Polské potraviny: Tvrzení o šmejdu má daleko k realitě

Polští sedláci a potravináři se stali postrachem obřích farem i korporací. Není divu, že konkurence využije každého jejich zaškobrtnutí.

Polští producenti potravin konkurují zahraničním rivalům hlavně chutí svých výrobků a neváhají vytvářet čím dál dražší delikatesy, pro něž nalézají na trhu místo. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Polští producenti potravin konkurují zahraničním rivalům hlavně chutí svých výrobků a neváhají vytvářet čím dál dražší delikatesy, pro něž nalézají na trhu místo. Ilustrační foto. | foto: © ReutersČeská pozice
Polští producenti potravin konkurují zahraničním rivalům hlavně chutí svých výrobků a neváhají vytvářet čím dál dražší delikatesy, pro něž nalézají na trhu místo. Ilustrační foto.

Jed na krysy v sušenkách, přípravek proti vším ve zmrzlině, kyselina mravenčí v kysaném zelí a v kyselých okurkách, především však posypová sůl v uzeninách, jejíž přítomnost není možné prokázat. Už měsíce přinášejí česká média hrůzostrašné zprávy o polských potravinách plných rozmanitého „svinstva“.

Na vlastní metanolovou aféru s několika desítkami úmrtí tato média už dávno zapomněla. Stejně jako na německé klíčky s bakteriemi E. coli, na něž zemřelo 32 lidí a několik tisíc těžce onemocnělo. Neustále se však mluví a píše o polské technické soli, kterou žádné patřičné instituce nedokázaly v jakémkoli produktu odhalit.

Petr Nečas už má nejspíš jisté, že při nejbližším setkání s polským kolegou Donaldem Tuskem obdrží dárkový koš plný polských potravin, stejně jako nedávno Robert FicoPremiér Petr Nečas už má nejspíš jisté, že během případného nejbližšího setkání s šéfem polské vlády Donaldem Tuskem obdrží dárkový koš plný polských potravin – stejně jako nedávno slovenský premiér Robert Fico v Popradu. Takové koše by však měli polští výrobci uzenin, sýrů nebo sladkostí rozesílat nejen politikům, ale i redakcím českých a slovenských novin a časopisů i rozhlasovým a televizním stanicím.

Zatím v nich totiž stále dominují nové informace o „polském šmejdu“, z nichž si utvářejí úsudek čtenáři, posluchači i diváci. Vyjma samozřejmě těch, kteří se už léta pravidelně zásobují polskými potravinami v obchodech a na tržištích Těšína, Kladska, Nowego Targu a četných jiných příhraničních měst.

Klanica se toho ani nedotkl

Je však třeba zdůraznit, že ne všichni čeští novináři, kteří informují o polských potravinách, se zabývají jen aférami s nimi spojenými. Šéf zahraničního oddělení Hospodářských novin Martin Ehl už z nejedné polské pece chleba jídal a dobře ví, jak chutnají nejen polské uzeniny, bigos nebo pirohy, ale i mnohem vybranější jídla. Své zkušenosti rád sděluje čtenářům a sem tam si posteskne, že „Češi vědí o polské kuchyni stejně tak málo, jako Poláci o té české“.

Karolína Vránková v Respektu správně upozorňuje, že „obviňovat Poláky za to, co kupují Češi, samozřejmě nejde“, a cituje kolegyni Hanu Večerkovou z MF Dnes, která se zabývá obchodní tématikou a podle níž „polské potraviny nejsou horší než jiné“. Zdůrazňuje: „Problém je na české straně – dovozci v honbě za nízkými cenami nakupují to nejlevnější.“

V pořadu Máte slovo, který nedávno vysílala Česká televize a věnoval se polským potravinám, si jeho moderátorka Michaela Jílková pochvalovala polskou klobásu nabídnutou jedním z hostů, jenž žije v česko-polském pohraničí. Ve studiu přítomný vrchní ředitel Sekce kontrolní a právní Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martin Klanica se však nabízené klobásy ani nedotkl. Možná nechtěl riskovat otázku Jílkové, jak mu polský výrobek chutná. (Autor článku se omlouvá majiteli českého potravinářského gigantu Agrofert Andreji Babišovi, jehož v původní verzi článku uvedl jako toho, kdo se nabízené klobásy ani nedotkl – pozn. red.)

Hmm… Je to jejich volba

Polské potraviny nemají špatnou pověst jen v Česku. Stejně intenzivně jako česká média s ní bojují i ta slovenská. Týdeník Plus 7 dní se dotázal několika slovenských osobností, zda se nebojí nakupovat polské potraviny. Odpovědi byly různé, ale název ankety neponechal ani stín pochybnosti, co si o tomto tématu myslí redaktoři týdeníku: „Golonka a Tekelyová: Kupujú poľské šmejdy?“. Dokonce i slovník je stejný jako v českých médiích.

