Poté, co loni na podzim studentská blokáda povzbudila obyvatele Hongkongu, aby se vymezili vůči reformě volebního zákona, se diskuse přenesla z ulic mezi politické strany, vládu a zákonodárce. Tato reforma má sice poprvé v historii Hongkongu umožnit všeobecnou, tedy demokratickou volbu šéfa jeho správy, ale podle rozhodnutí Pekingu nebudou moci uchazeči na tento post kandidovat svobodně.
Politický boj v Hongkongu proto pokračuje a studenti se jej nadále účastní, byť jiným způsobem než demonstracemi. Například dva z hlavních studentských lídrů – Alex Čou Jung-kchang a Lester Šum – letos v březnu vystoupili na konferenci o lidských právech a demokracii uspořádané Výborem OSN pro lidská práva a promluvili na ní o právu občana účastnit se politického procesu a o tom, že čínská vláda má povinnost dodržovat čínsko-britskou smlouvu z roku 1984.
Hlavní důvod nespokojenosti
Hlavním důvodem nespokojenosti obyvatel Hongkongu je nedodržování této smlouvy – konkrétně článků 45 a 68 hongkongské „miniústavy“, takzvaného Základního zákona. Ten byl právě výsledkem čínsko-britské smlouvy a platí od roku 1997, kdy byl Hongkong předán Čínské lidové republice (ČLR).
Hlavním důvodem nespokojenosti obyvatel Hongkongu je nedodržování čínsko-britské smlouvy z roku 1984 – konkrétně článků 45 a 68 hongkongské „miniústavy“, takzvaného Základního zákona. |
Před tímto rokem byl Hongkong součástí Britského impéria a nevolily se v něm demokraticky žádné zákonodárné orgány, což se po předání Číně pochopitelně nezměnilo. Podle článků 45 a 68 Základního zákona se však mělo „pozvolna a spořádaně“ dospět k volební reformě, na jejímž základě by jak šéf správy Hongkongu, tak členové hongkongského Ústavodárného shromáždění (LEGCO) byli postupně voleni ve všeobecných svobodných volbách.
K článkům 45 a 68 byly poté vytvořeny Přílohy I a II pro načasování těchto změn a dle nich mělo být možné demokraticky volit šéfa správy Hongkongu a poslance LEGCO už od roku 2007. Všečínské shromáždění lidových zástupců Čínské lidové republiky v Pekingu však ve stejném roce rozhodlo, že šéf správy bude moci být volen demokraticky až za deset let, tedy v roce 2017, a zákonodárci LEGCO až v roce 2020.
Toto pomalé tempo je jednou z příčin frustrace hongkongských obyvatel, protestujících studentů a takzvané „pandemokratické skupiny“ – prodemokratických politických stran –, dle nichž pekingská vláda porušuje hongkongský Základní zákon právě tímto rozhodnutím.
Porušení demokratických principů
K hlavním důvodům hongkongských protestů od začátku také patří, že pekingská vláda sice prezentuje nadcházející první všeobecné volby šéfa správy Hongkongu v roce 2017 jako svobodné, ale její volební reforma neodpovídá znění Základního zákona, podle nějž se tyto všeobecné volby mají „uskutečnit v souladu s demokratickými principy“.
Pekingská vláda sice prezentuje nadcházející první všeobecné volby šéfa správy Hongkongu v roce 2017 jako svobodné, ale její volební reforma neodpovídá znění Základního zákona |
Loni v létě totiž Všečínské shromáždění lidových zástupců ČLR schválilo, že kandidáty na šéfa správy Hongkongu bude stejně jako dosud vybírat pouze hongkongský jmenovací výbor, který však nikdy svobodně volen nebyl. Tento výbor vybere pouze tři kandidáty a až z nich budou moci obyvatelé Hongkongu zvolit jednoho ve svobodných volbách. Odpůrci této volební reformy tvrdí, že Peking tím chce zajistit, aby byli veřejnosti předloženi pouze propekingští, a nikoli prodemokratičtí kandidáti.
Hongkongská vláda dostala od Pekingu za úkol vypracovat na základě této reformy novelu volebního zákona, která má postup v nadcházejících volbách upřesnit. A především o ní se teď vede veřejná diskuse. Hongkongská vláda ji v dubnu představila v hongkongském Ústavodárném shromáždění a záleží teď na něm, zda ji odhlasuje.
Ztráta šance na demokratizaci
Novela volebního zákona musí být schválena do června, což nebude zřejmě jednoduché. Příslušníci „pandemokratické skupiny“ totiž už během loňských studentských protestů prohlásili, že pokud by měl kandidáty na šéfa správy vybírat jmenovací výbor, novelu v žádném případě nepodpoří. Stačili by přitom pouze čtyři poslanci z „pandemokratické skupiny“, aby tuto pekingskou novelu hongkongské Ústavodárné shromáždění schválilo.
