Lidovky.cz

Podaří se Rusku vymanit z ropného zajetí?

Vladimír Putin

  10:13

Valdajský klub expertů na ruskou problematiku doporučuje Vladimiru Putinovi změnu ekonomického paradigmatu a urychlení reforem.

Vladimir Putin možná 25. října připíjel na slávu Ruska a zejména jeho hospodářství, které nutně potřebuje zásadní změny, jak mu potvrdili experti z Valdajského klubu. foto: © ReutersČeská pozice

Ruské hospodářství roste i nadále díky vysokým cenám ropy rychleji než ve většině vyspělých zemí. Za pár let se však tato závislost může stát jak pro státní rozpočet, tak pro obchodní sféru přítěží. Dokáže se ruské hospodářství zbavit tohoto omezení? A kudy se vlastně bude v následujících 15 letech ubírat? Na tyto i další otázky se v Petrohradu a Moskvě minulý týden snažili odpovědět členové Valdajského klubu, který sdružuje světové odborníky na ruskou problematiku a jehož členem je i dopisovatel ČESKÉ POZICE Gábor Stier.

Otazníky nad energetickým sektorem

Zhruba za 15 let v Rusku citelně poklesne těžba ropy a tento faktor rovněž zpomalí jeho tempo hospodářského růstu. Odhaduje to ministr hospodářského rozvoje Andrej Belousov s tím, že okolo roku 2020 se objem těžby ustálí zhruba na 510 milionech tun ročně. Nová ropná pole na východní Sibiři a na severu Ruska budou totiž schopná pouze kompenzovat úbytek těch starých. Podle prognóz bude navíc tempem jednoho až 1,5 procenta ročně růst také domácí spotřeba, takže je třeba počítat s poklesem exportu. K tomu je nutné vzít v úvahu i fakt, že v Evropě klesá poptávka po ruském plynu. Tyto prognózy potvrzují i letošní ukazatele, podle nichž dosud vývoz plynu klesl vzhledem k loňskému roku už o 3,3 procenta.

Francouzský expert Jacques Sapir a jeho finský kolega Pami Aalto jsou, co se týče zásob ropy, optimisté a domnívají se, že vydrží až do začátku příštího století. Důležitější otázkou podle nich je, zda si Rusko dokáže udržet současné trhy. Evropa totiž zpřísňuje pravidla spolupráce a po objevení nových nalezišť zvyšuje svůj vývoz také Norsko, které se tím stává vážnějším konkurentem než dosud. Z tohoto důvodu je třeba flexibilnější tvorba cen a rozšířit lze samozřejmě také možnosti exportu do Asie. Ruský ekonom Boris Gurvič k tomu tiše dodává, že přitom všem je rovněž třeba dávat pozor na to, že klesá rentabilita celého ruského energetického odvětví.

Rusko zhruba polovinu výdajů financuje z příjmů z exportu energetických zdrojů a tento poměr se stále zvyšuje

Zatímco v letech před krizí rostla produkce zdrojů energie o šest až sdm procent ročně a růst HDP vykazoval přibližně 2,5 procenta, dnes se tento ukazatel blíží nule. Energetické odvětví se proto podle některých komentátorů může stát z motoru ekonomiky spíše její brzdou. Právě proto je tak jednoznačné rozhodnutí snížit závislost rozpočtu na vývozu ropy a plynu. V současné době totiž stát zhruba polovinu výdajů financuje z příjmů z exportu energetických zdrojů a tento poměr se stále zvyšuje.

Přitom se však nesmí ani zapomínat, že díky ropě a plynu je nízká nezaměstnanost a zadluženost tvoří pouhých deset procent HDP, zatímco neustále rostou zlaté a valutové rezervy země. Ropě lze vděčit i za to, že navzdory krizi dosáhne také letos růst hodnoty okolo čtyř procent, což převyšuje i vyspělé země. A toto tempo se podle očekávání analytiků udrží i v příštích letech. Nicméně k tomu, aby tomu tak bylo i nadále, je třeba jednak nezbytná technologická inovace energetického odvětví, jednak diverzifikace ekonomiky. Jak prohlásil německý analytik Alexander Rahr, vědecký ředitel Německo-ruského fóra, Rusko stojí před změnou paradigmatu – především je nutné změnit hospodářský model založený na exportu nerostných surovin, zejména zdrojů energie.

Změny s drahou ropou v zádech

Stejný názor má i Leonid Grigorjev, vedoucí katedry světové ekonomiky moskevské Vysoké školy obchodní, který zdůraznil potřebu strukturální a organizační přeměny ruské ekonomiky. Ve své studii, jež otevřela debatu, jinak profesor Grigorjev označil diskusi o škodlivém vlivu příjmů z ropy na rozvoj za neplodnou. V podmínkách odpovídajícího institucionálního systému může být totiž tento zdroj zálohou rozvoje, zatímco bez efektivně fungujícího organizačního rámce může jen ustálit stagnaci.

