Polské prezidentské volby: Nespokojenost a nástup nové generace

Polsko je politicky rozdělené na liberální, otevřené světu, a katolické, zahleděné do sebe. Vzhledem k 55procentní účasti je vítězství Andrzeje Dudy i prohra Bronisława Komorowského relativní, aby opravňovaly soudy o změně situace společnosti.

Andrzej Duda | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Andrzej Duda | foto: ČTK
Andrzej Duda

Existují dvě Polska. První je liberální, otevřené světu, vyjíždějící za hranice, fascinované současným uměním, nemachistické a proevropské. Druhé zahleděné do sebe a do minulosti, ulpívající na národovectví, nedůvěře k cizině, Německu a Evropě a silně katolické. V květnových prezidentských volbách vyhrálo po osmi letech vlády liberálů to druhé Polsko.

Odcházející prezident a kandidát vládnoucí Občanské platformy (OP) Bronisław Komorowski prohrál o tři procenta. Andrzej Duda, kandidát opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS), dostal hlasy o malinko víc než čtvrtiny oprávněných voličů při 55procentní účasti, tedy nikoli většiny národa. Relativní vítězství i prohra, aby opravňovaly soudy o změně situace polské společnosti v uplynulých letech.

Vření ve stranách

Bronisław Komorowski měl dlouhou dobu před volbami konstantní 65procentní podporu a předvolební úvahy se točily okolo toho, zda vyhraje už v prvním nebo až ve druhém kole. Kdyby přišli k urnám trochu jiní voliči z poloviny, která nevolila, nebo Komorowski dostal jen o několik procent víc, nikdo by nemluvil o nespokojenosti širokých vrstev národa a potřebě gruntovní proměny, jak je teď slyšet.

Výsledek prezidentských voleb nastartoval vření ve všech politických stranách. Dere se v nich dopředu mladá generace, která celý život prožila v novém režimu po roce 1989, a volá po změně vedení.

Prohra Komorowského ale ukázala, že v polském národě dřímá touha po změně a silná nespokojenost a že úspěchy z makroekonomických statistik mají k individuální spokojenosti daleko.

Výsledek prezidentských voleb nastartoval vření ve všech politických stranách. Stačila krátká doba a dere se v nich dopředu mladá generace, která celý život prožila v novém režimu po roce 1989, a volá po změně vedení. Během krátké doby se změnila rétorika médií. Na podzim budou parlamentní volby a najednou se zdá, že je až dosud vládnoucí Občanská platforma nemůže neprohrát.

Příčiny Komorowského porážky

Komorowski prohrál, protože byl jediným kandidátem spojeným se současným vládnutím a měl kampaň založenou na argumentu, že země je v dobré situaci a že je třeba uvážlivě jít dál stejným směrem a způsobem. Prezentoval se jako záruka klidu a bezpečnosti, nešel do boje, nerozděloval.

Komorowského porazil episkopát, pro nějž nebyl dost pravověrný, ostře útočná, antagonistická kampaň pravicových médií – deníky, týdeníky, Radio Maryja a televize TV Trwam, obojí řízené atakujícím knězem Rydzykem –, touha mladých do 30 let po změně, po někom mladším, po nové tváři, velmi špatná, prakticky neexistující kampaň, kdy se probudil až po prvním prohraném kole, a to, že neměl řádný štáb ani strategii. Byl dobrým prezidentem, ale špatným prezidentským kandidátem. Jeho heslo „Komorowski, prezident svobody“ by zabralo před 25 lety, dnes vyčpělo.

Komorowski prohrál, protože byl jediným kandidátem spojeným se současným vládnutím a měl kampaň založenou na argumentu, že země je v dobré situaci a že je třeba uvážlivě jít dál stejným směrem a způsobem

Pro Andrzeje Dudu hlasovaly dva souběžné, zcela rozdílné elektoráty, a oba z protestních příčin. Za prvé mladí do 30 let, kteří celý svůj život prožili po komunismu a zároveň nezažili vládu strany PiS Jarosława Kaczyńského – vládl do roku 2007 – a jeho koalici s ultrakonzervativní Ligou polských rodin a s populistickou Samoobranou, a kteří mají pocit, že v Polsku nelze najít zajímavou práci a platy jsou nízké. A za druhé hlasy konzervativního, katolického venkova.

Dudovi se podařila kvadratura kruhu, protože přitáhl hlasy těch, kdo se domnívají, že se postkomunistická společnost mění příliš pomalu, tedy mladých, a těch, kdo se naopak bojí, že se mění příliš rychle – lidé na venkově. Byl nový, neokoukaný, nepotřísněný žádnou kauzou, každý do něho projektoval svůj vzdor a naděje.

Chybí levice

Polsko je politicky specifické také v tom, že podíl mezi liberální a konzervativně-katolickou polovinou národa dnes zastínil podíl mezi pravicí a levicí. Politická levice dnes prakticky neexistuje. Mladá prezidentská kandidátka Svazu demokratické levice (SLD) Magdalena Ogóreková dostala dvě procenta hlasů, sociální demokracii není ve veřejném diskurzu vůbec slyšet, od voleb k volbám se potápí, do příštího parlamentu se možná vůbec nedostane, v posledních letech se prakticky zdiskreditovala.

Politická levice dnes prakticky neexistuje. Mladá prezidentská kandidátka Svazu demokratické levice (SLD) Magdalena Ogóreková dostala dvě procenta hlasů

U moci je částečně liberální, proevropská pravice OP – liberální především ekonomicky, světonázorově jen část jejích poslanců –, strana politických neextrémů, v opozici pak útočná, nekonstruktivní národovecko-katolická pravice PiS. Sociálně slabé voličstvo, které v jiných zemích volí z povahy své situace levici, tápe.

Komorowski prováděl nadstranickou politiku, nerozděloval, snažil se vytvářet most mezi oběma polovinami národa. V kampani ho však pravicová média prezentovala jako člověka OP, z níž vyšel, tedy málo pravicového. Mnoho sociálně a levicově cítících ho ale také nevolilo, protože nechtělo legitimizovat nedodržené liberální a sociální sliby, pohrdavý postoj k veřejnosti, sociální necitlivost a různé zbohatlické aféry spojené s vládnoucí stranou. Jeden její poslanec ji nazval „stranou tlustých kocourů“. Hrozba návratem PiS, kterou OP značně používala, nezabrala.

Vliv katolické církve


Váhu katolické víry, její všudypřítomnost i moc církevní hierarchie, si lze z Prahy obtížně představit. Mnoho větších veřejných akcí začíná mší, v průvodech a manifestacích jdou kněží, ve státních školách se vyučuje katechismus. Padl návrh, aby se stal součástí maturit. Dudův hlavní zahraničně-politický poradce v kampani prohlásil, že v Senátu by měli mít místo biskupové.

Komorowski je katolík, dokonce značně konzervativní, mše v jeho politické praxi hrála výraznou roli, ale bděl nad oddělením víry a politiky, církve a státu (Polsko je dle ústavy nekonfesijní). Tvrdil, že stát nemůže lidem diktovat otázky morálky a světonázoru. Pro episkopát byl málo jistý.

Váhu katolické víry, její všudypřítomnost i moc církevní hierarchie, si lze z Prahy obtížně představit

V uplynulých letech Polskem zmítaly půtky, jakým zákonem lépe vymezit legální oplodnění in vitro, zdá má stát na ně přispívat a mají-li na ně právo i neprovdané páry. A také má-li být na základě konvence Rady Evropy přijat zákon na ochranu před domácím násilím, který byl po dlouhých bojích a na přímý nátlak premiérky Ewy Kopaczové odhlasován letos v březnu, a zda dát právní rámec registraci neheterogenním svazkům. (Kromě toho, zda pád prezidentského letadla ve Smolensku před pěti lety byl atentátem.)

Tyto debaty nevedli jen lékaři a odborníci, ale opozice je vynášela do médií a na ulici a při každé příležitosti instrumentalizovala. Ve všech těchto kauzách byla katolická církev ostře proti – nejen v kázáních v kostelech, ale i politickými prostředky. Výrazně nesouhlasila s přijetím zákona na ochranu před domácím násilím, protože prý zničí tradiční rodinu a vztah muže a ženy a zavede údajně do Polska „gender“, velký postrach kléru.

