Lidovky.cz

Pohonné hmoty: Boj proti podvodům, nebo likvidace konkurentů?

  20:28

Poslanci mají na vybranou. Buď „výjimečný stav“ a razantní pokles počtu distributorů, nebo přece jen kompromis.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Český trh s pohonnými hmotami čekají zásadní změny. Boj proti daňovým podvodům, které přinášejí státu miliardové ztráty a zdejšímu trhu mimořádně špatnou pověst, se dostává do pokročilé fáze.

Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny schválil mimo jiné návrh povinných dvacetimilionových kaucí, které by musel složit každý velkoobchodník – distributor benzinu a nafty. Cílem je vyhnat z trhu podvodníky, kteří vytvářejí řetězce až desítek firem, jež si pohonné hmoty mezi sebou fiktivně přeprodávají, a vyhýbají se tím placení daně z přidané hodnoty. Časem takové firmy – takzvaní bílí koně – mizí ze světa, aby se zametly stopy, a nahrazují je další, nové. Kauce má výrazně snížit počet registrovaných distributorů, kterých je v Česku neuvěřitelně mnoho – více než 1700. Nemalá část z nich jsou bezpochyby podvodníci.

Boj proti podvodům má ale i svou odvrácenou stranu. Pokud zmíněně kauce projdou dalším schvalováním, podle antimonopolního úřadu silně ohrozí férovou hospodářskou soutěž. „Obáváme se, že jde o dobře prolobbované uzavření trhu ve prospěch velkých hráčů,“ řekl ČESKÉ POZICI šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Rafaj. A upozorňuje, že malí distributoři budou těžko dávat takovou kauci dohromady.

Souboj velkých s malými

Do vzájemného souboje se skutečně pustily velké petrolejářské firmy jako Unipetrol, Čepro, OMV či Shell, které kauce podpořily, a menší distributoři. Většina z nich považuje kauce za likvidační. Jejich zájmy se snaží hájit Společenství čerpacích stanic (SČS), které sdružuje nejen „benzinky“, ale právě i malé distributory – tedy velkoobchodníky, jichž by se kauce týkaly. Pokud jde o maloobchodníky, čili provozovatele čerpacích stanic, na ty by se povinnost dvacetimilionových kaucí nevztahovala.

„Důrazně proti tak vysoké částce protestujeme. Považujeme ji za diskriminační. Jde spíše o cílený útok nahrávající velkým koncernům a směřující k likvidaci menších distributorů, než o řešení daňových úniků,“ uvedlo SČS ve svém vyjádření.

Mnoho firem začalo praktiky daňových podvodů využívat prostě proto, aby se udržely na trhu. Jde o lavinovou reakci.Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, která sdružuje velké firmy, na druhé straně považuje kauci (nebo bankovní záruku ve stejné výši) za „pojistku pro případ, že přes všechny výzvy subjekt dlužnou daň nezaplatí“. Asociace také varuje, že neřešení problémů by mohlo vést k odchodu mezinárodních distributorů z českého trhu, který se stává tak nestandardním, že už na něm ani není možné normálně podnikat.

Petrolejáři ještě dodávají, že mnoho poctivých firem začalo praktiky daňových podvodů využívat prostě proto, aby se udržely na trhu. Jde o lavinovou reakci.

To, že jsou to především podvodníci – někdy označovaní za „podnikatele s DPH“ –, kdo totálně ničí férové soutěžní prostředí, nezpochybňuje nikdo. Ani velcí, ani malí. Tedy aspoň z řad těch, kteří se ukazují na veřejnosti a hlásí se k poctivým obchodníkům. Pochopitelně se ale liší v představách, jak podvodům bránit.

Kauce v centru pozornosti

Kauce jsou jednou ze součástí novely zákona o pohonných hmotách, kterou předložila skupina poslanců v čele s Janem Kubatou (ODS) – po konzultacích s ministerstvem financí, průmyslu i velkými distributory. Na obchodníky se mají vztahovat i další zpřísněná pravidla: budou muset prokázat bezúhonnost, bezdlužnost, a navíc získat živnostenské oprávnění formou koncesované živnosti. Posuzovat se tedy bude jejich dosažené vzdělání a praxe v oboru.

Spory se vedou o konkrétní nastavení prakticky všech těchto podmínek, ale zdaleka nejvíce jsou v centru pozornosti – docela logicky – právě kauce.

Společenství čerpacích stanic ve spolupráci s některými poslanci neúspěšně prosazovalo dva alternativní pozměňovací návrhy: buď aby se kauce snížila na deset milionů korun, nebo aby se určovala jako podíl 0,2 procenta z obratu distributora. I tak by činila nejméně pět milionů a maximálně sto milionů korun.

Šéf ÚOHS Petr Rafaj zdůrazňuje, že pro velkého distributora je dvacet milionů zanedbatelná částka. Pro malého obchodníka může znamenat krach.

Právě poslední návrh by byl přijatelnější také pro antimonopolní úřad. Šéf ÚOHS Petr Rafaj zdůrazňuje, že pro distributora, jehož obrat se pohybuje v miliardách, je dvacet milionů korun zanedbatelná částka. Pro malého obchodníka ovšem může znamenat krach. „Na trhu musejí být vhodné podmínky pro všechny,“ upozorňuje Rafaj.

Jiný postoj ale zaujalo ministerstvo financí (MF). „Není cílem zvýhodňovat snížením kaucí uměle subjekty s nízkým obratem, jelikož rizikovost podnikání z hlediska daňových úniků není přímo navázána na kritérium obratu,“ uvedlo ve svém stanovisku MF, a přikývla na to i většina poslanců hospodářského výboru sněmovny.

