Přestaňme luštit, zda byl Krym vždy ruský a proč prezident Vladimir Putin odstartoval akci, která vedla k jeho anexi, i přemýšlet, zůstane-li navždy Rusku. Zejména kvůli naší zkušenosti s tisíciletými říšemi a politickými útvary na věčné časy. Nastává totiž první válečná zima na východní Ukrajině a na Krymu, jež bude pro obě strany – Rusko i Západ, potažmo Ukrajinu – představovat jednu z nejtěžších zkoušek.
Rusko ani Západ však nepočítaly s tím, že obchodní válka o ropu vyústí v drastický pokles její ceny. Letos 1. ledna 2014 přišel barel ropy Brent na 110, ale dnes mezi 60 a 70 dolary. Při této ceně Rusko ztrácí ročně 140 miliard, zatímco sankcemi dle odhadů jen 40 miliard dolarů.
Voda jen z Ukrajiny
Tím se pozice Ruska značně změnila, protože jeho trvalý přísun valut výrazně poklesl. Ekonomové upozorňují, že v podobné situaci už Rusko coby Sovětský svaz bylo v době, kdy proti němu na konci studené války stál americký prezident Ronald Reagan. A Sovětský svaz se rychle zhroutil.
Náležitá pozornost se nevěnuje velkému problému Krymu, tedy i Moskvy, jímž jsou dodávky vody. Ta totiž teče pouze z Ukrajiny. |
Místo tohoto faktu se však často v médiích uvádí, že Rusko zastavilo Ukrajině dodávky černého uhlí pro elektrárny, na což Ukrajinci zareagovali vypnutím některých větví elektrické sítě, kterými proudí na Krym elektřina. Náležitá pozornost se ani nevěnuje velkému problému Krymu, tedy i Moskvy, jímž jsou dodávky vody. Ta totiž teče pouze z Ukrajiny.
Neustále se zdůrazňuje, že Ukrajinci budou mrznout, pokud bude zastaven přísun plynu na Ukrajinu, ale zapomíná se, že i Moskva má problémy. Jeden z hlavních představuje Krym a jeho logistická obsluha. Prezident Putin sice slíbil jeho dvěma milionům obyvatel všechno možné, ale Rusko musí nejen pro ně, ale i pro vlastní armádu na tomto poloostrově a námořnictvo zajistit dodávky například elektřiny, vody, potravin či pohonných hmot. Pokud se mu to nepodaří, jeho armáda bude jen papírovým tygrem a rozzlobení obyvatelé Krymu i Ruska by mohli začít požadovat potrestání viníků.
Historické zkušenosti
Moskva nemůže obavy Krymu opomíjet, protože Rusové si pamatují několik humanitárních katastrof, které v historii postihly Krym pod ruskou vlajkou. Například útrapy za války v letech 1853 až 1854 carského Ruska s Osmanskou říší, spíše však s vojskem Turků, Francouzů a Angličanů. Na Krymu se ani nezapomnělo na bolševický teror a hlad poté, co z něj v roce 1921 uprchla bělogvardějská Wrangelova armáda, kterou a následně i všechny obyvatele Krymu západní spojenci nechali napospas bolševikům.
Mnoho krymských obyvatel má v živé paměti transporty na Sibiř, které nepřežilo více než sto tisíc ze zhruba 250 tisíc lidí, a hlad po návratu sovětů v roce 1944 |
Obyvatelé Krymu mají i děsivou zkušenost s německou okupací v letech 1941 až 1944 za druhé světové války, dodnes však jsou hrdí na Velkou vlasteneckou válku. Z toho má sice Moskva prospěch, ale Putin si nemůže být Krymem jistý, protože jeho obyvatelé si pamatují i hrůzy a hlad v této době. Mnoho krymských obyvatel je silně podezíravých také vůči Ukrajině, protože je dle nich infikovaná nacismem, ale mají v živé paměti i transporty na Sibiř, které nepřežilo více než sto tisíc ze zhruba 250 tisíc lidí, a hlad po návratu sovětů v roce 1944.
Také kvůli neoblíbenosti Ukrajinců se v roce 1991 uskutečnilo referendum o vytvoření Krymské autonomní oblasti SSSR, s čímž souhlasilo 93,26 procenta obyvatel Krymu. Ukrajina však odstranila krymského prezidenta i místní vládu, a zdá se, že ani Putin nehodlá tolerovat podobnou snahu. Touha po samostatném Krymu je však stále živá, přičemž jeho obyvatelé jsou v této otázce rozdělení. Je tedy třeba vyhovět alespoň jejich ekonomickým přáním.
