Je to jakási obdoba narodnického „vchodit v narod“. ODS teče do bot, ztrácí příznivce i členy, a tak si její předseda Petr Nečas vyhradil pět týdnů na výjezdy do regionů, aby rozptýlil skepsi stranických řad. Opravdu není bezdůvodná! Po loňských říjnových volbách byla ODS vypuzena ze všech 13 krajských vlád (Praha je výjimka, tam se volilo už v roce 2010). Ve volbách senátních, jež se konaly souběžně s krajskými, obhájila jen čtyři mandáty a dopracovala to k nejméně početnému senátorskému klubu, jaký v horní komoře od jejího ustavení v roce 1996 měla.
Pokud se ODS nesebere, hrozí jí napřesrok porážka i v komunálních volbách. Mnozí její v minulosti úspěšní starostové a primátoři jsou znechuceni nemastnou neslanou politikou strany a zdráhají se za ni napřesrok znovu kandidovat. „Najmout si“ na komunální kandidátky vážené osobnosti bez stranické legitimace také nebude schůdné, poněvadž ty se od ODS odtáhly, a dokonce se mezi nimi ani nenašel zájemce o prestižní kandidaturu na Hrad.
Kdyby za neúspěchy ODS mohl jenom Petr Nečas a jeho vedení, spravil by to jeden mimořádný volební kongres, pokud by samozřejmě sehnal za Nečase přijatelnou náhradu. Potíž je v tom, že Nečas je jen vrcholkem stranické pyramidy, jejíž základna je rovněž „staticky narušená“.
Nečas je jen vrcholkem stranické pyramidy, jejíž základna je rovněž „staticky narušená“V oblastních (okresních) organizacích a v místních sdruženích ODS dál řádí „velrybáři“, přesouvající se se skupinami členů strany ze sdružení do sdružení, v nichž pak získávají převahu a instalují jejich nová vedení podle svého gusta a potřeb.
S „velrybařením“ jde obvykle ruku v ruce posilování konkrétních klientelistických vazeb, někdy vysloveně kmotrovských struktur, snažících se úkolovat politiky. Na listopadovém kongresu ODS někteří delegáti mezi čtyřma očima tvrdili, se dva „téměř kmotři“ právě propracovali až do nejužšího vedení strany, což se až dosud nikomu z této „čeledi“ nepodařilo.
Řízení z Prahy se nevyplácí
Vraťme se ale k Nečasovým exkurzím do regionů. Zahájil je v pondělí 18. února v Nymburce, kde se setkal s podnikateli a některými členy ODS, v pátek 22. února jednal v Plzni a následující pondělí si pohovořil se zástupci Hospodářské komory a se členy ODS v pardubickém čtyřhvězdičkovém hotelu Euro. V první březnový den následovala návštěva Vysočiny, spojená s výjezdním zasedáním výkonné rady 28. února v Jihlavě.
Za časů Václava Klause to ostatně bývalo běžné, že výkonná rada cestovala po republice. A nejen to! Před či po jejím rokování se předseda a místopředsedové strany rozjížděli po příslušném regionu na setkání s členskou základnou, místními podnikateli a jinými vlivnými lidmi a také na mítinky s občany. (Tehdy totiž ODS tvrdila, že je ne podnikatelskou a živnostenskou, ale „lidovou“ stranou, což po neempaticky reformní kúře Nečasovy vlády už může jen těžko.)
Dnešní ODS má sice místopředsedu pro vnitrostranické záležitosti – Martina Kubu, ale nevypadá to na to, že by byl Nečasovým superloajálním okemBylo to zajisté namáhavější, než odsedět si pár hodin v zasedačce stranické centrály na pražské Pankráci, kde se nejvyšší orgán ODS mezi kongresy scházíval v minulých letech, ale bylo to efektivní. O místních problémech se Klausovo vedení ODS dovídalo z bezprostředních kontaktů a ne zprostředkovaně a často opožděně, jako Petr Nečas řídící stranu víceméně jen z Prahy.
Nečas nadto nemá (a stejně ho neměl Mirek Topolánek) nějakého toho Petra Čermáka. Kdo že to byl? Vzděláním lékař-hygienik a v „rozjezdové“ fázi ODS jeden z jejích místopředsedů, jenž měl na starosti kontakt s členskou základnou. Petr Čermák „ódéesku“ neustále – aby se tak řeklo – objížděl, „stavěl do latě“ nezbedná vedení oblastních či místních sdružení a o vnitrostranické situaci informoval Václava Klause, jenž tak měl i z premiérské kanceláře ve Strakově akademii podrobný vhled do stranických útrob. Dnešní ODS má sice také místopředsedu pro vnitrostranické záležitosti – Martina Kubu, ale nevypadá to, že by byl Nečasovým superloajálním okem, jako býval blahé paměti Čermák Klausovi.
