Ve střední a východní Evropě je podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny stále nepatrný. Platí to i pro Polsko, které svou energetiku z 95 procent opírá o těžbu černého a hnědého uhlí, což jsou „nejšpinavější“ zdroje energie. To se však má změnit.
Zatímco Češi si za hlavní obnovitelný zdroj energie (OZE) zvolili slunce, Poláci vsadili na vítr. Zájem investorů o výstavbu větrných elektráren byl v Polsku natolik velký, že by žádné jiné elektrárny nebyly třeba. Vše samozřejmě díky neobvykle štědrému systému státní podpory.
Dle Evropského sdružení větrné energie (EWEA) mají mít polské větrníky v roce 2020 celkový výkon 9,5 gigawattu (GW) a pokrýt čtrnáct procent spotřeby polské elektřiny. Jen díky větrné energii by Polsko prakticky mohlo splnit své závazky vůči Evropské unii ohledně podílu OZE na celkovém prodeji elektřiny a tepla. Pro Polsko to činí 15 procent.
Ze snů výrobců noční můra distributorů
Polská vláda je však v této předpovědi opatrnější. Ve Státním akčním plánu zpracovaném ministerstvem hospodářství a schváleném a odeslaném do Bruselu na konci roku 2010 se předpokládá, že do roku 2020 dosáhne výkon polských větrníků 6,6 GW, tedy deset procent elektřiny vyráběné v Polsku. Všechny OZE by měly zajistit 15,5 procenta energie – o 0,5 procenta víc, než je závazek vůči EU.
Během přípravy akčního plánu zpracovalo ministerstvo hospodářství tři scénáře vývoje polské elektřiny z větru:
- Podle minimálního scénáře se tempo rozvoje větrné energetiky z minulých let nezmění. V takovém případě by v roce 2020 fungovaly větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem 3,8 GW, což by Polsku neumožnilo splnit závazky vůči Bruselu.
- Splnění optimálního scénáře, který byl použit ve vládním dokumentu, bude reálné, když se v příštích letech podaří získat o něco vyšší přírůstky výkonu než v minulém roce, kdy bylo do sítě připojeno 460 megawattů (MW) z větrných elektráren.
- Optimistický scénář je založen na odhadech Polského sdružení větrné energetiky. Podle něj by polské větrníky mohly dodávat 17,8 GW, což je víc, než předpokládá EWEA.
Ze snů výrobců se však může stát noční můra pro správce energetických sítí. Podle největšího z nich, PSE Operator, bude do roku 2020 možné z větrných elektráren do polských přenosových a distribučních sítí připojit maximálně osm GW. Další zvýšení instalovaného výkonu by v případě vyšší výroby elektřiny při příliš silných větrech na většině území mohlo způsobit přetížení sítě, její rozpad a blackout.
Nejdůležitější OZE
Podle polského Energetického regulačního úřadu (URE) nabízely polské větrné elektrárny (větrné farmy i jednotlivé větrníky) celkově 1537 MW instalovaného výkonu. V tomto ohledu je vítr už teď v Polsku nejdůležitějším OZE.
Na druhém místě je voda. Turbíny 741 polských vodních elektráren mají celkový výkon 949 MW, do čehož však nejsou započítané přečerpávací elektrárny, které vlastně novou energii nevyrábějí. Jen skladují vyrobenou v jiných elektrárnách a vracejí ji do sítě, když roste spotřeba elektřiny. Vzhledem k množství vyrobené elektřiny je však pořadí opačné. V roce 2010 byla ze všech OZE nejdůležitější voda. Vodní elektrárny dodaly 2,6 a vítr „jen“ 1,5 terawatthodiny elektrické energie. Necelé procento ze 755 terawatthodin celkové spotřeby Polska.
Navzdory tomu nejspíš vítr, a nikoli voda bude v Polsku nejdůležitějším OZE. Z polských řek už totiž nelze vymáčknout podstatně víc elektřiny. Zato vítr je možné chytat skoro všude, pokud se okolní obyvatelé proti tomu nevzbouří. Mezní možnost energie z větru je podle ministerstva hospodářství 33,5 GW.
Podle polského ministerstva hospodářství by na výstavbu tolika větrných elektráren bylo třeba druhé Polsko, protože v tom prvním je místo jen pro polovinu z nich
Významný potenciál v sobě skrývá také biomasa a bioplyn. Elektrárny na biomasu mají souhrnný výkon 310 MW a na bioplyn 97 MW. Slunci jako dodavateli elektřiny se v Polsku zatím patřičná pozornost nevěnuje. Před nedávnem měly všechny čtyři polské sluneční elektrárny celkový výkon něco přes sto kilowattů (kW). Loni v říjnu se k nim připojila první, a dosud jediná fotovoltaická elektrárna s výkonem jednoho MW. Má být dostavovaná po etapách až do výkonu deseti MW.
