Vztah klienta a advokáta popisují právníci jako dům, jehož základy tvoří vzájemná důvěra. Bez ní se „stavba“ zhroutí. Tehdy klient svého právního zástupce vymění. V ojedinělých případech podá na advokáta trestní oznámení. A přesně to se nyní stalo v ostře sledovaném letitém sporu firmy Diag Human a státu o miliardy korun za zmařené obchody s krevní plazmou.
Společnost Diag Human českošvýcarského podnikatele Josefa Šťávy totiž posílá na svého bývalého právního zástupce Jiřího Oršulu vyšetřovatele. A nejde přitom o žádnou maličkost. Viní ho z podvodu a porušování cizích práv. V textu trestního oznámení, který mají LN k dispozici, se pak mluví i o falšování listin a podpisu miliardáře Šťávy. A cíl? Obohatit se na úkor dnes již bývalého klienta. Tolik dokument adresovaný jihočeským vyšetřovatelům. Trestná činnost se totiž měla odehrávat převážně v Bechyni, kde Šťáva vlastní renesanční zámek. „Orgány činné v trestním řízení mě nepožádaly o podání vysvětlení ohledně nějakého nového trestního oznámení. Diag na mě občas podává oznámení, všechna byla odložena. Jde přitom jen o běžný spor klienta a advokáta o odměnu,“ reagoval pro LN Oršula.
20 let s arbitráží
Kořeny příběhu sahají až na počátek 90. let. Šťávova firma chtěla po revoluci (tehdy ještě pod jménem Conneco) ve spolupráci s dánskou společností Novo Nordisk získat státní zakázku na zpracování krevní plazmy. Šťáva také začal investovat do vybavení stanic v nemocnicích po celém Česku. Ve výběrovém řízení ovšem neuspěli a tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal Dánům, že to je kvůli podezřelým okolnostem kolem Šťávovy firmy. Od té doby se vleče spor o miliardové odškodné za poškození pověsti a zmařené obchody. V roce 1996 se tehdejší ministr Jan Stráský rozhodl při řešit ad hoc arbitráží.
Právník začal u ministerstva financí požadovat 30 procent z vysouzené sumy na základě smluv o právní službě z roku 1998, jimiž mu měl Šťáva část případně vysouzeného odškodného postoupit. |
A právě zde vstupuje na scénu Oršula, který firmu Diag Human v arbitráži od počátku zastupoval. V roce 2002 vydali arbitři tak zvaný částečný nález. V něm určili, že stát Šťávu poškodil a má mu zaplatit – prozatím 327 milionů korun, konečná částka se pak měla vyčíslit v budoucnu. Když vláda v prosinci roku 2002 rozhodla, že sumu vyplatí, rozešly se Šťávovy a Oršulovy cesty. Právník totiž začal u ministerstva financí požadovat 30 procent z vysouzené sumy na základě smluv o právní službě z roku 1998, jimiž mu měl Šťáva část případně vysouzeného odškodného postoupit.
„Písemnosti z roku 1998 byly jen návrhy smluv, které dr. Oršula oznamovateli předkládal, ale ten je odmítal – dal dotyčnému na výběr: buď paušální měsíční odměnu sto tisíc, nebo podíl na eventuálním výsledku sporu. Proto je nikdy nepodepsal a smlouvy neuzavřel,“ píše ovšem Diag Human ve svém trestním oznámení.
Bitva o podpis
A od té doby zuří bitva mezi Oršulou a Diagem. Při o to, zda má Oršula na část z vysouzených 327 milionů nárok, rozhodoval například pražský městský soud a právníkovi nevyhověl s tím, že jde o smlouvy neurčité, tedy neplatné. Šťáva a jeho lidé navíc argumentují tím, že jde kompletně o falza – podpisy podle grafologického rozboru placeného Diagem neodpovídají podpisu Josefa Šťávy, který navíc ve dnech, z nichž mají smlouvy být, nebyl v Evropě.
