Ženy podpírají polovinu nebes, a jsou si tedy rovny s muži, prohlásil kdysi Mao Ce-tung. S trochou nadsázky lze říci, že tak byl prvním průkopníkem feminismu a rovnosti mužů a žen v Číně. Jenže co se týká účasti žen v politice, rovnosti nebylo dodnes ani zdaleka dosaženo.
Čína je vedle USA a Velké Británie na špici zemí v rovnosti žen a mužů v podnikání |
Paradoxní je, že v byznysu se Číňanky prosadit dokážou. Čína je vedle USA a Velké Británie na špici zemí v rovnosti žen a mužů v podnikání. Během éry Mao Ce-tunga proběhla ideologická kampaň, která měla za cíl změnit názory lidí na role žen a mužů ve společnosti. Ženy se měly osvobodit od aktivit v domácnosti a zapojit se do práce v továrnách a na polích, čímž se měl urychlit hospodářský rozvoj země.
Stereotypy přetrvávají...
V Číně se tak dnes setkáme s ženami, které řídí dvoupatrové autobusy v ulicích Pekingu, do vesmíru se podívala čínská kosmonautka. Jenže v politice stále přetrvávají stereotypy. „Pokud hovoříme o dělbě moci, pak ženy nepodpírají polovinu nebes, dokonce ani ne jednu třetinu,“ tvrdí Feng Jüan, aktivistka bojující za práva žen. „Obecně vzato myslím, že ženy by se chtěly zapojit více, než je tomu v současnosti. Na druhou stranu se ale mnoho žen nechce přizpůsobit současné politické kultuře – pánským klubům a kultuře popíjení,“ dodává.
I podle oficiální studie z roku 2011 týkající se ženského sociálního statusu jen 2,2 procenta zaměstnaných žen vede nějaký státní úřad, stranický orgán nebo podobnou instituci |
Na kulturní hledisko v zapojení žen do politického života upozorňuje i profesorka Jude Howell z London School of Economics. Přežít v politickém systému, který ovládají muži, znamená hrát s nimi hru – účastnit se schůzek, na kterých se popíjí a kouří. To pro ženy představuje přirozeně dilema. Pokud popíjejí s muži, může se to negativně dotknout jejich pověsti. A když tak nečiní, nejsou členkami „klubu“ a mohou přijít o vliv a o konexe.
Nerovnováhu v účasti žen a mužů v politice jasně ukazují statistická data. Dle letošních údajů Meziparlamentní unie o počtu žen v národních zákonodárných sborech jednotlivých zemí světa se Čína zařadila na 55. příčku ze 189. Zastoupení žen ve všelidovém shromáždění Číny dosahuje 23,4 procenta a v komunistické straně ČLR je jich přibližně pětina. S postupem do vyšších, a tedy důležitějších politických pater však jejich zastoupení klesá. Pouze dvě ženy se účastní 25členného politbyra a doposud žádná Číňanka nezasedala ve stálém výboru politbyra, který je složen z pěti až devíti nejvyšších lídrů komunistické strany včetně prezidenta a premiéra. V současnosti jich je sedm.
I podle oficiální studie z roku 2011 týkající se ženského sociálního statusu jen 2,2 procenta zaměstnaných žen vede nějaký státní úřad, stranický orgán nebo podobnou instituci. Čína je rozdělena na 22 provincií, pět autonomních oblastí a čtyři centrálně řízená města. Žena přitom řídí pouze jednu čínskou provincii Anchuej. V jejím čele stojí Li Pin, která se v historii Číny stala teprve třetí guvernérkou nějaké provincie.
Genderový paradox
Nerovnoměrné zastoupení mužů a žen v regionální politice se samozřejmě odráží i na národní úrovni, protože tam jsou jmenováni většinou šéfové z regionů. „Účast čínských žen v politice zůstává do značné míry symbolická, a to kvůli složitým sociálním, kulturním a politickým faktorům,“ uvedla pro CNN Si Čchen, docentka na University of Texas – Pan American. Paradoxem je, že komunistická strana tolik zdůrazňuje genderovou rovnost.
Stále větší část populace je přesvědčena o tom, že ženy by se měly soustředit na svou roli doma, a nikoliv mimo dům |
Číňankám se skutečně otevřel přístup ke vzdělání, zakázány byly sňatky z donucení a politika jednoho dítěte vede k tomu, že alespoň ve městech se již nepovažují za bezvědomé, za osoby bez dostatečných kvalit. Stále větší část populace je přesvědčena o tom, že ženy by se měly soustředit na svou roli doma, a nikoliv mimo dům. Čínští politici si to uvědomují, a proto v březnu 2007 přijalo všelidové shromáždění usnesení, dle něhož patří alespoň 22 procent „židlí“ v tomto orgánu ženám. Tato kvóta představuje ale ve skutečnosti umělou bariéru. Pro ženy je těžké obsadit ve shromáždění další místa, když je limit naplněn.
