Evropská unie je přerostlým dítětem Evropského hospodářského společenství (EHS), jemuž již původní šatičky nestačí. Problémem je, že oděvní velikosti EHS odpovídaly velikostem rodu homo sapiens sapiens. Vnučka EHS – Evropská měnová unie (EMU) – však od začátku pobíhá bez císařových nových šatů.
První projev zániku
Před rokem bylo zveřejněno, že řecká ekonomika, finance i společnost jsou mnoho let v krizi. Tato choroba již dlouhou dobu metastázuje do celého uměle zrozeného organismu EMU a možná i do EU, přičemž biopsie je zatím v histologické laboratoři.
Až nyní se postupně začíná otevřeně mluvit o tom, že namísto původního úmyslu snílků vylepšit krásnou Evropu unesenou řeckým bohem Diem z její rodné Fénicie byl vytvořen Frankenstein. Európé byla krásnou dcerou fénického krále Agenora, které se chtěl zmocnit řecký bůh Zeus. Lstivě se proměnil v býka a navrhl krásce projížďku, která skončila únosem na Krétu. Tím vznikla antická řecká i dnešní evropská civilizace.
Řecko tedy bylo dle bájí na začátku vzniku Evropy. Dnes, v roce 2011, se zdá, že je prvním projevem zániku její části zvané Evropská unie. Unáší ji nazpět do podmínek starověkého Blízkého východu.
Současná evropská integrace ani náhodou nepřipomíná Říši římskou. Ta totiž vznikala spontánně tisíc let, a nikoli samoúčelně.
V této souvislosti napadá i slovo „overkill“, jež však nemá český ekvivalent. Naučné slovníky je uvádějí od roku 1946 a nejspíš se začalo používat v důsledku prvních atomových zbraní, které měly nekonečně větší schopnost než pouze „kill“ – zabít protivníka. Užívalo se i během studené války, kdy obě strany konfliktu, USA a Sovětský svaz, mohly zničit jadernými zbraněmi mnohonásobně víc protivníků, než bylo nezbytné k hypotetickému vítězství.
Unijní pýcha
Současná evropská integrace ani náhodou nepřipomíná Imperium Romanum (Říši římskou). Ta totiž vznikala spontánně tisíc let, a nikoli samoúčelně. EHS nebylo impériem, ale prostorem pro svobodnou výměnu a pro multiplikaci faktorů k ekonomickému i společenskému růstu. Pak se však dostavila unijní pýcha. A namísto antické heroičnosti a pragmatičnosti dnes máme jen chtění politiků, dobře zaopatřených eurosenátorů, europrefektů, a popírání významu pojmů zdravý rozum a odpovědnost.
Pax Bruxelliana (bruselský mír) ani náhodou není Pax Romana (římský mír). SPQR – senát a lid římský – nemohou vytvořit ani štrasburští europoslanci. Bruselské úřednictvo není římská nobilita. Chléb a hry pro plebejce.
EMU připomíná naivní součást husitského převratu v Čechách tábority a jejich kádě na cennosti všech a pro všechny. Nezbohatl však nikdo. Při této příležitosti nelze rovněž nepřipomenout nešťastnou roli Císařova pekaře, který chtěl všechno pro všechny. Dalším takovým katastrofálním pokusem o všechno pro všechny, jenž vedl k nehospodárnému zničení veškerých hodnot, byl až komunistický experiment ve 20. století.
Špatné základy
EU rychle posiluje hroutící se nezodpovědný experiment se společnou měnou. Její okrajové členské státy hospodaří zásadně po svém a výhradně pro sebe v duchu pořekadla: „Blbec, kdo dává. A ještě větší, kdo nebere.“
Duchovní otcové EHS Robert Schuman a Jean Monet sjednocující se a neválčící Evropy, což byla reakce na tragické období 1914 až 1945, by zřejmě přemýšleli o prostředcích napravujících dnešní stav v rozměru „overkill“. Špatné základy pro vznik eura viděli i studenti ekonomie v bývalém východním bloku. Euforie z pádu komunismu zaslepila vítěze, kteří převzali všechny iluze a dogmata tohoto bývalého bizarního bloku.
Stále dokola centrum evropské integrace Brusel sype do nesmyslně rozšiřovaných okrajů EU pracně a poctivě vygenerované peníze, aby je rozmařile a bez rozmyslu prostřednictvím společné měny bez zpětné vazby, kontroly a řízení konzumovaly. A do Titaniku vybudovaného již s dírou v boku neustále vozí šampaňské.
Řecko sice Evropu vytvořilo, ale nemůže ji strhnout do nicoty a udělat z ní pripjaťskou černobylskou krajinu
Španělsko je osázené zbrusu novými silničními kruhovými objezdy za evropské peníze. Irové vybudovali prvotřídní dálnice i silnice do každého městečka. Portugalsko má infrastrukturu, kterou by ze svého nemělo za 50 let. Řecko je plné cedulí, co vše bylo dokázáno za evropské peníze. A to nezmiňuji státní dluhy těchto zemí v důsledku nezodpovědného „hospodaření“, společné měny a naivity úřadů a sponzorů.
Krize evropské integrace
Tento týden jsem vyslechl irského finančního odborníka a novináře Pata McArdleho, který prožil celý svůj produktivní život v blahobytu díky funkcím z přimknutí se Irska k EU, že se v jeho zemi nelze ani zmínit o změně „posvátné krávy“ – evropsky nesolidární korporátní daně. Financující Evropa to prostě musí skousnout a „nějak“ si s tím poradit a „něco“ vymyslet.
Stejně nezúčastněně, odtažitě a nárokově promluvil v České televizi i rektor Newyorské univerzity v Praze, Řek Andreas Antonopoulos. Snaž se, Evropo! Zítra jdeme do generální stávky. Řecko sice Evropu vytvořilo, ale nemůže ji strhnout do nicoty a udělat z ní pripjaťskou černobylskou krajinu.
V pondělí 16. května budou jednat ministři financí EU o krizi evropské integrace. Následovat budou summity. Možná na nich budou schváleny nižší úroky pro řecké, irské a portugalské dlužníky. A určitě další peníze pro bezedné Řecko, jež nikdy nebudou vráceny. Analytici, novináři, akademici i „prostí euroobčané“ se budou zase snažit vyčíst z mlžících výroků předsedů komisí, prezidentů všehomíra, komisařů, premiérů, guvernérů, ministrů a dalších oslavovatelů evropského boha mamonu bez reálných peněz, co se stane.
Závidím etruským a římským věštcům. Věštili dle jasných, věky ověřených pravidel z jater právě rituálně poražených ovcí. Závidím delfské věštkyni Pýthii. Obávám se však, že ta bruselská v případě EMU radí stejně špatně jako řecká lýdskému králi Kroisovi, aby zničil vlastní říši. EU nejspíš pohřbí euro i sebe.
Z čeho však věštit po bruselských rituálech? Ze zaschlých zbytků pokrmů na talířích? Z nedopitého vína? Z dietní Coca-Coly či z vegetariánské stravy? Z prohlášení, deklarací a projevů asi nikoli, což vyplývá z dlouhodobé zkušenosti. Kde se dnes prodávají čerstvá ovčí játra?
