakonec dostala já a snažila se ho přesvědčit, že nemá žádnou šanci tolik peněz vysoudit, že mu jen hrozí obrovské náklady řízení. Navzdory tomu do sporu chtěl jít, proto jsem ho nechala podepsat, že ve sporu hrozí prohra a náhrada nákladů řízení. To podepsal a nyní má po dvou instancích více než dva miliony pravomocně uložených na náhradě nákladů protistraně…

Ale i v jeho věci jsem našla alespoň drobnou cestu, jak zkusit soudní rozhodnutí zvrátit v mimořádných opravných prostředcích. Snad uspěje.

LIDOVÉ NOVINY: Přijde mi, že je to mnohdy smutná práce.
CILÍNKOVÁ: Velice smutná, protože lidé často pláčou a nechtějí o svých potížích hovořit. Podobné je to i u rozvodů, které také často dělám. Nejhorší je pocit naprosté bezmoci, když klient přijde, je ve zbídačelém stavu, a přestože vidím, že pochybení nastalo, cynický soudce mi neumožní konat rozšířené dokazování, abych mohla nalézt odpověď, kdo a kdy to zavinil. Soudce si prostě ulehčí práci a žalobu zamítne.

LIDOVÉ NOVINY: Cítíte aspoň zadostiučinění, když spor vyhrajete?
CILÍNKOVÁ: Určitě ano, poněvadž vidím, že jsem poškozeného do budoucna zajistila. Když někdo třeba oslepne nebo ochrne, vždy to znamená prudký pokles životní úrovně pro celou jeho rodinu. Potřebuje péči, která stojí mnoho peněz. Já jim mohu alespoň zajistit, aby mohli nadále slušně žít. Někdy mám potom i radost. V tom je advokacie krásná. Když vyhrajete, jste nahoře a cítíte vyšší princip – pomáhat lidem.

LIDOVÉ NOVINY: Cítíte u svých klientů vděčnost?
CILÍNKOVÁ: Opravdu oceňují, že ve všem tom trápení mají alespoň něco, že se nějaká ta koruna vysoudila. Ze začátku často chtějí podávat trestní oznámení, což ale zásadně nedělám, protože lékařská pochybení nikdy nejsou úmyslná a považuji to za zbytečné. I v rodinných věcech se vždy snažím jít nejméně bolestnou cestou, předestřu klientům jejich budoucnost a představím jim právní možnosti, o kterých mnohdy nemají tušení. To jsou chvíle, kdy cítím, že moje práce má obrovský smysl.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik je možné vysoudit na újmě na zdraví, jde to i do milionů?
CILÍNKOVÁ: Milionové částky nejsou výjimečné, byť jich není mnoho. To už musí být opravdu vážné zranění. Zcela nejvyšší částka v České republice – 20 milionů – byla pro mou klientku, která po dopravní nehodě skončila trvale upoutaná na lůžko, ohluchlá, oněmělá mladá žena s vysokoškolským vzděláním a třemi malými dětmi! Zcela se jí zhroutil svět a jsem ráda, že se povedlo vysoudit tolik. Nad deset milionů náhrada zpravidla jde, když mají úplně zničený život vysokoškoláci či děti.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je to s náhradou za smrt?
CILÍNKOVÁ: Za úmrtí bylo dosud 240 tisíc podle tabulkových položek, což bylo velmi málo. Teď by se to mělo posuzovat individuálně. Například v metanolové aféře, kde zastupuji několik pozůstalých, chtěla jedna má kolegyně za smrt od 50 tisíc do pěti milionů podle okolností případu. Odškodňuje se totiž, že pozůstalí nemohou se zemřelým nadále rodinným způsobem žít, proto je třeba doložit intenzitu vztahů v celém rodinném životě.