Lidovky.cz

Podpora Rusů v zahraničí? Přirozená morální povinnost Moskvy.

Evropa

  12:51

Dosavadní estonská politika chtěla spíš asimilaci než integrovat ruskou menšinu, říká politolog z tallinnské Euroakadeemie Leonid Karabeškin.

Leonid Karabeškin vidí náznaky toho, že politická elita Estonska si je přešlapů vědoma a že politika vůči estonským Rusům by se mohla změnit k lepšímu. foto: archivČeská pozice

Mohou se po kauze „Krym“ cítit ohrožené politikou ruského prezidenta Vladimíra Putina i jiné státy s ruskými menšinami? Co třeba Estonsko s necelým 1,5 milionem obyvatel a čtvrtinou etnických Rusů? Nebude mít putinovské Rusko tendenci chránit i je? A jaký je vlastně vztah Estonců a „jejich“ Rusů? Považují tamní Rusové Estonsko za svůj stát, nebo se vztahují k Rusku?

O těchto otázkách ČESKÁ POZICE hovořila s leningradským rodákem Leonidem Karabeškinem (*1977), politologem a děkanem Fakulty mezinárodních vztahů na Euroakadeemii, soukromé univerzitě v estonském hlavním městě Tallinnu. Oblastí jeho odborného zájmu je postsovětský svět a speciálně Pobaltí. Promoval v Petrohradě, doktorské studium následně absolvoval v Moskvě.

ČESKÁ POZICE: Poznamenala nějak ruská politika vůči Krymu estonskou společnost? Putin zřejmě hodlá více chránit ruské minority v sousedních zemích, alespoň to říká. Může je chtít chránit třeba v Estonsku.  

„Jakékoli mechanické projekce kauzy ,Krym‘ na situaci Estonska jsou čirými spekulacemi“KARABEŠKIN: Ruský postup na Krymu samozřejmě negativně ovlivňuje obraz Ruska jako předvídatelného partnera. Jakékoli mechanické projekce kauzy „Krym“ na situaci Estonska jsou ale čirými spekulacemi a všimněte si, že i estonští politici se vyhýbají alarmistickým veřejným prohlášením. Před několika týdny byla koneckonců podepsána i rusko-estonská bilaterální dohoda o hranicích, a navzdory krymské krizi se oba státy zavázaly ji ratifikovat.

ČESKÁ POZICE: Když říkáte, že nelze mechanicky srovnávat Krym – potažmo celou Ukrajinu – a Estonsko, jsou tu přesto historické nebo geografické podobnosti, které by stály za zmínku?

KARABEŠKIN: Vždy můžete vybrat z historie nějaká fakta, která jsou vhodná ke komparaci. Není nic jednoduššího. Každý třeba ví, že Estonsko i Ukrajina byly součástí Ruské říše a později Sovětského svazu. Každý také ví, že jak Krym před rokem 1954, tak Narva před rokem 1918 byly dokonce součástí Ruska. Jak Estonsko, tak Ukrajina mají teritoria, v nichž převažují rusky mluvící populace.

Je tu ale jedno velké „ale“: vývoj Ukrajiny a Estonska byl v uplynulých 20 letech odlišný. Estonsko vytvořilo nejefektivnější státní útvar ze všech postsovětských republik. Je tu stabilní politický systém, který je konkurenceschopný, a to navzdory jeho někdy exkluzivnímu etnickému sebepojetí. Instituce tu nejsou centry všudypřítomné korupce, právní systém je také relativně transparentní. Životní standard proto postupně roste, i když, pravda, nikoli rovnoměrně, což se také dotýká oblastí s kompaktní ruskojazyčnou populací. Ukrajina je v tom přece úplně opačný případ! A navíc: Estonsko nemá oproti Krymu pro Rusko žádný speciální strategický význam, zmenšuje se i tranzitní závislost Ruska na Estonsku. A pak je tu pochopitelně ještě záležitost členství Estonska v EU a NATO, což Rusko uznává.„Estonsko vytvořilo nejefektivnější státní útvar ze všech postsovětských republik“

ČESKÁ POZICE: Ukrajina je silně ekonomicky provázaná s Ruskem. Platí to i o Estonsku?

KARABEŠKIN: I tady je mezi těmito dvěma zeměmi rozdíl. Estonsko není zdaleka natolik závislé na Rusku a jeho surovinách – jen asi deset procent plynu jde z Ruska. Rusko je důležitým, ale až třetím největším obchodním partnerem – po Finsku a Švédsku. Bavíme se o nějakém desetiprocentním podílu v zahraničním obchodu. Pro Estonsko ale není zanedbatelný třeba rostoucí ruský turismus. A také stojí za povšimnutí, že estonský byznys pochopitelně silně lobbuje za dobré vztahy s Ruskem.

ČESKÁ POZICE: V České republice lze často zaslechnout, že Rusové, kteří přicházeli do Pobaltí, jsou čímsi na způsob potomků Stalinových „dozorců“, prostě řečeno: mají být potomky těch Rusů, kteří byli přemístěni do Estonska, aby ho ovládli, aby zničili Estonce. Je to korektní tvrzení?

KARABEŠKIN: Rusové žili na území současného Estonska od nepaměti, například komunity Starověrců (odnož pravoslavné církve, která se oddělila v roce 1662 – pozn. red.). Ano, máte pravdu, že podíl Rusů se podstatně zvýšil po včlenění Estonska do Sovětského svazu v roce 1940 a především po druhé světové válce. Přistěhovalci pocházeli většinou z centrálního Ruska a jihovýchodní Ukrajiny. Příčinou jejich migrace ale byla ekonomická nutnost – začala se tu rozvíjet velká průmyslová odvětví. Ti lidé tady zastávali posty kvalifikovaných dělníků a technického inženýrského personálu. A pozor: ano, etničtí Rusové byli zastoupeni i ve vládních postech, ale nedominovali tu. Většina mocenské elity zdejší komunistické strany byli etničtí Estonci. Všichni první tajemníci Estonské komunistické strany, předsedové místních vlády a šéfové zdejší nejvyšší rady byli etničtí Estonci.

ČESKÁ POZICE: Estonci nazývají poválečné roky, kdy byli součástí Sovětského svazu, jako léta „okupace“, je to pravda? Je základní postoj Estonců k Rusům možno vtělit do věty: „Rusové jsou vetřelci, uchvatitelé?“ Předpokládám, že estonští Rusové se jako okupanti nedefinují...

„Všichni první tajemníci Estonské komunistické strany, předsedové místních vlády a šéfové zdejší nejvyšší rady byli etničtí Estonci“KARABEŠKIN: Je to tak. Období v současném estonském společenském diskurzu nese opravdu oficiální název „okupace“, zatímco ruská verze zní „inkorporace“. Masové deportace – mimo jiné – přispěly ke konstrukci negativního obrazu Ruska/Sovětského svazu v očích Estonců. Každodenní interakce mezi Rusy a Estonci je ale mírumilovná a korektní, i když vzájemné negativní stereotypy existují i teď. Kdybyste se ale zeptal na ulici průměrného Estonce, věřím, že by řekl, že Rusko je velká a bohatá země a že většina estonských Rusů nejsou špatní lidé. 

ČESKÁ POZICE: S identitou a rozdílným vnímáním minulosti etnických Rusů a Estonců je tu ještě jeden problém. Před několika lety  byl přemístěn sovětský válečný pomník z centra Tallinnu, to asi také souvisí s otázkou historické paměti, přisouzení viny.

KARABEŠKIN: Demolici pomníku bronzového vojáka můžete vnímat i jako pokus o konstrukci estonské identity; demolice jako forma posílení estonské státnosti, společného vnímání sebe samých… Nesmíte ale zapomínat i na úvahy ryze taktického krátkodobého charakteru, které za demolicí nepochybně také stály, a to včetně snahy o politickou konsolidaci a mobilizaci voličů. Ale jaký je výsledek? Odstranění pomníku zničilo iluze ruské populace o vyhlídkách na skutečnou integraci. To je fakt.

ČESKÁ POZICE: Je-li kolektivní paměť natolik diametrálně odlišná, jak vlastně estonští Rusové vnímají Estonsko? Akceptují jeho vznik?

KARABEŠKIN: Rusové v Estonsku obecně rozumí historickým podmínkám a současným obavám Estonců o svou národní kulturu a ochranu jazyka. Může být ale zachování „estonství“ dosaženo na úkor jiných národů? Nemyslím. Typicky politika udělování občanství je přece absolutně zastaralá, ale udělování občanství dnes ani není to nejbolestnější; tím je podle mě přetrvávající tlak v oblasti vzdělávání v ruském jazyce, tlak na jeho ubývání.„Nejbolestnější je podle mě přetrvávající tlak v oblasti vzdělávání v ruském jazyce, tlak na jeho ubývání“

ČESKÁ POZICE: Aby mohl etnický Rus přistěhovalý po válce do Estonska (nebo jeho potomci) získat občanství, musí složit zkoušku z estonštiny a znalosti ústavy. Zajímalo by mě ale, jak velká je chuť etnických Rusů takovou zkoušku podstupovat? Kolik Rusů teď žije v Estonsku bez občanství?

