Tak dlouho drželi na Hradě jazyk za zuby, až jim soud nakázal: ZVEŘEJNIT! Kancelář prezidenta republiky (KPR) prohrála soudní spor s Lidovými novinami, které žádaly zveřejnění platů a odměn vrcholných zaměstnanců prezidentské kanceláře.
Takže nyní víme, kolik v posledním půl roce pobírali měsíčně v průměru (tedy včetně průměrné měsíční výše mimořádných odměn) ředitel politického odboru Ladislav Jakl – 103 tisíc korun, zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Petr Hájek – 111 tisíc korun, a ředitel protokolu Jindřich Forejt – 84 tisíc korun. Kolik pobírá vedoucí kanceláře Jiří Weigl, jsme se v LN nedočetli (jeho příjem zřejmě nebyl předmětem správní žaloby). Mluvčí Hradu Radim Ochvat pak ČESKÉ POZICI napsal, že žádné další informace, kromě těch, které Hrad poskytl Lidovým novinám, pro nás nemá.
Nemá cenu nad výší platů těchto pánů lamentovat či nějak spekulovat, zda je to přiměřená a zasloužená odměna vzhledem k jejich pracovním výkonům. Jde přeci jen o prestižní úřednické posty, k nimž náležité ohodnocení prostě patří. (Nebo má pravdu komentátor Lidových novin Petr Kamberský? Ve čtvrtek v ranním Studiu 6 na ČT nad výší platu konkrétně Petra Hájka poznamenal: „Já mu ty peníze přeju, ale pan prezident by mu je měl dávat ze svého, protože je to jeho osobní komik.“)
Daleko horší je způsob, jakým musely být informace o mzdách vrcholných pracovníků prezidentovy kanceláře z Hradu páčeny. Proč kolem toho Jakl a spol. udělali takový tyjátr, když již loni v červnu Nejvyšší správní soud rozhodl, že úřady nesmějí tajit výši platů svých zaměstnanců? Jakl k tomu LN navíc řekl: „Jde o zásah do pokojného stavu, jak ho zná právní terminologie. To považuji za nepřijatelné. Soud porušil práva jednotlivce a považuje za informace v majetku i ta data, která instituci výhradně nepatří, protože je sdílí se zaměstnancem.“ Loni v září Jakl řekl, že pokud Kancelář prezidenta republiky platy zveřejní, zažaluje Hrad o odškodné za újmu (což tehdy vysvětlil tím, že „má krásnou partnerku, což si nedovede při své vizáži vysvětlit jinak, než že žije v iluzi o jeho kdovíjakém platu“).
Tak uvidíme, zda se Jakl bude nadále bránit a požadovat kompenzaci. Neměl by nicméně zapomínat, že je také prezidentským kandidátem (za Stranu svobodných občanů), a zrovna toto zřejmě nebude nejlepší způsob, jak se vetřít voličům do přízně. Na zatajování platů významných státních úředníků už bude veřejnost určitě háklivá, viz zkušenosti se zveřejňováním odměn na ministerstvu školství (za úřadování Josefa Dobeše) či počátkem roku odměn Jany Nagyové z Úřadu vlády (vrchní ředitelka sekce kabinetu předsedy vlády). Mimochodem, Úřad vlády je poslední vrcholnou institucí, která se platy svých zaměstnanců stále zdráhá zveřejnit.