Zatajení informací o solné aféře poškodilo polské vývozce potravin víc, než českým výrobcům lihovin ublížila metanolová aféraNejspíš stejně uvažuje dánská ministryně zemědělství Mette Gjerskovová, která nedávno na Twitteru komentovala záměr dánského obchodního řetězce Netto: „Netto bude nakupovat polské potraviny. Hmm. Znamená to více pesticidů, špatného chovu zvířat a nižší ceny. Je to tvoje volba!“

Paní ministryně nejspíš zapomněla, že v Polsku působí i dánské firmy jako masný koncern Danish Crown, který tam vlastní masokombinát Sokołów nebo pekárensko-cukrárenskou firmu Dan Cake. Netto ale navzdory dřívějším informacím neuhnulo pod náporem občanů, kteří po komentáři paní ministryně na Twitteru zasypali firmu protestními e-maily proti polským potravinám, a nadále chce zásobovat skandinávské obchody také výrobky z Polska.

Polsko jako Francie

Aféry spojené s polskými potravinami jsou faktem a jejich seznam není krátký. Například zatajení informací o solné aféře zahraničním partnerům poškodilo polské vývozce potravin víc, než českým výrobcům lihovin ublížila metanolová aféra. Ale opravdu se Polsko v tomto ohledu až tolik odlišuje od jiných členů Evropské unie?

Donald Tusk během tiskové konference s Robertem Ficem v Popradu poznamenal, že polské potraviny vyvážené do četných států prezentují přinejmenším střední evropskou úroveň, a uvedl několik čísel z evropského sytému rychlého varování pro potraviny a krmiva RASFF, aby jimi svoje tvrzení podložil. Zjištěnými údaji leckoho možná překvapil, neboť od začátku roku 2012 bylo v Evropě nahlášeno 159 informací o závadných polských potravinářských výrobcích, 198 o německých, 158 o francouzských a 234 o nizozemských.

Šestinásobný nárůst

O kvalitě potravin z Polska však mnohem lépe vypovídají jiná čísla. Ta, která ukazují, jak rychle roste jejich vývoz. O tom, že Česká republika nakoupila v roce 2011 tyto potraviny za skoro 20 miliard korun, čtyřnásobně víc než v roce 2000, napsaly snad už všechny české noviny. Ale asi žádné neinformovaly, že za stejné období celý vývoz polských potravin a živých zvířat narostl skoro šestinásobně.

Němci se při zásobování ze zahraničí řídí výší cen zboží. Těžko bychom je ale mohli podezírat, že kupují jen to, co je nejlevnější.Ani o tom, že největším dovozcem toho, co vyprodukují polské zemědělství a potravinářský průmysl, je Německo, kam míří víc než pětina polského vývozu. Je samozřejmostí, že se Němci při zásobování ze zahraničí řídí výší cen nakupovaného zboží. Těžko bychom je ale mohli podezírat, že kupují jen to, co je nejlevnější, aniž by se řídili kvalitou.

O kvalitu jde jistě i dovozcům a spotřebitelům z Velké Británie, Francie, Nizozemska a Itálie – ze států, které jsou vedle Česka a Ruska na prvních místech žebříčku dovozců polských potravin a v loňském roce za ně jednotlivě utratily od 870 milionů až po 1,3 miliardy eur.

Klobásy jako automobily

Zemědělství znamená pro polské hospodářství všeobecně a pro zahraniční obchod zvláště totéž, co pro Česko automobilový průmysl. A možná i trochu víc:

  • V roce 2011 vyvezly automobilové firmy, které působí v Česku, souhrnně 1 092 516 vozidel za 274 miliardy korun, což je 11 miliard eur. Tato částka představuje sedm procent českého hrubého domácího produktu a skoro deset procent českého vývozu.
  • V témže roce 2011 Polsko vyvezlo potraviny a živá zvířata za 62 miliardy zlotých, což je 15 miliard eur. Jsou to čtyři procenta polského hrubého domácího produktu a 11 procent polského vývozu.
  • O pouhý rok později, v roce 2012, přinesl vývoz polských potravin a živých zvířat 17,5 miliardy eur. Byla to více než čtyřikrát vyšší částka než v roce 2003, který byl posledním rokem před vstupem Polska do Evropské unie. Hodnota polského vývozu tehdy byla čtyři miliardy eur.
  • Bilance polského zahraničního obchodu potravinami v roce 2012 činila 4,2 miliardy eur a byla přes desetkrát větší než v roce 2003, posledním před vstupem Polska do Evropské unie. Převaha vývozu nad dovozem tehdy byla 400 milionů eur.
  • Největšími odběrateli polských potravin v roce 2012 byly Německo (3,8 miliardy eur), Velká Británie (1,3 miliardy), Česko a Rusko (po 1,1 miliardy), Francie (miliarda), Nizozemsko (960 milionů), Itálie (870 milionů) a Slovensko (570 milionů eur).
Auto si koupit nemusíme