KARABEŠKIN: Žije tu zhruba 90 tisíc rezidentů, kteří mají status „cizinec“ (nejsou občany Estonska) a také je tu nějakých 125 tisíc občanů Ruska, několik tisíc občanů Běloruska a Ukrajiny. V roce 2013 byla schválena naturalizace u 1309 lidí (z nich mělo 1129 dříve status „cizinec“), v roce 2012 byla schválena u 1339 lidí. Podstatná část „neobčanů“ Estonska tvoří lidé starších ročníků narození, kteří nejsou schopní nebo ochotní takovou procedurou projít. Rychlost naturalizace pomalu klesá.

ČESKÁ POZICE: A ti lidé s dlouhodobým trvalým pobytem bez občanství nesmějí třeba do veřejné sféry?

KARABEŠKIN: Ano, lidé bez občanství nejsou přijímáni do veřejných služeb, včetně vojenské. Mohl byste ale nalézt případy, kdy lidé se statusem „cizinec“ nebo občané jiného státu pracují v městské samosprávě. Často více omezující pro získání zaměstnaní než samotné občanství jsou ale jazykové požadavky uplatňované státem. Ve veřejné službě rusky mluvící obyvatelé, ti s občanstvím, pak nejsou zastoupeni proporčně vzhledem ke svému podílu v populaci. A možná ještě jedna věc: málo se ví, že všichni lidé, kteří tu mají trvalý pobyt, se mohou účastnit lokálních voleb.

ČESKÁ POZICE: Žijí Estonci s etnickými Rusy pohromadě? Nebo bych našel v estonských městech uzavřené komunity Rusů s ruskými školami a obchody…

KARABEŠKIN: Rusky mluvící populace žije kompaktně v Ida-Virummě, kraji na severovýchodě země, pak v Tallinnu a sevřené ruskojazyčné komunity najdete i v největších městech, jako jsou Tartu a Pärnu. Nelze ale mluvit o čisté segregaci, ta neexistuje. Jsou tu ruské školy, ale nejsou tu ruské obchody. Na gymnáziích běžně funguje proporční systém: 60 procent estonština – 40 procent ruština.

ČESKÁ POZICE: Možná zásadní otázka: identifikují se estonští Rusové s Estonskem jako „svým“ státem? Když mluvím o svém státě, mluvím o České republice, mluví ruští Estonci jako o svém státu o Rusku nebo o Estonsku?

„Estonsko vnímá jako svou vlast 76 procent ruských obyvatel Estonska – o deset procent více než v roce 2008“KARABEŠKIN: Na to tu je mnoho výzkumů, ale jejich metodika a interpretace jsou dost vágní. Například ministerstvo kultury si v roce 2011 objednalo monitoring integrace, když si ruskojazyčnou populaci samo rozdělilo do několika skupin. A výsledek? „Úspěšně integrovaných“ a „ruskojazyčných estonských patriotů“ bylo v součtu 37 procent, zatímco „kriticky smýšlejících s dobrou znalostí estonštiny“, „slabě integrovaných“ a „neintegrovaných“ bylo posloupně 13, 28 a 22 procent. Jenže stejný průzkum také tvrdil, že 61 procent estonských Rusů kvalifikovalo sebe samé jako více méně integrované… Zajímavé ale je, že Estonsko vnímá jako svou vlast 76 procent ruských obyvatel Estonska – o deset procent více než v roce 2008. 

ČESKÁ POZICE: Předpokládám, že existují data o vývoji porodnosti za uplynulých patnáct dvacet let. Liší se natalita Estonců a tamních etnických Rusů? Jaký je vývoj?

KARABEŠKIN: Demografie estonských Rusů a Estonců se liší. Natalita a průměrná délka dožití je u Rusů nižší. A důležitý faktor je i emigrace – z Estonska odchází víc etnických Rusů než Estonců. Rozdíly v těchto oblastech se navíc prohlubují.

ČESKÁ POZICE: Jak estonští Rusové přemýšlejí o Sovětském svazu? Lze mluvit o nějaké formě nostalgie? A pokud ano, jak do této představy zapadá Vladimír Putin, který označil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století?

KARABEŠKIN: Nostalgii je u části ruských obyvatel rozhodně cítit. Důvod těchto lidí je prostý: ztráta ekonomického potenciálu (zavírání některých podniků), ztráta sociálních jistot a ztráta relativní sociální a etnické rovnosti. A ptáte-li se explicitně na postoje etnických Rusů k Rusku a Putinovi, pak jsou spíše pozitivní, někdy až nekritické. A i obráceně: EU a speciálně NATO jsou u estonských Rusů vnímány o dost víc negativně, skeptičtěji než u Estonců. Potenciál iredenty je ale spíš skromný, podstatná část ruskojazyčných Estonců se životu v Estonsku přizpůsobila, zvykla si na něj; i jejich migrace do Ruska je malá.„Postoje etnických Rusů k Rusku a Putinovi jsou spíše pozitivní, někdy až nekritické“

ČESKÁ POZICE: Z toho, co říkáte, se zdá, že estonští Rusové jsou na tom v průměru ekonomicky a sociálně hůře než Estonci…

KARABEŠKIN: Ano. A jsou vidět i prvky ekonomické diskriminace. Rusové jsou v průměru hůře placeni a častěji subjekty sociálních neduhů. Není to ale jenom důsledkem státní politiky, má to i historické kořeny, vyplývá to i z toho, jaká sociální skupina sem převážně přicházela.

