Lidovky.cz

Plynovod Nord Stream v provozu: Reset ruské politiky exportu plynu

Slovensko

  5:45

Rizika, jež z tohoto plynárenského projektu vyplývají pro střední Evropu, se nás naštěstí netýkají. Pro okolní státy to však neplatí.

V úterý 8. listopadu těsně před polednem otočili v severoněmeckém Lubminu symbolicky obřím kohoutkem první větve plynovodu Nord Stream německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Dmitrij Medvěděv. foto: © ČESKÁ POZICE, Jiří Bušek, ČTKČeská pozice

V úterý 8. listopadu zahájila provoz první větev plynovodu Nord Stream. Těsně před polednem symbolicky otočili obřím kohoutkem v severoněmeckém Lubminu německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Dmitrij Medveděv. Plynovod je dlouhý 1224 kilometrů, vede po dně Baltského moře z ruského Vyborgu do německého Lubminu a má dopravovat zemní plyn přímo z Ruska do Německa a celé západní Evropy. Jeho cílem je zajistit větší bezpečnost dodávek této suroviny do střední a západní Evropy. Druhá větev plynovodu Nord Stream by měla začít fungovat příští rok. Po spuštění obou větví by jeho přepravní kapacita měla být zhruba 55 miliard metrů krychlových zemního plynu. Dopady zahájení provozu plynovodu Nord Stream analyzuje v historických souvislostech Vratislav Ludvík.

Tak nám spustili Nord Stream, paní Müllerová! Německo se raduje, na východ od něj však jsou obličeje kyselejší. Proč?

Vraťme se o 40 let. V té době byla v tehdejším Československu s velkou slávou zahájena výstavba soustavy tranzitních plynovodů zajišťujících dopravu ruského zemního plynu do zemí střední, jižní a západní Evropy. Epiteta jako „stavba století“ či „praktický důkaz politiky uvolňování v Evropě“ vykukovala ze všech médií. Vůbec se však u nás nepsalo, že šlo především o obrovský ruský kšeft.

Bylo to totiž na začátku hnusu nazývaného normalizace. O tom však psát nechci. A případné šťouraly odkazuji na některý ze svých starších příspěvků. Důležité je, že tranzit zemního plynu se uskutečňoval podle mezivládní smlouvy. A za odměnu jsme získávali naturální dodávky plynu.

ČESKÁ POZICE se tomuto problému věnovala v článcích:

Politický a hospodářský nátlak

Čas plynul. Sovětský svaz (SSSR) přestal existovat, Jugoslávie i Československo se rozpadly a Německo naopak sjednotilo. Ukrajina, která již v dobách existence SSSR měla problémy s dodávkami a transportem ruského plynu, se po osamostatnění vůči Rusku vymezila jak v oblasti ceny plynu, tak výše plateb za tranzitní služby. Toto její vymezování kulminovalo ve formě plynové krize počátkem roku 2009.

Hospodářský, ale především politický zájem Ruska, deklarovaný jako „zvyšování diverzifikace přepravních tras“, neznamená nic jiného než komplexní reset původní plynové politiky

Již předtím však Rusko cítilo dostatečnou motivaci obejít při tranzitu svého exportního plynu Ukrajinu, a tím oslabit její vyjednávací pozici. Celková hodnota ročního exportu ruského zemního plynu na západ se pohybovala okolo sta miliard metrů krychlových, přičemž podstatná část procházela přes území Ukrajiny.

Hospodářský, ale především politický zájem Ruska, deklarovaný jako „zvyšování diverzifikace přepravních tras“, neznamená nic jiného než komplexní reset původní plynové politiky. Ta věcně i vztahově vycházela z existence bipolární Evropy a znamenala rozdílný přístup k „volnoměnovým odběratelům“ a ke středoevropským či východoevropským ovládaným zemím.