„Standardní“ reakce
I těch zatím jen několik Nečasových zájezdů do regionů zdá se přinášet pro ODS jistý užitek. V Plzni, Nymburce i Pardubicích došlo na bouřlivou diskusi a Nečasovi prý účastníci těchto setkání „dávali solidně naostřený nůž na krk“. Unisono zaznívaly stesky na špatnou komunikaci uvnitř ODS, na chybějící osobnosti, na málo rázné premiérovo vystupování a na absenci jednoduchých, srozumitelných, s programem ODS souznějících hesel, s nimiž by mohla jít strana s nadějí do příštích voleb.
Ačkoli jde o interní stranická setkání, dost se z nich vyneslo na to, aby bylo obtížné věřit zástupci mediální sekce ODS Jiřímu Sochorovi jeho následující vysvětlení: „Určitě to není reakce na kritiku. Jde o standardní výjezdy předsedy strany do regionů. To se děje každý rok. Jen se o nich ne vždy píše, protože o nich nevědí média.“
Asi to tedy byla „standardní“ (to je to oblíbené slovo v ODS!) reakce na nedávno zveřejněných, hrozivých toliko 12 procent preferencí podle CVVM a 14 podle STEM pro Nečasovu stranu, kdyby se nyní konaly volby do Poslanecké sněmovny. Případně také reakce na to, že by „modrá ptáčata“ přeskočila „topka“, kterou mají opravdu, ale opravdu velmi nerada, a na záda by jim ulehla KSČM, což jim také asi není dvakrát příjemné.
Leč pozor: příští rok na jaře budou volby do Evropského parlamentu a do Poslanecké sněmovny, a na podzim do třetiny Senátu a do obecních zastupitelstev! Prohrát ty do sněmovny by velmi pravděpodobně spustilo řetězovou reakci, na jejímž konci by mohla být z ODS, jak to trefně připodobnil Pavel Bém, druhá ODA, dodejme, že odsouzená k pozvolnému zániku.
Exemplárně proti „velrybářům“
„Nůž na krk“ přiložený spolustraníky Nečasovi asi zafungoval a dodal mu kuráže. Nejprve ve středu vyjádřil vážné znepokojení nad resty bývalého ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka a pohrozil jeho nástupkyni Ludmile Müllerové připomínkou, že za nedostatky nyní zodpovídá ona. Dotyčné ministerstvo, jehož kritika je dokonce obsažena v jihlavském usnesení výkonné rady ODS, spravuje koaliční TOP 09, která se ODS protiví.
Nečasův direkt „topce“ jeho straníky asi potěšil, leč jak dlouho jim ta radost vydrží, těžko odhadnout, neboť nápadně mlčící Miroslav Kalousek nepochybně chystá odplatu. A pan premiér Nečas se bez pana prvního místopředsedy TOP 09 a ministra financí Kalouska v jistých situacích ne a ne obejít…
Nečasův direkt „topce“ jeho straníky asi potěšil, leč jak dlouho jim ta radost vydrží, těžko odhadnoutJeště daleko troufalejší byl nicméně Petr Nečas směrem dovnitř ODS, když na výkonné radě prosadil zrušení tří oblastních sdružení strany, a to v Praze 4, Praze 12 a Praze-západ. Automaticky to znamená zrušení i všech tamních místních sdružení, jejichž členové se budou muset přeregistrovat do nových sdružení. Ta mají podle Nečase vzniknout kolem důvěryhodných lidí, kteří prošli testem voleb.
Jedná se o bezprecedentní, exemplární opatření vedení ODS, namířené proti „velrybářům“ a lovcům „černých duší“. „Vylučujeme, aby se pokračovalo v tom, že například někde jsou uměle navyšovány počty členů, aby byli uměle převáděni členové jako žoldáci z jednoho místního sdružení do druhého, aby se účelově vstupovalo do místního sdružení pouze několik hodin před konáním místního sněmu,“ prohlásil v Jihlavě Petr Nečas.
Bitva vzplála
Předseda oblastního sdružení Praha-západ Petr Makovský reagoval okamžitě: prý jde o plivanec do tváře dlouholetým členům strany a o krok zavánějící vnitrostranickým pučem! Podivil se i poslanec a někdejší šéf pražské ODS Boris Šťastný, pro něhož je to překvapení, a podle Aktuálně.cz se nepamatuje, že by někdy v ODS byla zrušena celá oblast „bez širší debaty v pražském regionu“. (Rozumějme tomu zhruba takto: Pakliže by byla širší debata v pražském regionu, nějak bychom to zase uhráli.)
Pozor, aby Boris Šťastný a další esa pražské ODS dříve „nevyřešili“ primátora Bohuslava Svobodu než on jePrimátor a současný předseda pražské ODS Bohuslav Svoboda, tedy Šťastného nástupce, však nejenže nemá proti postupu výkonné rady námitky, ale v České televizi k tomu dodal, že ODS se musí zbavit lidí, kteří kvůli tomu, co dělali a dělají, nemají důvěru voličů. V této souvislosti uvedl jména podnikatelů Tomáše Hrdličky, Ondřeje Palounka a „reziduálně a historicky“ Romana Janouška. Svoboda se dokonce přimlouvá za takovou změnu stanov ODS, jež by umožnila řešit „zásadní personální problémy“. Pozor ale, aby Boris Šťastný a další esa pražské ODS „nevyřešili“ dříve jeho.