Mezi polským vývozem zemědělských produktů a českým vývozem automobilů však existuje jeden podstatný rozdíl – polští výrobci a vývozci potravin a zvířat mezi sebou nemají takového lídra, jakým je firma Škoda Auto, bez níž by český automobilový průmysl prakticky neexistoval.

Zisky celé první potravinářské dvacítky ze seznamu TOP 500 se podílely jen třemi procenty na polském HDPSeznam 500 největších výrobců potravin v Polsku, zveřejněný časopisem Rynek Spożywczy a servisem Portal Spożywczy, otevírají dvě pivovarské firmy Kompania Piwowarska ze skupiny SABMiller a Grupa Żywiec patřící koncernu Heineken. A do třetice Animex, největší masná společnost, kterou roku 1999 koupila americká firma Smithfield Foods. První ze zmíněných firem dosáhla v roce 2011 obratu 4,4 miliardy zlotých, druhá a třetí po 3,6 miliardy. Dohromady jsou to však jen tři čtvrtiny procenta hrubého domácího produktu.

Obraty celé první potravinářské dvacítky ze seznamu TOP 500 se podílely jen třemi procenty na HDP. A v této skupině, i v první dvacítce největších, jsou kromě pivovarů a masokombinátů ještě mlékárny, výrobci sladkostí, nápojů, lihovin, tuku, cukru, těstovin...

Co to znamená? Hlavně to, že problémy i několika desítek největších polských firem potravinářského průmyslu tuto branži asi neohrozí. Navíc je o potraviny zájem vždycky, dokonce i za největší krize. Bez nich člověk nemůže prostě existovat. Na koupi auta může vždy rezignovat.

Z Grajewa do Oceánie, Jižní a Severní Ameriky

Největší polská mlékárenská společnost Mlekpol z města Grajewo na Podlesí ve východním Polsku (čtvrté místo na seznamu TOP 500) čerpá víc než třetinu svých zisků z vývozu. Seznam odběratelů je impozantní: „Sýry, mléko a čerstvé produkty, které vyrábíme, míří do takových států jako Česko, Slovensko, Maďarsko, Litva, Estonsko, Bulharsko, Německo, Itálie, Francie, Portugalsko, Španělsko, Řecko a Velká Británie. A výrobky v prášku, jako jsou mléko a syrovátka, posíláme do afrických států, na Blízky východ, do Ruska, Číny, jihovýchodní Asie, Oceánie a do Jižní a Severní Ameriky,“ vypočítává v rozhovoru pro ČESKOU POZICI vedoucí oddělení zahraničního obchodu Małgorzata Cebelińska.

Pini Polonia v městě Kutno v Lodžském vojvodství je masokombinát specializovaný na vepřové maso. Postavil ho roku 2010 Ital Pier Pini, když zjistil, že se v okruhu 200 km od tohoto města pěstuje deset milionů vepřů. Hned po roce se firma ocitla na 19. místě mezi polskými výrobci potravin s rekordní dynamikou prodeje 118 procent. Má povolení vyvážet do 85 států včetně Japonska, Číny nebo Nového Zélandu, usiluje o povolení vývozu do USA, Kanady, na Filipíny a do Austrálie.

Maspex od moře k moři

Jiný příběh provází vznik firmy Maspex. Existuje od roku 1990 a začínala od nuly jako výrobce mléka do kávy. V roce 1993 Maspex otevřel první továrnu ve Wadowicích (město v podhůří Beskyd, v níž se narodil papež Jan Pavel II), kde začal vyrábět rozpustné čaje Ekoland, kávu cappuccino a čokoládu La Fiesta. Dnes se nalézá na šestém místě polského žebříčku podle zisku z prodeje potravin.

Společnost rostla hlavně převzetím menších firem. „Během víc než dvaceti let přítomnosti na trhu jsme převzali 15 firem, z toho devět v zahraničí,“ říká pro ČESKOU POZICI mluvčí společnosti Dorota Liszková.