Plán mostu
Jak jsem už zmínil, na Krym lze dodávat vodu pouze z Ukrajiny, protože ta místní z hloubkových vrtů není kvalitní. Vybudovat podmořský vodovod by trvalo několik let a zásobování tankery není reálné. Bez vody však poloostrov ani město Sevastopol nemohou fungovat. Totéž platí pro potraviny. Ukrajina několik století zásobovala Evropu i Krym masem, obilím a mléčnými výrobky a Rusko by ji mohlo jen obtížně rychle nahradit. Především nemá jak potraviny na Krym dovážet, protože nákladními loděmi to není reálné.
Moskva sice ohlásila plán 4,5kilometrového mostu z Krymu přes Kerčský průliv na ruskou pevninu, ale jeho vybudování by údajně zabralo deset let |
Moskva sice ohlásila plán 4,5kilometrového mostu s nájezdy a ostatní infrastrukturou z Krymu přes Kerčský průliv na ruskou pevninu, ale jeho vybudování by údajně zabralo deset let. Jeho odhadovaná cena 376 miliard rublů (218 miliard korun) – z politických důvodů značně podhodnocená – je astronomická.
Most sice začali budovat už za druhé světové války Němci a za krátkou dobu stihli dokončit téměř třetinu, kterou však vyhodili do povětří. Sověti pak místo ní vybudovali vojenský most, který se však už první zimu pod náporem ker a vlnobití zřítil. V roce 1953 zřídili přes Kerčský průliv trajektovou přepravu pro automobily a železnici, jež však byla v roce 1996 zastavena a v roce 2005 částečně obnovena. Všechny pokusy vybudovat most s pomocí zahraničního kapitálu selhaly.
Otázka pro „povstalce“
V zimě, která právě začíná, je Azovské i Černé moře rozbouřené a mnoho týdnů nesplavné, což poznala ruská armáda za druhé světové války. Dnes není doba na to hnát nákladní lodě a jejich posádky vstříc zkáze, aby na Krym byly dopraveny třeba sušenky, a už vůbec ne chleba.
Pro některé „povstalce“ je otázkou, zda není lepší být v budoucnu gubernátorem východu relativně slabého Kyjeva než okrajem nevyzpytatelné Moskvy |
Problém spojený s dodávkami elektřiny, podobný jako u vody, ukázal, že Putin to nebude mít s Ukrajinou a opatřeními vůči ní jednoduché. Ukrajina není pod tlakem světové veřejnosti, a proto může prohlásit: pokud nám nepošlete černé uhlí, odpojíme vám přísun elektrického proudu. Dva miliony lidí v zimě bez něj musejí být pro ruské politiky a zásobovače černou můrou.
Putin si navíc nemůže být jistý ani podporou takzvaných východoukrajinských „povstalců“, protože někteří z nich jsou ochotní z Donbasu dodávat Kyjevu černé uhlí. Moskva jim zřejmě nesplnila sliby, a proto je pro některé „povstalce“ otázkou, zda není lepší být v budoucnu gubernátorem východu relativně slabého Kyjeva než okrajem nevyzpytatelné Moskvy.
Pobřežní cesta
Dalším ruským podstatným problémem je dopravní cesta po souši na Krym. Rusové ji chtěli vyřešit vytvořením pásma na území takzvané Novoruské republiky, což se jim nepodařilo. Pobřežní cesta měla vést z přístavu Mariupol na Melitopol a pak buď přes Geničesk nebo Perekop.
Pokud by Rusko chtělo zásobovat Krym po zemi, muselo by pobřežní cestu obsadit pravidelnou armádou, což by nešlo utajit |
Pokusy povstalců dobýt Mariupol však nebyly úspěšné. Navzdory jejich úsilí i „zelených mužíků“ se fronta také zastavila u Perekopu. Snaha proruských sil vytvořit si nástupní prostor v oblasti Oděsy „lidovým povstáním“ byla drasticky zastavena, přičemž ve „štábu“ oděských povstalců jich nejméně 38 uhořelo. Pokud by Rusko chtělo zásobovat Krym po zemi, muselo by tuto pobřežní cestu obsadit pravidelnou armádou, což by nešlo utajit.
Rubl i cena ropy klesají, a proto Putin nabízí jednání. Není však jasné, zda to myslí vážně, nebo jen takticky zdržuje. Někdo ale bude muset něco udělat. Využije této situace Západ a Ukrajina, nebo ruský prezident Vladimir Putin?