Charakterizovala-li ruský vztah k západoevropským odběratelům maximální snaha po spolehlivé dodávce plynu, pro země Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) to byl vždy určitý nástroj politického či hospodářského nátlaku. Však také v dobách, kdy Ukrajina – tehdy součást SSSR – nebyla schopná či ochotná kvůli vysoké vlastní spotřebě zajistit dostatek plynu pro tranzit na západ, kompenzovala to ruská strana omezováním dodávky pro své „satelity“.

Považuji za užitečné zmínit, že plyn „pro západ“ byl prodáván až na vnějších hranicích impéria, tedy v Německu a Rakousku. Ostatní nakupovali svůj plyn na hranicích SSSR.

Společné podniky

Zmíněný „reset“ má několik fází. První vznikla již počátkem devadesátých let a spočívala v budování takzvaných „obchodních domů“ s ruským plynem. Šlo o společné podniky hlavních západoevropských dovozců plynu a ruského Gazexportu. (Mimochodem, podobný podnik vznikl i na Slovensku. U nás byl tento koncept odmítnut.)

Skutečnost, že přes naše území povede plynovod Gazela, znamená jako u jediné země regionu spíš posílení pozice a nárůst bezpečnosti dodávky plynu

Prostřednictvím těchto „domů“ bylo možné nakupovat ruský plyn přímo – nad rámec dlouhodobých dovozních kontraktů. Původně mělo jít o způsob řešení momentálních výpadků řádných dodávek plynu, ale v praxi se „domy“ staly zdrojem mimořádného osobního obohacování ruských obchodníků. Tato číše přetekla zhruba před deseti lety, což vedlo k prudkému omezení obdobných aktivit.

Hlavním důvodem prý bylo zjištění (připisované Vladimiru Putinovi), že z celkového výtěžku za export plynu na západ se cestou „ztrácí“ víc než 40 procent na nákladech překupníků. Proto byla činnost „obchodních domů“ a některých dalších společných podniků utlumena.

Svízel polské vlády

Stále silněji pociťovaný problém Ukrajiny, která měla – a dosud silně má – ruce na kohoutech ruských exportních plynovodů, vedl k návrhům obejít toto teritorium novými plynovody. Proto nejprve vznikl nový koridor přes Polsko, takzvaný plynovod Jamal. Polsko mělo zajištěno dodávky ruského plynu přes Bělorusko.

Stačilo tedy kapacitně posílit a částečně doplnit importní plynovod a propojit jej s Německem ve Frankfurtu nad Odrou. Do nového plynovodu byla fyzicky přesunuta přeprava pro území bývalé NDR – pro firmy Wintershall a VNG –, původně dopravovaná přes Slovensko, Česko a přirozeně přes Ukrajinu. Možná je dobré připomenout svízel, jemuž byla vystavena polská vláda.

Polská a ruská strana vlastnily stejný podíl na plynovodu a jako „jazýček na vahách“ byla zřízena malá firma s pětiprocentním podílem akcií. Překvapení však nastalo, když se záhy ukázalo, že tuto „nezávislou“ firmu kontrolují Rusové. A Poláci museli vyvinout značné diplomatické úsilí, aby tento stav zvrátili. Navzdory tomu je podle zmíněné zásady ruský plyn prodáván až na území Německa.

V kleštích

Zásadním projektem se však stal až plynovod Nord Stream, jehož provoz právě zahajuje. Obchází jak Ukrajinu a Bělorusko, tak Slovensko a Česko a vede ruský plyn po dně Baltského moře až do německého Greifswaldu. A odtud jednak na Berlín, jednak na jih plynovodem Opal. Na ten pak v příštím roce naváže nový plynovod Gazela procházející z německého Oberhau přes severní a západní Čechy do tradiční předávací stanice v německém Waidhausu.

Jen obtížně se lze smířit se situací, kdy německý plyn na naší hranici metamorfuje v ruský, aby se pak po 150 kilometrech opět zázračně změnil v německý

Plynovod Nord Stream představuje severní část vznikajících kleští, jižní pak plánovaný projekt plynovodu South Stream vedoucí ruský plyn přes Turecko a Balkán až na území Rakouska, kde se má propojit se dnešními koridory na Itálii, Německo a Francii. Mezi nimi zůstávají vedle Ukrajiny a Běloruska pobaltské republiky, Maďarsko, Slovensko a Polsko.