A pak tu jsou ještě jiné bariéry. Na venkově se tradičně ženy po sňatku stěhují do rodiny manžela, muži tak mají lépe vybudovanou síť kontaktů. Handicapem žen je také dřívější odchod do důchodu. Ve většině pozic odcházejí muži do penze v šedesáti letech, ženy v padesáti pěti. Ženy tak po čtyřicítce mají menší šanci být povýšeny, protože zaměstnavatelé vědí, že mohou brzy odejít do důchodu.
První v dějinách?
Zřejmě nejmocnější ženou moderní Číny byla Ťiang Čching, čtvrtá manželka Mao Ce-tunga, která své postavení v politice získala díky sňatku s Maem. Ťiang Čching, nazývaná Krvavá madam Mao, byla jednou z hlavních iniciátorek kulturní revoluce, která byla namířená proti intelektuálům a vzdělancům země. Ťiang Čching se proto opravdu nedá považovat za vzor pro další čínské političky.
Média o Liou Jen-tung psala jako o ženě, která se na politický vrchol dostala díky šarmu, nemalé dávce politických dovedností a patřičnému původu |
Dnes je nejvýše postavenou ženou v Číně sedmdesátiletá vicepremiérka Liou Jen-tung, která vystudovala chemii na Tsinghua University, na níž absolvovali i bývalý a současný čínský prezident Chu Ťin-tchao a Si Ťin-pching. Média o Liou Jen-tung psala jako o ženě, která se na politický vrchol dostala díky šarmu, nemalé dávce politických dovedností a patřičnému původu. Její otec byl vysokým úředníkem v Šanghaji a později náměstkem ministra zemědělství. Byl také blízkým spolupracovníkem Ťiang Ce-mina, čínského prezidenta mezi lety 1993 a 2003.
Ti, kteří se s Liou Jen-tung setkali, ji popisují jako pilnou, skromnou a přívětivou dámu. Její nevýhodou pro další politickou kariéru je však věk. Russell Leigh Moses, děkan Beijing Center for Chinese Studies, o vicepremiérce v roce 2012 prohlásil, že je mimořádně vzdělaná a kompetentní. Na druhou stranu její politické výroky považuje za konzervativní a neočekává tedy, že by prosazovala reformy a měnila politickou kulturu.
Dlouho se spekulovalo o tom, že právě Liou Jen-tung zasedne jako první žena v dějinách Číny ve stálém výboru politbyra. V denících se objevovaly články předpovídající, že Liou Jen-tung přepíše politickou historii Číny. Jenže v roce 2012 se počet členů výboru snížil z devíti na sedm a Liou zůstala mimo elitní klub. Liou Jen-tung se nicméně do historických politických tabulek zapíše. Je teprve pátou ženou, která se stala členkou politbyra.
Právě jedna žena
Šestou je její pětašedesátiletá kolegyně Sun Čchun-lan, bývalá šéfka stranické buňky v provincii Fu-ťien, která se prý dostala do vrcholových politických funkcí díky bývalému prezidentovi Chu Ťin-tchaovi. Před Liou Jen-tung a Sun Čchun-lan se do politbyra dostala pouze bývalá ministryně zdravotnictví, tvrdá vyjednavačka Wu I, které se přezdívalo Železná lady. Tři předchozí členky politbyra získaly své pozice díky sňatkům, a to včetně Maovy ženy Ťiang Čching.
Optimisté jsou přesvědčeni, že ženy se budou do politického života zapojovat stále častěji. Dospívá totiž jejich dravá, vzdělaná generace. |
Optimisté jsou přesvědčeni, že ženy se budou do politického života zapojovat stále častěji. Dospívá totiž jejich dravá, vzdělaná generace, která měla mnohdy možnost studovat v zahraničí. Již dnes jsou názory žen slyšet a někdy to režimu není zrovna po chuti, například těsně před oslavou MDŽ zadržela čínská policie skupinu feministických aktivistek. Pomoci ženám prosadit se ve veřejném životě má vzdělávání. Všečínská ženská federace zahájila program na podporu zapojení žen do politiky, který dvěma a půl milionu dolarů podpořila OSN. Pořádají se kurzy zaměřené na genderovou problematiku.
Zavedeny byly kvóty, dle nichž musí ve městech obsadit ze čtyř nejvyšších míst alespoň jedno žena. Aktivistka Feng Jüan ale upozorňuje, že „nejméně jedna žena se vždy může změnit na právě jedna žena“.