Pokus očistit ODS od kmotrů a jejich přátel samozřejmě ve straně, která je s nimi srostlá, narazí. A třesk to může být mohutný! „Oni zrušili čtvrtinu členské základny v Praze, největším regionu ČR. To jsem ještě nezažil. V hlavách mají temné síly, které jim ničí jejich vzdušné zámky,“ vyjádřil se pro Novinky.cz místostarosta Prahy 10 Bohumil Zoufalík, který je velkým kritikem současného vedení ODS. Již citovaný šéf zrušeného oblastního sdružení v Praze-západ Petr Makovský pohrozil využitím všech prostředků, a to včetně soudní ochrany, jinak řečeno žaloby na výkonnou radu ODS. Pokud rozpálené hlavy alespoň trochu nevychladnou, je dost možné, že jihlavským usnesením v ODS „bitva vzplála“.
Volání po kongresu
Petr Nečas má štěstí, že je sice možná málo razantní a lecjaký jiný, leč s jeho nedotčeným morálním profilem je jako lídr v ODS bez adekvátní konkurence. To se samozřejmě může časem změnit. Ještě dříve než Nečas vyrazili totiž „do terénu“ místopředsedové strany Martin Kuba, Jiří Pospíšil a Tomáš Chalupa. Prohlašují, že si zaručeně nedělají předpolí, ale i to se může změnit, pokud by volební preference ODS dál padaly a ty TOP 09 se naopak ubíraly vzhůru.
Nečas zachraňuje situaci „za pět minut dvanáct“. Zejména zlepšit komunikaci bylo v ODS třeba dávno, Nečas to na listopadovém kongresu slíbil udělat, ale fakticky s tím začíná až teď. Otázkou také je, dokáže-li či nedokáže překonat svoji nedůvěřivost a někdy i podezíravost a k členům ODS „dole“ se lidsky přiblížit. Pokud pocit marnosti prostoupil už „ódéeskou“ příliš hluboko, Nečas nedosáhne podstatného vylepšení image strany do příštích voleb.
Část členské základny ODS to ovšem předpokládá a ozývá se s návrhy na svolání mimořádného stranického kongresu. Podle představ mladoboleslavského oblastního sdružení by se měl uskutečnit nejpozději letos v dubnu, být nevolební, a z renomovaných poslanců, senátorů a starostů by měl vytvořit skupinu, která připraví pro podzimní řádný kongres základní teze nadcházejícího volebního programu strany.
Povolat do čela strany nové vedení půl roku před „velkými“ volbami by bylo značně riskantníAni nejlákavější volební teze nebudou ale ODS nic platné, pokud se nezbaví všech nedůvěryhodných lidí, jimiž je obalená jako mucholapka mouchami. Navíc uspořádat během pár týdnů kongres, na němž se nebude – s prominutím – žvanit, ale vážně debatovat, by bylo organizačně i jinak velmi náročné a výsledek by byl nejistý.
Jiné hlasy z ODS navrhují uspořádat kongres v řádném termínu, čili až koncem roku 2013, avšak učinit jej volebním, pokud se do prázdnin volební preference strany zřetelně nezvednou. Povolat do čela strany nové vedení půl roku před „velkými“ volbami by však bylo značně riskantní. ODS by se musela ocitnout v situaci, kdy by to bylo – jak se říká – „hop, anebo trop“ a výměnou lídra by už vlastně neměla co ztratit. To ovšem nebude zřejmé někdy v květnu či červnu, ale až na podzim, kdy už bude na změnu pozdě. Je to tak trochu začarovaný kruh, ta maršruta současné ODS!
Iluze umírají poslední
Možná má pravdu kolega komentátor Jindřich Šídlo, podle něhož ODS v dnešním bídném stavu a po sedmi letech ve vládě příští volby prostě prohraje a nejisté je pouze to, zdali důstojně či nikoli. Tento poněkud fatalistický názor mimochodem tiše sdílí část Nečasových spolustraníků. Jsou-li mezi nimi také místopředsedové Kuba a Pospíšil, o nichž se často spekuluje jako o adeptech na nástupnictví po Nečasovi, těžko by chtěli převzít vedení strany před volební prohrou, která by tím pádem padla i na jejich hlavu. Neusilovali by proto o stranické křeslo před volbami, nýbrž až po nich, při odchodu do opozice.
Je ale otázka, zdali v ODS je někdo schopen podobně uvažovat. Ta strana vznikla jako lokomotiva Klausovy koncepce transformace, jako spolehlivý výtah k úspěchu a k moci. Není asi náhodou, že se ODS od voleb 1996, které jí vydaly jen na menšinovou vládu a ona spolehlivým výtahem k úspěchu a moci přestala být, pohybuje po sestupné trajektorii. Je-li tomu tak, že se narodila pro jinou dobu, než je ta dnešní, neoživí ji ani „návrat ke kořenům“, jak jej požaduje Janečkova Pravá frakce. K jakým? Prý například k rovné dani! Ano, iluze umírají jako poslední!