Spor o zákon

Když vládní většina tento zákon odhlasovala, prezident Komorowski dlouho váhal, zda jej má podepsat. Teprve když mu poradci sdělili, že si jím může před volbami naklonit levicové voliče, podpis připojil. Jeden biskup mu v průběhu rozhodování napsal, ať to nedělá.

Podobně tomu bylo se zákonem na oplodnění in vitro. Objevily se církevní hlasy, že kdo zvedne pro něj v parlamentu ruku, mohl by být exkomunikován – mluvčí episkopátu to musel oficiálně popřít. Komorowski, ač katolík, prohlásil, že zákon, který tento typ oplodnění upraví, podpoří – ten se však do parlamentu nedostal a teď už asi nedostane.

Objevily se církevní hlasy, že kdo zvedne pro zákon na oplodnění in vitro v parlamentu ruku, mohl by být exkomunikován

Tím si Komorowski proti sobě popudil církevní hierarchii, která ho od začátku mandátu neměla příliš v oblibě a podporovala šéfa PiS Kaczyńského. V mnoha kostelech znělo z kazatelny během kampaně nedvojznačně pro koho hlasovat. Dva dny po volbách psal pravicový Varšavský deník o Komorowském jako o „člověku, který vyhlásil boj kříži“.

Duda v kontextu těchto kauz opakoval, že jeho postoj je totožný s názorem episkopátu, a proto by zákon na ochranu před domácím násilím nepodepsal. Před třemi lety naopak podepsal návrh neschváleného zákona, který by kriminalizoval lékaře, jenž by provedl oplodnění in vitro, i rodičů, kteří by se k němu uchýlili – kteří chtějí, ale nemohou mít děti.

Pravicová opozice

Země je politicky rozdělena do dvou nesmiřitelných skupin, přičemž opozice mnoho let neudělala kompromis. Při nástupu do postu premiérka Kopaczová veřejně vyzvala k ukončení tohoto souboje, ale neúspěšně. Opoziční média, PiS a menší strany napravo od něj na vládu několik let ostře útočí, přičemž používají všemožné populistické metody, a tím výrazně rozdělují společnost.

Jejich rétorika je nevybíravá. Polsko prý musí ze sebe shodit jho současné vlády a nalézt svobodu, což tvrdí 25 let po vítězství Solidarity. Země je prý „kondominiem Ruska a Německa“, prolezlá zloději a korupcí, tupen kříž (v parlamentu se ustavila skupina poslanců „na obranu kříže“), lidé žijí v bídě, mládež nemá šanci. Odcházející hlavu státu Komorowského některá média opozice nazývají Komoruski navzdory jeho postojům vůči Moskvě, snad nejtvrdším v Evropské unii.

Opoziční PiS na vládu několik let ostře útočí, přičemž používá všemožné populistické metody, a tím výrazně rozděluje společnost

Tím, že nefunguje zavedená levice, opozice k sobě přitáhla jak tradiční konzervativce, tak lidi s nejnižšími příjmy i zemědělce nespokojené se sociální situací. A podařilo se jí získat na svou stranu i odbory včetně Solidarity a vytvořit si image obránce nemajetných.

Jaroslaw Kaczyński osm let nevyhrál žádné volby – od místních přes parlamentní po prezidentské –, a proto se snažil vládu svrhnout z ulice masovými demonstracemi při četných národních výročích, které končily střety s policií, jichž se účastnili i skinheadští fotbaloví fanoušci.

Kaczyński od pádu letadla a smrti svého bratra, dvojčete Lecha, u Smolenska 10. dubna 2010 toto téma neustále rozdmychává, pět let se snaží, aby to bylo hlavní politické téma země – šlo o prý atentát, který polská vláda úmyslně zatajila, šla na ruku Moskvě a jeho tým má informace, jež ale nikdy nepředložil, či co předložil, bylo vyvráceno.

