Představa, že vláda Jiřího Rusnoka rozhodne o skladování státních rezerv plynu, aby vyhověla přání Ladislava Drába jako sponzora ministra financí Jana Fischera, byla od počátku nesmyslná. Sám podnikatel Dráb sice myšlenku strategických rezerv nadhodil, čímž vyvolal dojem, že jeho projekt podzemního zásobníku plynu v Rožné na Žďársku závisí právě na tom, zda jej bude využívat stát.
Později ale Dráb ČESKÉ POZICI řekl, že taková závislost neexistuje, zásobník jeho společnosti GSCeP se bez státních rezerv obejde a komerční zájemci o skladování plynu v této lokalitě se bezpochyby najdou. Jak nicméně dále ukážeme, lze o tom pochybovat.
Příběh Fischera a Drába je ale – řečeno s nadsázkou – jen jednou z kapitol dlouhého románu, jak plynové zásobníky hýbou Českem. Střetávají se zde zájmy firem – provozovatelů zásobníků a těch, co plyn uskladňují –, českého státu, který si po plynové krizi v roce 2009 chtěl i prostřednictvím zásobníků (byť v soukromých rukou) pojistit vlastní energetickou bezpečnost, a také Evropské unie, jež sleduje podobný cíl v širším měřítku.
Největší provozovatel zásobníků v Česku, skupina RWE, právě v krizovém roce 2009 čelila výtkám, že pohlcuje veškeré evropské dotace na české zásobníky (šlo o 35 milionů eur) a nedává šanci konkurentovi – společnosti MND ze skupiny KKCG Karla Komárka. RWE popírala, že by se o evropské peníze nechtěla podělit, Evropská komise ale žádné finance Komárkově skupině nepřiklepla.
Příběh Fischera a Drába je jen jednou z kapitol dlouhého románu, jak plynové zásobníky hýbou Českem. Střetávají se zde zájmy firem, státu i EU.Později, v roce 2011, se stali terčem kritiky poslanci, když schválili pravidlo, podle něhož musejí všichni obchodníci s plynem před zimou uskladnit aspoň 20 procent plynu pro zákazníky, kteří mají nárok na takzvaný bezpečnostní standard pro případ výpadku dodávek nebo chladného počasí, tedy pro domácnosti a menší podniky. Obchodníci nařkli „zástupce lidu“, že podléhají lobbingu velkých firem typu RWE či MND, jež chtějí na provozování zásobníků vydělávat až příliš.
Zastánci zmíněného opatření, jež má platit od příští zimy, upozorňovali na riziko, že jde o nutnou pojistku. Jinak by se mohlo údajně stát, že alternativní obchodníci, kteří nakupují plyn na trhu (nikoliv na základě dlouhodobých kontraktů), nebudou schopní v krizové situaci dostát závazkům.
„Takovéto opatření může částečně omezovat vstup menších hráčů na trh, ale z hlediska zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu takovému kroku rozumíme,“ uvedl Petr Landovský, technický ředitel Centropol Energy – jednoho z největších hráčů mezi alternativními obchodníky s elektřinou a plynem. Tato firma kupříkladu skladuje 30 milionů metrů krychlových plynu (a má zakoupeny skladovací kapacity v této výši), čímž podle Landovského plní právě bezpečnostní standard dodávek plynu konečným zákazníkům.
Komárek a Dráb: Každý jinak
Když Ladislav Dráb zmínil možnost, že by se stát mohl proti výpadkům dodávek navíc jistit vlastními strategickými rezervami plynu (což by samo o sobě znamenalo finančně nákladnou investici ve výši až desítek miliard korun), vlastně zároveň nastolil další téma: Potřebujeme ještě vůbec v Česku další zásobníky? A vyplatí se je stavět?
Nový zásobník plánuje také miliardář Komárek. Tady je ale na rozdíl od Drábova projektu záměr jasný: zájem má ruský dodavatel plynu Gazprom.Podnikatel Dráb je známý tím, že o některých svých projektech hodně mluví, zatímco odborníci o nich pochybují, a realizace těchto projektů se odkládá. Typickým příkladem je plynovod Mozart, kterým Dráb se svými společníky ze skupiny CE Group hodlá propojit plynárenskou soustavu Česka a Rakouska.