Za příklad uvádí předchozí roky, kdy se právě z těchto důvodů energetické odvbětví nedokázalo stát hnacím motorem modernizace. Místo toho v obchodní sféře příliš posílila role státu, což napomohlo pouze zesílení byrokracie. Grigorjev jinak dlouhodobě počítá s příznivou průměrnou cenou ropy 140 dolarů, čehož – jak poznamenává – už by bylo třeba využít k provedení ekonomické diverzifikace.

Kreml může na základě prognóz zřejmě dlouhodobě počítat s cenou ropy 140 dolarů za barel

Francouzský analytik Jean-François Rischard, jenž předpovídá ubývání zásob a růst spotřeby, počítá do roku 2030 dokonce s cenou 200 dolarů za barel, přičemž ihned dodává, že na tom však ruské hospodářství nesmí stavět, a musí být kreativnější. Jak konstatoval ve svém návrhu, přechod z plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku byl úspěšný, nicméně tento trh je velmi specifický a neodpovídá 20 let starým představám strůjců reforem. Ani grandiózní výstavba a investice sloužící často spíše jen k vylepšení prestiže nemohou zakrýt, že je třeba provést fundamentální organizační a strukturální změny a diverzifikaci ekonomiky.

Tyto změny je navíc nutné v čím dál nejistějším mezinárodním prostředí a uprostřed druhé vlny globální krize urychlit. Kromě méně rozhazovačného hromadění a větší efektivity než dosud lze dosažení cílů napomoci také tím, že Kreml může na základě prognóz dlouhodobě počítat s cenou ropy 140 dolarů za barel (dokonce ani podle pesimistů neklesne pod 100 dolarů). Jak však někteří experti poznamenávají, vzhledem k procesům, které se ve světě momentálně odehrávají, je pochopitelná i současná Putinova opatrnost se zřetelem na sociální jistotu.

Putin je v obraze

Ruskému vedení je jasné, v jakém je země stavu. Vidí i to, co by bylo třeba dělat. Velikost problémů a nerovnoměrný rozvoj Ruska i jeho rozměry však neslibují rychlé úspěchy. To ostatně vyplynulo i z debaty, kterou vedl prezident Vladimir Putin se členy Valdajského klubu v prezidentské rezidenci Novo-Ogarjovo. Již na začátku svého prvního prezidentského období Putin prohlásil, že ruské hospodářství nepotřebuje pouhé úpravy, ale že ho bude nutné do období let 2020 až 2030 zcela transformovat, aby bylo konkurenceschopné v globálním světě, jenž zatím rovněž prochází obrovskými změnami.

Putin nesmí příliš váhat, protože bez fundamentálních strukturálních změn Rusko zaostane za světem

K tomuto cíli vytyčenému před dvanácti lety má Rusko stále daleko, současně lze však vládě připsat k dobru, že zemi, jež se na přelomu tisíciletí ocitla ve všech směrech na pokraji rozpadu, bylo třeba především stabilizovat, a když měly konečně přijít na řadu scénáře rozvoje, dostavila se finanční a hospodářská krize, která otřásla celým světem, a navíc efektivitě fungování státu nepomohla ani čtyřletá výměna Putina a Dmitrije Medveděva.

Po svém návratu do Kremlu už ovšem Putin nesmí příliš váhat, protože bez fundamentálních strukturálních změn Rusko zaostane za světem. To ví i ruské vedení a vedle ministrů řídících ekonomiku prohlásil také Putin, že se vyprázdnil současný model, diverzifikace ekonomiky je nezbytná a není nadále udržitelné, aby polovinu rozpočtových výdajů kryly příjmy z energetického odvětví.

Prezident dále uznal, že současně s tím je třeba provést modernizaci institucionálního systému. Jen tyto faktory totiž mohou spolu se zachováním sociální jistoty zajistit rozvoj. Z odvětví, která je třeba dále rozvíjet, zmínil Putin nanotechnologii a biotechnologii, přičemž v odvětvích, která vyžadují vyspělou technologii stejně jako v oblasti modernizace infrastruktury, by v každém případě uvítal i zahraniční kapitál.

Valdajský klub

Odborníci na Rusko se poprvé setkali v roce 2004 u Valdajského jezera. Klub má již na 60 stálých členů ze 44 zemí, mezi nimiž jsou odborníci, novináři a osobnosti veřejného života. Tentokrát byli na setkání přítomni zástupci 20 zemí, k nimž se připojila zhruba stočlenná elita z řad ruských výzkumných pracovníků. Členem společnosti reprezentujícím střední Evropu je kromě polského a slovenského expremiéra také autor tohoto článku, vedoucí rubriky zahraničního zpravodajství deníku Magyar Nemzet Gábor Stier.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.