Plynovod South Stream byl jen přejmenován a modifikován

Jarek Nohavica zpívá: „Pendolinu zmrzly všechny cé-dé romy.“ A já místo abych se v Ostravě předváděl na důležité konferenci Visegrádské čtyřky (V4) a okolí o aplikacích předpisu REMIT Evropské unie v rámci energetické regulace, sedím u počítače, dívám se z okna a pozoruji nenasytné hrdličky zobající slunečnicová semínka, která jsem původně nasypal sýkorkám.

Taková ukázka různé míry životní úspěšnosti závisející nikoliv na intelektu, ale velikosti zobáku a bojovnosti (slova „nenažranost“ nepoužiji) mě vede k širší úvaze: Platí tento elementární princip carpe diem pouze v přírodě, byznysu či mezinárodní diplomacii, nebo se s ním setkáváme i tam, kde je kooperace jednoznačně účelnější?

Od teď už to bude většinou o plynárenství, protože tento server nabízí mnoho dalších kvalitních příspěvků, z nichž plyn cítit není. A začnu nepříliš překvapivou zprávou: ruský Gazprom odstoupil od záměru výstavby plynovodu South Stream, a to pod vlivem korektního postoje Bulharska, jež nepovolilo Gazpromu výstavbu jeho plynovodu na území EU.

„Zákon proti Gazpromu“

Bulharsko tímto opatřením pouze naplnilo dikci takzvaného „antiGazprom act“ („zákon proti Gazpromu“), tedy předpisu, podle nějž nesmí Gazprom budovat a vlastnit na území EU své plynovody – o dlouhodobých pronájmech přepravní kapacity bohužel ani slovo.

Pokud si myslíte, že jde o nějaký kapric nepřejícího Západu vůči veškerému Slovanstvu, mýlíte se. Na počátku totiž byla prosba několika evropských a amerických společností, aby jim Gazprom umožnil přepravovat jejich plyn jeho sítí – tento princip je v Evropě nejen obvyklý, ale především zákonně upravený. Odpovědí byl dlouhý nos a (účinná) snaha vytlačit zahraniční plynárenské investory z ruského území. „Zákon proti Gazpromu“ proto byl standardní reakcí EU, nikoliv svévolným protiruským činem.

Zrušení projektu South Stream postavilo – spíše jeho sekundární efekt, test loajality – do povážlivé situace hned tři vlády zemí EU: slovenskou Roberta Fica, maďarskou Viktora Orbána a rakouskou Alfreda Gusenbauera. Důvodně se obávám, že pokud by se projekt South Stream týkal i území České republiky, mohli bychom připsat ještě jedno jméno. Ono se vůbec poslední dobou zdá, že se původní Visegrádská čtyřka pozvolna mění na V3 + 1. Uvedu vyjádření, kterým ruská strana svůj projekt zrušila:

„Rusko se rozhodlo vystoupit z projektu plynovodu South Stream. Sdělil to na tiskové konferenci ruský prezident Putin. Rusko podle něho nemůže za současných podmínek pokračovat v projektu South Stream, odkázal přitom na pozastavené povolení k výstavbě v Bulharsku. Generální ředitel Gazpromu Alexej Miller dále prohlásil, že:

• projekt South Stream skončil;
• Gazprom vybuduje nový plynovod do Turecka o roční kapacitě 63 miliard metrů krychlových, z čehož 14 bude určeno k náhradě tranzitu přes Ukrajinu;
• nový plynovod do Turecka umožní dopravit zhruba 50 miliard metrů krychlových do plynového hubu na řecké hranici (hub není vulgarita, ale místo pro obchodování s plynem);
• začátek nového plynovodu bude v kompresorové stanici Russkaja původně plánované pro South Stream;
• Gazprom založí novou společnost pro výstavbu tohoto plynovodu.“

Statistická nuda a údaje

Když jsem začal Jarkem Nohavicou, budu pokračovat Zdeňkem Svěrákem: „Statistika nuda je, má však cenné údaje.“ Takže:

• Turecko ročně spotřebovává asi 38 miliard metrů krychlových plynu, dováží však 46 miliard, z čehož okolo 30 miliard představuje dovoz z Ruska – plynovodem přes Ukrajinu, Rumunsko a Bulharsko 14 a plynovodem Blue Stream pod Černým mořem 16 miliard.
• Plynovod Blue Stream je společným vlastnictvím ruského Gazpromu, tureckého Botasu a italského ENI. Operátorem je Gazprom. Zde je tedy jeden z neoficiálních reexportních vstupů ruského plynu na území EU.
• Přičteme-li dalších 63 miliard metrů krychlových plynu nového plynovodu, byť je deklarováno, že část této kapacity je určena jako náhrada za plyn přes Ukrajinu, z čehož mimo jiné vyplývá, že Gazprom s přepravou plynu přes Ukrajinu do budoucna nepočítá, objeví se na tureckém trhu 96 miliard metrů krychlových plynu ročně – alespoň kapacitně.

Podle Gazpromu by měl tento plyn – po pokrytí turecké spotřeby – být k dispozici na novém řeckém hubu Komelin na hranicích mezi Tureckem a Řeckem. Krásná, veřejně pronesená myšlenka, a člověk by jí třeba i věřil, pokud by však nevěděl, že v přípravě jsou dva nové plynovody-interkonektory – do Bulharska a do Itálie.

První závěr je zřejmý: Rusko již do budoucna nechce využívat tranzitní přepravu plynu přes Ukrajinu. Důsledkem je, že plynovody Jamal (Polsko), Eustream (Slovensko) a Net4Gas (Česká republika), jejichž souhrnná přepravní kapacita představuje více než 120 miliard metrů krychlových plynu ročně, mohou být postupně přenechány sběračům kovu. Pokud ovšem nezačnou sloužit k dodávkám plynu ze západu Ukrajině…

Kartelové chování

Použiji ještě jednou statistiku. Jeden můj známý (statistik) říkával, že statistika je jako odvážné dámské plavky bikiny – téměř vše odkrývá, ale podstatné zahaluje. A někdo by mohl připomenout Winstona Churchilla. Podívejme se proto na statistiku Eurostatu, konkrétně na její část, jež se týká importu zemního plynu.

Tomuto tématu jsem se věnoval již ve svém dřívějším článku, ale je třeba ho připomenout právě v souvislosti s evropským regulačním výnosem REMIT. Jedním z jeho hlavních cílů je totiž zabránit vytváření kartelů na liberálním energetickém trhu jako důležitému prvku ochrany konečného unijního spotřebitele.

Proto ve stručnosti zopakuji: loni překvapivě poklesl oficiální, statisticky podchycený importní podíl Ruska z více než 30 na 17,8 procenta. Současně statistika zaznamenala nový fenomén „neidentifikovaného“ plynu, a to ve výši 40 procent. Z toho vyplývá, že Gazprom přiváží svůj plyn plynovodem Nord Stream do EU přímo a přeprodává jej prostřednictvím evropského řetězce spřátelených či ovládaných firem.

Snadno lze vypočítat, že „chybějící“ ruský plyn byl na evropském trhu přeprodán třikrát, než skončil u odběratele – mít tak jediné promile z obratu… Pokud toto není průzračné kartelové chování, pak co by za kartel mělo být označované?

Řecký hub

Výstavba plynovodu South Stream nebyla zastavena, jak se snaží tvrdit Rusové, ale přejmenována a modifikována. Namísto plynovodu do Bulharska půjde nová větev do Turecka, které není členskou zemí EU. Dále malá odbočka do Bulharska přes Řecko a větev původních propojení směrem do Itálie. Ty už však nebude budovat ani provozovat Gazprom – řecký hub bude fungovat stejně jako dnes Waidhaus a Baumgarten nebo Frankfurt nad Odrou.

Jen jsem zvědavý, jak rychle bude vyprojektovaná a vybudovaná propojovací větev zbytku původního projektu – do Maďarska a Rakouska. Aby měli, když už vědomě zrazují unijní zájmy, alespoň nějaký ten malý flastříček.

Třetí písničkové připomenutí na konec (Miloš Kopecký ve filmu Limonádový Joe): „Není větší potěšení pro ortodoxního lumpa…“