Oršula to označuje za nesmysl. „Mám posudek odborníka na písmoznalectví, který určil podpis pana Šťávy jako pravý. Jejich posudek je jen z oboru grafologie, která zkoumá z písma vlastnosti člověka,“ argumentuje právník s tím, že soud neposoudil ty smlouvy jako neexistující z důvodu nepravosti Šťávova podpisu. Odvolací řízení v tomto sporu nebylo ještě pravomocně ukončeno.
Ukradená identita
Obvinění směřující na Oršulu jsou hlavní součástí oznámení, v němž si miliardář Šťáva stěžuje také na to, že mu byla ukradena identita. O této větvi spletitého příběhu jsme už před pár dny informovali. Účastnit se této „krádeže“ měl i Oršula a lidé stojící za offshoreovou společností Dumfries Holding. Dokumenty firmy registrované v daňovém ráji Svatý Vincent a Grenadiny totiž i na základě kopie osobních dokladů Šťávy tvrdí, že většinovým vlastníkem je právě Čechošvýcar. Firma si přitom dělala nárok na část miliardového odškodného, kterého se chtěla společnost Diag Human domoci v rámci arbitráže na státu.
Obvinění směřující na Oršulu jsou hlavní součástí oznámení, v němž si miliardář Šťáva stěžuje také na to, že mu byla ukradena identita. |
„Zneužití identity mého klienta je velmi závažný čin a doufám, že bude řádně prošetřen. Myslím, že tenhle žertík jde na vrub týmž osobám z českého politického prostředí, které si v arbitráži chtěly privátně přivydělat na účet státu,“ uvedl k tomu pro LN Šťávův advokát Jan Kalvoda.
Kde se firma v celém sporu zjevila? Je třeba navázat na mezitímní arbitrážní verdikt z roku 2002, který přisoudil Diagu částečné odškodné. Pak rozhodci počítali, kolik by měla firma inkasovat celkem. Kalkulace s pomocí několika expertních posudků předních poradenských firem se vlekla až do roku 2008. Stát byl tehdy odsouzen k placení více než osmi miliard korun. Hned se ovšem odvolal k přezkumnému řízení. Do něj se už hlásily offshoreové firmy, včetně zmíněné Dumfries, s tím, že jim Oršula svou údajnou pohledávku za Šťávou postoupil. Jak bylo řečeno, Čechošvýcar Oršulovy nároky nikdy neuznával a bránil se i připuštění firem z daňových rájů do arbitrážního řízení. A to, že jak offshoreové struktury, tak dříve i sám Oršula, se do arbitráže hlásili na základě falešných dokumentů, má být právě trestným činem podvodu. Mohli totiž uvést arbitry v omyl, na jehož základě by je připustili do řízení a tím způsobili v případě prohry státu škodu jak Diagu, tak také republice samé. A málem se tak i stalo.
Spor běží dál
Když se státem nominovaný rozhodce v přezkumném řízení – bývalý šéf Hospodářské komory Petr Kužel – rozhodl za asistence státu nároky firem zaštiťujících se Oršulovými pohledávkami uznat a do řízení offshoreové struktury připustit, rezignoval rozhodce nominovaný Diagem. Od té doby Diag přezkumnou arbitráž neuznává a snaží se domoci vykonání rozsudku z roku 2008 u zahraničních soudů. Zatím neúspěšně, ale v mnoha jurisdikcích se teprve bude rozhodovat.
Přezkumná arbitráž nakonec nároky podložené Oršulovou pohledávkou z řízení přece jen vyloučila. A v roce 2014 rozhodla ve prospěch státu s tím, že konečným měl být už verdikt z roku 2002, a tedy prohra z roku 2008 je vlastně bezpředmětná. To hodlá použít ve své argumentaci v zahraničí i Diag – podle něj přezkumný senát verdikt z roku 2008 nezrušil, a tím pádem je platný. Bitva tak bude pokračovat.