Během víc než dvaceti let přítomnosti na trhu převzal Maspex  15 firem, z toho devět v zahraničíZačalo to v roce 1996 koupí podniku Polska Żywność, výrobce mrkvové šťávy Kubuś, která je dnes vlajkovou lodí Maspexu, známou v mnoha státech jako Kubík (Čechy, Slovensko), Kubu (Maďarsko), Kubus (Německo) nebo Tedi (Bulharsko, Rumunsko, Rusko). Poté společnost převzala výrobce ovocných šťáv Tymbark (1999) a společnost Lubella, těstovinového lídra na polském trhu (2003).

Firma začala už koncem 90. let expandovat do zahraničí. Vytvářela dceřiné společnosti v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, a konečně i v Rusku. V roce 2004 Maspex koupil pobočku české firmy Walmark z Třince, která vyrábí ovocné šťávy, a maďarského výrobce šťáv Olympos. Rok na to se společnost stala majitelem maďarské firmy Plusssz Vitamin, která vyrábí šumivé vitaminové preparáty Plusssz a minerální vodu Apenta, a také maďarské výrobny těstovin Arnos. V Bulharsku koupila producenta šťáv Queen‘s. Zatím posledními transakcemi bylo převzetí dvou rumunských výrobců krekrů: Salatini a Capollini. Tímto se impérium Maspexu rozpíná od Baltu k Černému moři. A to asi nebude konec.

„Působíme na mnoha trzích mimo Polsko, naše výrobky míří do 50 států,“ říká Dorota Liszková a dodává, že firma spolupracuje s odběrateli v celé Evropě, v USA, Kanadě, na Blízkém a Dálném východě. Loni vyvezla 34 procent produkce.

Pozitivní výsledek zaostalosti

„Na začátku je třeba ovládnout celé vojvodství, poté stát, následně region atd. Právě to děláme,“ shrnul nedávno historii své firmy šéf Maspexu Krzysztof Pawiński v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza.

Svá vojvodství, Polsko a zahraničí dobývají i další polské firmy vyrábějící prakticky vše, co lze sníst a vypít – indickým čajem a brazilskou kávou začínaje a norským lososem konče. Je jedno, zda mají polské nebo zahraniční majitele. Prodávají především to, co lze vyrobit z místních surovin: šťávu z polských jablek, klobásu z polského vepřového masa, sýr z polského mléka.

Jablka, jahody, maliny nebo rajčata z Polska chutnají lépe, protože vyrostla s menším množstvím umělých hnojiv a ošetřilo je méně pesticidů než na polích a v sadech západní EvropyA ta jablka, jahody, maliny nebo rajčata chutnají lépe, protože vyrostla s menším množstvím umělých hnojiv a ošetřilo je méně pesticidů než na polích a v sadech západní Evropy. Maso a uzeniny jsou zase od zvířat, která jsou často chována v rodinných hospodářstvích a krmená přirozenějším způsobem než ve velkokapacitních farmách. A právě hlavně chutí si polští producenti potravin konkurují navzájem i zahraničním rivalům a neváhají vytvářet čím dál dražší delikatesy, pro něž zjevně nalézají na trhu místo.

Je to nečekaný pozitivní důsledek tolik kritizované „zaostalosti“ polského zemědělství a jeho roztříštěnosti, které byly před vstupem Polska do Evropské unie neustále na přetřesu. Podle tehdejších prognóz si polští zemědělci neměli umět poradit na otevřeném jednotném trhu. Ukázal se pravý opak: polští sedláci a zpracovatelé surovin se stali postrachem obřích farem a potravinářských korporací. A ty proto tak důsledně dnes využívají každé zaškobrtnutí polských konkurentů. Ale spotřebitelé vědí své. Nakonec to nestojí tak mnoho přesvědčit se, jak se mají tvrzení o „polském šmejdu“ k realitě.

Jak oni to dělají?

Poláci se už poučili ze špatných zkušeností. Zpřísnili kontroly potravin, naučili se informovat partnery v zahraničí. Když se ukázalo, že se na jatkách v obci Biała Rawska našly desítky tun masa neznámého původu, okamžitě zahájili prohlídky na všech jatkách v celé zemi.

Jed na krysy v sušenkách, přípravek proti vším ve zmrzlině, kyselina mravenčí v kysaném zelí a kysaných okurkách nebo posypová sůl v uzeninách jsou argumenty, které budou možná ještě nějakou dobu účinkovat, ale rozhodně ne donekonečna. A potom bude zapotřebí se podívat, jak to ti Poláci dělají, že se jim to vyplatí.

Možná u štamprlete polské vodky zakusované polskou domácí klobásou a polskými kysanými okurkami…

Beda Venerabilis Zajímavý test ... 15:06 21.4.2013

Počet příspěvků: 23, poslední 27.4.2013 08:33 Zobrazuji posledních 23 příspěvků.