Podzemní voda zdraží. Do pěti let trojnásobně.

S cenou podzemních zdrojů vody stát nehýbal skoro patnáct let. Do vlády teď ale míří novela vodního zákona, která to má výrazně změnit. Jde o součást plánu, jak čelit suchu, které Česku hrozí.

Sucho (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sucho (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Sucho (ilustrační foto)

Ačkoliv to v posledních týdnech, kdy udeřily přívalové deště a silné bouřky, nevypadá, Česko čelí hrozbě sucha. Kvůli suchu a letošní mírné zimě se stav průtoků na některých vodních tocích pohybuje i na 20 procentech obvyklých červencových hodnot. Až 36 procent vrtů a 48 procent pramenů stále vykazuje silně až mimořádně podnormální hodnoty, varují meteorologové a hydrologové. Součástí plánů, jak se suchem bojovat, je zdražit podzemní vodu.

Původní plán zdražit podzemní zdroje na čtyřnásobek ministerstvo životního prostředí opustilo. Do vlády tak míří novela vodního zákona, která do roku 2022 zvedne cenu podzemní vody na trojnásobek – tedy konkrétně na šest korun za kubík.

„Stát tuto vzácnou surovinu prodává už od roku 2002 za dvě koruny za kubík. A občan potom platí 46 korun za kubík vodného. Přitom podzemní voda je v podstatě mnohem čistější než povrchová voda, která je nyní paradoxně dražší a její cena se pohybuje podle konkrétního povodí někde mezi třemi až sedmi korunami za kubík. Musíme motivovat vodárenské společnosti, aby více využívaly tu povrchovou. Podzemní by měla pokud možno více sloužit jako rezerva právě v době sucha,“ vysvětlil pro LN svůj záměr ministr životního prostředí Richard Brabec.

Rodina si připlatí ročně asi 70 korun

Opatření se projeví i v účtech za vodu, které platí české domácnosti. Dopad ale nebude dramatický. „Podle studií, které jsme si nechali zpracovat, to vychází v oblastech, kde se pro spotřebu míchá 50 na 50 podzemní a povrchová voda, asi 18 korun na občana a rok. Takže běžná rodina o čtyřech členech by měla zaplatit o 72 korun za rok více,“ vypočítal Brabec.

Opatření se projeví i v účtech za vodu, které platí české domácnosti. Dopad ale nebude dramatický.

Vodárenské společnosti dopad do cen nechtějí komentovat, cenu jim totiž ve valné většině ovlivňují města či obce. Jako například dvou úpraven vody – Želivka a Kárané. Podíl Želivky je 75 procent a jedná se výhradně o vodu povrchovou. Zbytek připadá na Kárané, zde je podíl povrchové a podzemní vody zhruba stejný. Praha je tedy podzemní vodou zásobována zhruba ze 12 procent. Cenu vodného a stočného v metropoli určuje Rada hlavního města Prahy, nikoliv Pražské vodovody a kanalizace jako provozovatel vodohospodářské infrastruktury,“ uvedl k plánům MŽP Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací, spadajících pod koncern Veolia.

Město to ostatně letos ukázalo, že cena vodného a stočného je v jeho moci. V dubnu bez konzultace s PVK zvedlo cenu vodného a stočného o téměř osm procent oproti ceně stanovené v lednu, a Pražané tak platí vodné 46,75 koruny a stočné 38,43 koruny. Praha si tak na nájemném za vodárenskou strukturu přilepší o 440 milionů korun v porovnání s rokem 2015.

Další Orlík to nebude, ale nová vodní díla se postaví

Ekologové záměr ministerstva vítají. Upozorňují ovšem, že to rozhodně na boj se suchem nestačí. „Je pravda, že bilance podzemních vod je ohrožena. Zdražení odběrů může ovlivnit odběry vody z podzemních zdrojů, z našeho hlediska je ovšem zásadním problémem nedostatečná obnova těchto zdrojů v důsledku odvodnění krajiny – voda je z krajiny rychle odváděna drenážními systémy a napřímenými a zahloubenými koryty vodních toků,“ upozornil odborník na ochranu vodních zdrojů ekologické organizace Arnika Vlastimil Karlík.

Ministerstvo životního prostředí má na stesky ekologů částečnou odpověď. Na boj se suchem vyčlenilo pro nejbližší období šest miliard korun a část z nich má jít právě na opatření blízká přírodě. „Jde třeba o obnovy malých vodních nádrží, rybníků, mokřadů... Financujeme také opatření na renaturalizaci vodních toků – hlavně menších. To, co se narovnávalo, se zase meandrovatí. Z národních peněz chceme také pomoci obcím, aby vyhledávaly alternativní zdroje vody. Průzkumy v daném regionu. Na to nejsou dnes zdroje v eurofondech. Další peníze půjdou na prohlubování studní či vrtů pro obce,“ vyjmenoval ministr Brabec.

„Je pravda, že bilance podzemních vod je ohrožena. Zdražení odběrů může ovlivnit odběry vody z podzemních zdrojů, z našeho hlediska je ovšem zásadním problémem nedostatečná obnova těchto zdrojů v důsledku odvodnění krajiny.“

Mimochodem s eurofondy má právě v oblasti boje proti suchu Česko problém. Nedostatečné čerpání v minulosti zapříčinilo, že tuto oblast Brusel velmi „zkrouhnul“. V minulém období bylo v prioritní ose zaměřené na vodu 45 miliard korun, v aktuálním rozpočtovém období 2014–2020 je to jen dvacet.

Ekologové ovšem nejsou spokojeni s tím, jak se s penězi nakládá. „Vidíme značnou disproporci v podpoře na jedné straně technických opatření, především stavby přehrad a dalších vodních nádrží, kam v této chvíli směřuje velká energie a politický tlak, a na druhé straně přírodě blízkých opatření, kde je podpora zatím nesystematická a nedostatečná,“ podotkl ovšem Karlík z Arniky s tím, že aktuálně připravované strategické materiály na resortu životního prostředí jdou správným směrem.

Ostatně třeba slova ministra zemědělství Mariana Jurečky dávají ekologům za pravdu, že vodní nádrže jsou politickou prioritou. „V Česku je asi sedmdesát lokalit, které jsou vytipovány jako možné pro budování vodních děl. Nebudou to stavby typu Orlík, jdeme spíše cestou menších a středních děl. Pro nejbližší období máme vytipovány čtyři lokality v povodí Moravy, Labe a Vltavy: Vlachovice na Zlínsku, Pěčín u Rychnova nad Kněžnou, Senomaty a Šanov na Rakovnicku,“ řekl před časem v rozhovoru pro LN.