South Stream má však konkurenta v projektu Evropské unie – plynovodu Nabucco. V příštím desetiletí uvidíme, který projekt se ukáže jako životaschopný. Nevím, je-li nám plynárenský pánbůh víc nakloněn, ale skutečnost, že přes naše území povede plynovod Gazela, znamená jako u jediné země regionu spíš posílení pozice a nárůst bezpečnosti dodávky plynu.

Každý tlak však vytváří odpovídající protitlak. Vlády nových členských zemí EU ve střední Evropě si velmi dobře uvědomují rozsah hospodářského i politického ohrožení, jež tyto nové kleště pro region představují. Každá však řeší problém po svém. Dané bezpečnostní téma je však jako stvořené pro jednání vlád Visegrádské čtyřky (V4).

Polsko na očekávané změny reaguje podporou těžby takzvaného „břidlicového plynu“. Jeho ložiska jsou předpokládaná v objemech, jež by měly zcela pokrýt polskou spotřebu plynu na dlouhá desetiletí. Kromě toho by měl u přístavu Svinoústí vyrůst terminál na příjem zkapalněného zemního plynu (LNG).

Slovensko zřejmě rovněž koketuje s možnostmi těžby plynu z břidlic, kromě toho posiluje své propojení s plynovodem ze západu. Maďarsko věří v budoucnost plynovodu Nabucco. A Ukrajina již nyní silně omezuje dovoz zemního plynu z Ruska a zvyšuje vlastní těžbu.

Důsledky

Pro Českou republiku znamená reset ruské politiky exportu plynu několik důsledků. První si lze přečíst v návrzích Státní energetické koncepce. Jakkoli je zřejmé, že právě pro ČR je změna ruského konceptu bezpečnostním přínosem, vyvolávají se duchové starých plynových krizí a nespolehlivé Ukrajiny.

Druhým důsledkem je změna pozice naší země jako tranzitéra zemního plynu. Nevím, jaké podmínky obsahuje nový tranzitní kontrakt uzavřený až do roku 2035, faktem však je, že podstatná část naší přepravní služby se fyzicky smrskne na plynovod Gazela. Mimochodem, zajímalo by mne, kdo nám bude za přepravu Gazelou platit tranzitní poplatky. Předpokládám totiž, že ruský plyn bude pro Německo nakupován v Greifswaldu.

Přesun většiny tranzitní dopravy plynu do Gazely by mělo být spíš výzvou než důvodem snahy prodat firmu Net4Gas, která tento systém vlastní a provozuje

Jen těžko bych se smířil se situací, kdy německý plyn na naší hranici metamorfuje v ruský, aby se pak po 150 kilometrech opět zázračně změnil v německý. Vznikly by tím u mne vážné pochybnosti o naší státní suverenitě.

Významný mezník

Další otázkou je, jak bude využívaná dosavadní soustava tranzitních plynovodů, která plní nezastupitelnou funkci vnitrostátního zdrojového plynovodu. Již dnes jsme totiž svědky toho, že některé části technologie jsou demontované jako zbytečné.

Přesun většiny tranzitní dopravy plynu do Gazely – uvolnění kapacity současného tranzitního plynovodu – by mělo být spíš výzvou než důvodem snahy prodat firmu Net4Gas, která tento systém vlastní a provozuje. Jestliže Evropská komise nepokrytě směřuje k vytváření celounijní plynárenské „železnice“ pro svobodnou přepravu plynu všemi směry, bylo by tristní, aby na území ČR končila slepou kolejí.

Uvedení plynovodu Nord Stream do provozu představuje významný mezník v konfiguraci evropské plynárenské soustavy a v systému dovozu ruského plynu. Rizika vyplývající z tohoto projektu pro střední Evropu se nás naštěstí netýkají. Bylo by však nanejvýš trestuhodné ignorovat zájmy okolních zemí, které dnes tahají za kratší konec slámky.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.