Prosperita

Makroekonomicky je na tom Polsko dobře, dokonce hodně dobře – jde stále kupředu, i v době krize bylo jedinou evropskou zemí, které rostl HDP. Všude se něco staví, Polsko zmodernizovalo své vlaky, ve městech jezdí moderní klimatizované tramvaje, každoročně se otvírají velká muzea, filharmonie, univerzity, obchodní centra, nádraží. To vše za peníze EU, které také v gigantické míře tečou do zemědělství, jež dnes patří mezi hlavní exportéry v Evropě.

Z dobré makroekonomické situace a z toho, že život je v Polsku mnohem lepší než před deseti lety, ale nevyplývá, že se všem žije dobře

Zahraničně-politicky se z Polska stala regionální mocnost, se kterou se počítá v Berlíně, Bruselu i v Paříži. To, že má bývalého premiéra Donalda Tuska v čele Evropské rady, není náhoda. Polsko se dostalo mezinárodně-politicky do popředí zejména po útocích na Ukrajinu a Krym. Například britský premiér David Cameron zamířil v rámci svého květnového turné po Evropě do Haagu, Paříže, Varšavy a Berlína.

Z dobré makroekonomické situace a z toho, že život je v Polsku mnohem lepší než před deseti lety, ale nevyplývá, že se všem žije dobře. Je tu nejen mnoho bohatých lidí či prosperující střední městská třída, ale i spousta lidí s velmi nízkými příjmy, nižšími než v Česku – průměrný plat je asi 26 tisíc korun, nepřehlédnutelná část pracuje jen na smlouvy o dílo bez sociálního pojištění či na dobu určitou, hodně mladých lidí odjelo za prací na Západ – v Londýně je nejpoužívanějším jazykem po angličtině polština, nikoli urdu či bengálí. Ty všechny opozice každodenně přesvědčuje, že situace je zoufalá a že je třeba vládu svrhnout.

Nespokojení mladí

Novinkou prezidentských voleb bylo 20 procent hlasů v prvním kole pro 50letého rockera Pawła Kukize, jež masově dostal od nejmladšího elektorátu a které ve druhém kole přešly z 60 procent na Dudu. Hudebník neměl žádný program kromě požadavku zavést jednomandátové volební okrsky, jeho krédem bylo „všechny vymést“.

Hlasy pro Kukize byly protestní a jeho úspěch velmi překvapil – i jeho samotného. Trochu připomíná českého prezidentského kandidáta Vladimíra Franze v polském provedení, ale s jiným výsledkem. Na začátku kariéry zpíval sociálně-kritické texty, později se vydal do prava a dnes například tvrdí, že se před každým koncertem modlí. Je sice rockovým zpěvákem, ale může se s ním ztotožnit katolické voličstvo.

Mladí Poláci v Dudovi vidí novou a mladou tvář, symbol nové generace – o generaci mladší než odcházející prezident Komorowski

Tito mladí v Dudovi vidí novou a mladou tvář, symbol nové generace – o generaci mladší než odcházející prezident Komorowski. Chtějí věřit, že přinese změnu, že se jim bude žít lépe, že Polsko bude modernější, přestože tento pojem používal ve své kampani Komorowski, nikoli Duda.

Prezidentské volby se týkaly i toho, že odstavily lidi spojené s opozicí před rokem 1989 – přichází jiná generace. Tento aspekt Dudovy neotřelosti je důležitý, protože kdyby šel do voleb se stejnou kampaní Kaczyński, nezvítězil by. Tento dlouholetý předseda strany PiS, která Dudu postavila do voleb, se během celé kampaně prakticky neukázal, aby Duda mohl představovat novou tváří. Měl být lakmusovým papírkem před parlamentními volbami a PiS i Kaczyńskeho jeho vítězství zaskočilo.

Volební sociologie


Povolební průzkumy ukazují, že Dudu volila převážně vesnice, lidé nespokojení a s nižšími příjmy a vzděláním, více muži než ženy (trochu machismus) a všechny věkové kategorie kromě 30 až 39 let. Vesnice ho volily z 63 procent, malá města do 50 tisíc obyvatel z poloviny, větší města z 45 a velká nad 500 tisíc obyvatel z 41 procent. Ve všech větších městech a především ve Varšavě zvítězil Komorowski.