A mnohé zatím nasvědčuje, že podobný je také osud zásobníku zemního plynu v Rožné – projektu, který Drábově skupině umožnil státní podnik Diamo v lokalitě uranového dolu. Stalo se to v roce 2009 za úřednické vlády Jana Fischera. Zatím se ale ještě „superrychlý podzemní zásobník plynu“, který by si vyžádal investici minimálně pěti miliard korun, budovat nezačal. Provádí se průzkum, který si Drábova společnost GSCeP zadala právě u státního podniku Diamo.
Dráb není jediným podnikatelem, který chystá nový zásobník. Další plánuje miliardář Karel Komárek společně s ruským Gazpromem v jihomoravských Dambořicích, investice má přesáhnout 2,5 miliardy korun. Tady je ale na rozdíl od Drábova projektu záměr celkem jasný: o podzemní kapacity má zájem hlavní ruský dodavatel suroviny do Česka a mnoha dalších zemí.
Dráb naopak v minulosti spolupráci s Rusy nepřipouštěl a pro své projekty chtěl získat americké a kanadské investory. „Byla to navíc základní podmínka premiéra Jana Fischera a já mu dal své slovo, že ruské investory do tohoto projektu nepustíme,“ řekl Dráb v již zmiňovaném roce 2009 týdeníku Euro.
Nenaplněné zásobníky?
Jak to tedy přesně vypadá s nynější kapacitou tuzemských zásobníků?
- Společnost RWE Gas Storage ze stejnojmenné německé skupiny provozuje šest zásobníků s celkovým provozním objemem více než 2,6 miliardy metrů krychlových, což představuje přibližně dvouměsíční českou spotřebu v období zimních měsíců.
- Firma MND Gas Storage v uplynulých dvou letech rozšířila svůj jihomoravský zásobník Uhřice o skladovací strukturu Uhřice Jih, čímž navýšila skladovací kapacitu na 280 milionů metrů krychlových. Zmiňovaný společný projekt s Gazpromem v Dambořicích má přidat dalších 448 milionů metrů krychlových.
- A ještě větší zásobník (576 milionů metrů krychlových) v Dolních Bojanovicích patří slovenské skupině SPP.
Mluvčí MND Dan Plovajko potvrzuje, že Uhřice byly před loňskou zimou stoprocentně naplněné, to samé se týká zásobníků SPP Storage, a prakticky i RWE Gas Storage – tam naplněnost činila 98 procent. RWE ale očekává změnu. „Dodavatelé plynu a obchodníci letos vtláčejí plyn mnohem pomaleji než v uplynulých letech a máme indikace, že veškerou kapacitu nenaplní. Nezanedbatelná část naší kapacity zůstane před zimní topnou sezónou prázdná a v případě opakování studené zimy může být obtížné dodat plyn koncovým zákazníkům,“ uvedl mluvčí RWE v Česku Martin Chalupský.
Dodavatelé plynu a obchodníci letos vtláčejí plyn pomaleji, kapacitu zásobníků asi nenaplníDíky liberalizaci evropského trhu je podle Chalupského většinu roku k dispozici velké množství plynu na spotových trzích, a motivace obchodníků ke skladování je proto oproti minulosti nízká. Provozovatelé zásobníků se navíc musejí potýkat s poklesem rozdílu mezi cenou zemního plynu v létě a zimě. Tento rozdíl přitom slouží jako hlavní vodítko pro oceňování skladovací kapacity.
Cena, za niž jsou obchodníci ochotní nakoupit skladovací kapacitu, proto často ani nepokrývá provozní náklady. A volné skladovací kapacity je přitom ve většině členských států EU dostatek. V minulosti zmiňovaná vize, že by se Česko mohlo stát zásobárnou pro širší region, tedy také nevypadá reálně.
„Tento vývoj vnímáme jako nezamýšlený negativní dopad liberalizace evropského energetického trhu. Naše společnost zastavila další rozšiřování skladovací kapacity,“ dodává Chalupský s tím, že třeba ve Francii se dokonce hovoří o uzavírání některých prodělečných zásobníků.