ČESKÁ POZICE: A kdybych se zeptal expresivně, zda se Estonci dívají na etnické Rusy kvůli horšímu sociálnímu statusu spatra?

KARABEŠKIN: To bych neřekl. Minimálně tu není žádná taková oficiální politika a doufám, že ani většina Estonců nesdílí takové názory.

ČESKÁ POZICE: Když mluvíte o malé míře iredenty a adaptaci, existuje v Estonsku explicitně ruská politická strana, orientovaná na ruské Estonce? A pokud ano, je silná u Rusů? 

KARABEŠKIN: Ne ne, stranu etnických Rusů nenajdete. Většina rusky hovořících lidí podporuje centristickou stranu Keskerakond – stranu levicově liberální a populistickou. Na opačném pólu jsou Pro Patria a ResPublika, obě nacionalistické a konzervativní a pak také ještě Reformní strana – právě ona stála za demolicí bronzového pomníku ruského vojáka v Tallinnu. Etnické Rusy ale najdete takřka ve všech stranách.

ČESKÁ POZICE: Jsou-li ve všech stranách, lze je objevit i na nejvyšších postech? Nebo v jiné sféře: existuje etnicky ruská hvězda estonského showbyznysu? Ptám se proto, zda ti Rusové, kteří – jak říkáte – se přizpůsobili, se „vyšvihli“ i na viditelná, společensky ceněná místa… 

„Dnešní Rusko musí u svých hranic akceptovat protiruské režimy, NATO, etnickou diskriminaci a migrační toky“KARABEŠKIN: Je to suché konstatování, ale nejsou tu žádní silní ruští politici. K showbyznysu ale nejsem schopný odpovědět, nevyznám se v něm, takže nevím…

ČESKÁ POZICE: Dnes je doba prosycená historickými paralelami. Kdybych řekl, že tu existuje jistá analogie mezi Německem po první světové válce, kdy bylo potrestáno možná až příliš a vznikly silné německé minority v okolních státech, které se ukázaly po nějakých 20 letech nezvladatelné, a že totéž se stalo v případě Ruska; totiž že po roce 1989 bylo možná až příliš poraženo, že tu vznikly těžko integrovatelné ruské menšiny, které nyní, ale vlastně kdykoli, může jakýkoli autoritativní ruský prezident snadno oslovit a tvářit se jako jejich „ochránce“…   

KARABEŠKIN: Odpovím obecněji: předně bych vás chtěl upozornit, že to byla právě Ruská sovětská federativní socialistická republika, která proklamovala Deklaraci o státní suverenitě Ruska mezi prvními sovětskými republikami: už 12. června 1990. Ruské veřejné mínění většinově uznalo legitimitu práva Pobaltí na nezávislost. Panovalo přesvědčení, že nové nezávislé státy budou chovat přátelské vztahy s Ruskem a respektovat práva všech svých obyvatel stejně. Ale místo toho dnešní Rusko musí u svých hranic akceptovat protiruské režimy, NATO, etnickou diskriminaci a migrační toky. Z toho vyplývá, že podpora krajanů v zahraničí je přirozenou morální povinností Moskvy, která byla po desetiletí jen deklaratorní.„Dosavadní politika Estonska nesměřuje k integraci, spíš k asimilaci ruskojazyčné populace a obsahuje prvky etnické diskriminace“

ČESKÁ POZICE: Protiruským státem je podle vás i Estonsko? Nelze říci, že se svou národnostní a občanskou politikou pokouší integrovat etnické Rusy?

KARABEŠKIN: Dosavadní politika Estonska nesměřuje k integraci, spíš k asimilaci ruskojazyčné populace a obsahuje prvky etnické diskriminace; to je i důvodem, proč většinově neuspěla. Mluvím o snahách snižovat míru vzdělávání v ruském jazyce a snahy na zajištění loajality k Estonsku – například politikou občanství.

Demolice pomníku v centru Tallinnu je typickou ukázkou nedostatku respektu k pocitům a historické paměti rusky mluvící populace. Vidím ale náznaky toho, že politická elita Estonska si je přešlapů vědoma a že politika vůči estonským Rusům by se mohla změnit k lepšímu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.