Muži Dudu volili v 56 a ženy v 50 procentech, což může být dopad zákona proti domácímu násilí. Ve všech věkových kategoriích dostal Duda o trochu více než 50 procent, kromě zmíněné 30 až 39 let, obdržel však nepřehlédnutelnou 61procentní podporu od kategorie 18 až 29 let.

Povolební průzkumy ukazují, že Dudu volila převážně vesnice, lidé nespokojení a s nižšími příjmy a vzděláním, více muži než ženy a všechny věkové kategorie kromě 30 až 39 let

Podle kategorie vzdělání dostal 67 procent od lidí se základní školou, pak jeho podpora klesá – vysokoškoláci mu dali jen 45 procent hlasů. Podle profese ho volilo 66 procent zemědělců, 62 procent dělníků, 63 procent učňů a studentů, 62 procent nezaměstnaných a 53 procent důchodců. Od státních zaměstnanců dostal 50 procent. Naopak propadl u majitelů firem a podnikatelů (42 procent) a u manažerů (41 procent).

Teritoriálně volby ukázaly dělící linii východ-západ procházející středem země. Duda zvítězil ve východní polovině – v Podkarpatském vojvodství až 69 procent –, Komorowski v západní části – nejvíc, 63 procent, získal v Opolském vojvodství. Západ je bohatší a liberálnější, východ výrazně chudší, má horší infrastrukturu, je konzervativnější a katoličtější.

Dělící linie výsledků byla stejná jako v parlamentních i místních volbách – východ byl PiSu, západ OP. V podstatě kopíruje historickou hranici bývalý ruský a rakouský zábor versus zábor pruský, což dodnes dělí mnoho kulturních, ekonomických a jiných postojů v zemi.

Budoucí nový prezident

Andrzej Duda složí prezidentskou přísahu 6. srpna. Dnes je obtížné odhadnout, jak se bude vyvíjet jeho prezidentování. Jistě mnoho slibů z kampaně sleví, tlak skutečnosti a imperativy realpolitiky ho povedou ke kompromisům. Zatím se v podstatě neví, kým se obklopí. Určitě to budou lidé z PiS, ale není jasné, zda nové či staré tváře.

Předseda této strany Kaczyński ho určitě bude chtít obklopit svými lidmi, ale zároveň si bude chtít ponechat těžké váhy do parlamentních voleb. V příštích měsících půjde o to, nakolik Duda prosadí vlastní linii a nakolik bude pod tlakem Kaczyńského. Do podzimních voleb se od něho distancovat nebude, až jejich výsledek ukáže roli, kterou bude chtít v zemi hrát.

Nastupující polský prezident Andrzej Duda v kampani mnoho sliboval, sliby se však často týkaly oblastí, o nichž nerozhoduje prezidentský palác, ale parlament a vláda

Duda v kampani mnoho sliboval, sliby se však často týkaly oblastí, o nichž nerozhoduje prezidentský palác, ale parlament a vláda – zvednout strop, od nějž se počítá daň z příjmu, zrušit už platný zákon o zvýšení důchodového věku z 65 na 67 let, zvýšit přídavky na děti, možná znárodnit některé banky, pomoci dlužníkům s úvěry ve švýcarských francích, kteří po jeho revalvaci splácejí horentní částky. Ideově se ostře vymezoval proti všemu liberálnímu a zdůrazňoval souznění s církevní hierarchií.

Duda zároveň ukázal, že je velmi pracovitý a energický, dokáže se poučit a ví, co chce. Měl dobře zorganizovanou kampaň, jejíž šéfkou byla Beata Szydlová, která nyní bude hrát významnou roli, uměl pracovat se sociálními sítěmi, a proto měl úspěch u mládeže. Někteří tvrdí, že v minulosti dokázal být důsledným pragmatikem a zachovat si chladnou hlavu.

Týden po volbách však přišel s rozdělujícím prohlášením na velmi citlivé téma smolenské katastrofy – chce postavit pomník jeho obětem před prezidentským palácem. Varšava však nesouhlasí, protože v minulosti si už odhlasovala jiné místo. Jde o zkušební balonek Andrzeje Dudy?