Část hongkongských obyvatel se obává, že pokud se Hongkong Pekingu nepodvolí, ztratí do budoucna jakoukoli šanci na demokratizaci |
Propekingští politici a představitelé veřejnosti se proto snaží „pandemokraty“ přesvědčit, aby novelu podpořili. Část hongkongských obyvatel se totiž obává, že pokud se Hongkong Pekingu nepodvolí, ztratí do budoucna jakoukoli šanci na demokratizaci, tedy třeba na to, aby v roce 2020 mohli být všeobecně voleni i poslanci LEGCO.
Ozývají se také hlasy, že je lepší demokracie nedokonalá – všeobecné volby, ale bez svobodně kandidujících uchazečů – než žádná. Hongkongské propekingské politické strany argumentují především tím, že obyvatelé Hongkongu si nepřejí, aby Peking vůči Hongkongu přitvrdil, a proto se mají „pandemokratičtí“ poslanci umírnit, poslouchat hlas lidu a reprezentovat jej. Často také zaznívá, že Hongkong má na rozdíl od zbytku ČLR již svobodu tisku, projevu, shromažďování či vzdělávání, proč by tedy měl chtít ještě více svobody.
Otázka referenda
Situace je napjatá – jde pouze o čtyři „pandemokratické“ hlasy –, ale zároveň stejně jako dříve patová. Tentokrát však nikoli proto, že pekingská vláda ani „pandemokraté“ nechtějí přistoupit na kompromis. Jde o to, že nelze zjistit, co si opravdu přejí běžní hongkongští občané, tedy jaký je hlas lidu. Prvním důvodem je, že zákonodárci LEGCO jej nereprezentují, protože nebyli zvoleni ve svobodných všeobecných volbách – jen část z nich je volena v komunálních volbách, zbytek nominují různé, byť občanské skupiny.
Základní zákon neobsahuje článek o referendu, a proto ho nelze uskutečnit, a tím zjistit opravdový názor společnosti |
Druhý důvod spočívá v tom, že Základní zákon neobsahuje článek o referendu, a proto ho nelze uskutečnit, a tím zjistit opravdový názor společnosti. K vyhlášení referenda by se nejprve musel navrhnout a připravit zákon, o kterém by pak hlasovalo LEGCO, což by trvalo nejméně rok. Volební reforma ale musí být, jak přikazuje Peking, schválena již zhruba do měsíce.
Namísto referenda se proto odehrávají průzkumy veřejného mínění, v nichž se počet prodemokratických stoupenců pohybuje mezi 47 až 60 procenty, což není příliš směrodatné. Navíc z obecného hlediska nemůže žádný průzkum veřejného mínění nahradit referendum uskutečněné v souladu s demokratickými principy.
Nepředstavitelný krok nazpět
Zásadní otázkou je, má-li se Hongkong spokojit s nedokonalou demokracií a doufat, že v příštích volbách v roce 2020 mu Peking povolí demokratičtější novelu volebního zákona, než je ta dnešní, nebo se tvrdě domáhat opravdové demokracie ihned. Zdá se, že s vládou ČLR je nutné jednat obezřetně a diplomaticky, jak činí i někteří západní politici. Zároveň je však zřejmé, že pro hongkongskou společnost, zejména pro její mladou a střední generaci, jsou demokratické postupy běžnou praxí.
Lze si jen obtížně představit, že by hongkongská společnost, zcela srovnatelná se západní demokracií, snadno učinila krok nazpět |
V oblastech mimo politiku se v Hongkongu často, možná častěji než u nás, místo autoritativního rozhodování hlasuje. Jde například o různé situace a postupy na pracovišti či ve škole, přičemž se až překvapivě pečlivě dbá na dodržování volebních pravidel, včetně toho, že hlasování je vždy tajné. Zcela demokratické volby komunální se v Hongkongu konají již několik desetiletí a smí se jich zúčastnit všichni obyvatelé s trvalým pobytem v Hongkongu, aniž by museli mít hongkongské občanství.
Lze si jen obtížně představit, že by takto smýšlející hongkongská společnost, zcela srovnatelná se západní demokracií, snadno učinila krok nazpět. Současnou situaci v Hongkongu lze tedy stále přirovnat k vývoji v Československu v roce 1968. Společnost je připravena na reformu, ale musí se podvolit strukturám politického režimu, který jí je nadřazen a v němž čas na reformu dosud ani zdaleka nedozrál.
Situaci v Hongkongu se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích: