Pojďte, pane politiku, budeme si hrát

Němečtí politici podrobili své volební programy digitální zkoušce ohněm. Zahráli si budovatelskou strategii SimCity. Jak to dopadlo?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, Alessandro CanuČeská pozice

Již za tři týdny Německo vyrazí k volebním urnám. Přesto je atmosféra u našich sousedů až znepokojivě poklidná. List Frankfurter Allgemeine Zeitung nedávno psal, že cílem kancléřky Merkelové je občany především nerozrušovat. Webovým stránkám magazínů Spiegel a Stern se to daří na jedničku. Namísto ostrých politických komentářů dominují články o Sýrii, stripující hollywoodské herečce Jannifer Anistonové anebo dámské Viagře. Na ostrově šťastných, jak Spolkovou republiku nazývají některá zahraniční média, jako by neexistovaly konflikty ani kontroverze. Rozdíly mezi pravicí a levicí se pozvolna stírají – hádat už se nelze ani o atomové energii.

Pokropit předvolební smuteční pochod živou vodou se pokusil alespoň výrobce počítačových her Electronic Arts. Jeho ředitel PR Martin Lorber oslovil všechny v Bundestagu zastoupené strany s tím, zda své předvolební programy nechtějí podrobit digitální zkoušce ohněm. Stranickým expertům na nová média nabídl možnost zúčastnit se projektu „Moc her“, v jehož rámci měli aktéři po dobu čtyř týdnů hrát dnes již legendární budovatelskou strategii SimCity.

Celá akce měla hned dva cíle: výrobci chtěli zjistit, zda je možné přenést politickou realitu do počítačové hry, a politici mohli svým voličům ukázat, jak na základě svých předvolebních programů postaví fungující virtuální město.

Úkolem SimCity je založit a rozvíjet město se vším, co k tomu patří: silnice, koleje, energetické sítě, kanalizace, obytné domy, průmysl, úřady, školy, sportoviště, muzea. Přitom si „starosta“ musí poradit také se zdravotnictvím, dopravou, kriminalitou, odpadovým hospodářstvím a tak dále. To vše logicky při zachování spokojenosti obyvatel města a vyrovnaného rozpočtu.

Souboje počítačových myší se nakonec zúčastnili Dorothea Bärová za Křesťansko-sociální unii (CSU), Lars Klingbeil za Sociálnědemokratickou stranu (SPD) a Jimmy Schulz za Svobodnou demokratickou stranu (FDP). Komu se dařilo nejlépe?

Spokojenost obyvatel BärCity: 86 procent

Dorothee Bärové se podařilo vybudovat město s největším počtem obyvatel a nejvyšší hustotou zalidnění. Technologicky vysoce vyspělý průmysl neustále hledá nové dobře vzdělané pracovní síly. Místa však zůstávají často volná, poněvadž úroveň vzdělání obyvatel je nedostačující. Město navíc kvůli rostoucímu průmyslu bojuje s kontaminací půdy. Zdravotní systém je sice velmi vyspělý, nestačí však obrovskému náporu bující metropole.

Přesto jsou obyvatelé relativně spokojení. Profitují zejména z nízkého daňového zatížení a rozsáhlé kulturní nabídky. Největší část rozpočtu v BärCity spolyká školství a zdravotnictví, těsně následováno hasičskými sbory, údržbou městských parků a provozními náklady městských elektráren.

„Těší mě, že se mi podařilo překročit hranici sto tisíců obyvatel. Na srdci mi ležely zejména rodiny, kterým jsem chtěla nabídnout kvalitní vzdělání a bohatý kulturní program. Proto v mém městě také najdete rozsáhlé zelené plochy a sportovní i dětská hřiště,“ komentovala svůj výsledek Bärová s tím, že hry typu SimCity mohou pro politiku nadchnout zejména mladé lidi.

Spokojenost obyvatel Wäschersfeldenu: 92 procent

Lars Klingbeil kladl velký důraz na kvalitní infrastrukturu. Z dlouhodobého hlediska tak podpořil růst města, což se ke konci projektu zásadním způsobem projevilo na siluetě jeho virtuální metropole. Navzdory výbornému systému vzdělávání však město bojuje s poměrně vysokou mírou kriminality. Z hlediska využití obytných ploch nelze Wäschersfelden považovat za dvakrát efektivní.

I přesto ale nabízí obyvatelům všech příjmových skupin velmi dobré životní podmínky. Rozpočet nejvíce zatěžuje školství a údržba parků. Vysoká spokojenost obyvatel je zapříčiněna zejména nízkou rovnou daní, jež činí devět procent, kterou Klingbeil částečně kompenzuje příjmy z cestovního ruchu.

„Pyšný jsem zejména na to, že se mi v mém městě podařilo dosáhnout téměř stoprocentní zaměstnanosti. Kvalitní a spravedlivě ohodnocená pracovní místa jsou neodmyslitelným základem naší společnosti,“ míní Klingbeil.

Spokojenost obyvatel Schwofbergu: 77 procent

Město Schwofberg Jimmyho Schultze je z hlediska počtu obyvatel s odstupem nejmenší. Avšak jeho obyvatelé se těší vysoké životní úrovni. Profitují zejména z ekologicky velmi vyspělého závodu na zpracování odpadu a rozsáhlé autobusové dopravy. Obyvatelé tak mohou cestovat do sousedních měst, kde naleznou zaměstnání snadněji než v relativně špatně vyvinutých průmyslových zónách vlastního města. Vzhledem k nízkému počtu obyvatel však Schwofberg není schopen utáhnout velké investice, které výše jmenované výhody doprovázejí.

„Jsem především rád, že se mé město obešlo zcela bez šmírování obyvatel. Jako místostarosta obce Hohenbrunn musím ale přiznat, že dávám přednost reálným výzvám a na virtuální město mi moc času nezbylo,“ vysvětloval svůj průměrný výsledek Jimmy Schultz.

Účastníci experimentu SE se nakonec shodli, že by podobné hry v budoucnosti mohly sloužit jako způsob, jak občanům názorně vysvětlit některé části volebního programu – zejména těm mladým. A možná by se něčemu přiučili i samotní politici.

Reálné problémy ve virtuálním světě

„Počítače nám umožní vymodelovat chování téměř všeho. Od chemického procesu louhování čaje, přes fyzické vlastnosti reálného prostředí až po dynamiku politické nebo sociální situace,“ popisuje vlastnosti digitálního média autor a známý designér počítačových her Ian Bogost. Podle něj dokáže jen počítač vykonstruovat složitou situaci ovlivňovanou mnoha neznámými, se kterou uživatel může manipulovat a již může prozkoumat. „Počítačové hry se specializují na zážitky a zkušenosti uživatelů. Můžete si vyzkoušet, jak expandují civilizace, pokusit se uspět v kokpitu letadla, zjistit, jak se řídí univerzity, či se ponořit do tajů japonské špionáže,“ dodává Bogost.

Hra naučí studenty, politiky a byznysmeny stavět města a vyvíjet jejich průmyslové zóny mnohem efektivnějiPotenciál, který počítačové hry skýtají, si již v roce 2010 uvědomila i přední světová společnost v oboru informačních technologií IBM a na konferenci Impact v Las Vegas představila takzvanou serious game, tedy vážnou hru, CityOne. „Hra naučí studenty, politiky a byznysmeny stavět města a vyvíjet jejich průmyslové zóny mnohem efektivněji. Vyzkoušejí si řešení reálných problémů v oborech životního prostředí, logistiky a byznysu,“ vysvětlila tehdy Nancy Pearsonová z IBM. CityOne nabízí sérii misí, v nichž hráč musí čelit problémům s rozvodem pitné vody, dodávkami energie, regulací bankovního sektoru či vylepšením maloobchodní sítě.

Jediným štěstím je, a to i s ohledem na to, že by podobné hry co nevidět mohli začít hrát i čeští politici, že ve hře máte hned několik životů.

Počet příspěvků: 2, poslední 2.9.2013 12:07 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.