Roky platí, že má-li Německo „chřipku“, je jen otázkou času, kdy ji chytí také Česko, jemuž se kvůli velké závislosti na průmyslu silného souseda přezdívá 17. spolková země. Proto vzbudila zpráva o mezičtvrtletním poklesu německého hrubého domácího produktu o 0,1 procenta nemalé obavy. Německá ekonomika totiž dlouhodobě zpomaluje. Zatímco meziroční tempo růstu jeho HDP činilo v prvním čtvrtletí ještě 0,9 procenta, teď už je to jen 0,4 procenta. Zpomaluje zároveň celá Evropská unie. Prudce zpomalilo také sousední Slovensko, a to i kvůli poklesu zahraničního obchodu.
„To, že německá ekonomika letos zpomalí, se všeobecně očekávalo. Je možné, že oproti původním odhadům zvolní ještě více a její reálný HDP za celý letošní rok stoupne okolo 0,5 procenta. Naproti tomu, česká ekonomika je i přes některé znaky přehřívání, jako je nedostatek pracovních sil nebo růst cen nemovitostí, stále ve zdravé kondici,“ řekla LN ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).
„Pokud by ale německé hospodářství zpomalovalo dlouhodoběji, odrazilo by se to dále v průmyslové výrobě, což by mělo vliv na zaměstnanost i na domácí spotřebu. V krátkodobém horizontu by ale naše ekonomika měla zpomalení růstu HDP v Německu ustát,“ doplnila. „Německá ekonomika se pohybuje na hraně recese v podstatě od začátku minulého roku. Doplácí na svou vysokou závislost na zahraničním obchodě a rozložení svých partnerů,“ říká František Táborský, ekonom Komerční banky.
Citelné zpomalení
Důvodem potíží nejen Německa je mimo jiné nejistota spojená s brexitem a zpomalování čínské ekonomiky, které je v posledním roce zesíleno obchodní válkou s USA. „Německo je jednou nohou v recesi,“ říká Michal Skořepa z České spořitelny s narážkou na to, že o recesi se hovoří, až když hospodářství klesá dvě čtvrtletí po sobě. Němci ovšem nejsou sami, kdo ztrácí tempo. Mírného poklesu o 0,1 procenta, respektive 0,2 procenta se dočkaly i ekonomiky Švédska a Velké Británie. Meziročně však zatím žádná země EU propad nezaznamenala.
Zpomalení hospodářského růstu v celé EU je citelné. „Evropa se z téměř dvouprocentního růstu dostává na jednoprocentní růst,“ konstatuje Eva Veličková, mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR. Stejně jako v případě Německa mají na evropskou ekonomiku zásadní vliv hrozící tvrdý brexit či obchodní války, nejen mezi USA a Čínou. |
Nicméně zpomalení hospodářského růstu v celé EU je citelné. „Evropa se z téměř dvouprocentního růstu dostává na jednoprocentní růst,“ konstatuje Eva Veličková, mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR. Stejně jako v případě Německa mají na evropskou ekonomiku zásadní vliv hrozící tvrdý brexit či obchodní války, nejen mezi USA a Čínou.
„Efekty globálního napětí na ekonomiky eurozóny ovšem nejsou rovnoměrně rozloženy. Zatímco Francie stejně jako celá eurozóna vzrostla o 0,2 procenta, a Španělsko dokonce o 0,5 procenta, Německu teče do bot. Naše analýzy ukazují, že Německo je citlivější na změny v globálním objemu obchodu než uzavřenější ekonomiky eurozóny, jako je například Francie,“ říká Jan Bureš, hlavní ekonom společnosti Patria.
„Na první pohled sice stojí mimo epicentrum globálních sporů, ovšem nejvíce odnáší propad objemu globálního obchodu, který se v posledních měsících nepříjemně zakousl do německé průmyslové produkce,“ dodal Bureš. To, že se ekonomický motor Německa zadrhává, pociťuje už i Česko. To je na něj navázáno především přes autoprůmysl, k Němcům vyvážíme asi třetinu automobilové produkce.
Propad české průmyslové výroby
„Lze říct, že třetina celkové tuzemské produkce a zaměstnanosti je závislá na německém trhu. Z toho 70 procent se týká subdodavatelů a ne automobilek jako Volkswagen, TPCA a Huyndai. Vážný problém německého automobilového průmyslu by zasáhl hlavně subdodavatelský ekosystém,“ vysvětluje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Přestože Německo brzdí už delší dobu, Česko zatím odolává.
České firmy byly doposud od vývoje v Německu izolovány polštářem v podobě pomyslné fronty nahromaděných objednávek, pro jejichž naplnění neměli čeští dodavatelé dost zaměstnanců. Nicméně už v červnu se ukázalo, že ani Češi nejsou imunní. Tuzemská průmyslová výroba se po čtyřech měsících růstu letos meziročně propadla o 3,8 procenta. |
„České firmy byly doposud od vývoje v Německu izolovány polštářem v podobě pomyslné fronty nahromaděných objednávek, pro jejichž naplnění neměli čeští dodavatelé dost zaměstnanců,“ říká Skořepa z České spořitelny. Nicméně už v červnu se ukázalo, že ani Češi nejsou imunní. Tuzemská průmyslová výroba se po čtyřech měsících růstu letos meziročně propadla o 3,8 procenta. Produkce motorových vozidel, přívěsů a návěsů se přitom od loňska propadla o 3,9 procenta.
Pokud by se firmy rozhodly výhledově na nějaký dlouhodobější pokles reagovat propouštěním, nemělo by jít o plošný jev. „V první řadě by se propouštění nicméně dotklo agenturních zaměstnanců. Současně si část firem nepochybně uvědomí, jak se jim shání kvalifikovaní zaměstnanci v době konjunktury, takže propouštění při lehkém zpomalení ekonomiky zřejmě pořádně zváží,“ soudí Petr Dufek, analytik ČSOB.
„Zkušenost podobných epizod z dřívějška vede k přibližnému vztahu snížení zaměstnanosti o půl procentního bodu za každý propad produkce o procentní bod ve zpracovatelském průmyslu a k o něco menšímu snížení zaměstnanosti ve službách,“ dodal Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank. Zdůraznil přitom, že v Německu, potažmo v Evropě nejde o krizi, nýbrž pouze o cyklický výkyv.