Nic nepromineme

SČS také usilovalo o prominutí kauce – nebo její snížení na milion korun – už „prověřeným“ distributorům. Tedy těm, kteří během posledních pěti let aktivně působili na trhu a prodali každý rok minimálně 500 tisíc litrů pohonných hmot.

Ministerstvo financí opět nesouhlasilo „s ohledem na nevhodnost použitého institutu prominutí kauce“. Úřad Miroslava Kalouska i v tomto případě argumentoval podobně: že naopak tento pozměňovací návrh by přinášel riziko „nezachování rovného přístupu k jednotlivým subjektům“, a dokonce „korupční potenciál, jenž se v různé míře objevuje tam, kde je umožněna diskrece“.

Většinový postoj hospodářského výboru se i tady – stejně jako ve všech jiných případech – shodoval s názorem ministerstva financí.

Kauce jako poslední naděje

Za přístupem velkých distributorů je nicméně – možná spíše než pouhá snaha vytlačit ty malé ze hry – přesvědčení, že nic jiného než přísná opatření včetně vysokých kaucí už v dnešní zoufalé situaci Česku nezbývá.

„Poslední čtyři roky se snažíme bojovat proti podvodům různými legislativními úpravami, ale situace se přesto stále zhoršuje,“ řekl v nedávném rozhovoru pro ČESKOU POZICI šéf Čepra Jan Duspěva, podle kterého jsou letos daňové podvody při dovozu pohonných hmot nejhorší v historii. „Podvodníci jsou vždy o krok napřed a vymýšlejí, jak nová opatření obejít. Takže jsme teď dospěli až k těm kaucím,“ dodal Duspěva.

Dnes už nejde o spravedlnost, ale o to, aby byl trh vůbec funkční, říká malý distributor Josef ŘíhaI mezi menšími distributory se najdou lidé, kteří mají podobný názor, byť je v této skupině spíše výjimečný. Jednatel společnosti PMoil Josef Říha se nediví malým firmám, že se ozývají, navrhovaná novela včetně kaucí podle něj skutečně nepřináší rovné tržní podmínky. Sám Říha, který se zaměřoval na biopaliva, ale nyní nevidí jinou šanci, jak změnit poměry na trhu. Dnes už podle něj nejde o spravedlnost, ale o to, aby byl trh vůbec funkční.

Říha počítá s tím, že novela může být pro jeho firmu likvidační (záleží na jednání s bankou), ale věří, že své know-how případně využije jinak. Buď někomu z větších hráčů nabídne své služby, nebo se u něj nechá přímo zaměstnat.

Kolik jich potřebujeme?

Zastánci novely a kaucí argumentují tím, že velkoobchodníků na trhu být mnoho nemusí. Uvádějí příklad Maďarska či Slovenska, kde jich je dvacet až třicet, na rozdíl od českých necelých dvou tisícovek… Důležité přitom je, že pročištění velkoobchodního trhu pomůže malým čerpacím stanicím – včetně těch rodinných, které nebudou muset čelit konkurenci, jež využívá podvodně nízkých cen.

A jak vypadá pohled z druhé strany? Šéf Společenství čerpacích stanic Ivan Indráček zdůrazňuje, že třeba právě Maďarsko je opačný extrém – jde o nejméně konkurenční trh. Kupříkladu malé Estonsko má se 180 distributory dobře fungující trh bez daňových úniků. I v Česku se počet těch poctivých může pohybovat v řádu stovek. Na dobře fungujícím trhu mají právě malí distributoři své nezastupitelné místo.

Na dobře fungujícím trhu mají právě malí distributoři své nezastupitelné místo. Navíc pokrývají velkým odběratelům čerpací stanice na odlehlých místech.Jak by to tedy mělo podle Indráčka fungovat? Menší distributoři se někdy spokojí s nižšími maržemi, čímž zase umožní malým čerpacím stanicím, aby nabízely konkurenční cenu ve srovnání s velkými. A menší distributoři navíc pokrývají velkým odběratelům čerpací stanice na odlehlých místech.

Je otázkou, zda to nevědí i ve velkých firmách, jen to dnes není příliš „populární“ říkat na veřejnosti. Nebo je možné, že podobné úvahy prostě potlačuje jiný úhel pohledu. Nejenže stát ztrácí kvůli podvodům s DPH u pohonných hmot každoročně osm miliard korun, což je jeden z nejčastěji zmiňovaných odhadů, které se ale liší. Kromě státní pokladny strádají i ty firemní. „Situace na trhu velmi významně postihuje nejen domácí, ale i značkové mezinárodní petrolejářské firmy. Ztráty odhadujeme na stovky milionů korun ročně,“ uvedli v dopise poslancům zástupci petrolejářské asociace a právě velkých společností.

S tím, že by to mělo s menšími distributory fungovat tak, jak říká Ivan Indráček, souhlasí i Josef Říha. Rozdíl je v tom, že ztratil naději. Podle něj už to v českých poměrech není možné, přirozená cenová pyramida zde byla narušena.

Až tedy celé téma podvodů s DPH u benzinu a nafty přistane na plénu před dalšími poslanci a senátory, budou si moci vybrat. Buď něco jako „výjimečný stav“, pokud dospějí k názoru, že to jinak nejde, nebo přece jen pokus o hledání cesty mezi dvěma extrémy.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.