Úspěšné byznysmenky
Zatímco v politice Číňanky narážejí na pomyslný skleněný strop, v podnikání se dokážou úspěšně prosadit. Dle čínské asociace podnikatelů je mezi podnikateli 30 procent žen a figurují v žebříčcích miliardářů nejen coby zakladatelky podniků, ale také členky vrcholového managementu. V loňském roce zveřejnilo vydavatelství Hurun Report žebříček nejbohatších žen světa, které se samy vypracovaly, v němž ze 45 miliardářek pochází 19 z Číny, 16 z USA a čtyři z Velké Británie. „Čína, USA a Velká Británie jsou v čele zemí v rovnosti žen a mužů v podnikání,“ uvedl Rupert Hoogewerf, ředitel a šéf analytiků Hurun Report.
Dle čínské asociace podnikatelů je mezi podnikateli 30 procent žen a figurují v žebříčcích miliardářů nejen coby zakladatelky podniků, ale také členky vrcholového managementu |
První tři příčky v žebříčku přitom obsadily Číňanky v čele s Čchen Li-chua. Čtyřiasedmdesátiletá podnikatelka je majitelkou developerské společnosti Fu Wah International Group a nejbohatší ženou Číny, jejíž majetek odhaduje časopis Forbes na 8,5 miliardy dolarů. Pochází z císařské rodiny a narodila se v Letním paláci v Pekingu, po pádu císařství však přišla rodina o veškerý majetek a ona sama musela opustit střední školu. Začala se věnovat vlastnímu podnikání – opravě starého nábytku. Na začátku 80. let odjela do Hongkongu, kde začala s investicemi do nemovitostí, aby se koncem dekády vrátila do Pekingu a brzy poté založila svou developerskou společnost. Nyní má její impérium aktivity v realitách, turistickém ruchu, elektronice a dalších oborech.
Přestože v posledních zveřejněných žebříčcích jak Forbesu, tak Hurun Reportu je prvenství co do výše majetku připisováno Čchen Li-chua, dle posledních údajů ji přeskočila jiná čínská podnikatelka, pětačtyřicetiletá Čou Čchün-fej, zakladatelka společnosti Lens Technology, která vyrábí dotykové obrazovky například pro Apple či Samsung. Majetek Čou dosáhl dle South China Morning Post v dubnu letošního roku deseti miliard dolarů a její společnost zaměstnává na 60 tisíc lidí. Čou pochází z velmi chudé rodiny, již v patnácti letech musela opustit školu a začala pracovat v továrně.
V čele žebříčku nejvlivnějších žen světa časopisu Forbes, s ohledem na jednotlivé země a konkrétně na Čínu, je na vrcholu Margaret Chan, šéfka Světové zdravotnické organizace. Za ní následuje Wu Ja-ťün, podnikatelka, spoluzakladatelka developerské společnosti Longfor Properties, která je třetí nejbohatší Číňankou. Mezi vlivné byla zařazena též šéfka společnosti Alibaba Lucy Peng, první dáma Pcheng Li-jüan či ředitelky firem SOHO či Huawei. Ale ani jedna politička.
Srovnání se zbytkem světa
Lidé se dívají na Čínu a vidí mocné ženy v obchodním světě. Působí jako ředitelky státních podniků, reklamních společností, jako právničky, ale ve vládě je zřetelná mezera. |
„Lidé se dívají na Čínu a vidí mocné ženy v obchodním světě. Působí jako ředitelky státních podniků, reklamních společností, jako právničky, ale ve vládě je zřetelná mezera,“ říká Chung Chuang, prominentní vydavatelka módního časopisu, přezdívaná Oprah Číny. „Prostě nevidíte ženy v nejvyšších politických funkcích. Mám přítelkyně, které působily ve vládních pozicích. Jenže místa nakonec opustily, protože je to pánský klub. Pro ženy to není komfortní. Neexistuje žádná politika na jejich podporu,“ dodává.
Pro Číňanky je stále velmi těžké prosadit se v politice. Jenže ze srovnání účasti žen v národních parlamentech mnohé západní země nevyjdou také zrovna nejlépe.
V čele žebříčku stojí Rwanda, kde je v tamním parlamentu zastoupeno více než 63 procent žen. Následuje Bolívie, Kuba, Seychelské ostrovy a Švédsko. České republice patří spolu s Bangladéší 70. příčka, tedy pozice daleko za Čínou. Velká Británie se s necelými 23 procenty umístila 59., Spojené státy s méně než pětinou žen v Kongresu až 73. Vylepšit jejich reputaci by mohla prezidentská kandidátka Hillary Clintonová, pokud bude zvolena.
