Snaha Evropy zbavit se surovinové závislosti na Rusku donutila Moskvu k ráznému kroku – „uražený“ prezident Vladimir Putin ohlásil zastavení projektu obřího plynovodu South Stream. Jde zřejmě o nejdůležitější událost z hlediska evropské energetické bezpečnosti od listopadu 2011, kdy německá kancléřka Angela Merkelová s tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem otevřela jiný podmořský plynovod – Nord Stream.
Plynovod South Stream, jehož potrubím měla strategická surovina putovat pod hladinou Černého moře na Balkán a dále do střední Evropy, mohl zvýšit jistotu dodávek plynu pro řadu evropských států. Mohl ale také posílit postavení Ruska a jeho obří korporace Gazprom jako klíčového dodavatele suroviny, což naráželo na odpor Bruselu.
Část pozorovatelů spekuluje, že jde jen o taktický Putinův krok a že se k projektu nakonec vrátí. Tyto spekulace posílil nový šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, když po jednání s bulharským prezidentem Bojkem Borisovem prohlásil, že v projektu South Stream je možné pokračovat. Otázkou zůstává, zda tím chtěl pouze přebít Putinův argument, podle nějž za všechno může Evropská unie, nebo se v Bruselu opravdu chystá nějaká reálná snaha najít s Ruskem společnou řeč. To se ukáže v příštích dnech.
Mnozí čekali, zda po Putinově rázném kroku dostanou od Rusů příslušné oficiální vyrozumění o zastavení prací na South Streamu také jednotlivé západoevropské firmy. Stalo se. Potvrdila to například italská firma Saipem, která se měla na výstavbě plynovodu podílet.
Sankce možná fungují
Každopádně je jasné, že ruské rozhodnutí má také ekonomické souvislosti. South Stream se ukázal příliš drahým – měl přijít na více než 40 miliard dolarů. A je otázkou, jak by svůj zhruba poloviční podíl na stavbě zvládal Gazprom. „Je teď pro něj těžké získávat peníze na západních trzích,“ řekl ČESKÉ POZICI velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.
Pozastavení projektu South Stream může být také důkazem, že sankce proti Rusku fungují |
Gazprom sice není terčem západních sankcí jako jiné ruské firmy, ale i na něj dopadá nejistota kvůli obchodní válce Západu s Ruskem. Pozastavení projektu South Stream proto může být také důkazem, že sankce proti Rusku fungují.
Riccardo Puliti z Evropské banky pro obnovu a rozvoj podle britského deníku Financial Times prohlásil, že v případě jak South Streamu, tak konkurenčního – a rovněž zastaveného – projektu Nabucco, který měl přivést z Asie jiný než ruský plyn, šlo o „faraónské“ projekty. „Byly projektovány v době, kdy se zdálo, že poptávka po plynu v EU exponenciálně poroste,“ tvrdí Puliti. Pokračování ve výstavbě podobných plynovodů by podle Pulitiho nemělo žádnou ekonomickou logiku.
Všechny cesty přes Turecko
Zatímco souboj mezi projekty Nabucco a South Stream zatím končí remízou, Evropané se zjevně budou s Rusy nadále střetávat v náročném boji, odkud a kudy povedou budoucí plynovody na starý kontinent. To ale také znamená, že momentálně se směje třetí vzadu – Turci. Rozhodnutí o pozastavení výstavby plynovodu South Stream ostatně ohlásil šéf Kremlu Putin během návštěvy turecké Ankary...
O tranzit plynu přes turecké území nyní mají velký zájem obě strany – jak Rusové, kteří už jsou na Turecko napojeni dalším podmořským plynovodem Blue Stream, tak ti Evropané, kteří by chtěli na svůj kontinent dopravit plyn z jiných oblastí. Přes Turecko má vést také takzvaný jižní koridor, kterým má putovat plyn z Ázerbájdžánu – konkrétně z velkého naleziště v Kaspickém moři Šach Deniz.
O tranzit plynu přes turecké území mají velký zájem obě strany – jak Rusové, tak ti Evropané, kteří by chtěli na svůj kontinent dopravit plyn z jiných oblastí |
Do budoucna se rýsuje i další možnost, která zatím naráží na západní sankce vůči Íránu. V příštím roce se ale bude jednat o jejich zrušení a časem by mohl do Evropy putovat přes Turecko plyn třeba i právě z Persie. „Pokud bude Turecko hrát svoji geopolitickou roli šikovně, může na tom velmi dobře vydělat,“ říká Bartuška. Důležité podle něho je, aby Turci nedopadli jako Ukrajina, která získala pověst země, jež pouze vybírá poplatky za tranzit plynu, ale nenabízí žádnou další přidanou hodnotu.