Ani ona povinnost skladovat 20 procent objemu dodávek chráněným zákazníkům provozovatele zásobníků nespasí. RWE uvádí, že čeští dodavatelé musejí na základě této povinnosti uložit do zásobníků přibližně 200 milionů metrů krychlových plynu a zajistit denní těžební výkon ve výši osmi milionů metrů krychlových. Maximální denní spotřeba je přitom 65 milionů.
Bez soutěže to nejde
V důsledku diskuse o případných strategických rezervách plynu jsou relevantní i další údaje RWE, podle nichž by náklady na vybudování zásob v objemu jedné miliardy metrů krychlových – asi dvanácti procent roční spotřeby plynu v Česku – dosáhly přibližně 30 miliard korun. Stát by podle stejného zdroje musel výstavbu i provozování takového zásobníku podrobit veřejné soutěži. Skupina Ladislava Drába – kdyby teoreticky, navzdory poslednímu prohlášení, měla přece jen zájem – by tedy neměla takový byznys se státem získat bez soutěže s ostatními zájemci.
RWE považuje za lepší variantu než strategické rezervy právě řešení, které začíná fungovat – povinnost obchodníků uložit část dodávek koncovým zákazníkům v zásobnících před začátkem a během topné sezóny.
A znovu tajemný Dráb
Vraťme se nyní k Ladislavu Drábovi a jeho projektu podzemního zásobníku Rožná (s kapacitou okolo 180 milionů metrů krychlových), který vyvolal pozdvižení i v souvislosti se sponzorováním bývalého prezidentského kandidáta a nyní ministra financí Jana Fischera. A také v souvislosti s tím, že Dráb Fischera v době před jeho návratem do vlády ve své firmě přímo zaměstnal.
Možná se jednou budeme divit, ale zatím se stále musíme podivovat nad záhadností Drábových aktivit. Zásobník je jednou z nich.V Rožné jde o ambiciozní projekt zásobníku takzvaného kavernového typu, který předpokládá ražbu rozsáhlého systému chodeb pro ukládání stlačeného plynu. V konečném důsledku je zajištěna ona „superrychlost“ zásobníku – rychlé vtláčení i čerpání plynu. To ale také přináší vyšší náklady na budování zásobníku oproti projektům konkurence.
Je sporné, zda může být v Česku ještě taková poptávka po skladovací kapacitě, aby se celý projekt v Rožné vyplatil. Možná se jednou budeme divit, ale zatím stále musíme kroutit hlavou nad záhadností Drábových aktivit. Zásobník je jednou z nich, připomeňme si další záhady, kterým se už ČESKÁ POZICE věnovala:
- Ladislav Dráb loni předložil skupině ČEZ neuvěřitelně vysokou nabídku – sedm miliard korun – za zastaralou elektrárnu Dětmarovice. ČEZ ji také nakonec vyřadil kvůli „nesplnění podmínek soutěže“.
- Další Drábova firma České plynovody opakovaně prezentuje svůj plán postavit plynovod Mozart, který by měl propojit Rakousko s Českem. Tuzemský provozovatel plynovodů Net4Gas ale chystá dvě jiná propojení s Rakouskem, s nimiž se na rozdíl od Mozarta počítá v investičním plánu, který schvaluje Energetický regulační úřad.
- Ladislav Dráb tvrdil, že tuzemské páteřní plynovody Net4Gas, které prodávala skupina RWE, mají nulovou hodnotu, a proto Dráb ztrácí zájem o jejich koupi. Investoři ze skupiny německé pojišťovny Allianz a kanadské společnosti Borealis nakonec plynovody koupili za více než 41 miliard korun.
- Zatímco skupiny RWE a MND své zásobníky reálně rozšiřovaly, Ladislav Dráb o podobném projektu mluvil na velkolepých akcích. Na Pražském hradě loni zorganizoval energeticko-plynárenský summit za účasti bývalého prezidenta USA Billa Clintona. Snaha o zviditelnění je u Drába jasná a o dalších motivech se můžeme pouze dohadovat.
- A to poslední je vlastně ohraná písnička z poslední doby – stále není jasné, proč vlastně přinesl Ladislav Dráb milionové sponzorské dary Fischerovi v hotovosti a předtím tuto cash skladoval doma. Jistě, podle zákona na to měl právo. Upozorňujeme, že to nijak nezpochybňujeme, ale přece jen si dovolujeme tento bod přičíst do seznamu záhad.