„V Polsku máme skoro tři tisíce samospráv,“ říká starosta Wierzchosławic Wiesław Rajski. A dodává: „Kdyby každá obec vyráběla jen jeden megawatt energie s pomocí slunce nebo větru, měli bychom roztroušený zdroj energie s výkonem tří tisíc megawattů. Byla by to alternativa k jaderné elektrárně.“ K uskutečnění tohoto cíle by obcím podle něho stačila podpora ve vyši sotva deseti procent částky nezbytné k výstavbě jaderné elektrárny.
Povolení s kaucí
Loni na jaře polský deník Rzeczpospolita informoval, že PSE Operator a správci distribučních sítí vydali podmínky pro připojení větrných elektráren se celkovým výkonem 13,7 GW a měly návrhy na dalších 52 GW. Celkem by to bylo necelých 66 GW, téměř dvakrát víc, než je výkon všech polských elektráren. (URE vykazuje instalovaný výkon 35,8 GW v celém Polsku).
Podle ministerstva hospodářství by však na výstavbu tolika větrných elektráren bylo třeba druhé Polsko, protože v tom prvním je místo jen pro polovinu z nich. To svádí k domněnce, že se mnoho navrhovatelů nemínilo výrobou energie vůbec zabývat. Jejich opravdovým cílem byl obchod s povoleními na připojení k síti. K takovému závěru dospěli i polští zákonodárci.
Proto v prosinci 2009 Sejm novelizoval energetický zákon a investorům uložil povinnost složit kauci na připojení elektrárny k síti ve výši 30 zlotých (necelých 200 korun) za každý kW instalovaného výkonu v plánované elektrárně, ale ne víc než za tři miliony zlotých. Investor to musí učinit do sedmi dnů od podání žádosti na připojení elektrárny k elektrické síti a také předložit územní plán obce, v níž se s plánovanou investicí počítá. Při novelizaci energetického zákona 15. července 2010 však bylo toto ustanovení k velké spokojenosti Polského sdružení větrné energie zrušeno.
Pokud to polští zákonodárci nepřeženou s omezováním úlev, které výrobcům energie z obnovitelných zdrojů poskytli, stane se z výroby elektřiny z větru, vody, biomasy nebo bioplynu normální byznys
Kauce se skládají od loňského května. Předpokládalo se, že v případě nesouhlasu s připojením z důvodu technických podmínek dostane investor peníze nazpět. Pokud však rezignuje sám, peníze propadnou. Šéfka PSE Operator Stefania Kasprzyková se tehdy domnívala, že podmínky třikrát zmenší počet žádostí o připojení. To se i stalo, ale odpadli spíš malí než velcí investoři.
Normální byznys
Dle deníku Rzeczpospolita rok po zavedení kauce čekali na připojení k síti žadatelé o celkovém instalovaném výkonu třinácti GW, kteří už měli povolení. O souhlas k připojení však usilují další zájemci s navrhovaným instalovaným výkonem 15 GW. Během roku byly staženy žádosti o připojení větrných elektráren o výkonu nejméně 37 GW. A mezi nimi i těch, které už splnily podmínky pro připojení. Zájemců o připojení je však stále hodně.
Kauce nejsou tou nejhroznější zbraní proti příliš jednoduchým ziskům z větru. Trápí malé investory, ale na velké příliš nepůsobí. Zatím jsou v Polsku všichni výrobci elektřiny z OZE rovnoprávní. Kromě garance na výkup veškeré vyrobené elektřiny mají právo získat za každou vyrobenou megawatthodinu jeden zelený certifikát, svého druhu cenný papír, který je možné prodat potřebným zhruba za 280 zlotých (přibližně 1700 korun) na energetické burze. To bohatě pokryje vyšší náklady na výrobu zelené energie. K tomu navíc patří různé dotace ze státních a unijních programů.
V důsledku toho je prý polský systém podpory OZE nejdražší v Evropě. Ale i to se má v budoucnu změnit. Už amortizované elektrárny totiž ztratí právo na certifikáty. Mají se odlišit ceny energie podle jejího zdroje a nejspíš budou stanoveny i horní hranice podpory. Tím by mělo energetické eldorádo v Polsku skončit. Pokud to zákonodárci nepřeženou s omezováním úlev, které výrobcům energie z obnovitelných zdrojů poskytli, stane se z výroby elektřiny z větru, vody, biomasy nebo bioplynu normální byznys. Rozhodně pořád atraktivní pro ty, kdo o to mají zájem.