Také Rusové nyní dávají najevo, že místo South Streamu chtějí vybudovat další plynovod právě do Turecka. Jeho kapacita by měla dosahovat – stejně jako se plánovalo u South Streamu – 63 miliard metrů krychlových ročně s tím, že větší část plynu by směřovala dále do Evropy. I bez něj je ale Turecko pro Rusy vzhledem k současnému propojení důležité.
Rusové už během Putinovy návštěvy Turkům slíbili, že jim zlevní plyn o šest procent. A ruský prezident mluvil o dalším velkém plánu – Rusové by mohli na turecko-řeckých hranicích vybudovat novou plynovou křižovatku, takzvaný „hub“, ze kterého by putovala surovina podle potřeb do různých stran.
Starý sen
Seymar Alijev z ázerbájdžánské agentury Trend napsal, že když Rusko přeorientuje své dodávky plynu na Turecko, pak to ve skutečnosti nejspíš získá mnohem víc než „pouhé“ postavení tranzitní země. Turci by totiž mohli ruský plyn kupovat a následně prodávat dalším evropským zájemcům. „Ankara by dosáhla toho, o čem snila mnoho let – reexportu plynu do Evropy,“ napsal Alijev.
Turci by mohli ruský plyn kupovat a následně prodávat dalším evropským zájemcům. Ankara by dosáhla toho, o čem snila mnoho let – reexportu plynu do Evropy. |
Z hlediska Ázerbájdžánu je pád South Streamu také příležitostí – význam alternativních dodávek z této zakavkazské země stoupne. Ale Azerové musejí počítat s tím, že se zvýší vliv Ruska na energetických trzích Turecka. Rusové však stejný důvod k jásotu jako Turci nemají. Verdikt o South Streamu přišel z nejvyšších míst jako blesk z čistého nebe. „Rozhodnutí přijal Vladimir Putin,“ prohlásil ministr energetiky Alexandr Novak.
A je sporné, jak je na novou situaci připraven Gazprom, který dosud chystal výstavbu South Streamu. Z ekonomického hlediska může být nová turecká varianta ještě spornější. Gazprom sice uzavřel příslušnou předběžnou dohodu s tureckou firmou Botas o novém plynovodu, ale všechny důležité parametry se budou teprve zkoumat. Známo jen je, že plynovod má začínat tam, kde se předpokládalo u South Streamu – v kompresorové stanici Russkaja. „Zatím je těžké posuzovat náklady, finanční mechanismy a termíny dokončení,“ uvedl ale šéf Gazpromu Alexej Miller.
Putin versus Juncker
Rusové v Turecku tvrdili, že k jejich novému manévru je donutil Brusel. Ten fakticky výstavbu South Streamu odmítal a nutil jednotlivé balkánské země, aby zatím v projektu nepokračovaly. Putin líčil zejména Bulharsko jako zemi, která už fakticky přestala být pod nadvládou Bruselu ve svém rozhodování suverénní. Juncker naopak vyčetl Rusům, že se pozastavením projektu South Stream snažili Bulhary vydírat.
Spory mezi Bruselem a Moskvou se dlouhodobě týkaly toho, zda se mají na South Stream vztahovat nová evropská pravidla |
Spory mezi Bruselem a Moskvou se dlouhodobě týkaly toho, zda se mají na South Stream vztahovat nová evropská pravidla, podle nichž dodavatel plynu, jako je Gazprom, nemůže vlastnit plynovody a může si činit nárok pouze na polovinu jejich kapacity. Evropským cílem je zajistit místo v plynovodech také alternativním dodavatelům. Rusové ale namítali, že když se už dříve dohodli s jednotlivými zeměmi, přes které měl South Stream vést, nová pravidla se na něj nemohou vztahovat.
Evropský odpor k South Streamu vzrostl po ruské okupaci Krymu. Na Balkáně však nadále zaznívají hlasy, že Brusel není spravedlivý – zatímco Němcům jejich podmořské propojení plynovodem Nord Stream s Ruskem povolil, na Balkán bere jiný metr. Jisté je, že rozhodnutí o Nord Streamu přišlo v jiné době – tehdy nikdo netušil o ruské okupaci Krymu a podpoře separatistů na východě Ukrajiny.